Nejsem politik ani mne moc politika nezajímá. Protože se konce prstů našich čelních představitelů na relativně krátkou dobu dotkly i regionu Brd (učinili jej tak známějším, ba kótu 718 i slavnou) a protože jsem v tom měl - a skoro pořád ještě mám - hokej, jak že to vlastně všechno bylo, pokusil jsem se sestavit hrubý scénář skoro už zapomenutého dění kolem plánovaného amerického radaru.

V současné době (2011) je naplánováno v rámci tzv. Bílé knihy ministerstva obrany postupné vyřazení některých položek výzbroje naší armády. Jednou takovouto zbraní je i protiletadlový raketový komplet 2K12 KUB. (?Životnost končí kolem roku 2015, kompletní modernizace by stála přibližně 15 miliard korun, nadzvukové letouny mají přednost před protivzdušnou raketovou obranou.?) Naživo spatříme dnes tento systém PVO nejspíše na dni otevřených dveří 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích nebo na některé z přehlídek vojenské techniky, ale v době relativně nedávné se právě v Brdech, a to těch tzv. Jižních, nacházela jedna ze základen tohoto systému.

Každý, kdo byť jen jednou navštívil brdskou dopadovou plochu Jordán nebo Brda, nemohl si nevšimnout  betonových  objektů,  které  zde již více jak 80 let nehybně stojí jako připomínka odhodlání tehdejší Československé republiky, bránit svou suverenitu uprostřed Evropy. Betonové terče na Brdě, nebo sruby na Jordánu, jsou ukázkou tehdejších zkoušek prováděných armádou, jejichž výsledek poté určil konečnou podobu obranných objektů, které měly sloužit proti případnému napadení nepřítelem.

Zatímco o terčích a srubech, jenž zůstaly zachovány, se ví mnohé, o dalších objektech v Brdech, které měly již jasný cíl, se skoro moc neví. Snad je to tím, že nebyly použity, snad tím, že do dnešních dnů se z nich dochovala jen torza, přesto by bylo chybou, nepřipomenout si tyto kdysi hrdé obránce tehdy mladého a demokratického Československa.

Podle Matouška lze vznik moderního vojenství datovat obdobím od počátku 16. století do poloviny 17. století. Autor pak rozeznává dva aspekty, které vývoj vojenství ovlivňovaly, a to změny ve vývoji vojenské techniky a změny v organizaci armád. Autor naznačuje také vliv rozvoje vojenství na utváření české krajiny. Vedle výstavby různých vojenských objektů a komunikací sloužících k přesunům vojska, můžeme za nejzásadnější zásahy branné moci do volné krajiny považovat zřizování rozsáhlých výcvikových prostorů. Jedním z nejstarších v České republice je Vojenský újezd Brdy, zřízený ve 20. letech minulého století.

   Po každé lidské činnosti zůstávají ještě dlouhá léta větší či menší stopy. Málokdy se stane, že by nebylo možno v určité éře nebo lokalitě poodhalit alespoň trochu roušku tajemství. Je samozřejmé, že velmi záleží na tom, do jak hluboké historie se ponoříme. Tentokrát zabrousíme do historie jenom nedávno minulé. Budeme sledovat pozůstatky, které doprovázejí každé větší shromáždění lidí na malém prostoru, ať už za účelem trvalého bydlení nebo pro ubytování přechodné - vodovody a kanalizace.

Vrch Bílá skála v Brdech je charakteristický soustředěním několika poměrně kontrastních biotopů na nevelkém území. Holé a suché temeno předvrcholu 713 m s náznakem vřesoviště přechází rychle v kamenitý les svažující se k hornímu toku Litavky na straně severní a v podmáčené smrčiny při bývalé střelnici „Rafanda“ na jihovýchodě.

Na jihovýchodním úbočí kóty 713 (která sice není samotnou Bílou skálou, ale je jejím jménem jako jeden z konců krátkého společného hřebínku často nazývána) se nachází zajímavý zemní zářez. Jeho srovnané dno je jako stvořené pro trasu úzkorozchodné kolejové dráhy, a četné nálezy kolejových hřebů a dalšího materiálu tento předpoklad snadno potvrdily.

U malé obce Nevid, nacházející se zhruba čtyři kilometry od Mirošova, najdeme nepatrné zbytky čehosi, co na první pohled příliš nepřipomíná vojenské zařízení. Pár desítek metrů západně od okraje obce překonává polní cesta v nadmořské výšce okolo 510 m nenápadné bezejmenné návrší. Plynulosti orby na zdejších pozemcích překáží kromě čerpací stanice produktovodu pocházející z moderní doby také plevelem a křovinami zarůstající dvacetimetrový kruh, s malou cihlovou stavbičkou uprostřed.

V roce 1941 byla v prostoru střelnice Brdy, nesoucí toho času jméno Truppenübungsplatz Kammwald, zahájena výstavba impozantního radiolokačního zařízení, představujícího ve své době vrchol technologických možností na poli vysokofrekvenční elektroniky.

Když jsem přemýšlel, jakým tématem bych se nově zabýval, napadla mne letadla v Brdech. A protože v roce 2003 došlo nad Brdy k letecké katastrofě, rozhodl jsem se napsat o spadlých letadlech. Na Internetu jsem si vyhledal podklady k posledním třem nehodám, lákalo mne však i období druhé světové války a těsně po ní. Vždyť v té době bylo severně od cílové plochy Jordán postaveno Němci letiště. A je-li letiště, musí tam být i letadla a bylo by podivné, kdyby se o tom nic nevědělo.