Metodika

Namísto nějakého vzletného popisování Vám vypovím, jak jsem například navštívil lípu malolistou ve Lštěni u Hostomic. K této lípě jsem se dostal prostřednictvím rešerše památných stromů. Zaparkoval jsem v den své dovolené asi 100 m od lípy, nádherně foukalo a místy sněžilo. Na obhajobu používání svého auta uvádím, že jsem se snažil minimalizovat ujeté kilometry. Po lesích Brd jsem jinak chodil samozřejmě pěšky.
   Už letmým pohledem jsem zjistil, že mne cestou na pastvinu za lípou bude čekat překážková dráha několika elektrických ohradníků a že mne z otevřených vrat blízkého statku pozoruje tázavě sedlák, který se právě chystá vypustit koně na pastvu. Na nic jsem nečekal a pustil jsem se do již mnohokrát absolvovaného rituálu. Tento měl číslo 110.

   První kritický pohled na strom. Je to jednokmen, hodně zmlazený u paty stromu kolem, špatně se tam poleze. První větvení je ve 3 metrech na 3 významné větve a větve neovlivňují významně obvod stromu. Svinovací třímetr z pravé horní kapsy bundy beru do ruky a hledám specifický výčnělek v prsní výšce stromu. Hledám výšku nejužšího hrdla kmene stromu a zároveň se vyhýbám boulím a vychlíplé kůře. Nic specifického nenacházím, mezi rozbrázděnou kůru tedy vkládám malou větvičku, od níž začínám měřit. Skáču přes kořeny, jednou rukou přidržuji metr, druhou odháním dotěrné lipové zmlazení. Třímetr došel. Na 300 cm nechávám prst a pokouším se svinout metr, zde to jde o poznání hůře, než jinde. Doměřuji ještě dalších 53 cm. Necelý poslední cm již nepočítám. Vzhledem ke zdejší obtížnosti a k pocitu dobře odvedené práce už měření neopakuji, tím spíše, že mne přišla navštívit nějaká kobyla. Jinde, kde to lze snáze, provádím měření zpravidla dvě nebo i tři.
   Aktivuji chytrý telefon uložený do této chvíle v pravé dolní kapse, zapínám aplikaci mapy.cz, čekám chvilku na upřesnění polohy, a pak vkládám nový bod jako dub 353. Přepínám na fotoaparát, vypotácím se z mladého obrostu do zatím koňmi neobsazeného výběhu, fotím z blízka kmen a kořeny. Pak uprostřed pastviny, když už opodál běhají koně a sedlák je ve vratech evidentně nervózní, fotím korunu, a pak jdu ještě o kus dál od stromu a fotím celý. Tam se zastavuji, z batohu vytahuji skládací metr. Složím ho a v natažené levé ruce jej držím svisle, mírně s ním mihotám, abych tím kontroloval svislost i z kolmého směru, kam nevidím. Horní nulu skládacího metru ztotožňuji s pohledem na vrchol stromu a levou rukou na metru ručkuji po prstech nahoru nebo dolů, až mám horní okraj prstů levé ruky totožný s pohledem na patu stromu. Odečtu 50 cm. Uklidím metr. Položím batoh, vyndám z něho padesátimetrové pásmo, nulu přivážu za popruh batohu (později jsem měl již pásmo přivázané neustále) a ten zatěžkán svačinou nechávám ležet na mokré pastvině a rozvíjeje pásmo odcházím k lípě. U lípy pásmo napnu, odhadnu redukci na vodorovnou délku a tužkou na papírek v levé dolní kapse zapíšu svislých 50 cm a 24 m délky (do záhlaví poznamenám dub 353). Tyto údaje se pak budou hodit pro výpočet výšky stromu, když znám délku mezi mým okem a svislým skládacím metrem.
   Stojím u stromu a než začnu balit pásmo a naposled strom opustím, zapíšu si všechny údaje: mech (tento strom je bez mechu), lišejníky (zde nejsou), houby (také ne, zato tento strom měl vysoko ve větvích jeden bal jmelí), hnilobu (také ne), dutiny (také ne), případná poškození a tvar kmene, ochranné zásahy (ořezání, svázání dráty, stříšky, betonování... tento strom je toho prost), procento suchých větví (napsal jsem si 5%), procento celkového zdraví (napsal jsem si 100%), popis okolí (zapsal jsem si pastvinu a soliter), ohrožení (zde jsem žádné nenašel) a na závěr jsem přidal zdejší specifikum díky obklíčení stromu oplocenou pastvinou, že strom mocně zmlazuje u své paty. To už jsem byl propalován očima sedláka, a tak jsem urchleně smotal svých 24 metrů rozvinutého pásma (jinde by to trvalo déle i kvůli větší výšce stromů) a u batohu, do něhož jsem pásmo zpět vložil, jsem z levé horní kapsy vyndal digitální výškoměr se sklonoměrem (děkuji sousedovi za jeho zapůjčení), ze kterého jsem si zaznamenal po zadání délky ke stromu a po zacílení na patu a na vrchol stromu jeho výšku, 19 metrů. Výškoměr jsem do kapsy zpět uklidil a pastvinu jsem opustil do jiného elektricky ohrazeného prostoru ve chvíli, kdy mocně přicválali dva koně.
   Dnes je to šestý navštívený strom, pátý měřený. Ještě jich dnes navštívím sedm, ale změřím nakonec jen pět. Vyřazuji vícekmeny nebo stromy, jejichž větvení je příliš nízko a evidentně významně ovlivňuje naměřený obvod. Pochopitelně neměřím stromy odumřelé nebo neperspektivní torza. Do databáze přidávám všechny listnáče nad 350 cm v obvodu kromě javorů klenů a jasanů, kterých je relativně málo, zvláště v lesním prostředí. Těm jsem dal limit 300 cm stejně jako skoro všem jehličnanům. Výjimkou je borovice s limitem 200 cm. A pak bříza a vrba, u nichž jsem evidoval pro zajímavost jen největší zjištěný kus. U velké části exemplářů, u nichž obvod těsně nevyhověl limitu, ale nad nimiž jsem se zamyslel tak, že jsem je změřil (např. smrk 297 cm), jsem alespoň zaznamenal jejich polohu.
   Mnohdy jsem se za vichru skoro modlil, abych už byl od toho listnáče pryč, neboť jsem si nebyl jist, kdy na mne z výšky přiletí kus ledu nebo rovnou celá větev. U některých asymetricky rostlých a zváště nahnilých a dutých stromů jsem přemýšlel, jestli bych vystihl úhybným manévrem směr, kam by se strom hodlal poroučet. Zvláštní kapitolou by mohlo být překonávání bažin, vodních toků, oplocenek, měření pásmem přes nejrůznější překážky, probouzení telefonu ve sněhové bouři, ostružiny, růže, hledání výhledu na strom v hustém porostu za účelem změření jeho výšky, míra 315 cm na přetaženém třímetrovém měřidle, mokrý papír a na kost zmrzlé prsty.
   Asi tušíte, že večer po plodné výpravě následovalo plnění tabulky, zařazení fotek a jednocení záznamové řady vlastních bodů na mapy.cz. Takovému dni pochopitelně musel předcházet i plán, často i s časovým itinerářem. Na širokém stole jsem měl rozložené po dva měsíce své pracovní mapy Brd s žetony, které s plynoucím časem spíše ubývaly. Občas se na mapách objevily zase nové za stromy, s nimiž se při posledních itinerářích nepočítalo a které vypadly z pečlivějšího studia podkladů nebo z nějakých nových informací.

