Ohrožení a ochrana stromů

Na stromy číhá celá řada nebezpečí.  Když už si vybojuje místo na světě mezi konkurenty, a i člověk mu dál v životě přeje, jeho výška nebo expozice může být i jeho zkázou. Musí odolat vichřicím (na hřebenech), bleskům (na svazích), kroupám (za městy), těžkému sněhu, námraze (na okrajích porostů), ale i suchu (odvodněné a skalnaté pozice), parazitům, houbám, lišejníkům a podobně. Nenechaví lidé mohou strom také poškodit, všelijakými vrypy do kůry, nešetrným umístěním všelijakých cedulí nebo nejrůznějšími ploty a dráty, které do stromu zarostou (viděl jsem ve stromě zarostlý i dělostřelecký granát). K újmě mohou přijít zejména jedinci u cest a vyvážecích linek manipulací dřevní hmoty. Stromům nepomáhá ani sešlapání půdy v jejich okolí častější návštěvností (zkusme se kochat velikány z rozumné vzdálenosti několika metrů a umisťovat kešky jinam).

Na druhou stranu se člověk o stromy, když chce, umí poměrně dobře postarat a prodloužit mu tak život o mnoho let. Na opečovávaných stromech jsou vidět ochranné zásahy v podobě seřezání nestabilních větví, vyčištění koruny od suchých větví, svázání větví proti rozlomení, zalepení nebo zastřešení (dříve často zabetonování) otevřených ran kmene nebo významných větví nebo prostě jen oplocení.

Péče o stromové velikány je vidět v případě významných stromů nebo velkých stromů v intravilánu obcí. Obdobná péče se nedostává neznámým stromům v úkrytu lesa.

Ochranná opatření směřují zejména k tomu, aby strom nezačal vyhnívat a aby strom nenapadly dřevokazné houby, lidově choroše. Životní pouť se pak u takového exempláře může rapidně zkrátit, třeba jen na několik let. Dalo by se o dřevo napadajících houbách dlouze psát, tak snad v nějakém dalším článku. Jedním z nejběžnějších chorošů v našich lesích jsou troudnatci. Podle jejich životní fáze a podoby lze usuzovat, jak dlouho bude ještě strom stát, případně jsou pak zpětným ukazatelem, jak stará jsou stojící či ležící torza.