Hlavní stránka arrow Vojenství arrow Ke vzniku vojenského výcvikového prostoru v Brdech
Ke vzniku vojenského výcvikového prostoru v Brdech | Tisk |  E-mail
Napsal Bedřich Čížek   
Středa, 15 září 2010

[1] Podle Matouška (2010: 253) lze vznik moderního vojenství datovat obdobím od počátku 16. století do poloviny 17. století. Autor pak rozeznává dva aspekty, které vývoj vojenství ovlivňovaly, a to (i) změny ve vývoji vojenské techniky a (ii) změny v organizaci armád. Autor naznačuje také vliv rozvoje vojenství na utváření české krajiny. Vedle výstavby různých vojenských objektů a komunikací sloužících k přesunům vojska, můžeme za nejzásadnější zásahy branné moci do volné krajiny považovat zřizování rozsáhlých výcvikových prostorů. Jedním z nejstarších [2] v České republice je Vojenský újezd Brdy, zřízený ve 20. letech minulého století.

 

Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se na základě zahraničních legionářských jednotek postupně zformovala československá armáda. Zkušenosti La Grande Guerre ukázaly nutnost zesílit dělostřelectvo jak početně, tak i co do donosnosti děl (Březovský 2005: 248). Ukázalo se také, že soudobé zbraně vyžadují k výcviku větší území něž tomu bylo doposud. Tyto nové skutečnosti přesahovaly možnosti dosavadního stálého cvičiště u Milovic a nahodilých střeleckých cvičišť (tamtéž). Jako jedno z vhodných míst pro zřízení nového, rozsáhlejšího cvičiště se ukázaly relativně málo osídlené střední Brdy [3] (Topinka 2004: 160, Březovský 2005: 248). V dostupné literatuře se však již nehovoří o konkurenčním plánu, který měl úplně stejnou šanci na úspěch, a to rozšíření cvičiště v Milovicích [4] (Sezima 1926: 246). Tentýž autor pak uvádí, že zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech bylo armádními činiteli a zastánci tohoto projektu presentováno jako „hotová věc“, přičemž se již neřešila základní otázka „Proč zrovna Brdy?“, ale zda jsou Brdy vhodné z vojenského hlediska či nikoliv. S tím souvisí i poskytování velmi kusých informací z oficiálních zdrojů. Jiné alternativy a jiná území [5] pak nebyly vůbec brány v potaz. Viktor Dyk ve svém článku „Po zájezdu na Brdy“ (Národní listy, 30. listopadu 1924), kterého se zúčastnil jako člen branného výboru Senátu, uvádí, že these o nutnosti zřízení (střelnice – pozn. B.Č.) není prokázána. Většina autorů, kteří se ve svých publikacích zřízením vojenské střelnice zabývají, vlastně bez hlubší analýzy konkludentně přisvědčila argumentům Ministerstva národní obrany o nevhodnosti jiných řešení, naléhavosti potřeby zřízení nové střelnice, vhodnosti terénu v Brdech, snadnosti řešení majetkoprávních otázek [6], hospodářské výhodnosti, pozitivních odborných posudcích, výhodách pro obyvatele regionu apod.

 

Podle informací, které máme k dispozici, měl být původně kolem roku 1920 ve středních Brdech zřízen národní park (Čáka 1998: 19, Sezima 1926: 234), ale z důvodů pravděpodobně finančních k tomu nedošlo. Tato otázka se na pořad dne vrátila právě v souvislosti se záměrem armády zabrat střední Brdy pro vojenské účely. [7] Je pravděpodobné, že odkazovaní autoři tím myslí Návrh člena Národního shromáždění Dra. Lukavského a soudruhů, aby byl zřízen "Národní park" (reservace) "Třemšín, - Kobylí Hlava - Teslín, Padrťská jezera" u Rožmitálu (tisk 2242) ze dne 23.ledna 1920). Podle tohoto návrhu Z ohledů historických, přírodovědeckých i turistických jest národním příkazem, aby územní rozloha mezi Třemšínem - Kobylí Hlavou - Teslínem - Padrťskými jezery oplývající přírodními krásami, byla prohlášena za Národní park v tom smyslu, jak se s nimi setkáváme v cizině. Návrh poslance Lukavského byl sice přikázán k projednáním výboru kulturnímu, ale o jeho dalším osudu již bohužel žádné zprávy nemáme.

