[1] Podle Matouška (2010: 253) lze vznik moderního vojenství datovat obdobím od počátku 16. století do poloviny 17. století. Autor pak rozeznává dva aspekty, které vývoj vojenství ovlivňovaly, a to (i) změny ve vývoji vojenské techniky a (ii) změny v organizaci armád. Autor naznačuje také vliv rozvoje vojenství na utváření české krajiny. Vedle výstavby různých vojenských objektů a komunikací sloužících k přesunům vojska, můžeme za nejzásadnější zásahy branné moci do volné krajiny považovat zřizování rozsáhlých výcvikových prostorů. Jedním z nejstarších [2] v České republice je Vojenský újezd Brdy, zřízený ve 20. letech minulého století. Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se na základě zahraničních legionářských jednotek postupně zformovala československá armáda. Zkušenosti La Grande Guerre ukázaly nutnost zesílit dělostřelectvo jak početně, tak i co do donosnosti děl (Březovský 2005: 248). Ukázalo se také, že soudobé zbraně vyžadují k výcviku větší území něž tomu bylo doposud. Tyto nové skutečnosti přesahovaly možnosti dosavadního stálého cvičiště u Milovic a nahodilých střeleckých cvičišť (tamtéž). Jako jedno z vhodných míst pro zřízení nového, rozsáhlejšího cvičiště se ukázaly relativně málo osídlené střední Brdy [3] (Topinka 2004: 160, Březovský 2005: 248). V dostupné literatuře se však již nehovoří o konkurenčním plánu, který měl úplně stejnou šanci na úspěch, a to rozšíření cvičiště v Milovicích [4] (Sezima 1926: 246). Tentýž autor pak uvádí, že zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech bylo armádními činiteli a zastánci tohoto projektu presentováno jako „hotová věc“, přičemž se již neřešila základní otázka „Proč zrovna Brdy?“, ale zda jsou Brdy vhodné z vojenského hlediska či nikoliv. S tím souvisí i poskytování velmi kusých informací z oficiálních zdrojů. Jiné alternativy a jiná území [5] pak nebyly vůbec brány v potaz. Viktor Dyk ve svém článku „Po zájezdu na Brdy“ (Národní listy, 30. listopadu 1924), kterého se zúčastnil jako člen branného výboru Senátu, uvádí, že these o nutnosti zřízení (střelnice – pozn. B.Č.) není prokázána. Většina autorů, kteří se ve svých publikacích zřízením vojenské střelnice zabývají, vlastně bez hlubší analýzy konkludentně přisvědčila argumentům Ministerstva národní obrany o nevhodnosti jiných řešení, naléhavosti potřeby zřízení nové střelnice, vhodnosti terénu v Brdech, snadnosti řešení majetkoprávních otázek [6], hospodářské výhodnosti, pozitivních odborných posudcích, výhodách pro obyvatele regionu apod. Podle informací, které máme k dispozici, měl být původně kolem roku 1920 ve středních Brdech zřízen národní park (Čáka 1998: 19, Sezima 1926: 234), ale z důvodů pravděpodobně finančních k tomu nedošlo. Tato otázka se na pořad dne vrátila právě v souvislosti se záměrem armády zabrat střední Brdy pro vojenské účely. [7] Je pravděpodobné, že odkazovaní autoři tím myslí Návrh člena Národního shromáždění Dra. Lukavského a soudruhů, aby byl zřízen "Národní park" (reservace) "Třemšín, - Kobylí Hlava - Teslín, Padrťská jezera" u Rožmitálu (tisk 2242) ze dne 23.ledna 1920). Podle tohoto návrhu Z ohledů historických, přírodovědeckých i turistických jest národním příkazem, aby územní rozloha mezi Třemšínem - Kobylí Hlavou - Teslínem - Padrťskými jezery oplývající přírodními krásami, byla prohlášena za Národní park v tom smyslu, jak se s nimi setkáváme v cizině. Návrh poslance Lukavského byl sice přikázán k projednáním výboru kulturnímu, ale o jeho dalším osudu již bohužel žádné zprávy nemáme. První terénní průzkum zájmové oblasti se uskutečnil v první polovině září roku 1924 za účasti zástupců Ministerstva národní obrany a Zemského vojenského velitelství. Další návštěvy a průzkumy následovaly. [8] Sezima (1948: 273) zmiňuje klíčovou návštěvu zástupců Ministerstva národní obrany, Ministerstva národní osvěty a přizvaných odborníků, ze které vzešel posudek pro projekt brdské střelnice velmi nepříznivý. Sezima (1948: tamtéž) zároveň uvádí, že v tisku se objevila informace zcela opačná, a to původu zřejmě nikoliv redakčního. Tuto informaci uvádějí i Národní listy ze dne 8. února 1926. Oproti svému doposud spíše zdrženlivému postoji se tedy do debaty o brdské střelnici zapojila také Česká akademie pro vědy a umění, z jejíž iniciativy vznikla řada studií zaměřených proti projektu střelnice. [9] K podobným závěrům dospěla i zvláštní brdská komise svolaná primátorem hlavního města Prahy (Sezima 1926: 245). Podle Sezimy (1948: 273) bylo však ve výsledku v případě „boje o Brdy“ upřednostněno hledisko