Každý správný brdomil už jistě nesčetněkrát navštívil náš brdský hrad Valdek. O hradě samotném už bylo popsáno mnoho stránek papíru (i toho elektronického) a okénky kinofilmu popř. pamětí digitálních fotoaparátů se rovněž v souvislosti s Valdekem nešetřilo. Je to nesporně dobře, neboť se jedná o hrad půvabný, dobře situovaný a v kraji brdském nejslavnější. Proto se domnívám, že rozepisovat se zde o Valdeku podrobně je vcelku zbytečné a navíc se o něm v rubrice zajímavá místa jeden pěkný článek nachází. Tentokrát bych čtenářům rád přiblížil krajinu na jih a jihozápad od Valdeka, která na rozdíl od hradu není tak všeobecně známa. Zaměřím se na tři zajímavá místa: Jindřichovu skálu, "Jezírko" pod Valdekem a Krkavčinu.

V následujícím textu bych vás rád provedl jednou z nejpůvabnějších oblastí Brdské vrchoviny, tzv. Jineckými Hřebeny. Používat pro ně jiný místní název, tj. Hřebeny, by mohlo být matoucí a vést k záměně s jinými Hřebeny a to těmi, které se zdvihají za pražskou Zbraslaví, pokračují jihozápadním směrem a jsou zakončeny vrchem Pískem (resp. Písky). I Jinecké Hřebeny mají směr jihozápadní, jsou ovšem o dost kratší a skládají se ze čtyř vrcholů: Koníček, Komín, Hřeben a Pec. Tato jména jsou známa hlavně mezi místními obyvateli a vědí o nich samozřejmě také opravdoví znalci Brd. Pro příležitostné návštěvníky a uživatele turistických map znamenají Jinecké hřebeny pouze Koníčka nebo v lepším případě Koníčka a Hřeben (resp. Hřebeny) jako souhrnný název pro vrcholy za Koníčkem.

Mým domovem byla a navždy zůstane malá vesnička Rejkovice, která leží asi 20 km na sever od okresního města Příbram na železniční trati Zdice – Protivín. Rejkovické domky jsou roztroušeny na úpatí vrchu Plešivce podél řeky Litavky, která se v těchto místech zakusuje do krajiny a vytváří tak údolí zvané Jakubské. “Náš“ Plešivec ve mně vždy vyvolával různé pocity. Byl to respekt a úcta před mohutností jeho skal a skalních útvarů, rozsáhlostí a půvabem „ kamenných moří“ vzniklých při lomové činnosti, tajemností hvozdů a věčným klidem lesních velikánů – hlavně mohutných dubů a buků,které samotářsky a hrdě stojí navzdory větru a dešti a promlouvají ke kolemjdoucích řečí přírody, které dnes již málokdo rozumí.

Po okolí Cukráku jsme se již toulali v jiném článku, ale dnes se mrkneme vysílači pěkně na zoubek. Díky neskonalé ochotě pracovníků Českých radiokomunikací pánů Jaroslava Duška a Miroslava Rataje jsem měl možnost navštívit tuto monumentální stavbu. Veřejnost se sem asi moc často nedostane, tak pojďme na exkurzi alespoň virtuálně.

Pro dnešek nechme stranou známá a "turisticky atraktivní" brdská místa jako jsou Tok, Plešivec, Třemšín či Padrťské pláně, a pojďme se podívat do míst méně známých a ridčeji navštěvovaných. Po celé Brdské vrchovině je rozeseta řada zajímavých vrchů, které jsou něčím odlišné od typického "modelu" táhlého zalesněného brdského kopce s občasnými suťovisky na stráních či mrazovými sruby na vrcholcích. Jedním takovým je i vrch Bílá Skála.

"Když jednoho dne odešel Krok, starosta mocného rodu, k otcům, želel ho všechen lid. Popel jeho i zbraň uložili do hrobu vedle mohyly Čechovy. Z rodiny moudrého soudce zůstaly tři dcery : Kazi, Teta, Libuše. V útlém mládí svém žily na Budči, kdež se učily moudrosti s jinými pannami a jinochy svého plemene i s těmi, kteří z jiných sem přicházeli, jako Přemysl z rodu Stadiců. Nad ně nade všechny , tenkrát i pak, vynikaly Krokovy dcery jako štíhlé lilie nad květy luční, moudrostí a myslí ušlechtilou i spanilostí tváře a postavy, jež byla krásně na výsost urostlá, takže byly na podiv všem."

Krajina západně od Dobříše pohoří nepřipomíná ani v nejmenším. Je to jen mírně zvlněný les, který se pozvolna severozápadním směrem zvedá k úbočím Provazce, Malého Vrchu, Kuchyňky a dalších kopců centrálního hřebene. Charakteristickým znakem těchto míst je klid a ticho, ovšem s všudypřítomným šuměním korun stromů. Sem zavítá jen málokdo. Možná by to mohl být houbařský ráj (vlhko je tu dost), ale o tom nic nevím, protože sbírání hub zas tak moc neholduji.

Ač se to na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století vůbec nezdá, brdský kraj patřil v minulosti mezi jednu z nejvýznamnějších hospodářských oblastí Čech. Zasloužilo se o to především podbrdské železářství. Železná ruda se na Podbrdsku dobývala a zpracovávala již v pradávných dobách, ale zlatý věk železářství Brdy zažívaly zejména v 18. a 19. století. Jedním ze zajímavých pozůstatků někdejší slávy brdského železářství je opuštěný důl Jedová hora nedaleko Komárova.

V jihovýchodní části středních Brd, mezi trojicí vrchů Brdce, Zavírka a Bílá skála, se rozkládá malebná mýtina zvaná Skelná Huť. Je to místo po všech stránkách zajímavé, a proto si ho pojďme popsat poněkud blíže.