 

První terénní průzkum zájmové oblasti se uskutečnil v první polovině září roku 1924 za účasti zástupců Ministerstva národní obrany a Zemského vojenského velitelství. Další návštěvy a průzkumy následovaly. [8] Sezima (1948: 273) zmiňuje klíčovou návštěvu zástupců Ministerstva národní obrany, Ministerstva národní osvěty a přizvaných odborníků, ze které vzešel posudek pro projekt brdské střelnice velmi nepříznivý. Sezima (1948: tamtéž) zároveň uvádí, že v tisku se objevila informace zcela opačná, a to původu zřejmě nikoliv redakčního. Tuto informaci uvádějí i Národní listy ze dne 8. února 1926. Oproti svému doposud spíše zdrženlivému postoji se tedy do debaty o brdské střelnici zapojila také Česká akademie pro vědy a umění, z jejíž iniciativy vznikla řada studií zaměřených proti projektu střelnice. [9] K podobným závěrům dospěla i zvláštní brdská komise svolaná primátorem hlavního města Prahy (Sezima 1926: 245). Podle Sezimy (1948: 273) bylo však ve výsledku v případě „boje o Brdy“ upřednostněno hledisko politické před hlediskem odborným. Autor, bohužel pouze v náznaku, zmiňuje některé zarážející skutečnosti. Mluví např. o cenzuře, aby se do tisku nedostalo nic projektu nepříznivého (Sezima 1948: 265), zmiňuje vnitro- i mezistranické boje (Sezima 1948: 273), vznáší obvinění ze zákulisních politických jednání (Sezima 1926: 251), odkazuje na interview s „falešným“ generálem, který tisku podal zkreslené informace (Sezima 1948: 276), a celou záležitost neváhá označit za neupřímnou režii (Sezima 1948: 263) a rozhodnutí proti nám a bez nás (Sezima 1926: 270). Za zmínku stojí také poznámka o tom, že se objevila informace, že aktivity namířené proti projektu brdské střelnice financuje jeden z velkostatkářů postižených záborem (Sezima 1926: 261). Také senátor Viktor Dyk v Národních listech (30. listopadu 1924) uvádí, že historie hledání střelnice poskytuje hojně materiálu k podezřením mnohem důvodnějším (než, že „střízliví posuzovači“ projektu hájí zájmy velkostatků – pozn. B.Č.) a kapitola o Milovicích daleko ještě není uzavřena.

 

Informace o projektu brdské střelnice byly od počátku zveřejňovány v nedostatečném rozsahu nebo byly dokonce rozporné (Sezima 1926: 244). Ilustrací tohoto obecného přístupu oficiálních míst nám může být také interpelace ze 1. června 1921 o zamýšleném zřízení dělostřelecké střelnice u Malacek (tisk 2880), podle které Přípravy konají se ve vší tajnosti a zdá se, že jest úmysl postaviti zastupitelstvo lidu před hotové události. Také Český deník ze dne 10. prosince 1924 píše, že Akce směřující k zřízení střelnice v Brdech byla až dosud řešena bez vědomí širší české veřejnosti. Ovšem poté, co na veřejnost přeci jen nějaké informace prosákly, zvedla se vlna odporu hned z několika stran. Byly to dotčené obce (ze všeho nejdříve to byly Rokycany [10] a okolní vesnice), turisté, umělci, zájmové organizace, vědecké organizace a další (stručný přehled podává Březovský 2005: 249 nebo Čáka 1998: 19 - 20). Jejich téměř dvouletý boj byl tvrdý a vyústil podle názoru odpůrců projektu v neočekávaný výsledek (Sezima 1926: 242). Klíčovou roli „v boji o Brdy“ sehrály novinové články, a to i z pera poslanců parlamentu, neboť námitky odpůrců projektu brdské střelnice byly zamítány zpravidla jen nezávazným novinářským diskursem a za záminek velmi pružných (Sezima 1926: 267). Co se týče zákonodárného orgánu, byl projekt projednáván zřejmě pouze v branných výborech sněmoven, z jejichž jednání ovšem nemáme k dispozici záznamy, což zkoumání relevantních otázek značně komplikuje. [11]

 

