Náhodné obrázky


Jiří Vlček
douglaska v zahradě loveckého zámečku
Počet zobrazení:1865

Klondajk
Pátrání po hřebenovce...
Počet zobrazení:4819

Střední Brdy pod sněhem
CP Jordán
Počet zobrazení:2197
Hlavní stránka arrow Vojenství arrow 171. plrp Rožmitál pod Třemšínem - palebné postavení 2K12 KUB u Vacíkova
171. plrp Rožmitál pod Třemšínem - palebné postavení 2K12 KUB u Vacíkova | Tisk |  E-mail
Napsal Pavel Wunsch   
Sobota, 06 srpen 2011

V současné době (2011) je naplánováno v rámci tzv. Bílé knihy ministerstva obrany postupné vyřazení některých položek výzbroje naší armády. Jednou takovouto zbraní je i protiletadlový raketový komplet 2K12 KUB. (?Životnost končí kolem roku 2015, kompletní modernizace by stála přibližně 15 miliard korun, nadzvukové letouny mají přednost před protivzdušnou raketovou obranou.?) Naživo spatříme dnes tento systém PVO nejspíše na dni otevřených dveří 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích nebo na některé z přehlídek vojenské techniky, ale v době relativně nedávné se právě v Brdech, a to těch tzv. Jižních, nacházela jedna ze základen tohoto systému.

Jednalo se o 171. protiletadlový raketový pluk 1.armády, dislokovaný v Rožmitále pod Třemšínem. Cvičné palebné postavení se však nacházelo několik kilometrů od rožmitálských kasáren na úbočí kopce ?Velká hora? vysokého 628 m, takže se lze v souvislosti s tímto útvarem často dočíst také o základně ?Vacíkov? (zmiňovaný palpost leží při silničce z Vacíkova k hájovně ?Na Dědku?) nebo ?Roželov? (neboť Roželov je vzdušnou čarou patrně nejbližší význačnější lidské sídlo).

171.plrp vznikl v roce 1975 reorganizací dosavadního 171. protiletadlového pluku. Tato reorganizace zahrnovala přestěhování z Plzně do Rožmitálu a výměnu dosavadní výzbroje (85mm protiletadlové kanóny vz.44S) za raketové komplety 2K12 KUB sovětské výroby. Byl podřízen 1. armádě, a jeho primární úlohou by v případě reálného nasazení tedy bylo pohybovat se spolu s touto armádou a poskytovat jejím pozemním silám krytí proti útokům ze vzduchu. V tomto směru se tato zbraň svým určením výrazně odlišuje od stacionárních (nebo ?téměř stacionárních?) základen systémů S-200, S-75 či S-125. V míru byl však útvar, snad aby ?nezahálel?, zapojen do pohotovostního systému PVO státu, právě spolu s výše zmíněnými zbraňovými systémy.
V roce 1991 došlo k další reorganizaci, při níž byl rožmitálský útvar přejmenován na  2. protiletadlový raketový pluk a podřízen 3. divizi PVO. Poté následovaly organizační změny v rychlém sledu: V roce 1994 další změna názvu na  44. protiletadlový raketový pluk, útvar podřízen 4. sboru PVO, v roce 2000 reorganizace na 432. protiletadlovou raketovou skupinu, útvar podřízen 43. protiletadlové raketové brigádě. Konec rožmitálského protiletadlového útvaru přišel v roce 2003, během zeštíhlování armády v rámci její profesionalizace.

 

Systém 2K12 KUB (v terminologii NATO SA-6 GAINFUL), uvedený poprvé do rutinního provozu v  roce 1968 po devíti letech složitého vývoje,  je systémem plně mobilním. Jádro každé palebné baterie (v Rožmitále bylo takových baterií 5) tvoří zpravidla jeden řídící a naváděcí radiolokátor 1S91 (složený z vyhledávacího radaru 1S11 a radaru zaměření a ozáření cíle 1S31, přičemž vyhledávací 1S11 je umístěn pod zaměřovacím 1S31) na pásovém podvozku, čtyři odpalovací zařízení 2P25 rovněž na pásovém podvozku, každý z nich se třemi řízenými střelami  3M9 a obvykle dva nabíjecí přepravníky 2T7 (podvozek ZiL-157) s další zásobou raket. Jako záložní palebný prostředek byly někdy přidávány do sestavy baterie dva kusy 30 mm samohybného protiletadlového dvojkanónu vz. 53/59 (na podvozku Pragy V3S).

