Tato stať nemá být úplným a vyčerpávajícím pojednáním o starých řemeslech, které se pod Brdy do nedávných časů pěstovaly, ale spíš takovým vážným zamyšlením nad prací našich předků. Ať už jde o lesní řemesla nebo o práce prováděné pod střechou, všechny po sobě zanechaly menší či větší stopy.

   Asi každému, komu leží osud brdských lesů na srdci, vrtá hlavou, jak mohlo dojít k takové degradaci původních porostů. Jedním z důvodů dnešního neutěšeného stavu byla kromě železáren i existence lesních skláren. Ty se vyskytovaly od 16. století zejména v jižních Brdech.

Jestliže minulý díl pojednání o Struhách nesl pečeť do jisté míry turistickou, tento bude mít spíše podobu příměstsky - vodohospodářskou a archivní. Zaměříme se totiž na vodní systém tzv. „Dolních struh“ a také na archiválie, které se týkají vodního hospodářství celého polymetalického revíru.

V souvislosti s postupným otevíráním vojenského výcvikového prostoru Brdy a se stále se prohlubujícími diskusemi o jeho turistickém a souvisejícím využití, spolu s případnou zákonnou ochranou přírody a krajiny v této oblasti, jsem pojal myšlenku seznámit čtenáře těchto stránek s tím, jak se po Brdech cestovalo v době zřízení dělostřelecké střelnice. Pokud se jednou dočkáme nejhoršího a „Prostor“ bude plně otevřen, mohlo by se uvažovat rovněž o rekonstrukci některých historických turistických tras, protože vedle přírodního bohatství je to také paměť krajiny, co činí Brdy tak zajímavými. Tento historický exkurz si však rozhodně nedělá nárok na úplnost, ačkoliv takový projekt by vůbec nebyl marný, ale je veden spíše snahou obohatit znalosti čtenářů o zajímavé reálie Středních Brd, které jsou již dnes ve valné většině minulostí. Proto například nebudu uvádět některé notoriety, které by v komplexním díle nemohly chybět, a tam kde je to možné, bude uveden odkaz na příslušnou část těchto stránek.

   Také Vaše kroky vedly v lese přes jakousi urovnanou plošinku oválného tvaru? A přemýšleli jste, proč a jak se tam vzala? Jsou to snad odpalovací stanoviště? Nebo je to dílo marťanů? Když se začtete do následujícího textu věnovanému výrobě dřevěného uhlí, třeba budete hledět na výše zmíněné lidské výtvory v jiném světle, i když už je dávno pohltila vegetace.

Zřícenina gotického hradu Valdeka zůstávala po desetiletí uzavřena v nitru VVP. V současné době již je možné se k ní legálně přiblížit o víkendech a svátcích, neboť přilehlá komunikace spadá mezi  zpřístupněné oblasti. I nadále je však zapovězeno mezi kamenné zdi Valdeka vstoupit. Zřejmým důvodem trvajícího, byť často nedodržovaného zákazu je narušená statika mnohých zdí a neutěšený stav celého areálu.

Předkládáme pár fotografií a text možná poněkud encyklopedického charakteru, který však shrnuje historii a stavební vývoj Valdeka a fotograficky dokumentuje současný stav.

Při toulkách středními Brdy často najdeme v lesích staré kříže a pomníky. Udělejme si spolu malý výlet a navštivme tato místa. Historie dávná, ale i velmi čerstvá nám zde zanechala množství různých památek na nešťastné události. Na zmíněném území najdeme smírčí kříže, památky na pytlácké přestřelky, boží muka a pomníčky padlým vojákům naší i rudé armády.

V úvodu musím vysvětlit, proč jsem dal článku název Zaječovské školy. Každý si musí pomyslet, že je to chyba, že správně by mělo být Zaječovská škola. Omyl – skutečně školy. V Zaječově totiž, ač je to k nevíře, bylo škol pět. Ano, opravdu pět škol, a k tomu ještě Vzdělávací spolek Bratrství.