Podle Topinky (2004: 161) schválila ministerská rada projekt brdské střelnice dne 19. února 1926. Podle Březovského to bylo rozhodnutím min. rady č. 1137/622/S ze dne 22. února 1926 [12] (Březovský 2005: 250). Stalo se tak na základě „tajného materiálu“ (Viktor Dyk v Národních listech ze dne 7. března 1926 uvádí, že MNO předložilo za základ rozhodování ministerské rady materiál, veřejně nepřístupný) [13] a důvodová zpráva byla zveřejněna až po tomto rozhodnutí. Podobné to bylo i s oním „tajným materiálem“, studií, kterou si nechalo na objednávku vypracovat Ministerstvo národní obrany jako odpověď na výše zmíněné studie Akademie věd. Sborník [14] studií „Dělostřelecká střelnice v Brdech“ byl zpřístupňován postupně a opět až s odstupem času po klíčovém rozhodnutí ministerské rady. [15] Tyto studie má patrně na mysli i Březovský (2005: 250), když uvádí se odborníci shodli, že k narušení…nedojde. Přes nesouhlasné hlasy zaznívající ze všech stran byl tedy projekt dělostřelecké střelnice v Brdech schválen a mohlo se přikročit k jeho postupné realizaci…

 

I tento stručný náhled do historie vzniku jednoho z nejstarších vojenských újezdů na našem území nám ukázal, že je s touto problematikou spojena řada nejasností a bílých míst, která vyžadují další a podrobnější bádání. Klíčovou otázkou v této souvislosti je, zda nám mohou k osvětlení dané věci pomoci materiály Ministerstva národní obrany, příp. dalších státních orgánů, jsou-li tyto vůbec dochované a přístupné. Přesto, že jsme se v tomto článku zabývali výlučně historií, nelze se vyhnout vtíravému pocitu, že něco podobného jako výše zmíněný „boj o Brdy“ jsme zažili nedávno, a to v souvislosti se snahou vybudovat v České republice součást americké protiraketové obrany. Až na výsledek jsou některé podobnosti minimálně znepokojivé, uvědomíme-li si, že v souladu s myšlenkou neustálého pokroku by naše společnost měla být o více než 80 let dál. Politici jsou však stále stejní tmáři a jak praví klasik, politika je správa věcí veřejných v zájmu soukromém.

 


 

[1] Tento článek je výňatkem ze semestrální práce k atestu předmětu „Průmyslová revoluce kolem nás“ na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

[2] Tím úplně nejstarším je dnes již zrušený vojenský prostor Milovice – Mladá, který byl zřízen již roku 1904. Viz např. http://opevneni.vojenstvi.cz/oblasti/milovice/index.htm#3. Několik základních informací k historii tohoto cvičiště lze najít v publikaci „Bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá – Jedinečná rozvojová lokalita ve Středočeském kraji“, která je dostupná na http://www.kr-stredocesky.cz/NR/rdonlyres/C72EC0BD-DBA3-4887-9F98-3C3200B5DA0D/74614/CJ.pdf.

[3] Mějme na paměti, že v této práci se zabýváme obdobím, kdy projektovaná střelnice nezasahovala ani po schválení konečné podoby do obydlených území a žádná z obcí ve středních Brdech nemusela být vysídlena.

[4] Podle informace obsažené v Národních listech (27. listopadu 1924) byli „zástupci kraje milovického“ o rozšíření dosavadního cvičiště dokonce žádat.

[5] Dokonce se později objevila myšlenka zřídit dělostřeleckou střelnici v „krajině bezdězské“ (Český deník, 26. června 1925).

[6] Takto rozsáhlé lesní území mělo být získáno od původních majitelů, a to velkostatků Zbiroh, Dobříš (Colloredo-Mansfeld), Hořovice (Hanau-Schaumburg), Hluboš (Wallenstein-Oettingen) a Rožmitál (Arcibiskupství pražské) (Topinka 2004: 161, Čáka 1998: 20 uvádí i přesnou výměru jednotlivých záborů). Tyto majetky nebyly však zabrány bezprostředně pro účely zřízení dělostřelecké střelnice, nýbrž byly již delší dobu tzv. záborem ve smyslu první pozemkové reformy namířené proti majetku (německé) šlechty a církve.

[7] To potvrzuje i Český deník ze dne 10. prosince 1924.

[8] Např. 28. listopadu 1924 se podle Českého deníku ze dne 10. prosince 1924 uskutečnil zájezd vojenských pánů a členů branných výborů Poslanecké sněmovny a Senátu. Této návštěvy se účastnil výše zmíněný senátor Viktor Dyk.

[9] Na memorandum České akademie pro vědy a umění upozorňuje Sezima v Národních listech ze dne 21. dubna 1925.

[10] Podle Českého deníku ze dne 10.12.1924 ze protestní schůze konala v Rokycanech dne 24. října 1924. Podle Českého deníku ze dne 7. února 1925 se v Plzni konala „anketa“ o zřízení střelnice.