Na úrovni pluku byly všechny baterie řízeny automatizovaným systémem velení a řízení palby K-1 KRAB (9S44),  skládajícím se z kabiny bojového velení 9S416 (na podvozku URAL-375) a několika kabin příjmu navedení 9S417 (podvozek ZiL-131). Každá palebná baterie měla jednu, celkem jich tedy pluk vlastnil 5ks. Výčet dalších součástí, zejména vybavení technické baterie, však již oželme, tyto informace lze nalézt na specializovaných webech, zmíněných v odkazech pod článkem. Schopnosti celého pluku byly rozšířeny použitím dalších mobilních radiolokátorů s vyšším dosahem, zejména radiolokačního kompletu P-40 s dosahem až 370km. Toto zařízení, nazývané též ?radar časné výstrahy?, bylo schopno sledovat cíle a předávat údaje o nich dlouho předtím, než mohly být ?spatřeny? vyhledávací částí radiolokátoru 1S91, která měla dosah kolem 50km.

 

Řídící a naváděcí radiolokátor (ŘNRL) 1S91, v přepravní poloze, v pozadí dvě odpalovací zařízení

Odpalovací zařízení 2P25 na břehu Baltu

Nabíjení rakety z přepravníku na odpalovací zařízení
Střely namířené nad širou mořskou hladinu...
...se automaticky zničí po cca 17km letu
 ŘNRL 1S91, rozvinutý v provozní poloze
Foto: Jan Kouba, Odbor komunikace a propagace Ministerstva obrany; použito se svolením TID 25. plrb Strakonice. Fotografie pocházejí z bojových střeleb BALT, prováděných v roce 2009 na střelnici Ustka (Polsko).

 

Inovativnost raketové střely 3M9 v době vzniku spočívala v jejím pohonu. Ten je dvoustupňový, přičemž oba dva stupně používají tuhé palivo. První stupeň je v principu celkem běžným raketovým motorem na TPH, s vysokým výkonem a krátkou dobou hoření (cca 4-5 s),  i tento krátký čas střele stačí na překonání rychlosti zvuku. Po vyhoření náplně startovacího motoru je prostor uvolněný vyhořelou náplní použit jako spalovací komora pro druhý - tedy letový - stupeň. Současně jsou otevřeny čtyři kanály (jejich vstupy jsou na raketě dobře patrné), které přivádějí do spalovací komory náporem hnaný  vzduch. Použité palivo má silný ?kyslíkový deficit?, takže v komoře dochází k druhotnému prohořívání směsi vzduchu a spalin druhého stupně. Letový stupeň hoří max. 20 vteřin, během nichž dosáhne střela rychlosti až 2160 km/h. Raketa o váze necelých 600 kg  je schopna účinně zasáhnout cíle v rozmezí vzdáleností od 3,7 do 24 km, a ve výšce od 100 m do přibližně 7 km (v inovovaných verzích a za pomoci samostatných výkonnějších radiolokátorů se účinný dostup postupně zvýšil až na 14 km). Jak je obvyklé, nelze dosáhnout obou maximálních hodnot zároveň a raketa není plně řiditelná v okamžicích bezprostředně po startu. Raketonáporový pohon letového stupně je vysoce efektivní v poměru k hmotnosti  tuhého paliva, nedovoluje však regulovat tah motoru (raketa neustále zrychluje), s čímž musí řídící elektronika při manévrování počítat.

Střela je naváděna na cíl poloaktivní naváděcí soustavou. Přijímač v její přídi používá pro navigaci signál vysílaný radiolokátorem 1S31, odražený od sledovaného cíle. Pro dlouhodobé úspěšné používání v praxi by bylo podstatné, aby frekvence používané systémem pro navádění nebyly všeobecně známy (problémy s detekcí a rušením), proto byly některé z nich rezervovány pouze pro reálné nasazení a při výcviku se nepoužívaly. Jako záložní řešení (přirozeně s menší přesností) je možné použít optické navedení na cíl.
Nálož o hmotnosti 59kg je aktivována roznětkou reagující na přiblížení, nebo přímým nárazem.

