Že prý byly Brdy v dobách komunistického režimu uzavřeným prostorem? Kdepak, to jistě byly jen výmysly imperialistických štváčů. Naopak - z Rožmitálu do Rokycan jste si to mohli svištět po silnici první třídy (tehdy č. 19) pod vrchem Praha přímo přes hráz Dolejšího padrťského rybníka a obec Skořice. Také při cestě z Příbrami vedla hlavní silnice cesta rovnou z Bohutína směrem na Láz. No a kdo chtěl jet z Padrti rovnou do Strašic, mohl využít zkratky přes bahenské cvičiště. Byla to jistě inspirující projížďka :-))

Tato kuriozní kartografická iterpretace pochází z Autoatlasu ČSSR vydaného Ústřední správou geodézie a kartografie v roce 1963. Chudák, kdo si podle mapy naplánoval cyklistický výlet...

Skenovaný list mapy zaslal Jaroslav Kalous - děkujeme.

Jak tuhý život měl teno omyl, víme díky Petru Hosírkovi z Příbrami (rovněž děkujeme). Autoatlas z roku 1971 nejenže nadále nabízí průjezd VVP, ale dokonce zaznamenává již 18 let zlikvidovanou historickou Padrť:

Tajemný hrad Krkavčina a další

   Dle neověřených informací se na začátku 90. let minulého století, kdy byly Brdy ještě veřejnosti tabu, uskutečnila taková malá sázka mezi autory obsahu jednoho kartografického díla. Na tři dohodnuté brdské vrcholy se měly usadit symboly hradů. K urychlenému vystavění hradních zřícenin menšího významu byly vytipovány vrchy Koníček, Malý Jeskřipec a Krkavčina. Všechny hrady se vešly do okruhu 3 km poblíž reálně existující zříceniny hradu Valdeka.

   Ať tomu tak ve skutečnosti bylo či nebylo, jisté je, že se v roce 1992 na mapě vydané Kartografií Praha a.s. (soubor tur. map č. 9 Okolí Prahy, měřítko 1 : 100 000) objevily skutečně černé symboly hradních zřícenin na výše jmenovaných vrších. To, že se přebírají mapové podklady z jedné mapy do druhé, jsme se mohli hned rok na to přesvědčit v mapě vydané nakladatelstvím Naše vojsko (soubor tur. map č. 2 Příbram-východ, měřítko 1 : 50 000), kde autoři střízlivě uvedli kromě skutečného Valdeka již pouze neskutečnou Krkavčinu.

   A tak nebylo těžké v té době na Malém Jeskřipci nebo na Krkavčině potkat hledače hradů. A sáhněme si do svědomí - kdo z nás tam v té době nebyl?.-) Kupodivu na Koníčku novodobý hrad seskládaný z kamenů vznikl, jen je otázkou, zda se tvůrci kamenných skládaných zídek inspirovali výmyslem některého kartografického díla.

Super-rovná věšínská silnice před 1. světovou válkou

   Asi není "brďáka", který by neznal státní silnici mezi Spáleným Poříčím a Rožmitálem pod Třemšínem, tím spíše pak její ladné zákruty a stromovou klenbu, barevnost, i jakousi panenskost v úseku, kde překračuje hlavní brdský hřeben. Nesčíslněkrát opravovaný, a tedy kvalitní, asfaltový povrch státovky s jasně ohraničenými bílými krajnicemi ostře kontrastuje s přírodními kulisami buků a smrkových houštin podle ní. Zvláště po letním dešti je jízda na kole (ale i na nebo v něčem motorovém s pootevřeným okénkem - to pro přísun vlahého vzduchu lesa) hezkým zážitkem, pokud máme štěstí na řídký provoz a nikam nespěcháme.

A právě o to nás málem připravili kartografové na začátku 20. století. Kolem roku 1910 vyšla Bělohlavova mapa č. 31 (Rokycany-Mýto-Rožmitál) v měřítku 1 : 75 000, na níž si můžeme povšimnout kromě několika dalších zajímavostí i velice přímého vedení silnice Věšín-Teslíny. Je možné, že byl použit mapový podklad nějakého projektu na zdejší napřímení silnice a vydavatel se tak snažil prodloužit aktuálnost mapy. Je pravděpodobné, že ani žádný projekt nebyl k dispozici a kartograf byl nucen si pomoci sám a použil neznaje terén pouze informaci o tom, že se komunikace má napřímit. Je na místě poznamenat, že to byl kartograf velkorysý. K jistému napřímení původní cesty kolem Výrovny a samoty Kocourek skutečně došlo, ale až o několik desetiletí později.