Vítr se zklidnil, na kraj se snáší soumrak. Slunko se již dotklo obzoru a tiše pozlatilo poslední zbytky mráčků na pozvolna hasnoucí obloze. Kolonie ptáků, hnízdících v bujarých travinách Plání, v tichu podvečera zesílila svoji zpěvavou oslavu světa krás. Z lesů vyšla skupinka srnčí. Život zastavil svůj denní shon a chvat, aby se napil z průzračného pramene Bytí?

V severovýchodní části Středních Brd, nedaleko Jinec, se nachází pozoruhodný kopec, či spíš hřeben. Ač poměrně nevysoký vůči okolnímu terénu, je ze všech směrů snadno a dobře rozpoznatelný. Má totiž naprosto jedinečnou, charakteristickou siluetu – nejedná se o typicky brdsky protáhlý, oblý hřeben s jedním vrcholem, ale o hřeben zvlněný, s hned čtyřmi vrcholky v řadě za sebou… Obvykle se tomuto hřebeni říká nepříliš nápaditě Hřebeny, někdy také Jinecké hřebeny, ale nejvíce známým pojmenováním je - podle jednoho ze čtyř vrcholků hřebene – Koníček…

Z nádraží Řevnice se vydáte vpravo pěknou lipovou alejí, kolem uhelných skladů a po cca 500 m dojdete na výchoziště turistických značek. Dneska si vybereme modrou a po ní vyrazíte na náměstí a kolem nákupního střediska, kde si můžete dokoupit poslední tatranky či něco ostřejšího na cestu, vyjdete další alejí až za hřiště házené, kde je další rozcestí. Tady půjdeme dále po modré. Pozor jsou tu dvě, jedna vede spíše doleva a zavedla by vás ke Šraňku a dále na Hvíždinec, tak tou ne, tudy cesta na Babku nevede. Zvolíme druhou modrou, která stoupá vpravo po asfaltové cestičce kolem Řevnického lesního divadla dále do Brdských hvozdů. Přejdete asfaltovou komunikaci do Mníšku a pokračujete stále do kopce po pohodlné cestě, která se po chvíli narovná a začne dokonce pozvolna klesat. Neradujte se je to jenom na chvíli, než dojdete k rozcestí u Babského potoka. Tady se od vás oddělí zelená, která vede údolím Babského potoka až na Skalku.

Každé hory, či lesy mají své panovníky, čarodějnice či rarášky. Fabián je dobrý duch brdského lesa. Pročteme-li pověsti, najdeme řadu duchů a pohádkových zjevů, ale mezi všemi rarášky, draky a trpaslíky má jen jediný výjimečné, ba přímo panovnické postavení. A to je právě Fabián, který sídlí na vrchu Baba. Baba, odkud Fabián spravuje brdskou říši, patří na Hostomicku k nejvyšším místům.

Na úvod bych si dovolil citovat jeden odstavec z knížky pana Jana Čáky TOULÁNÍ PO BRDECH:

"Pokojný dům - myslivna s výletním hostincem v krásném lese, v sousedství kostelíka s poloprázdným klášterem a poustevnou. Taková byla Skalka nad Mníškem. Pohodu  Pokojného domu prožívala vedle spisovatelské dvojice Růženy Svobodové a F.X. Svobody, kteří v této krajině žili, i řada dalších českých literátů druhé poloviny minulého a počátku našeho století. Jako chlapec sem přicházíval Svatopluk Čech a zdejší motivy užil později v idylickém eposu Václav Živsa. Za letního pobytu v Řevnicích chodíval na skalku Jaroslav Vrchlický a Ignát Herrmann. V Pokojném domě trávíval prázdniny F.X. Šalda, Antonín Klášterský, Antonín Sova, Jaroslav a Hana Kvapilovi, hudební skladatel Rudolf Friml i jiní významní lidé. Dnes už jsou z pokojného domu jen zříceniny."

Střední Brdy tvoří v pravém slova smyslu srdce celého vějíře Brdského pohoří. I proto se jim říká rovněž Brdy “centrální”, někdy i “velké”, také “vojenské”, neboť jsou dodnes téměř celé součástí vojenského výcvikového prostoru (VVP), anebo jen krátce, prostě a výstižně: “Brdy”. Každé z těchto synonym má své opodstatnění…

   Na úvod je nutno poznamenat, že kromě mezníků pocházejících z dob dávno minulých (16.-19. stol.), kterými se zde budeme hlouběji zabývat, se můžeme daleko snáze setkat s kamennými mezníky osazovanými později. Bylo to například ve dvacátých a třicátých letech 20. století nebo v období těsně po druhé světové válce. Liší se od svých předchůdců vyšší kvalitou opracování, velikostí (jsou menší) a dalšími parametry. V současné době asi neuniknou pozornosti plastové mezníky, nejčastěji červené nebo žluté. Jedná se také o bodový znak vymezující hranici mezi pozemky. Materiál, kvalita a vizáž hraničních znaků jsou obrazem doby.

   Na území dnešního Vojenského výcvikového prostoru Brdy Jince a v jeho okolí se v minulosti rozkládalo několik významných panství. Při srovnání jejich rozlohy s ostatními to ve své době byla většinou panství obřích rozměrů. Protože se mi podařilo podstatnou část hranic těchto velkých panství ve VVP během několika let postupně projít, rád bych se podělil o některé poznatky.

Strohost článku na „našich“ stránkách o brdských věžích a zejména o věžích geodetkách mě vyburcovala postupně k tomuhle článku, který nemá být, a ani v žádném případě není vyčerpávající prací na tohle téma.

Protože jsem tento obor studoval, cítím se za všechny nejpovolanější napsat něco o tom, nač lze občas při toulkách po „našem“ lese narazit. Ať už jsou to měřické věže zděné, kovové, dřevěné v různé fázi rozpadu či rozkladu, od dob vyměřování dosud respektované lesní průseky nebo staré měřické body, po kterých mnohdy nevědomky šlapeme v Brdech. Myslím, že stojí za to o nich něco zjistit.