[11] Národní listy ze dne 27. února 1926 obsahují v rubrice „Politická situace“ informaci, že bylo vzato na vědomí (pravděpodobně parlamentem) rozhodnutí ministerské rady týkající se dělostřelecké střelnice v Brdech.

[12] Chybná je každopádně informace na stránkách strašického „Muzea Středních Brd“, hojně přebíraná i jinde, že Projekt na realizaci střelnice byl dán k posouzení dne 19. února 1926 a o rok později - 14. července 1927 byl schválen zákon č. 126 o vojenských újezdech na základě kterého mohlo dojít k výkupu pozemků. Takový zákon sice existuje, ale týká se voleb okresních a zemských zastupitelstev. O zřízení střelnice vůbec nerozhodoval zákonodárný orgán. I Čáka (1998: 20) ovšem chybně uvádí, že návrh schválila vláda. Žádný z autorů pak samozřejmě neodkazuje na pramen, z něhož předkládanou informaci čerpá.

[13] V Národních listech ze dne 8.2.1926 pak čteme, že je již takřka veřejným tajemstvím, že MNO proti známému varovnému memorandu České akademie pro vědy a umění ve věci projektované brdské střelnice operuje u jednotlivců jakýmsi protispisem, s nímž však otálí jíti na veřejnost.

[14] Obsahuje tyto dokumenty: Důvodová zpráva ministerstva národní obrany, Přirozený režim a hospodářství vodní v Brdech se zřetelem k projektu střelnice (Profesor ČVUT v Brně, Dr. J. Zavadil), Dobré zdání o projektu dělostřelecké střelnice v Brdech se stanoviska hydrologického (Čs. státní ústav hydrologický v Praze), Posudek o změnách hydrologických, které by nastaly následkem zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech (Profesor ČVUT v Praze, Dr. Ing. Antonín Klír), Posudek o projektu dělostřelecké střelnice v Brdech se stanoviska geologicko – hydrologického (Profesor geologie a mineralogie ČVUT v Brně, člen České akademie věd a umění, Dr. Jaroslav J. Jahn), Posudek obchodní a živnostenské komory v Plzni o projektu střelnice v Brdech.

[15] Na knižní vydání tohoto sborníku upozorňují Národní listy ze dne 26. března 1926, tedy více než měsíc po klíčovém rozhodnutí.

 

 

Literatura:


Březovský, M. 2005: Vojenský výcvikový prostor Jince, Střední Brdy, 248 – 260,


Čáka, J. 1998: Střední Brdy - krajina neznámá. Praha: Mladá fronta,


Jůna, J. a kol. 1931: Monografie Hořovicka a Berounska, díl VII. Praha: vlastním nákladem,


Matoušek, V. 2010: Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha: Agentura Kringl,


Sezima, K. 1926: Hudba samoty. Román a skutečnost. Praha: Nakladatelství Jos. R. Vilímek,


Sezima, K. 1948: Z mého života. Kniha vzpomínek a nadějí. 4. svazek, Praha: Jos. R. Vilímek,


Topinka, J. 2004: Vysídlení obcí z vojenského prostoru Brdy 1940 – 1953, Minulostí Berounska 7, 160 – 188,


Dobový denní tisk z let 1924 až 1926

 

Zobrazení: 10810

Komentáře (5)

RSS feed komentářů
Vojáci, lesáci, turisti, trampová a dalš
Úplně s Vámi souhlasím, že vojáci sami o sobě přírodě (minimálně v Brdech) skutečně moc neublížili ( i když - i to je relativnísmilies/wink.gif. Víc jí skutečně ubližují ne sami lesáci, ale podmínky, které je nutí chovat se tak, jak se chovají. (I ti lesáci mají přírodu rádi, ale jsou tlačeni plány těžeb atd.). Turismus? Raději bych použil výrazu cestovní ruch. Oni ti "pravověrní" turisté si většinou přírody váží a ani by je nenapadlo jí poškozovat. CR - to už je jiná, jde tu o lidi, kteří přírodu chápou jako výrobní prostředek, jako něco co jim musí přinést zisk (bez ohledu na to, zda se jedná o provozovatele CR, např. CK nebo hoteliéra) anebo o obyčejného konzumenta, který se chce za "své peníze" maximálně pobavit. Tihle většinou na přírodu kašlou, ani jí nerozumí (a nepokouší se o to). A jedou podle hesla "po nás potopa".
Trampové - většinou je to podobný případ jako turisti, až na to, že preferují víc pohyb ve "volné přírodě" a nerespektují chodníky a stezky,rádi nocují v lese (a obávám se, že jim padla za oběť Eisnerka), ale až na výjimky také škody nedělají.
No a pak jsou "uživatelé", ne tolik houbaři, ale hlavně borůvkáři a brusinkáři, kteří ten les také vnímají jen jako zdroj peněz - a nic víc. Žádný bordel jim není cizí (čest výjimkám).
Pak jsou tu místní obyvatelé. Sice se každý z nich zaklíná, jak že tu přírodu miluje, ale nemá problém s tím, tam vyvézt jakýkoli bordel, který se mu doma nahromadí. To jsou ty skládky starých lednic, stavebního materiálu atd.
A konečně - lesní dělníci. Ti také do toho lesa chodí jen za obživou, příroda je jim většinou ukradená a nečiní jim problém zde nechat pneumatiku od traktoru, tamhle pixlu od barvy, jinde láhve a PETflašky od živ otabudičů, které si sebou do práce nosí.
Smutné na tom je, že všechen ten bordel se nakonec hodí na ty turisty (a trampy), kteří se sice na něm podílejí zdaleka nejmíň, ale nomohou se bránit.
pavel , leden 03, 2011
...
Nevím kolik je Vám roků, ale jednak jsem byl 2 roky na vojně v Drahanské vysočině - Vyškovsko, znám 40 let Šumavu a 50let Brdy. Vojáci nikdy tolik neublížili přírodě jako dnešní lesáci potažmo turismus !!!
Petr1 , leden 03, 2011
pozn.
reakce na JP
Myslíte, že bombardování z děl, letadel, střílení ze všeho možného, je lepší než případné osídlení Brd? Požáry od munice, nevybuchlá munice, uhynulá zvěř, vysídlené vesnice, pokácení x hektarů lesa, nemožnost navštívit nejkrásnější partie Brd? Opravdu jste to myslel vážně. Armáda pro Brdy je holé neštěstí.
max , listopad 17, 2010
...
Díky za článek.
By mě zajímalo, jak by se dnes na vojenský prostor dívali tehdejší odpůrci. Někdy si říkám, že jsem rád, že jsou tam vojáci. V dnešní době stavebního boomu a podnikatelských záměrů si nejsem jist, jak by Brdy dopadly.
A že by to byl Národní park? Něco ve stylu Šumavy, kde "sem se d přírody nesmí" ale "možné za poplatek jíti s Průvodcem divočinou?" Nebo kde se příroda prostě a jednoduše lidem zakazuje? Nebo dokonce si utrhnou borůvku či houbu? Příroda viděna jen z asfaltovaného chodníčku? Né, díky. Raději k turistům tolerantní vojáky, kteří si občas zastřílí, ale jinak klidná přirozená příroda plná fauny a flory, bez extrémního davu lidí soustředěného na jeden chodníček, chat a hotelů a vyasfaltovaných pěšinek.
JP , říjen 14, 2010
...
Veliké díky autorovi za (vskutku!) podnětný článek!

Prozatím jen jedna faktická poznámka:
Ad [12] "Chybná je každopádně informace na stránkách strašického "Muzea Středních Brd", hojně přebíraná i jinde, že Projekt na realizaci střelnice byl dán k posouzení dne 19. února 1926 a o rok později - 14. července 1927 byl schválen zákon č. 126 o vojenských újezdech na základě kterého mohlo dojít k výkupu pozemků. Takový zákon sice existuje, ale týká se voleb okresních a zemských zastupitelstev. " [KONEC CITÁTU]:

V uvedené literatuře "Březovský, M. 2005: Vojenský výcvikový prostor Jince, Střední Brdy, 248-260" je napsáno, že "Dělostřelecká střelnice v Brdech byla založena ve smyslu zákona č. 125 Sb. zákonů a nařízení z 14.7.1927, o organizaci politické správy".
Sic: 125, ne 126 (!)

Tedy k poznámce [12]: 14. července 1927 byl schválen (přijat) nejen zákon 126 (o volbách zemských a okresních zastupitelstev), ale též zákon 125 O ORGANIZACI POLITICKÉ SPRÁVY. Výslovně o Brdech v něm, pravda, není ani slova (a též rozhodně nepojednává o žádných "vojenských újezdech", což je pojem až z roku 1949(!) ), ale zřejmě na jeho základě byla existence dělostřelecké střelnice nějak legitimizována.
http://www.kirk.webzdarma.cz/Zakon_125_1927_o_organisaci_politicke_spravy.pdf
Zajímavé téma. Další bádání žádoucí.
smilies/wink.gif
Tichošlápek , září 20, 2010

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů