|
Partyzáni v Brdech |
| Tisk |
|
E-mail
|
|
Napsal Stanislav Čechura
|
|
Pondělí, 09 listopad 2009 |
Partyzáni v Brdech
Každý častější návštěvník Brd se při svých toulkách občas setká se známkami někdejší partyzánské činnosti, i když ovšem ponejvíce asi díky později vybudovaným památníkům a pomníčkům. Objevit se však dají i ruiny původních zemljanek a zásobovacích úkrytů. V "nejlepším" stavu jsou pochopitelně zemljanky udržované z propagačně - pietních důvodů v období reálného socialismu. Ostatní pak lze vytušit spíše jen z terénních "otisků". Též v brdské literatuře a dalších zdrojích jsou časté zmínky o poměrně rozsáhlém partyzánském hnutí v Brdech a blízkém okolí. Není to samozřejmě nic překvapujícího, vždyť zdejší členitý a vesměs zalesněný terén musel být pro guerillu téměř ideální.
Jelikož je v celých Brdech (Brdech globálně) více lokalit, kde je partyzánská činnost tak či onak patrná, chtěl bych se zde jaksi postupně, nebo prostě "na pokračování", těmto místům podrobněji věnovat. A to jak po stránce současného stavu, tak související historie. Je ovšem zřejmé, že mnohé události budou spolu navzájem prolínat.
Tak tedy, začněme třeba od jihu...
Třemšínsko
Co se týče zde dochovaných stop po partyzánské činnosti, tak nejvýraznější a také nejznámější je zemljanka pod Třemšínem. Dále pak zemljanka s pomníkem u Radošic a terénní pozůstatky na Hraničním potoce. Jakýms centrem partyzánského působení v této oblasti ovšem je, a hlavně tedy byla, hájovna "Na Dědku". Zde se také dnes nachází velký, ovšem již částečně devastovaný, pomník a novější infotabule. Z ní se pak dovídáme:
Hájovna Na Dědku se za války stala partyzánskou základnou pro odbojovou skupinu působicí v lesích jižní části Brd. Činnost odbojové skupiny spočívala, kromě opatrování zbraní, v ukrývání uprchlých zajatců Sovětské armády a občanů kterým, hrozilo zatčení. V letech 1943-44 jich bylo tolik, že pro ně bylo vybudováno v třemšínských lesích kolem patnácti úkrytů. Jenom v okolí této hájovny, podél Závišínského potoka, byly takové úkryty čtyři. Jejich vybudování řídil hajný z této hájovny František Königsmark. Budování úkrytů, zajišťování materiálu a potravin pro tak velký počet lidí vyžadovalo za války mimořádnou odvahu a znamenalo nasazení života.
V říjnu 1944 byl náhodně objeven jeden z úkrytů u Radošic. Po následném zatýkání a výsleších se Němci dozvěděli o častých schůzkách odbojové skupiny v hájovně Na Dědku. Před svítáním, dne 26. října 1944, byla hájenka obklíčena speciálním oddílem Němců vycvičených pro boj s partyzány. V té době byli v hájovně hajný František Königsmark, jeho manželka a devatenáctiletý syn František. Když otec zjistil, že není z obklíčení úniku, sám sebe těžce zranil a na následky těžkého zranění zemřel v příbramské nemocnici. Manželka byla odvlečena do koncentračního tábora. Partyzáni stačili úkryty včas opustit a několika nočními pochody odešli k velkým partyzánským oddílům operujícím na Českomoravské vysočině.
Velitel odbojové skupiny ing. František Lízl, vedoucí pracovník rožmitálskeho velkostatku, unikl s dalšími členy skupiny do ilegality. Pomocí agentů gestapa - provokatérů, byli však 18. ledna 1945 pozatýkáni. Františku Lízlovi se po převozu k výslechu z Rožmitálu do Klatov podařilo utéci z auta, které zapadlo ve sněhu u železničního přejezdu v Hudčicích a skočit pod přijíždějící vlak. Dnes najdeme na tomto místě jeho pomník.
Zástupce velitele skupiny poručík Sovětské armády S. P. Gvezděněv, působící ve skupině od roku 1942, byl po odsouzení poslán do Terezína a 2. května 1945 popraven.
Z místních hajných byl zatčen a popraven Josef Klein z Nuslovny, ve vězení zemřeli hajný František Polák z Myťi a lesní dělník Josef Königsmark z Vacíkova.
V důsledku rozbití odbojové skupiny bylo zatčeno mnoho občanů z Rožmitálska, mnozí popraveni a ostatní skončili v koncetračních táborech...
Tolik tedy oficiální informace. Jistě si mnozí povšimnou, že o osudu syna hajného v pohnutém okamžiku přepadení hájovny není zmínky. Důvodem možná nebylo opomenutí, ale události samy jsou zřejmě drsnější, než je vhodné uvádět na pietním místě. Podle informací od pamětníků se totiž syn hajného pokusil utéct, ovšem zcela jistě beznadějně. Proto jej v této nepředstavitelně zoufalé situaci otec sám zastřelil...
Na ilustračních fotografiích níže je zachycen současný stav zemljanky pod Třemšínem a památníku u hájovny Na Dědku. Dále pak Hraniční potok, kolem kterého bylo vybudováno hned několik úkrytů (partyzáni mohli jít "domů" vodou, aby nezanechali stopy např. ve sněhu) a zjevnější terénní pozůstatky jedné zemljanky v ohybu potoka. Jelikož však na běžné fotografii nejsou právě nerovnosti terénu příliš zřetelné, tak v 3D galerii je možno prohlédnout obrázek prostorově.
Dodatek k zemljance pod Třemšínem: Tento úkryt byl kompletně zrekonstruován. U cesty instalována infotabule a od ní schůdky vedoucí až k zemljance. Minout tak absolutně nemožno. Současně byl i opraven poničený památník Na Dědku. Místo se zřejmým "otiskem" pěticípé hvězdy zakrývá tedy nyní státní znak...
 |
 |
Oblast Středních Brd byla pro partyzánskou činnost poněkud specifická, neboť se zde v té době nacházel výcvikový prostor wehrmachtu zvaný Truppenübungsplatz Kammwald. Na vrchu Praha se navíc budovala strategicky důležitá stanice goniometrických zaměřovačů Luftwaffe - Pegasus Y. To se ostatně také možná projevilo v rychlé likvidaci zde uskutečněných partyzánských výsadků. Příkladem může být sovětský výsadek z 25. března 1945 do lesů kolem Záběhlých a Padrtě. To samozřejmě neuniklo místním odbojářům, kteří se hned vydali výsadkářům na pomoc, přičemž setkání proběhlo v lese "Na Kočkách". Na vrchu Kočka byl pak také vybudován provizorní úkryt. Němcům se však díky údajné zradě někoho z hájenky v Záběhlé podařilo úkryt objevit a tak již 29. března mohl začít v počtu zhruba tří tisíc vojáků velký "odlov škůdců". Podle některých zdrojů tento předem prohraný boj přežili dva, někde se však uvádí že pouze jeden, z partyzánů. Měl to být sovětský npor. Vasil Majskij. Ten pak po přesunu velel jiné odbojové skupině... V upomínku těchto bojů byly zhotoveny v lesích poblíž Rovin známé pomníčky.
Této akci s tak rychlým a tragickým koncem předcházel 29. dubna 1942 výsadek z Anglie. Jednalo se o dvě paraskupiny československých vojáků. A to "Intransitive" s úkolem provádět zejména sabotáže a "Tin", který byl pověřen likvidací protektorátního ministra Emanuela Moravce. Nebýt ovšem účinné pomoci místních občanů, asi by se těžko včas z této poněkud horké půdy dostali. Mnozí z těch, kdo parašutistům pomohli, za to však brzy zaplatili životem. Příkladem může být celá rodina Viktorů z Věšína včetně jejich čtrnáctiletého syna...
Na samém okraji tehdejší "německé střelnice" směrem k Příbrami u Malé Třemošné pak lze dnes najít poměrně velký kamenný památník a poblíž dvě zemljanky. Nebyly to však klasické partyzánské zemljanky, jak bychom dnes řekli k celoročnímu užívání, ale pouze zásobovací úkryty pro potraviny, zbraně, munici a trhaviny. Jen občas posloužily jako dočasný úkryt pro nějakého partyzána, odbojáře nebo zběha. Místní pamětníci prý vzpomínají na nerudného hajného Mikulku, který vyháněl babky z lesa, když tam chtěly sbírat klestí. Až po válce zjistili proč.... Při hromadném zatýkání na Příbramsku v roce 1943 byly i tyto skrýše prozrazeny. Opět však díky hajnému Mikulkovi je našlo gestapo již jen prázdné.
Co se týče dochovaných stop ve Středních Brdech, tak nejvýznamější jsou právě výše uvedené zásobovací úkryty u Malé Třemošné. Jinak se zde setkáváme pouze s památníky a pomníčky. Ovšem například ty u Rovin jsou poměrně skrovné a celkem tedy i vkusné. Navíc jakoby rozhozené sem tam v lese, možná přímo na místě padlých, vytváří zvláštní smutnou atmosféru. Až jsem se divil jak to dokáže zapůsobit i na dnešní děti. V každém případě mají tu výhodu, že nezažily přehnanou propagandu na toto téma...
A to již se dostáváme k fotografiím níže. Jako druhý obrázek je zatím záhadná rytina v kůře buku na Kočce. Dominantním znakem na ní by snad totiž mohlo být azbukou psané Ž. A na Kočce se přece Sověti shromáždili... Buk sice není moc statný a v té době to byl jistě spíše mladší stromek, ale to vůbec neznamená, že by nemohlo jít o autentickou značku. Byla by to hezká "protiváha" ke svastice na Rovinách. Dále následují snímky památníku a úkrytů u Malé Třemošné.
V této lokalitě působila jedna z vůbec prvních partyzánských skupin v Čechách, Brdy-Neliba, která byla založena na jaře roku 1943. Snad v říjnu 1943 byly pak vybudovány kryty v lese poblíž Dubového vršku. O tom se na stránkách obce Újezd u Cerhovic uvádí:
...Byla zde vybudována podzemní zemljanka pro 4 osoby, vypažená dřevem, dovedně maskovaná. Byly zde palandy a nezbytné nádoby k vaření jídla. Kryt dostal název "U tří modřínů". Obyvateli krytu se stali: Jaroslav Neliba, Josef Lukeš a dva uprchlí sovětští bývalí zajatci Leontij Grigorievič Malov, starší poručík dělostřelectva, nar. 17.6 1916 ve stanici Grivikskaja a Alexej Nikitič Anifatov, poručík - zdravotník, nar. 10.5 1920 z obce Gorka Vologodskaja. Počet obyvatel krytu rostl. Bylo rozhodnuto vybudovat kryt nový, o kterém by vědělo co nejméně lidí. Členové odbojové skupiny určili za nové místo pro kryt mlází u Velké mytě. Bylo to blízko studánky, kam chodila zvěř pít a také do blízkého krmelce se nasytit. Na místě vytěženého kamene ve svahu, v takové prohlubni, byl kryt vykopán, vyztužen kulatinou ze smrků. Strop byl zhotoven z fošen a izolován proti vlhkosti. Vše bylo pečlivě maskováno. Na vrchol byly umístěny balíčkované jehličnany. Lesní hrabanka vše dokonale přikryla. Kryt měl rozměry 6x6 m a výšku 2,3 m. Vchod do krytu byl volen v šikmém provedení. Na počátku byly dveře ze dřeva obložené drny a jehličím, takže ani bedlivý pozorovatel nemohl nic objevit. Vše zakrýval hustý smrkový porost...
Odtud pak partyzánský oddíl vedený Jaroslavem Nelibou a Josefem Košťálkem vedl svoji činnost proti německým okupantům. V lednu 1944 byl však úkryt za dramatických okolností obsazen Němci. Velice poutavě a podrobně tyto události opět popisují již výše zmíněné stránky Újezdu u Cerhovic. A poněvadž těžko možno toto vyprávění překonat či přinést rozšiřující informace, přejdeme rovnou k současnému stavu zemljanky:
Ačkoliv byl tento kryt dlouhá léta opečováván a konaly se zde každoroční slavnostní pietní akce, tak po převratu velice rychle schátral. Dnes je celý objekt oplocen, neboť částečně propadlý strop zemljanky hrozí úplným zřícením.
Nad úkrytem se nachází pomník s pamětní deskou od Antonína Lhotáka. Nedaleko vchodu do zemljanky je také výše zmiňovaná studánka, již dávno však upravená a opatřená klasickou stříškou.
Zdroj:
Infotabule "Na Dědku", vzpomínky pamětníků, www.jince.cz, geocaching.com
- Po stopách partyzánů, www.ujezducerhovic.cz
a vlastní průzkum.
Hřebeny
Připravuji... A hlavně hledám ještě partyzánský pomníček pod Malým vrchem. Zatím marně... Foto: Pomníček partyzánům a symbolický hřbitov pod Kuchyňkou. Pomníček neznámému rudoarmějci u Plešivce.
Pomník Romana Rudnika poblíž studánky Brdlavky
 |
|