Vyřazené stromy

Než se pustíme do výčtu jednotlivých exemplářů (řazené sestupně dle teoretického objemu dřevní hmoty), zkusím zdůvodnit, proč se mezi nimi neobjevují i třeba velmi dobře známé a řeklo by se slavné brdské stromy. Ponechal jsem totiž stranou všechna dožívající torza jako třeba klen u kostela v Mrtníce nebo lípu u fary ve Strašicích. U nich nelze očekávat, že by měly dlouhého trvání a že by se mohl někdo ještě kochat krásou jejich zelené koruny. Neřešil jsem ovocné stromy, ty jsou předmětem jiného článku.

 Břízy jsou takovým výplňovým rychle rostoucím stromem, který se vtroušením míchá do většiny porostů nebo obsazuje celé plochy jako pionýrská dřevina. V Brdech to jsou zejména bývalá cvičiště a dopadové plochy nebo jejich části. Největší mně známé břízy co do tloušťky jsou západně od Teslínů s obvodem 225 cm, jihovýchodně od Pece s obvodem 220 cm, a pak na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka s obvodem 212 cm. Vzhledem k nižšímu věku dožití bříz jsem je nijak více nedokumentoval.

Jeden z největších obvodů žijícího stromu jsem paradoxně naměřil na Hrachovišti vrbě, celých 540 cm. Není však v bůhvíjakém stavu a o jednokmeni lze do určité míry také pochybovat. Proto ji beru spíše jen jako raritu a vrbám se dále nevěnuji. 

Neobcházel a nehledal jsem výjimečné druhy stromů s velmi omezeným výskytem jako jilm horský, který se vyskytuje například pod Kloboučkem, nebo cypřišek lawsonův, jehož pár exemplářů najdete u loveckého zámečku Tři Trubky. Vyřadil jsem nepoctivé dvojkmeny a vícekmeny jako lípu na Purku v Mirošově nebo lípu Johanky z Rožmitálu, ale i dub dvoják na Přední Záběhlé či klen dvoják pod Kloboučkem. Těžko budeme totiž u těchto velikánů spravedlivě posuzovat a s jinými exempláři porovnávat obvod, objem nebo stáří. Asi je pochopitelné, proč jsem neměřil dožívající buk brána pod Třemšínem. Čákův dub na Jindřichově skále je bizarní kousek ctihodný stářím s obvodem jen 322 cm. Hraniční buk na Teslínech byl prakticky dvojákem, byť je stále jeho zbývající masa velmi působivá.

  Jedinou výjimku z těchto pravidel, která nechť je pozvánkou dále k jednotlivým stromům (maximálně 10 exemplářů od každého druhu), jsem učinil u dvojáku smrku u Padrťského potoka pod Kočkou nad mostem cesty Josefky. Byť oba kmeny těsně nemají limitních 300 cm, jedná se asi o nejspravedlivěji zařazený dvoják, posuďte sami.

Smrk dvoják u Padrťského potoka   Oba bratři mají bez pár centimetrů obvod 300 cm (293 a 298 cm). Západní má výšku 50 m, východní o špičku kdysi přišel, nejspíš zaplatil daň jako soliter při námraze nebo těžkém sněhu. Jinak se těší dobrému zdraví. Pro měření obvodu je sedlo stromu dosti vysoko.

Na levém břehu potoka pár set metrů nad cestou Josefkou. 49.6876342N 13.7702653E Za jeho nalezení vděčím Higimu.

S postupem času a s pokračujícím sbíráním dalších stromů jsem nucen od května 2022 vést i evidenci stromů těsně pod limit, jejichž množství pochopitelně přesahuje množství nadlimitních jedinců.