 

Brána někdejšího útvaru v Rožmitále pod Třemšínem. Na kamenném podstavci v pravé části snímku stával protiletadlový kanón

Bývalá posádková ubytovna, nacházející se bezprostředně před kasárnami

 

Do kasáren v Rožmitále, kde se nacházelo sídlo útvaru, sklad raket a technický úsek, není již dnes běžně možný vstup, protože areál je (byť po nepochopitelných peripetiích) zprivatizován (od r. 2008) a využíván. Zato základna poblíž Vacíkova, která byla vytvořena proto, aby měly rožmitálské baterie kde cvičit v částečně ?polních? podmínkách, nového vlastníka zatím nenašla. To s sebou nese negativní důsledky v podobě chátrání a drancování areálu, zatímco pozitivním vedlejším efektem je, že je možné základnu spatřit v relativně nepozměněné podobě. Popravdě přiznejme, že pouze tehdy, pokud budeme ignorovat zákazové tabule u vstupu. Záhy ovšem zjistíme, že nás předešla celá řada vetřelců, kterým nepozměnená podoba základny věru na srdci neležela....

První věc, které si lze povšimnout již z komunikace procházející podél severovýchodní strany areálu, je téměř úplně zachovalá linie oplocení, v některých místech dokonce zdvojená. Pozoruhodné jsou různorodé technologie, použité pro vybudování jednoho jediného plotu - najdeme zde pletivo doplněné ostnatým drátem, dále klasickou zeď z betonových panelů známou z mnoha jiných vojenských areálů a konečně také oplocení z velkých desek vlnitého plechu. Je to zřejmě daň skutečnosti, že se zde jedná primárně o cvičný areál, nikoliv zařízení zamýšlené pro ostré bojové nasazení.

 

Vstupní brána základny u Vacíkova Zdroj vody pro základnu
Vnitřní linie oplocení, směrem "do civilizace" betonově bytelná
Přístřešek pro strážného, "na bráně" se tedy sloužilo ve spartánských podmínkách
Transformátorovna
Šachta průmyslového výtahu, ústící do sklepních prostorČím by byla kasárna bez chodníčků
Hlavní vstup

 

Za plechovými vraty s přístřeškem pro strážného se rýsuje hlavní (a své velikosti jediná) budova celého areálu. Jedná se o unifikovanou stavbu, naprosto identické stavení s jedním podlažím na vysoké podezdívce lze nalézt na všech cvičných postech KUB. Obsahuje kuchyni (či snad jen úpravnu dovezené stravy ?), jídelnu, ubikace, kancelář, sociální zařízení, učebnu a malé technické zázemí, nepostrádající mimo jiné transformátorovnu a v podsklepené části budovy také poměrně mohutnou kotelnu a veliký sklad uhlí.

V jedné z místností se dosud dochovaly pozůstatky lutnové ventilace, jejíž význam však vzhledem k charakteru budovy není autorovi zcela jasný. Součásti topného systému jsou naopak již téměř bez výjimky odcizeny a část robustního vybavení kotelny odolává jen díky kuriózní okolnosti, že v současné době není tato sklepní prostora přístupná žádným otvorem s dostatečným průřezem. Přístupové schodiště je úzké a ostře zalomené, průmyslová zdviž uvízlá v dolní poloze blokuje svou vlastní šachtu ústící na povrch před budovou a otvor pro skládání uhlí ve skladu sousedícím s kotelnou je příliš úzký. V případě základny u Vacíkova právě pod tímto otvorem skončil zoufalý pokus o vynesení mohutné  nádoby boileru ven ze sklepních prostor (aktualizace - někdy během první poloviny roku 2011 se našim kovkopům očividně podařilo tento zapeklitý logistický problém rozřešit, boiler je pryč).

 





Kuchyně vpravdě černá
Jídelna
Chodba tvořící osu hlavní budovy
Lutnový ventilátor až z Budapešti Ventilace v jedné z místností
V reálu velmi temná prostora kotelnyBoiler na útěku
Učebna. Jakožto podsklepená část budovy netrpí poklesy podlahy a trháním stěn

 

Veškeré vnitřní vybavení bylo již odvezeno nebo zničeno vandaly a prostory s vytlučenými okny celkově propadly zkáze. Je třeba říci, že v případě tohoto konkrétního typu budovy není celkem čeho litovat, protože stavební kvalita je přímo zoufalá (v ostrém kontrastu např. s rovněž unifikovanou hlavní budovou útvarů systému S-75, která bývá postavena velmi solidně). Budova na nedbale postavené vysoké podezdívce se sesedá o desítky centimetrů, deformuje a bortí. Stěny většiny větších místností jsou doslova přetrženy napůl vodorovnými prasklinami o šířce mnoha centimetrů a hrozí zřícením. Výjimkou jsou pouze obvodové zdi a místnosti v podsklepené části budovy. Hráči paintballu, kteří podle všudypřítomných barevných skvrn základnu často využívají, dost možná podstupují v ?boji? větší riziko, než si sami uvědomují.

