Náhodné obrázky


Pavel Wunsch
Pohled z úbočí Hlavy přibližně západním směrem
Počet zobrazení:1955

Klondajk
Sonáta pro beton a železo
Počet zobrazení:5170

Brdské studánky
Studánka U Panny Lídy
Počet zobrazení:2780
Jinecké Hřebeny | Tisk |  E-mail
Napsal Bedřich Čížek   
Pondělí, 07 duben 2008

V následujícím textu bych vás rád provedl jednou z nejpůvabnějších oblastí Brdské vrchoviny, tzv. Jineckými hřebeny. Používat pro ně jiný místní název, tj. Hřebeny, by mohlo být matoucí a vést k záměně s jinými Hřebeny a to těmi, které se zdvihají za pražskou Zbraslaví, pokračují jihozápadním směrem a jsou zakončeny vrchem Pískem (resp. Písky). I Jinecké hřebeny mají směr jihozápadní, jsou ovšem o dost kratší a skládají se ze čtyř vrcholů: Koníček, Komín, Hřeben a Pec. Tato jména jsou známa hlavně mezi místními obyvateli a vědí o nich samozřejmě také opravdoví znalci Brd. Pro příležitostné návštěvníky a uživatele  turistických map znamenají Jinecké hřebeny pouze Koníčka nebo v lepším případě Koníčka a Hřeben (resp. Hřebeny) jako souhrnný název pro vrcholy za Koníčkem.

Naši pouť začneme ve vísce skoro až horského charakteru, Ohrazenici, nacházející se na severovýchodním okraji VVP, kam se dostaneme pěšky z Jinec. Už jen samotný pohled na ohrazenické chalupy rozeseté po údolí jistě zaujme oko každého brdomila, stejně tak jako výhled na vrch Plešivec, dominantu tohoto kraje.

 
Krkavčí skála - přirozené opevnění hradiště
Vrch Plešivec z Ohrazenice

 

Projdeme Ohrazenicí a pokračujeme po silnici směrem na Velcí. Tam, kde začíná les je zároveň začátek VVP, avšak cedule oznamující hranici vojenského újezdu byla někým stržena (Jinecké hřebeny se nacházejí na území VVP a proto pochopitelně podléhají veškerým omezením, která se na tuto oblast vztahují). Odbočíme na lesní cestu po pravé straně a vstoupíme do hvozdů. Vzhledem ke značnému množství spletitých lesních cest zde nebudu popisovat každou odbočku a směr, neboť by to pro čtenáře bylo nejen únavné, ale hlavně zbytečné. Pevně totiž věřím tomu, že ten, kdo se vydá do této "divoké" části Brd, má určitý orientační smysl a začátek hřebenu najde snadno.

První z vrcholů, na který budeme stoupat, je Koníček (666 m). Již na počátku hřebenu narazíme na pozoruhodné skalní útvary, které nás od teď budou provázet prakticky celou cestu. Výstup je celkem náročný, neboť zde nevede žádná vrcholová stezka a je nutné neustále obcházet nebo překračovat kameny rozeseté po celém okolí. Ale ta trocha námahy určitě stojí zato. Kromě skal můžeme také obdivovat místní les (hlavně po levé straně ve směru pochodu), který má v této oblasti až pralesní charakter a je zde k vidění řada lesních velikánů úctyhodných rozměrů. Každého jistě zaujmou tajemně vyhlížející pokroucená torza mohutných dubů a buků. Nachází se zde státní přírodní rezervace chránící zbytky původního brdského porostu. Odměna za vynaložené úsilí při stoupání nás nemine (tedy pokud nezabloudíme). Mám na mysli vrchol Koníčka. Samotná skála vystupuje z prakticky rovného okolí, což podtrhuje její mohutnost a svým vzhledem připomíná hrad. To zřejmě někoho inspirovalo, aby zde navršil hradby z kamene a umístil dřevěnou desku s názvem a popisem smyšleného hradu. Na tomto místě bych rád upozornil přinejmenším na dvě zajímavosti. Jsou to "komín", na zdejší poměry značně vysoký skalní útvar, a "koníček", skála ve tvaru koňské hlavy, která vrchu dala název. Celý vrchol je tvořen tzv. kambrickým slepencem ve formě "skládané skály", což nám ukazují zřetelné vrstvy kamene, všechny se stejným sklonem.


 
Detail...
 
Detail...
Rezervace pod Koníčkem
  Skály na Koníčku
Detail...
 
Detail...
Vrchol Koníčku
  Koníček na Koníčku

 

Pokračujeme dále jihozápadním směrem. Skalnatý hřeben je zde přibližně na půl kilometru přerušen, čímž vznikla prakticky rovina. V minulosti zde byla vybudována pozorovací věž, jejíž základy můžeme najít mezi stromy. Přejdeme rovinu a čeká nás další stoupání, tentokrát na vrchol Komína (689m). Vrchol tvoří asi 30 m dlouhý skalní hřbet, jehož součástí je i torzo jakési polorozbořené zemljanky zasazené do skály. Následuje krátká rovinka a pak stoupání jihozápadním směrem. Zde již není hřeben nijak přerušen, a proto si můžeme plně vychutnat chůzi po vrcholu vysokých skal. Přibližně po kilometru narazíme na kamenné moře, které je jakousi předzvěstí nejvyššího místa Jineckých hřebenů, vrcholu Hřebenu (720 m). Samotný vrchol je vskutku půvabný. Je zde jen jeden jediný strom, pod nímž se nacházejí trosky vojenské pozorovatelny a je odtud celkem slušný výhled. Místo jako stvořené pro odpočinek a hloubání. A ještě jedna zajímavost. Pokud bychom ještě před kamenným mořem odbočili doprava (tedy na sever), narazíme po krátkém klesání na vysokou skálu, ze které je nezvyklý výhled do hořovické kotliny (bohužel částečně zakrytý stromy).


