|
Při zdánlivě nudné, asfaltové cestě z Nepomuku k Padrťským rybníkům si oko návštěvníka jistě všimne nápadně umělého vodního toku. Jedná se o historickou vodní stavbu, jejíž účelem bylo v době své stavby zamezit odtoku vod z Rožmitálského panství do Zbirožského. Voda byla tehdy v dobách "železné horečky" velmi potřebným artiklem a tehdejší hutě a hamry na podbrdsku jí potřebovaly obrovské množství.
Stavbě asi dva kilometry dlouhé se podle jejího stavitele říká Gangloffův náhon. Je velice jednoduchý, s výjimkou propustku pod silnicí není nikde vyzděný. Tato jednoduchost však při občasných povodních způsobuje jeho destrukci v nejslabších částech. Před několika lety jsem procházel část trasy náhonu a na několika místech byl poškozený. Dnes tato jednoduchá vodní stavba slouží svému účelu stejně, jako v dobách svého vzniku. Vodní kanál, zde obvykle nazývaný náhonem, převádí vodu přes rozvodí, které se nachází v blízkosti Červeného vrchu. O Gangloffovi uvádí historické prameny, že "otáčel směr vodních toků k Rožmitálské kotlině". Zmíněný náhon v úbočí Červeného vrchu je však jediným Gangloffovým dílem tohoto typu, které znám.
Vydáme se spolu na krátký výlet podle celého vodního díla. Asi nejsnáze se dá náhon najít ze silnice. Ve vzdálenosti asi 600 metrů od svého počátku totiž jeho koryto překonává asfaltovou cestu nenápadnou propustkou. V tomto místě navíc stojí červenobílá kovová trubka označující patník státní triangulační sítě. Na druhé straně cesty stojí další měřičský bod, tentokrát již méně nápadný, přesně opracovaný kamenný patník s křížkem vedeným rovnoběžně se základnou. Zřejmě se jedná o účelový měřičský bod, použitý při výstavbě kanálu. Silnice se zde při cestě od Nepomuku k Záběhlé láme v úhlu cca 20° vlevo (do SSZ směru). Od tohoto místa se snadno dostaneme proti proudu vody až na začátek této neobvyklé stavby. Kanál začíná v mokřinách na soutoku několika malých stružek a využívá jen část jejich vody. V průběhu minulého roku byl kanál vyčištěn a opraven. Začíná asi půlmetrovou šířkou, stavba je velmi jednoduchá, jedná se o prostou rýhu v terénu bez jakékoliv vyzdívky. Po několika stovkách metrů se kanál začíná mírně rozšiřovat a přibírá vodu nevýrazných stružek. Zde již má kanál na své spodní straně (rozuměj po svahu) mírný hliněný val, který zpevňují kořeny smrků. Tři slabé cesty křižuje kanál propustkami z nevzhledných betonových trubek, v těsné blízkosti kanálu jsou zbytky materiálu po nedávném čištění. A to už jsme zpět u silnice, kterou kanál podtéká, po druhé straně vede chvilku podél silnice a pak se odklání mírně doprava, kde ho zastiňují statné douglasky. Vzrostlým, na místní poměry neobvykle pestrým lesem vede kanál až k další silničce, kterou opět podtéká pod betonovým můstkem. Od tohoto místa budeme procházet poněkud náročnějším úsekem, kanál je zde v hlubokém zářezu, vegetace je zde hustá, na konci tohoto úseku voda překonává několik menších prahů v prudším spádem. Zde se před námi otevře vzrostlý smrkový les. Mineme malý lom na kámen ve svahu vlevo nad kanálem a poněkud nudným typem smrkového lesa přicházíme do míst, kde se kanál střetává s další historickou stopou. Nejprve uvidíme po pravé straně výrazný odval starého dolu i s jámou, která bývá ve vlhčích obdobích zaplavená vodou. O pár metrů dále po proudu kanál přibírá další vodu. A není to jen ledasjaký přítok! Koryto tohoto přítoku je opatřeno zbytky výdřevy, je 7 metrů dlouhé. Vodu odvádí z veliké jámy, opatřené opět výdřevou, tentokráte však úctyhodných rozměrů 2 x 2.5 metru, sahající do hloubky asi 1.5 metru. Historie nám zde v terénu zanechala dvě významné stopy, které se zkřížily. Ta jáma s výdřevou je totiž dědičnou štolou železnorudných dolů pod Červeným vrchem. Důl již není možné navštívit, neboť šachty, nacházející se asi 200 m nad cestou, jsou zcela zasypány. Ještě kol. r. 1850 se na úpatí Červeného vrchu (714 m) dobývala železná ruda - krevel a hnědel, a to šachtou za Sv. Trojicí, z níž pak vedla odvodňovací štola pod silnicí, kde vytvořila vydatný pramen a do stran byly raženy další štoly až 375 m dlouhé. Historické prameny uvádějí, že rudná žíla zde měla mocnost až 1 m, ale brzy se vytratila. Důl dodával rudu především rokycanským železárnám. Jmenoval se Chlumčanský podle pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk, který v první polovině 19. století byl v čele rožmitálského arcibiskupství. Údajně zde, ve štole zvaná Kateřinská, nastal zával, při němž zahynulo množství horníků. Dnes po dolech na Červeném vrchu zbyl jen viditelný odval, torza zasypaných šachet a dědičná štola, dodnes plnící svou funkci. Do průzračně čisté, ledové vody zde uniká i velké množství plynu, což svědčí o přítomnosti organických materiálů, jako zbytky výdřevy. Dále je voda v kanále vedena asi 200 metrů do přirozeného, původně suchého koryta, kde již za rozvodím nabírá větší spád, podtéká další, tentokrát štěrkovanou lesní cestu a přirozenou vodotečí spěchá již v potoce Buková k obci se stejným názvem, zatímco voda tekoucí přirozenou vodotečí ze svého prameniště na JZ svazích Prahy uhání na druhou stranu, severním směrem Padrťským potokem, dále zvaným Klabava.
|
|
|
 |
|
|
Stejně jako Lázský a Pilský rybník je tak Gangloffův náhon další kapitolou využití vody, jejich význam se jen v průběhu let posunul od hutnictví k veřejné vodovodní síti.
V blízkosti náhonu se dají objevit ještě stopy po dalších systematických, uměle vytvořených rýhách v terénu. Jedna z nich vede zhruba rovnoběžně s náhonem, o pár set metrů níže a další, mnohem výraznější pro změnu o kousek výše, hned pod silnicí. Ta začíná na úrovni dnešního lomu na Červeném vrchu a postupně se prohlubuje. Tato rýha mohla sloužit různým účelům, můžeme však předpokládat nějakou souvislost s těžební činností a vodním režimem v této oblasti.
 |