 

Návod, jak se při manipulaci se zbraní nezastřelit. Stav k létu 2011: tabule si někdo zapůjčil k domácímu studiu a rám zeje prázdnotou

Přístavek pro transformátorovnu

Budova od jihu
Budova od západu

 

V okolí budovy se nachází několik dalších drobnějších pozůstatků trvalého vojenského osídlení: především studna s částí čerpacího zařízení (a dnes docela zlověstně vyhlížející kalnou vodou), dále malý ?sčíták?, na němž podle dvou plechových tabulí s instrukcemi pro zacházení se zbraní probíhalo zřejmě rozdílení strážní směny či nástupy cvičných poplachů, a pak nezbytný chodníček s obrubníky natřenými na bílo, vedoucí však již neznámo kam.

Cesta vedoucí od brány podél výše popsané budovy přechází plynule v seřadiště o délce asi padesáti metrů a dále pokračuje k nepravidelnému oválu, položenému na svažitém terénu ?Velké hory?. Ze zpevněné komunikace vychází celkem 6 krátkých odboček, zakončených pod úroveň terénu zahloubeným postavením pro jedno pásové vozidlo patřící k systému KUB. Sedmá odbočka, nacházející se v nejvyšším bodě oválu (tedy přibližně na jeho SZ straně), je zakončena naopak vyvýšeninou, obezděnou opevněním z betonových bloků. Toto postavení patřilo radiolokátoru 1S91. O malý kousek vedle se pak nachází poslední, osmé stání, vzhledem k odlišnému vzhledu náležející zřejmě kabině příjmu navedení (9S417).

 

Skalka v lese nad palposty, plná nápisů vojáků ZS
Detail okopu pro odpalovací zařízení se zbytky elektroinstalace a rourou pro odvod spalin z turbíny
Celkový pohled na jeden z okopů
Detail napínáku u jednoho z okopů
Matematický výraz neznámého významu

 

Okopy pro techniku byly vybaveny pozoruhodnými betonovými rourami velkého průměru, směřujícími šikmo vzhůru - ty byly určeny pro odvod spalin z turbín vozidel, z nichž každé si takto vozilo s sebou výkonný generátor elektrické energie (který byl při výrobě proudu úspornější než vlastní pohonné ústrojí vozidla). Posty měly navíc očividně přívod elektrické energie (dnes jsou kabely odstřiženy) a byly odkanalizovány, aby se ve vlhkém brdském podnebí neproměnily v bahnité bazény. Zatímco stavební kvalita hlavní budovy byla již výše zkritizována, trativody a drenáže okolo palpostů byly vybudovány velice důkladně a jsou, jak se zdá, stále plně funkční (velký rozdíl oproti např. Klondajku, základně strategického systému S-200)

Poblíž postavení radiolokátoru se nachází také rozvodný elektrický panel na zděném sloupku a velmi jednoduchý podzemní úkryt s půdorysem ve tvaru L, opatřený jakousi zástěnou z neprodyšné látky, která se kupodivu dochovala v dobrém stavu. Měl sloužit jako krátkodobé útočiště v případě ostřelování pozice. Lze vyslovit oprávněnou námitku, jak do sebe zapadá deklarovaná plná mobilita systému s tímto pracně vybudovaným pevným postavením, lze to však zdůvodnit: a) jedná se o cvičný objekt, šetřící úsilí při výcviku, b) pro svoji sekundární úlohu jakožto součást pohotovostního systému PVO útvar nějaké postavení mít musel a pevný rozvod elektřiny ušetřil velké množství paliva, které by bylo jinak spotřebováno generátory vozidel.

 

Postavení řídícího a naváděcího radiolokátoru
Sloupek s rozvaděčem poblíž postavení ŘNRL
Jednoduchý kryt poblíž postavení ŘNRL
 Okop vedle ŘNRL, zřejmě pro kabinu 9S417
Současná podoba silničky spojující jednotlivé palposty

 

V lese nad palposty najdeme skalisko, na nějž zaznamenávali vojáci základní služby své pocity z vojny a termíny odchodu zpět do civilu. Nejmladší datum na skalce pochází z podzimu 1991, provoz základny však běžel ještě dalších několik let, jak vyplývá z porůznu nalezených útržků novin.

V jižní a nejníže položené části areálu se nachází malá elektricky poháněná čistírna odpadních vod, samozřejmě nefunkční, ale v poměrně zachovalém stavu. Její okolí je zneužíváno kýmsi k ?vypalování? elektroinstalace z automobilů, přičemž seškvařené zbytky plastů a izolací zůstávají ležet na místě. Podiv vzbudila při jedné z návštěv čelní maska z nejnovějšího modelu Seat Leon (že by nejen výpal kabeláže?). Podobné spáleniště, soudě podle drobných známek již staršího data, se nachází také na palpostech v blízkosti jednoho z okopů pro techniku.

 

Čistírna odpadních vod v nejníže položené části areálu

Detail ČOV

"Ohniště" pro vypalování kabelů
Zadní linie oplocení

 

Víceméně přímá cesta vedoucí od vstupních vrat základny kolem hlavní budovy až k čistírně pokračuje dále již bez asfaltového povrchu ještě několik desítek metrů, než protne zadní linii oplocení. Plot byl zde ?v lese? postaven méně důkladně než v místech přiléhajících k silničce z Vacíkova. Netvořila ho žádná betonová zeď, byl vybudován z pletiva, ostnatého drátu a nesmyslně velkého množství železných trubek, kterých byl zřejmě během výstavby dočasný nadbytek.

Celý prostor dnes čile zarůstá náletovými dřevinami, a jelikož fáze drancování kovů již z větší části skončila, vládne zde klid a mír. Místo by bylo mohlo sloužit po opuštění armádou např. jako velmi pěkný dětský tábor, nebýt ovšem tristního stavu hlavní budovy, zapříčiněného neopravitelnými chybami již při výstavbě. V této podobě je základna (dle subjektivního mínění autora) zcela nepoužitelná téměř pro cokoliv a přidá se tak zřejmě k mnoha svým souputnicím, které si postupně bere zpět příroda.

 

plánek areálu

Plánek areálu se sítí komunikací a některými důležitějšími body

 

Systém 2K12 KUB by se mohl zdát být na první pohled svými parametry druhořadým, ve srovnání se systémy PVO založenými na střelách na kapalné pohonné hmoty (S-75, S-200). Jeho přednosti tkví ale v něčem jiném: trvanlivé rakety na TPH jsou svými skromnými nároky (a také cenou) zcela nesrovnatelné s obrovským zázemím výše zmíněných systémů. Navíc díky úctyhodné průchodnosti terénem všech komponent ?KUBu? se může baterie dopravit téměř kamkoliv a během několika minut od příjezdu na místo je schopna palby.

2K12 KUB byl či stále je používán více než dvaceti státy, z nichž některé přikročily k jeho modernizaci (od mírně vylepšených verzí 2K12M1- 2K12M4, přes upgrade kompletní elektroniky (vyvíjeno a používáno také v ČR)  až po úplné konverze, zahrnující použití raket RIM-7 Sparrow, vyráběných firmou Raytheon. Na základě zkušeností s 2K12 KUB byl také vyvinut v 70.letech o něco modernější nástupce - 9K37 Buk (SA-11 Gadfly dle NATO).

Po případném zrušení útvarů 2K12 KUB bez náhrady bude zřejmě páteří české PVO armádou nyní používaný přenosný švédský systém RBS-70, určený pro odpal z lehkého podstavce či vozidla, s dosahem max. 8 km a dostupem max. 5 km. Ačkoliv se nejedná v žádném případě o špatnou zbraň, je to přece jenom trochu ?kapesní? technologie, založená na ručním navádění prostřednictvím laserového paprsku, kterou nelze s radarem naváděnými raketami příliš srovnávat.

 

Použité zdroje a doporučená literatura:


Na tomto místě se také patří poděkovat tiskové a informační důstojnici 25. plrb ve Strakonicích kpt. Janě Samcové za pomoc se získáním současných snímků 2K12 KUB.

Zobrazení: 26852

Komentáře (24)

RSS feed komentářů
 1 2 > 
VÚ 2888
Ahoj bojovníci. Ozve se některý borec, který sloužil dole v dřevěnné rotě v roce 1976-78.V té době velel Mjr. Drevikovský a Mjr. Němec. Ahoj Pavel- Lukas Třebechovice
Pavel Lukas , srpen 08, 2015
Koptík
Zdar chlapci.
Náhodou jsem sem zabrousil. Je to až neuvěřitelné. Sloužil jsem 1988-1990 u 6.baterie a Koptík byl už major. Jak psal kolega z mého pohledu černí baroni hadr- jsem bývalý kotelník. Rád bych potkal Jirku Súkeníka z Ostrova nad Ohří šel do civilu 1989.
Jinak když jedu okolo vždy se stavím u brány a kotelny. Nostalgie jako prase.
Mějte se.
Šoli , duben 14, 2015
názor k Drakov i
Chcem povedať ku komentáru Draka.Podla všetkého sme obaja pamätníci presunu útvarov.Ja som v tedajšej dobe končil v Rožmitále a sťahoval sa do Plzne.Bolo to v 3.1975,hodne dávno.Chlapci z Plzne čakali snád i týždeň nad Rožmitálom v polných podmienkach,bolo nám ich líto bola ešte zima.Pre nás Plzeň bola šok,topilo sa v kamnach,ale boli sme supráci na podzim sme šli do civilu.Na Rožmitál spomínam rád i ked je to už tak dávno M.
miroslav , srpen 20, 2014
vojna v Rožmitále
Zdravím Kance. Na ten tesko barák se mi váže spousta vzpomínek. Za nás tam byly zasedací místnosti, nějaké kanceláře a sklady různého. Mimo jiné i propagace a skladiště hudebních nástrojů a aparatur, které jsem měl na starosti. Mezistěny byly kovové a šroubovací a skrýval jsem mezi nimi mnoho ušlechtilých lahví, které jsem chodil měnit do nedaleké kuchyně za neomezený přístup do proviantního skladu potravin. A tam bylo z čeho vybírat! Z těch jsem potom připravoval pro kamarády pochutiny na vojenské poměry nevídané. A dnes již neexistující a i na tehdejší poměry zastaralá uhelná kotelna? Zdroj mimořádných zážitků a událostí. Ale to již není nic vhodného k rozsahu diskuze k tomuto inspirativnámu a zajímavému článku. To by patřilo jinam a zasloužilo by si to opravdu pozornost. Protože teprve potom by se zjistilo, že i "elitní" útvary a hlavně jejich někteří příslušníci psali (prožívali) i v této tobě příběhy, které by zastínily i Černé barony...A i pan Koptík a další naši tehdejší velitelé by byli jejich součástí.

Co se týká té poznáky závěrem? To bychom se dostali k politice a ta - jak známo - je svinstvo. Z toho vyplývá, že ten, kdo ji provozuje...No, jak jsem napsal kdesi a kdysi. Pokud nás znovu povolají k té naši zbrani, tak to jistě zvládneme, protože se toho moc nezměnilo a navíc bychom ty slavné KRIPENY měli na naší straně...tedy zatím to tak vypadá, že? A stejně by nebylo co mombardovat. To se podařilo již..., ale to by zase byla politika a ta, jak známo je svinstvo a ...draksmilies/wink.gif
DRAK , červen 11, 2014
vojna v Rožmitále
Zdravím Draku.Ten tesko barák to za nás jak jsme narukovali v březnu 1982 byla propagace,plakáty,nástěnky atd. My měli příjmač u brány do utajovaného autoparku u prasečáku,taky tesko barák,ale ke konci vojny to znovu dali do baráku za jídelnou,takže bažanti neboli ptáci měli příjmač tam.Taky jsme museli chodit v sobotu a někdy i v neděli pracovat na novém autoparku nad kasínem a tam jsme se nastěhovali v únoru 1984 a za měsíc jsem šel do civilu.Ten barák za jídelnou už tam není jenom trosky staré kotelny ,protože nová stojí nad kasínem a zásobovala všechny nové objekty další utvary postavené nad kasínem.Sám jsem čuměl co stihli do r. 1990 postavit a co ještě mělo být postaveno u vstupní brány do našeho útvaru je velký nedostavěný skelet a vedle brány byli tzv. PTP, které to všechno stavěli,teď je tam postavena bývalá posádková ubytovna samozřejmě opuštěná.No zatím to tam všechno stojí ,ale co bude ,když už to je prodané nějaké společnosti ,myslím si že takové velké objekty,které armáda opustila v r.2003 a ještě do nich investovala miliony měli zůstat armádě navíc v dobrém místě.Jen ,aby jednou nehledali co prodali svět je vrtkavý, nikdo neví co se může stát.
kanec , červen 09, 2014
vojna v Rožmitále
Nejenom pro Kance. Ano, my jsme byli první u této zbraně a pan Koptík měl pravdu. Přišli do Rožmitálu nejenom z Plzně. A to hned začátkem roku 1975. A budoval se naprosto nový VÚ. Před námi tam byla nějaká PTP jednotka a připravovala nám zázemí. Nevím jak vy, co jste rukovali později, ale my jsme měli výcvik na Slovensku a to ihned po přísaze - Liptovský Hrádok a tam se s námi tu techniku učili všichni. I p.Koptík. Mám na to spoustu vzpomínek, pro mě to byly dobré dva roky a to možná i proto, že jsem tam měl spostu seberealizace (obhospodařoval jsem celý "tesko" barák za kuchynísmilies/wink.gif. Ale za nás to byla docela buzerace. Kontráši za p.....,vše v režimu ZRU...Když jsme opouštěli ZVS, tak nám jeden z velitelů řekl, že takto se již nikdy nesejdeme...a měl svatou pravdu. A sejít se a zavzpomínat na staré časy? O to se snažím několik roků a to i na Spolubojovících, ale nic. Není zájem, nebo již nejsou lidi, nebo jsou pro naši generaci moderní média tabu? Nevím. Zdraví DRAK.
DRAK , květen 28, 2014
Pro Draka
Hele,Draku Koptík mi říkal,že v r.1975 se stěhovali z Plzně do Rožmitálu a kluci z Rožmitálu do Plzně ,tak jste byli první jak píšeš u této zbraně.V r. 2009 měl Koptík 59 let, takže jste nebyli o moc mladší.Já si myslím, že nebylo by špatné sejít se i více ročníků najednou,protože dát dohromady jeden ročník je dneska zázrak a žnáš to dneska tu jsi zítra už ne život teče rychle jak voda v řece. JURA HOTA zvaný KANEC.
Kanec , květen 26, 2014
vojna v Rožmitále
Zrovna nedávno jsem si vzpoměl na Koptíka, byl to jeden z mých prvních velitelů, tehdy ještě v hodnosti praporčíka. Hledal jsem jej i po netu, ale nebyl jsem korunován úspěchem. Také mi nevadil, neubližoval a byl fajn. Škoda, bylo by dobré zavzpomínat a vidět du dobu také trochu z jiné stránky a s odstupem času a očima našich velitelů. Tak pane Koptíku, pokud toto budete číst, zkuste se ozvat. DRAK
DRAK , květen 15, 2014
vojna v Rožmitále
V roce 2009 jsem se zastavil při zpáteční cestě z dovolené v Rožmitále a jak se tak procházím po náměstí koho nepotkám, kapitána KOPTÍKA politruka útvaru. No on už si moji osobu pomatovat nemohl při takovém počtu vojáků se nedivím,ale po oslovení nás pozval domů (okály) na kafe a velice jsme si popovídali a zavzpomínali na dobu v zeleném.Dozvěděl jsem se,že za ním jezdí někteří spolubojovníci pravidelně i já byl rád, že jsem měl to štěstí se s ním setkat,protože mi osobně nikdy neublížil spíš se snažil každému pomoci.Napsal jsem kapitán,ale to byl při mém odchodu r.1984,momentálně je major v civilu.Pořád doufám,že se ozvou moji spolubojovníci a pokecáme třeba u pivka jako s p.Koptíkem. ZRAVÍM VŠECHNY CO SLOUŽILI V ROŽMITÁLE NA VOJNĚ ZVANÝ KANEC.c
Kanec , květen 13, 2014
vzpomínka na dávné časy
Ahoj spolubojovníci. Ryze náhodou jsem našel tento článek, který mě umožnil návrat alespoň ve vzpomínce, do roku 1975, kdy jsem do Rožmitálu v dubnu narukoval. Byli jsme tehdy první, kdo zde s touto technikou začínal. Velitel byl mjr. Danielčák. Neměl jsem od té doby možnost vidět téměř nikoho z tehdejších spolubojovníků, ani z kasáren, ve kterých jsem prožil dva roky života. Ale to, co z nich je dnes, tak to si snad ani nezaslouží. Děkuji proto Kozlíkovi za fotky na Rajčeti. Trochu jsem překvapen tím, že článek shlédlo přes 11553 lidí, ale pouze 14 připojilo svůj příspěvek. Škoda. A protože se snažím spojit se svými spolubovníky z té doby 75-77, prosím, reagujte,ozvěte se...dříve, než dopadneme jako ta kasárna...Díky.smilies/smiley.gif
DRAK , květen 05, 2014
...
pplk. Bauer proto Banap, Bauerův národní park...přitom byl velitel útvaru 3330
Svatopluk Bartoň , prosinec 16, 2013
BANAP
Za celou vojnu jsem tam strávil 5 měsíců ,ale bylo tam lépe než v kasíně nemuseli jsme na rozcvičku do stráže se taky nechodilo nebo stráž jezdila z kasáren,ale později to zrušili ke konci vojny jsme museli chodit taky.Když jsme natrefili na dobrého velitele tak byl i nejaký lahváč z Vacíkova a nemecká televize.Hráli jsme fotbal na antuce nohejbal prostě pohoda žadná buzerace od lampasaků.Jediné co tam nebylo vycházky.V kotelně jsme cvičili s činkam bylo tam příjemné teplo a v kuchyni jsme si vždycky něco lepšího udelali na zub.V roce 2008 jsem se tam po 24 letech byl podívat ,ale už tehdy to bylo zdevastované.Nevím ,ale za mě byl radiolokátor na vrcholu hory tam kde byla i dřevená zemljanka a prosklenná pozorovatelna vzdušného prostoru a to tam ještě v r.2008 bylo včetně ukotvení pro lokátor.Ročník březen 1982-1984 zdraví KANEC byla sranda co!!!!
KANEC , listopad 06, 2013
...
Jsem rád, že jsem to ještě stihl vidět vloni po 22 letech, nostalgie na mě stále dýchá,BANAP byl z vojny to nejlepší, i ten podzemní kryt ze dřeva, kde se trávily vánoce, aby to bylo co nejblíž k radiolokátoru, který byl samozřejmě na kopci, na nejvyšším místě!!! Zůstanou jen vzpomínky a možná i trochu smutek...
Zbyněk , prosinec 05, 2012
...
1986-88, dva roky v Kasíne Rožmitál, 2x mesačná služba na Banape. Zmes sentimentu a zhnusenia. Vzbura na základni kvôli povinným televíznym novinám. Cigán Fero s ostrými nábojmi na stráži zabudol heslo a nechcel sa dať vystriedať. Skoro sme sa poondili...
rony , listopad 09, 2012
banap
v roce 2000 jsem to tam jako voják hlídal,už tehdy tobyla bouračkasmilies/smiley.gif
GRUNTORÁD , srpen 21, 2012
To som netušil, že to ešte uvidím ...
Čau spolubojovníci. Tak to som netušil, že ten PalPost ešte uvidím. Áno, je to presne tak. Ako teraz si to pamätám, keď sme tam prišli prvý krát a PTP-áci, ktorí to práve dostavali, odtiaľ s plačom od šťastia odchádzali. Mám v živej pamäti ako sme vypalovali svah oproti okopu pre SURN (stanica ustanovky rozvedky i navedenia).
Taktiež spomínam ako som prišiel o vianočnú večeru (rezne,šalát,zákusky) keď nás poplach vyhnal do mašín a strávili sme tam čas až skoro do rána. Taktiež, ako sme riskovali, keď sme tam na ubytovni tajne pozerali západonemeckú televíziu ...
Foto kasární z Rožmitálu - http://tomaskucera.rajce.idnes...-_kasarna/
Kozlík 1976-1978 , červen 05, 2012
:)
Přesně, mělo to tam zajímavou atmosféru, mé oblíbené místo smilies/sad.gif
Aleron , únor 11, 2012
...
Škoda že už se to zbouralo..
Adam , leden 10, 2012
:)
Též si myslím, jen mi nějak uniká účel toho bunkru opodál.
Aleron , leden 05, 2012
Budka
Ta "budka" měla svého času střechu z docela silného skla. Pozorovatelna vzdušného prostoru ?
BrKo , leden 05, 2012
 1 2 > 

Přidat komentář

Můžete přidat váš komentář zde

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů