Čarověník na smrku na Chocholaté skále. Tato anomálie pravděpodobně vzniká činností parazitujících organismů nebo mutací pupenů, které strom vybudí k mnohočetnému větvení a zahuštění.

Sbírání a úspěšné pěstování není snadné, každopádně čarověník nelze vypěstovat ze semínka.

Vyskytuje se vzácně na téměř všech druzích stromů.

 Výrůstek na kořeni smrku na Marásku. Z kořene nejspíš kdysi vyrůstal vedlejší kmen, který postupně objímala přibývající tkáň. Pak vedlejší kmínek uschnul? Byl zadušen touhle ochranou?

Zde po stržení kůry vlivem kůrovcové těžby.

 Dva mohutné kmeny buku s podporou pouze jednoho na Getsemance. Předpokládám, že to vzniklo složitou kořenovou strukturou na někdejším humózním podkladu. Po zetlení podkladu se kořeny mladého dvojáku ocitly na volném vzduchu, případně byly ještě poškozeny vnějším vlivem.

Odumření jedné poloviny kořenů vyřešil strom jako výpomoc bratra bratrovi.

 Vzdušné kořeny vznikají tím, že pod stromem sesedne půda, na níž vyrostl, např., když jeho kořeny objímaly padlý trouchnivějící kmen nebo když dojde ke ztrátě vlhka v půdě. Tento smrk je poblíž Teslínů. Tyto kousky umí i modříny nebo olše.

 Mám pocit, že tento vějíř větví vznikl okusem zvěře, která má ve slinách látky podporující růst pupenů. Nejspíš k tomu došlo už před mnoha lety.

Exemplář od Nových Mitrovic.

 Na Skelné Huti nad Lázem se podařilo přežít větvi břízy, která byla na chvíli zatěžkána kmenem jiného stromu a přimáčknuta k zemi. Zakořenila, cizí kmen uhnil. Větev a bříza roste dál, je tak stabilnější.

 Buk na hřebeni jižních Brd mezi Getsemankou a Chynínskými buky, který stojí na třech nohách. Můžeme se asi jen dohadovat, zda tomuto tvaru dal vzniknout jev vzdušných kořenů, vykotlání hnilobou či něco jiného.

 Bříza východně od boudy Roubenky pod Hengstem. Boule nebo nádor nebo bujení na kmeni zde dosahuje obřích rozměrů. Poměrně běžný jev u buků a smrků, často i násobně na jednom jedinci.

 Kroucený kmen kousek od studánky Herpánka pod Kamennou.

Kroutit se umí asi všechny druhy stromů, když k tomu mají důvod. Tím bývá změna prostředí kolem, např. sesuv či nestabilita půdy, odstranění sousedních stromů či překážka, kterou už člověk stromu dávno odebral. Může to být ale i zalehnutí později zetlelým kmenem v útlém mládí stromu.

 Smrk s bleskem dávno hluboko rozříznutou kůrou pod Břízkovcem.

Zde je vidět, kolik smoly umí jedinec, který má přístup k vodě, vyprodukovat, aby se dostal ze zdánlivě smrtelného zranění.

 Dva kmeny borovice se spojují ve 4 m nad zemí do jednoho. Poraďte mi, neumím si to vysvětlit.

 Objímající se stromy na břehu Bradavy. Nestačí, že mají spletené kořeny, kterými se chrání před podemletím vodou, ještě se jistí větvemi.

 Zvláštní sebeobjímání u smrku východně od Chynína. Nevěřím, že to udělala příroda sama, to musel někdo zaplést.

 Soužití dvou nepříbuzných jedinců na Getsemance. Čím starší, tím těsněji. U lidí se tohle dost často nekoná.

 Kořenění smrku na Toku. Podivný tvar původně pouze větve, která byla možná kdysi zavalena pod kmenem, což jí dalo možnost zakořenit a začít nový život pro celý zbytek stromu.

 Na Toku a ve vyšších či exponovanějších drsnějších polohách jinak smrky koření z dolních větví docela často a bez cizího přičinění.

Bříza na Bílé skále u Lázu se zakroucenou větví. Jak taková větev asi vznikne?

Dva bukoví bratranci a každý má jiný přístup ke způsobu větvení. Jeden zcela bez větví, druhý to kompenzuje. Komunikují kořeny?

Na Břízkovci.