Kolem každého historického důlního revíru většího rozsahu nacházíme soustavu vodních staveb, nebo jejích pozůstatků. Voda byla pro důlní činnost na jednu stranu nebezpečným nepřítelem, v řadě případů však zároveň vítaným zdrojem hnací síly. Zatímco její první role zůstala během vývoje poměrně neměnná, voda jako zdroj energie byla postupně nahrazena výkonnějšími a zejména kompaktnějšími způsoby pohonu. Vodní systém příbramského báňského revíru, tak jak vznikl v 18. a na začátku 19. století, patří mezi mimořádné dílo svého druhu jednak svým rozsahem (přes 90 km stok a několik rybníků), jednak také rozmanitostí využití. Vodní síla zde byla využita mimo jiné právě pro boj s tímtéž nežádoucím živlem v podzemí.

Jednoho dne jsem se líně probíral starou monografií Hořovicka a Berounska a náhle mne upoutala stará černobílá fotografie pocházející z doby kolem roku 1930. Na fotografii byly dvě rovnoběžně vedoucí koleje a důlní vozík. Když jsem se ponořil hlouběji do drobného textu, zjistil jsem, že tyto koleje sloužily k dopravě rozdrceného a vytříděného lomového kamene v lomu na Plešivci. Tak tedy máme v Brdech další koleje!

Při zdánlivě nudné, asfaltové cestě z Nepomuku k Padrťským rybníkům si oko návštěvníka jistě všimne nápadně umělého vodního toku. Jedná se o historickou vodní stavbu, jejíž účelem bylo v době své stavby zamezit odtoku vod z Rožmitálského  panství do Zbirožského. Voda byla tehdy v dobách "železné horečky" velmi potřebným artiklem a tehdejší hutě a hamry na podbrdsku jí potřebovaly obrovské množství.

Následující článek je nahlédnutím do jedné z historických publikací populárního charakteru, kterých byla svého času o Brdech napsána celá řada. Jedná se o článek z turistické publikace. Mj. zjistíme, že v roce 1935 byly Brdy protkány hustou sítí značených (!) a udržovaných turistických cest. Z přiložené mapky se pak i pro dnešní potřebu můžeme dozvědět např. údaje o vzdálenostech mezi jednotlivými vyznačenými místy.

Při výpravách do centrálních Brd jsem si všiml nezanedbatelného množství staveb připomínajících stav podbrdské vesnice na konci 18. století.

Dále uváděné informace čerpají kromě jiného z průzkumu 55 obcí a jejich částí okolo VVP Brdy uskutečněného v červenci 2001. Nalezl jsem krom jiného také celkem 110 roubenek neomítnutých a 777 omítnutých. Všímal jsem si tehdy hlavně posledních dosud existujících roubených chalup, stodol a špýcharů nebo jejich dnešního mnohdy značně pozměněného stavu. Nešlo a nejde o přesný popis architektury, ale spíše bych chtěl (ve světle nově budovaných dřevostaveb) nějak uceleněji ukázat na poslední dosud přežívající klasická venkovská stavení podbrdského typu, na jejich četnost a umístění.

Určitě jen málokdo z vás, kdo jste četli vyprávění o úzkorozchodné železnici spojující obce Kolvín a Padrť s Mirošovem, tuší, že by mohla být v Brdech ještě jedna, sic rozsahem o dost menší, ale o to malebnější a čistší, lesní dráha.

Přepravní artikl je v naší vrchovině až moc zřejmý - jde opět o svoz dřeva. Pokud byste si snad mysleli, že půjde o nějakou mladší trať, která mohla sloužit za minulého režimu například k nějakému efektivnějšímu odvozu kmenů z intenzivní těžby, byli byste na omylu. Stav lesních porostů nejen v Brdech se za totality spíše zlepšil. Úzkorozchodná trať, o níž bych vám chtěl vyprávět, existovala již v době před druhou světovou válkou pod cílovou plochou Jordán.

Zde je článek o jedné málem zapomenuté brdské železnici. Poprvé jsem ji "objevil" u Padrťského potoka v roce 1994, ale až v roce 1996 jsem si uvědomil, oč se jedná (hráz protrženého rybníka se přece nebude svažovat k potoku). Od té doby jsem po mnoha etapách výzkumu dal vzniknout tomuto článku. Existence současných i historických leteckých snímků, detektor kovů (byť skoro dětská hračka) a trocha vyšetřeného času mně stále dávají popud k dalším průzkumným výpravám. Každá sice přinese nějakou odpověď na dosavadní nejasnosti, ale také pravidelně nejméně dvě takové další nejasnosti vyvstávají. Tak se postupně posouvám někam - snad stále k věrnějšímu obrazu toho, jak to asi v západních Brdech za války vypadalo.