 
Detail...
 
Detail...
Trosky vojenské věže
  Vrchol Komína
Detail...
 
Detail...
Kamenné moře před vrcholem Hřebenu
  Poetický vrchol hřebenu

 

Opustíme romantický vrchol Hřebenu a po několika málo metrech se napojíme na asfaltovou vojenskou silnici. Je to opravdu zvláštní pocit, neboť až doposud nebyla přítomnost armády příliš znatelná (až na torzo vojenské věže - viz výše) a najednou je poetika Jineckých hřebenů značně narušena. Následuje totiž pás vojenských pozorovatelen cílové plochy Brda. Některé (předválečné) jsou budovány s ohledem k přírodě a přirozenému charakteru skal (zastřešené i nezastřešené kamenné ochozy celkem nenásilně vsazené do skalního hřbetu), ovšem ty poválečné jsou opravdu věrným obrazem celého špinavého socialistického režimu (beton, železo a zase beton).


 
Cílová plocha Brda

 

Vojenská silnice nás po několika desítkách metrů přivede na křižovatku s malým parkovištěm. Někde v těchto místech stávala kdysi hájovna, kterou potkal stejný osud jako mnoho jiných hájoven a loveckých bud ve středních Brdech - musela ustoupit vojsku. Pokud bychom šli doleva, dostali bychom se na dopadovou plochu Brda. My však odbočíme doprava a napojíme se opět na hřeben, který je zde vůči cestě, která nás sem přivedla, poněkud posunut vpravo (samotná cesta vede k bývalé hájovně Krejčovka a pak dále do Podluh).

Stoupáme na vrchol Pece (682 m) a mezi stromy se můžeme kochat  výhledem např. na hrady Točník a Valdek. Dalo by se říci, že ačkoli je Pec posledním vrchem Jineckých hřebenů, rozhodně nás nezklame, ba naopak, já osobně považuji Pec s jejími tichými zákoutími za to nejlepší, co nám tato oblast může nabídnout. Již po pár desítkách metrů totiž narazíme na první mohutné skály (lepší než jít po jejich vrcholcích je sejít dolů a obdivovat je v plné kráse zespodu a pak zase vystoupat vzhůru). Pokračujeme-li dále po hřebenu, čeká nás ještě spousta zajímavých skalních útvarů (podrobně je popisovat nebudu, nechte se překvapit), přičemž do některých jsou zasazeny vojenské pozorovatelny, ovšem prakticky všechny jsou v opravdu desolátním stavu. Je vskutku zajímavé, jak se opuštěné a chátrající pozorovatelny pomalu stávají součástí svého okolí, až je nakonec příroda přijme za něco vlastního. Procházíte kolem nich a připadá vám, že sem vlastně patří. Zde už na vás ani nepůsobí nepřirozeně a kupodivu můžete cítit určitý soulad a harmonii technologie a přírody. To, co je vidět na Peci, je zvláštním procesem. Dlouhodobá přítomnost armády tak vlastně tvaruje původní podobu brdské krajiny do úplné nové kvality, ale to by bylo na delší zamyšlení.


 
Detail...
 
Detail...
Skalní masiv na Peci
  Soužití vojenské pozorovatelny a skály

 

A to už jsme pomalu u konce naší výpravy. Sejdeme po strmém zakončení hřebenu a narazíme na asfaltovou silnici. Zde může jít každý svým směrem. Buď doprava směrem k zřícenině hradu Valdeka nebo doleva směrem na cílovou plochu Brda. Anebo také jakoukoliv lesní nebo jinou cestou ještě dál, hlouběji do srdce Brd.

 

Upozornění:

Území středních Brd je využíváno jako vojenský výcvikový prostor a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze na speciální propustku (kterou může udělit pouze Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy v Jincích). Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění.

 

Text a foto: Bedřich Čížek
Zobrazení: 14185

Komentáře (3)

RSS feed komentářů
Moc pěkné počteníčko
....tak si zase projíždím tento web a jsem nadšen. zajímavé texty, vynikající a poučné snímky. Zkrátka jsem tady rád!

Jenom bych například dodal, že Pec se pravděpodobně jmenuje po době, kdy se tady ve velkém dělaly milíře. Stoupal kouř jako z pece....
Václav Burle , leden 05, 2011 | url
...
Díky, zdravíme Jíru smilies/cool.gif
B.Č. , březen 09, 2009
...
Krásná část Středních Brd.Zdravím autora a všechny podobné nadšence brdské.
jira2 , únor 22, 2009

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů