Dávné stromy Brd

Původní lesní porosty byly pochopitelně před několika sty lety už poměrně dost narušené řemesly a intenzivní těžbou. Pralesovitým porostům se dařilo odolávat v odlehlejších končinách, u hranic tehdejších panství, na strmých svazích, v kamenitých a skalnatých terénech, v některých stísněnějších údolích a v močálech.

Záznamů o posledních fragmentech brdských pralesů není mnoho. Údajně byl na Malém Toku ještě v roce 1930 asi 29 hektarů velký jedlový prales s příměsí dubů. Jan Čáka uvádí ve svém Brdském toulání vzpomínku Karla Daniela Gangloffa v pamětní knize štěrbinského revíru, který v zápisu z roku 1870 píše o začátcích své služby v roce 1831, že mezi Třemšínem, Křemelí a Kobylí hlavou byl prales se stromy v průměru přes jeden sáh (1,895 m) a výšce 25-30 sáhů (47-56 m). Vzpomínkou na tento prales byly ještě dlouho tři tzv. Bublavé jedle a následně jejich torza vlevo u Knížecí cesty od Hutí na Třemšín. Pahýly měly v prsní výšce obvod blížící se 3,5 m. Do dnešních dnů se dochoval již značně tlející ležící kmen jedné z nich. Jan Čáka vzpomíná i na tzv. Kolovratovu jedli u Třemšína v pramenech Závišínského potoka v lesích někdejšího březnického panství, která roku 1916 padla úderem blesku. Tatam je i jedle sousední s obvodem 340 cm. Ale nebyly to zdaleka jen jedle, které ukazovaly na mohutnost exemplářů dřívějších pralesů. V turistickém průvodci z roku 1925 se píše třeba o památném buku U Panny Lídy v povodí Červeného potoka. Bývalý hajný na Hutích, Jaroslav Hes, uvádí, že ještě na začátku 90. let 20. století stával mohutný pralesovitý smrk u Knížecí cesty vpravo před Bublavými jedlemi, než ho revírník nechal pokácet. Jan Čáka uvádí nedávno zmizelé pahýly dvou javorů (pravděpodobně klenů) na Hengstu jako tzv. Caseriovy javory. V dutině jednoho z nich se ukrýval pytlák. Žádnému brdomilovi jistě neunikl tzv. Bártův dub na pomezí zbirovského, hořovického a dobříšského panství, o němž píše Jan Čáka ve své knize Střední Brdy krajina neznámá. U tohoto tehdy soliterního dubu na lesní louce se v roce 1648 sešel brdský lid, aby se ukryl před nájezdy Švédů. Obdobně se zmiňuje o již neexistujícím hraničním tzv. Beranově dubu na Beranu nad Zaječovem.

Tito stromoví pamětníci žijí již jen ve vzpomínkách a ve starých kronikách s tušeným přáním, aby přišla doba, kdy zase takoví obři povstanou z útrob brdského lesa.

Mimochodem jeden obr, a sice topol černý z podbrdských Lochovic, který padl při vichřici v roce 1905, je dokonce unikátním rekordmanem. Jeho obvod 1571 cm je mezi topoly největší zaznamenaný v rámci ČR, pravděpodobně i v rámci Evropy. V současné době na světě není znám živý exemplář topolu takového obvodu.