politické před hlediskem odborným. Autor, bohužel pouze v náznaku, zmiňuje některé zarážející skutečnosti. Mluví např. o cenzuře, aby se do tisku nedostalo nic projektu nepříznivého (Sezima 1948: 265), zmiňuje vnitro- i mezistranické boje (Sezima 1948: 273), vznáší obvinění ze zákulisních politických jednání (Sezima 1926: 251), odkazuje na interview s „falešným“ generálem, který tisku podal zkreslené informace (Sezima 1948: 276), a celou záležitost neváhá označit za neupřímnou režii (Sezima 1948: 263) a rozhodnutí proti nám a bez nás (Sezima 1926: 270). Za zmínku stojí také poznámka o tom, že se objevila informace, že aktivity namířené proti projektu brdské střelnice financuje jeden z velkostatkářů postižených záborem (Sezima 1926: 261). Také senátor Viktor Dyk v Národních listech (30. listopadu 1924) uvádí, že historie hledání střelnice poskytuje hojně materiálu k podezřením mnohem důvodnějším (než, že „střízliví posuzovači“ projektu hájí zájmy velkostatků – pozn. B.Č.) a kapitola o Milovicích daleko ještě není uzavřena. Informace o projektu brdské střelnice byly od počátku zveřejňovány v nedostatečném rozsahu nebo byly dokonce rozporné (Sezima 1926: 244). Ilustrací tohoto obecného přístupu oficiálních míst nám může být také interpelace ze 1. června 1921 o zamýšleném zřízení dělostřelecké střelnice u Malacek (tisk 2880), podle které Přípravy konají se ve vší tajnosti a zdá se, že jest úmysl postaviti zastupitelstvo lidu před hotové události. Také Český deník ze dne 10. prosince 1924 píše, že Akce směřující k zřízení střelnice v Brdech byla až dosud řešena bez vědomí širší české veřejnosti. Ovšem poté, co na veřejnost přeci jen nějaké informace prosákly, zvedla se vlna odporu hned z několika stran. Byly to dotčené obce (ze všeho nejdříve to byly Rokycany [10] a okolní vesnice), turisté, umělci, zájmové organizace, vědecké organizace a další (stručný přehled podává Březovský 2005: 249 nebo Čáka 1998: 19 - 20). Jejich téměř dvouletý boj byl tvrdý a vyústil podle názoru odpůrců projektu v neočekávaný výsledek (Sezima 1926: 242). Klíčovou roli „v boji o Brdy“ sehrály novinové články, a to i z pera poslanců parlamentu, neboť námitky odpůrců projektu brdské střelnice byly zamítány zpravidla jen nezávazným novinářským diskursem a za záminek velmi pružných (Sezima 1926: 267). Co se týče zákonodárného orgánu, byl projekt projednáván zřejmě pouze v branných výborech sněmoven, z jejichž jednání ovšem nemáme k dispozici záznamy, což zkoumání relevantních otázek značně komplikuje. [11] Podle Topinky (2004: 161) schválila ministerská rada projekt brdské střelnice dne 19. února 1926. Podle Březovského to bylo rozhodnutím min. rady č. 1137/622/S ze dne 22. února 1926 [12] (Březovský 2005: 250). Stalo se tak na základě „tajného materiálu“ (Viktor Dyk v Národních listech ze dne 7. března 1926 uvádí, že MNO předložilo za základ rozhodování ministerské rady materiál, veřejně nepřístupný) [13] a důvodová zpráva byla zveřejněna až po tomto rozhodnutí. Podobné to bylo i s oním „tajným materiálem“, studií, kterou si nechalo na objednávku vypracovat Ministerstvo národní obrany jako odpověď na výše zmíněné studie Akademie věd. Sborník [14] studií „Dělostřelecká střelnice v Brdech“ byl zpřístupňován postupně a opět až s odstupem času po klíčovém rozhodnutí ministerské rady. [15] Tyto studie má patrně na mysli i Březovský (2005: 250), když uvádí se odborníci shodli, že k narušení…nedojde. Přes nesouhlasné hlasy zaznívající ze všech stran byl tedy projekt dělostřelecké střelnice v Brdech schválen a mohlo se přikročit k jeho postupné realizaci… I tento stručný náhled do historie vzniku jednoho z nejstarších vojenských újezdů na našem území nám ukázal, že je s touto problematikou spojena řada nejasností a bílých míst, která vyžadují další a podrobnější bádání. Klíčovou otázkou v této souvislosti je, zda nám mohou k osvětlení dané věci pomoci materiály Ministerstva národní obrany, příp. dalších státních orgánů, jsou-li tyto vůbec dochované a přístupné. Přesto, že jsme se v tomto článku zabývali výlučně historií, nelze se vyhnout vtíravému pocitu, že něco podobného jako výše zmíněný „boj o Brdy“ jsme zažili nedávno, a to v souvislosti se snahou vybudovat v České republice součást americké protiraketové obrany. Až na výsledek jsou některé podobnosti minimálně znepokojivé, uvědomíme-li si, že v souladu s myšlenkou neustálého pokroku by naše společnost měla být o více než 80 let dál. Politici jsou však stále stejní tmáři a jak praví klasik, politika je správa věcí veřejných v zájmu soukromém.
|