|
Většina brdských vrcholů si je podobná;vystupují z táhlých hřbetů,kde jedna hora navazuje na druhou.Jen Plešivec je hrdý samotář,který vybočil z této řady.Hoře dal jméno její protáhlý hřbet,pro který měla čeština výraz plechý.Tento hřbet se postavil kolmo k ostatním hřebenům Brd a tím,že je vysunut k severu do hostomické kotliny,se stal viditelným a dobře rozeznatelným i ze širokého okolí.......
Jan Čáka,Toulání po Brdech
Plešivec v nás
Mým domovem byla a navždy zůstane malá vesnička Rejkovice, která leží asi 20 km na sever od okresního města Příbram na železniční trati Zdice – Protivín. Rejkovické domky jsou roztroušeny na úpatí vrchu Plešivce podél řeky Litavky, která se v těchto místech zakusuje do krajiny a vytváří tak údolí zvané Jakubské. “Náš“ Plešivec ve mně vždy vyvolával různé pocity. Byl to respekt a úcta před mohutností jeho skal a skalních útvarů, rozsáhlostí a půvabem „ kamenných moří“ vzniklých při lomové činnosti, tajemností hvozdů a věčným klidem lesních velikánů – hlavně mohutných dubů a buků,které samotářsky a hrdě stojí navzdory větru a dešti a promlouvají ke kolemjdoucích řečí přírody, které dnes již málokdo rozumí. Vedle úcty a respektu ve mně Plešivec vzbuzoval zároveň zvědavost vyvolávající nutkání neustále se vydávat na cesty do lesů stále hlouběji a výš a objevovat nové a neznámé…. Za svůj život jsem poznal řadu míst v Brdech, prochodil jsem spoustu lesů a vystoupal na řadu brdských vrcholů, ale Plešivec byl vždy jedinečným místem,jehož návštěva mi dodávala sílu a inspiraci. Myslím,že zcela oprávněně a výstižně Karel Sezima pojmenoval Plešivec „Olympem kraje“ se vším,co s tímto výrazem souvisí. Je nepochybné, že Plešivec má své zvláštní nepopsatelné kouzlo a všichni, kdož se na něj někdy vypravili, se mnou budou jistě souhlasit. I když se jedná o místo turisticky celkem atraktivní a hojně navštěvované, každý zde stále může najít klidný kout laskavého brdského lesa, spočinout ve stínu plešiveckých stromů a oddávat se hlubokým i méně hlubokým myšlenkám.
Právě o Plešivci, resp. o hradišti na jeho vrcholu, bych chtěl napsat pár následujících řádek a přiblížit tuto archeologickou lokalitu nejen pravidelným návštěvníkům brdských stránek, ale i všem lidem, kteří „chodí po Brdech pěšky“.
Vzhled hradiště
Hradiště se rozkládá po celém temeni Plešivce od Krkavčí skály na jihu až k lokalitě zvané Zahrada na severu. Je opevněno kamenným valem, který je veden tak,že využívá všech přírodních výhod terénu a je proto přerušen na několika místech, kde je hradiště příkrými a vysokými skalami chráněno tak, že stavět zde val by bylo zbytečné. Jsou to především části Velké skály a Krkavčích skal. Dnes je již val na mnoha místech velmi nízký a v terénu nesnadno rozeznatelný, což zapříčinil jednak zub čas, jednak člověk, který val rozebíral na stavbu blízkých silnic a také svých obydlí; přesto lze najít oblasti, kde je val až 2m vysoký(to se týká zejména průniku vnitřního a vnějšího hradiště na severu). V době své největší slávy byl val vysoký až 4m a navíc do něj byly zasazeny dřevěné palisády. Co se týče technologie stavby bylo hradiště stavěno tak, že kameny (převážně slepence a křemeny mnohdy značné velikosti a váhy) byly na sebe vršeny bez spojovacího materiálu a mezi ně byly ještě zasazovány hrubě opracované kmeny. Kolem hradiště nenacházíme žádné příkopy (na rozdíl od sousedního hradiště, resp. tvrziště na Ostrém) a můžeme tedy říci, že stavitelé považovali ochranu svého domova valem za dostatečnou.
Archeolog Břetislav Jelínek (někdejší ředitel Pražského městského muzea), který hradiště prozkoumal zřejmě nejpodrobněji (PA.X.1877,PA.XXVI.1896), rozdělil jeho plochu na tři části: předhradí, vnitřní hradiště a malou akropoli (Zahradu). Z tohoto dělení budeme při popisu hradiště vycházet i my.
Vstup do vnějšího hradiště (předhradí) je od jihu po tzv. Eliščině cestě vedoucí sem z Klínku. Tvoří ho brána - tzv. Stará vrata. Vchod byl řešen zajímavým způsobem. Jednalo se o pravoúhlý trojúhelník (68 m, 20 m, 50 m), který se skládal ze tří nad sebou položených valů a z obou stran byl chráněn příkrými skalami. V obou ostrých úhlech se nacházely průchody a kdo chtěl do hradiště musel je oba projít, což obyvatelům skýtalo možnost snadné a hlavně účinné obrany. Dnes již bohužel vchod tohoto vzezření neuvidíme, neboť byl zničen stavbou Eliščiny cesty.
Pokračujeme od Starých vrat směrem na východ.Zde tvoří přirozené opevnění Krkavčí skály (resp.Krkavčí skála,cca 330m), které však byly narušeny lámáním kamene, takže o jejich původním vzhledu si lze udělat představu pouze z vyprávění nebo starších regionálních publikací (např. o skalním útvaru Jehla); přesto stojí zato se u nich na chvíli zastavit a vychutnat si pohled nejen na samotné skály, ale i na táhlé stále relativně lesnaté pásmo Hřebenů a na život v hostomické kotlině.
Od konce Krkavčích skal vede již uměle nakupený val (směr sever, cca 370 m)až ke srázu Na skalce (směr východ, cca 75 m), který tvoří opět přírodní opevnění. Odtud umělý val pokračuje dále na sever a pak se ohýbá směrem na západ, kde se stýká s vnitřním hradištěm (cca 1040 m). V těchto místech je obojí val prolomen tzv. Novými vraty právě v místech, kde je hradiště nejzachovalejší. Nová vrata byla vytvořena nejspíše při lesní činnosti nebo jinak v době, kdy nebylo hradiště již užíváno, neboť lze mít odůvodněnou pochybnost o tom, že by obyvatelé hradiště provedli takový citelný zásah do systému své obrany (narušení obou valů v blízkosti jádra hradiště - Zahrady). Odtud val pokračuje asi 20 m, je přerušen skalním opevněním Zahrady (název je odvozen od toho, že šlo o místo zahražené = opevněné, je odtud pěkný výhled na vrch Ostrý a oblast Hořovicka a příjemné posezení na kamenných křeslech) a pak pokračuje dále na jih (cca 540m, val však téměř kompletně zmizel) až k Velké skále, která je dalším přirozeným opevněním (součástí Velké skály je všem jistě dobře známá Čertova kazatelna). V těchto místech je val společný pro předhradí i vnitřní hradiště („Hrad“, “Na hradě“). Samotný val vnitřního hradiště je velmi málo patrný, neboť byl navršen na rovině. Odtud se val ubírá na jihovýchod směrem ke Starým vratům a kruh se uzavírá.
….ještě několik technických údajů:
Obvod hradiště: 3060 m (i s přirozeným skalním opevněním)
celková plocha: cca 63 ha (údaje se liší, např. i tabulka turistického ukazatele tvrdí něco jiného)
délka: až 1200 m
šířka: až 645 m
Tento strohý popis toho zřejmě člověku s průměrnou představivostí mnoho neřekne, proto jsem se pokusil o nákres hradiště (prosím o shovívavost) s vyznačením valu, lesních cest a hlavních skalních útvarů. Bylo by ovšem zajímavější, kdyby někdo vytvořil trojrozměrný model toho, jak hradiště asi mohlo vypadat. Nedávno jsem totiž viděl takový model hradu Valdeka na stránce posluchače některé z technických fakult a začal jsem Valdek vnímat úplně jinak než dříve.
Osídlení
K přechodu hustých a neprostupných (..kde jsou ty časy) brdských lesů odedávna sloužilo údolí řeky Litavky, které se tak na dlouho stalo ve směru od severu k jihu jednou z nejdůležitějších cest. Na této cestě měl a má své výsadní postavení vrch Plešivec, který díky své jedinečné poloze tvoří výraznou dominantu této části Brd. Na Plešivci a v jeho okolí byla nalezena řada pravěkých předmětů, a tak můžeme sledovat jeho osídlení od doby kamenné až do doby historické.
Je velmi obtížné udělat si správnou představu o tom,jak se na Plešivci žilo, neboť vědy dějepisné nám vždy umožňují odkrýt minulost pouze zčásti a nedokonale, o čemž svědčí i různost odborných názorů na osídlení a charakter hradiště. Navíc je člověk ovlivněn i tím,jak dobu pravěkou vidí jiní lidé. To se týká hlavně spisovatelů, ale i filmových režisérů a scénáristů (mám na mysli např. knihu Lovci mamutů nebo film Osada havranů). Musíme se smířit s tím, že úlomky keramiky nebo nástroje nám toho o životním stylu stavitelů a pozdějších obyvatel hradiště mnoho neprozradí a čím dále jdeme ve svém bádání do minulosti, tím více se její obraz vytrácí. Má to však i svojí světlou stránku, neboť pokud není vše předem známo a skutečnost se nám jeví pouze v nejasných obrysech, může se každý v klidném stínu plešiveckých hvozdů posadit a přemýšlet o tom,jak to asi tenkrát bylo…
Množství neolitických nálezů (zvláště tzv. hlazených kamenných nástrojů) svědčí o tom,že Plešivec byl vyhledáván již v neolitu.Můžeme ovšem konstatovat, že zde neolitický člověk nesídlil, neboť byl spíše zemědělcem, a proto se usazoval převážně v údolích a rovinách, ne na horách. Okolí Plešivce tedy mohlo být osídleno poměrně hustě, Plešivec samotný však zřejmě nebyl, i když byl z nějakých důvodů člověkem navštěvován.
Některé nálezy patří také do konce mladší doby kamenné čili eneolitu . V této neklidné době člověk opouštěl nechráněná místa v údolích a stěhoval se do míst lépe zabezpečených. K tomuto účelu se Plešivec dobře hodil, neboť měl strategickou polohu,byl dobře chráněn skalami a už jeho monumentálnost, se kterou se tyčí v krajině, musela vzbuzovat respekt. Z této doby pochází hrob lidu se šňůrovou keramikou, jenž v té době procházel přes naše území, který byl objeven na severním svahu u vesnice Lhotky.
Ze starší doby bronzové (kultura unětická) a ze střední doby bronzové (kultura mohylová) není žádný doklad o pobytu člověka na Plešivci. Bylo objeveno několik ojedinělých nálezů z této doby, ale podle archeologů sem byly dopraveny až později, kdy již nebyly používány, a proto nedokazují přítomnost člověka.
Zato v mladší době bronzové byl Plešivec prokazatelně osídlen a tehdy prošel zřejmě nejslavnější etapou svých dějin. Vzniklo zde rozsáhlé hradiště, jedno z největších ve Střední Evropě, jako doklad vyspělosti kultury, která zde sídlila. Také nám však podává svědectví o oněch krušných časech a událostech tehdy se odehrávajících, neboť hradiště nesloužilo pouze k obývání, ale i k nutné obraně. Dosavadní keramické nálezy prokazují, že hradiště bylo vybudováno lidem s knovízskou kulturou a největší rozkvět zažilo především na konci doby bronzové na přelomu 2. a 1. tis. př.n.l. a v prvních stoletích 1. tis. př.n.l. Důvodem byla skutečnost, že tato oblast leží při důležité cestě cáhlovsko-vltavsko-litavské, na kterou se váže i cesta vedoucí ve směru pozdější středověké Zlaté stezky z Pasova. Lze tedy soudit, že hradiště mělo význam nejen strategický, ale bylo také důležitým střediskem na starých obchodních stezkách.
Osídlení hradiště bylo bezpečně zjištěno teprve výzkumem Archeologického ústavu ČSAV v červenci roku 1947. Pěti sondami byla zachycena kulturní vrstva s knovízskou keramikou. V předhradí (2 sondy) byla objevena užitková keramika hrubších tvarů méně typických, ale určitě knovízských. Ve vnitřním hradišti (3 sondy) byla zachycena kulturní vrstva převážně nejmladší knovízská, která je považována za nejdůležitější pro datování (hlavně velké nádoby zdobené svislým rýhováním). Hradiště tedy bylo trvale osídleno po celé ploše, ale mezi osídlením hlavních částí se jeví rozdíly.
Na počátku doby železné (2. čtvrt. 1. tis.) bylo hradiště opuštěno. Nadále však byla využívána cesta vedoucí údolím Litavky. Svědčí o tom nálezy keltských mincí (2 duhovky nalezeny při stavbě železnice v r. 1872). Na tomto místě musím zklamat všechny „novokelty“ a jim podobné, neboť již Dr. Maličký ve své práci tvrdí, že zařadit hradiště mezi keltská je spekulativní a nedoložené. Nešlo o keltské hradiště ve smyslu trvalého osídlení! (i když se to v okolí Plešivce hojně tvrdí). Lze spekulovat pouze o duchovním významu hor a dubových hájů v náboženství Keltů a roli Plešivce jako „posvátné hory“apod., ovšem bez hmatatelných důkazů.
O znovuosídlení hradiště našimi slovanskými předky není žádných dokladů. Zřejmě proto, že Slované byli spíše zemědělci a řemeslníci, osídlili okolí Plešivce a ne horu samotnou. Obývána byla oblast Hostomicka a Hořovicka. Hradiště osídleno tedy nebylo, ale nejspíš bylo pokládáno za úkryt v případě ohrožení, neboť v 10. - 11. st. vzniklo na severním úpatí Plešivce níže položené slovanské hradiště. Další osídlení této oblasti lze již celkem snadno zjistit z písemných dokladů, ale samotný vrchol Plešivce (hradiště, kterým se zabýváme) už od doby železné osídlen nikdy nebyl.
Můžeme se rovněž zmínit a nálezech v oblasti „polesí Mořina“, neboť se jedná o přímé sousedství a podle některých názorů dokonce příslušenství plešiveckého hradiště. Touto oblastí se zabýval výše zmíněný B. Jelínek, ale bohužel ani on nemohl provést průzkum podrobný. Již v jeho době byla totiž sídliště a pohřebiště z velké části zničena lesními a polními pracemi. Přesto se mu podařilo odkrýt několik mohyl, objevit řadu nálezů a vyslovit hypotézu, že v této oblasti se nacházelo rozsáhlé pohřebiště (až 228 plochých i homolovitých mohyl se 2004 hroby). Pohřebiště bylo chráněno příkopy a valy, dnes je proto možné v oblasti „Pod zeleným kalem“ nalézt několik půvabných jezírek – pozůstatků této ochrany.
Co se týče sídlišť v blízkosti Plešivce, jedná se o současné vesnice Běřín, Běštín a Rejkovice spolu se sídlišti již zaniklými, které se nacházely při silnici z Jinec do Hostomic mezi Klínkem a Běštínem. Tato zaniklá středověká sídliště dnes již nelze v terénu rozeznat. Archeologové ovšem zjistili jinou osadu, která zanikla pravděpodobně v období husitských válek. Nachází se v oblasti Mořina mezi Klínkem a myslivnou Bezdědičky.
Nálezy na Plešivci
O kamenných neolitických předmětech jsem se již zmínil (ve sbírkách pražského Národního muzea je jich z Plešivce 8, v hořovickém muzeu 12, ve Schwanzenberské sbírce na Orlíku 2 a 1 plešivecký nález se nachází až ve vzdáleném muzeu v Bělé pod Bezdězem.)Nejvýznamnější pro datování a posouzení charakteru hradiště jsou však četné nálezy bronzových předmětů, které jsou nejen z hradiště samého, ale z celého blízkého okolí.
Nejstarší známý důležitý objev je nález z roku 1825 (podle některých zpráv až z roku 1826). Byl učiněn na svahu kopce Písku v oblasti "Na Křižatkách" a obsahoval dvacet různých náramků, kroužků, šest sekerek, tři srpy, zlomek čepele, brýlovitou sponu a další předměty (nález byl hořovickým hrabětem Eugenem Vrbnou věnován Národnímu muzeu). Roku 1867 byl u Zeleného mlýna na Litavce objeven další nález, z něhož se do muzea dostala jen malá část. V roce 1866 byla na Plešivci objevena, těsně pod hradištěm u Velké skály, tavící slévačská pec s 17 kg těžkým slitkem bronzoviny a se zlomky roztavených bronzových předmětů, zřejmě se jedná o zbytek pravěké slévárny. Na hradišti samém byl v roce 1872 blízko Starých vrat nalezen při dobývání pařezů bronzový kotlík a vněm různé kovové kruhy, náramky, oštěpy, sekerky, šipky a bronzový meč. V letech 1878-1879 byly ve stejných místech nalezeny další bronzové předměty. V roce 1878 bylo učiněno několik nálezů na východní straně hradiště u Radoušského lomu. Poslední hromadný nález byl učiněn roku 1925 v jižní části vnějšího hradiště při vysazování dubu. Co se týče úplně posledních známých nálezů, informoval o nich sborník Podbrdsko v č.VII 2000 - jedná se o 2 nezákonné(!!!) nálezy: bronzový a laténský (pro bližší informace o nalezených předmětech odkazuji na zmíněný sborník).
Většina zachráněných předmětů je uložena v Národním muzeu, část v muzeu hořovickém, ale i jinde. Vše, co je známo je však jen nepatrný zlomek toho, co bylo na Plešivci nalezeno. Daleko větší počet předmětů byl zničen nebo někam odvezen. Svědčí o tom fakt, že podle vypravování bývalo na Plešivci nalézáno mnoho bronzových předmětů, které byly prodávány kováři, který je buď zpracoval nebo prodával jako surovinu. Našlo se jen málo lidí, kteří překonali chuť se obohatit na úkor vědy. Ovšem nemějme jim to za zlé. To co se dnes jeví jako samozřejmost (i když stále ne pro všechny), bylo v 19.st. chápáno poněkud jinak.
Datování nálezů bronzů není tak snadné jako datování keramiky. Některé lze datovat shodně do kultury knovízské a doby bronzové, ale jsou tu i předměty podstatně starší, to ovšem podle odborníků nelze brát v úvahu pro datování hradiště. Je třeba si uvědomit skutečnost, že plešivecké bronzy jsou dvojího druhu. Jsou to věci zde vyrobené, popřípadě obchodníky poblíž hradiště ukryté (tyto můžeme datovat shodně s keramikou). Dále jsou to jiné hromadné nálezy, v nich převažují věci starší, porouchané, zlomky ozdob, nástrojů a zbraní. To byl materiál určený k rozlití a zpracování, tedy surovina, a na Plešivci objevené zbytky sléváren opravdu dokazují, že zde byly starší předměty taveny a vyráběny předměty nové. Plešivec byl tedy střediskem nejen obchodníků s bronzem, ale i domovem výrobců bronzových předmětů, a proto ho lze považovat za unikátní centrum výroby, jež jako takové nemá ve své době ve střední Evropě obdoby.
Archeologie na Plešivci
Archeologii na Plešivci lze vidět přinejmenším ze dvou pohledů. Jednak je to archeologie akademická, jednak archeologie řekněme „lidová“. Co se týče archeologů-vědců lze jmenovat např. J.Axamita, B. Jelínka nebo J. Maličkého a upozornit na jejich práce ve sborníku Památky archeologické. Zajímavou kapitolou jsou ale tzv. lidoví archeologové. Jednalo se o lidi, kterým chyběly předpoklady pro práci v tehdejší archeologii, tj. vyšší vzdělání a finančně zajištěné postavení. Přesto však tito lidé přicházeli s archeologickými lokalitami a nálezy do styku nejčastěji. Mám na mysli hlavně lesní dělníky, hajné, zemědělce, pracovníky v kamenolomech i jiné prosté vesničany. Takových zajímavých věcí jako valů hradiště nebo mohyl si jistě všímali a jejich přirozené zvědavosti často vděčíme za cenné údaje, které nám mohou sloužit jako pramen poznání historie našeho regionu. Samozřejmě si určitá fakta vysvětlili po svém. O tom svědčí i zápis v Kronice čenkovské kapličky(1826) – „hrad plešivecký zbudovali Markomané.“
První písemná zmínka o plešiveckých valech pochází z dob Marie Terezie, kdy „urozený přírodovědec hrabě Kinský uvažoval o původu valounů v Litavce a konstatoval, že na vrchu Plešivci jsou kromě skal i hromady kamení připomínající zdi.“ To, že hromady kamení jsou ve skutečnosti valy prehistorického hradiště, uvedl poprvé archeolog Matyáš Kalina z Jätensteinu v roce 1836 a to na základě informace svého švagra Františka Olbrichta, průkopníka průzkumu hradišť v Čechách. Ovšem větší pozornost než kamenné valy na temeni Plešivce budily nálezy bronzových předmětů a už před více než sto lety o nich vyprávěl malíř František Hlavín z Běštína archeologovi M. Lüssnerovi.
První známý nález z roku 1825 (viz výše) byl učiněn horníkem Emanuelem Benešem z Jinců během stavby lesní silnice z Klínku ke Komorsku. Nález daroval muzeu hrabě E. Vrbna. V následujících letech byly učiněny ještě další drobné objevy a od šedesátých let 19. století počet nálezů horníky a lesními dělníky vzrůstá. Nejspíš proto, že byla zintensivněna práce v lesích a lomech. V tomto období nálezci předmětů z Plešivce vystupují z anonymity. Významné místo mezi nimi zaujímá Alois Běhoun, rolník z Rejkovic, který zachránil a muzeu daroval soubor předmětů nalezený roku 1867 poblíž Zeleného mlýna u Rejkovic (viz výše). Opačným příkladem byl nález z roku 1872 u Starých vrat. Kovář Kocourek z Běštína všechny předměty roztavil a zpracoval. V letech sedmdesátých následovali další objevitelé a zájem o Plešivec rostl. Můžeme ještě zmínit např. sedláře Františka Hrdličku z Jinců, který patřil k těm, kdo obohacovali sbírky Národního muzea.
Lidovým archeologům a badatelům vděčíme za mnohé. Hlavně za to, že své nálezy nezničili nebo neprodali, ale darovali do sbírek a my tak mohli doložit své domněnky o minulosti našeho kraje faktickými důkazy.
Plešivec dnes
Tolik tedy k Plešiveckému hradišti. Doufám, že se Vám toto stručné vyprávění líbilo a že ve Vás probudilo alespoň špetku oné zvědavosti, která stojí u zrodu veškerých badatelských aktivit. Jsem si vědom toho, že se mi určitě nepodařilo uchopit problematiku hradiště v jejím celku a to ze dvou hlavních důvodů: za prvé,nejsem akademicky vyškoleným archeologem a za druhé, samotné hradiště potřebuje moderní zevrubné vědecké prozkoumání za použití příslušné techniky a vědeckých poznatků.
Jaký je Plešivec dnes? Věřím tomu,že ten kdo čte tyto řádky již nejednou na této hoře byl a je proto zbytečné popisovat, kde se nachází nebo jak vypadá. Chtěl bych jen připomenout,že původní jistě úchvatné přírodní útvary byly zničeny nebo narušeny lidskou činností v četných plešiveckých lomech, které jsou již dlouhá léta uzavřeny, ale jistě ne kvůli tomu,že by se někomu Plešivce zželelo, prostě se jen přestaly vyplácet. Dalším výrazným zásahem je nepochybně těžba dřeva, což se týká hlavně samotného hradiště, neboť bylo jednak rozebíráno na stavbu cest pro nákladní automobily a lesní techniku, jednak muselo být na mnoha místech kvůli těmto cestám probouráno. Další otázkou v této souvislosti je také problém trampingu na Plešivci. Jsou jistě lidé, kteří si brdské přírody váží a chtějí ji poznávat, ale bohužel jsou i tací, kteří z ní dokáží pouze brát a plenit ji. Jistě všichni víte o čem je řeč – umělé sruby postavené s vydatnou pomocí igelitových plachet, rozházené odpadky a jiné zbytky po tvorovi jménem člověk. Věřme, že jednou si všichni budeme svého životního prostoru více vážit.
Text a foto Bedřich Čížek
 |
