|
Strana 4 z 4 Ukázka starší, Rakousko-Uherské sady map jednotlivých úseků Struh. Kromě parcel stabilního katastru jsou zde zaneseny i jednotlivé "patníky" podél trasy Struh, a to dokonce očíslované. Velmi zajímavý je údaj o šířce trasy - 6.6m. Nejedná se přirozeně o šířku koryta, ale o pás zahrnující kromě něj i servisní cestu a určité ochranné pásmo okolo - tedy území pod správou březohorských dolů. Tento plánek konkrétně zachycuje lesní úsek Struh, nacházející se přibližně uprostřed pomyslného trojúhelníku Láz-Bohutín-Vysoká. Vzhledem k jeho pozoruhodné podrobnosti si můžeme dopřát velmi zajímavé srovnání se současným stavem. Tam, kde lze dnes spatřit cosi nazvané v předešlém dílu pojednání "přepad ze Struh do okolního lesa, skutečně najdeme i na staré mapce nesměle vyobrazené jakési vyústění. Něměcky psaný komentář "....... werden aufgebaut" bohužel pro nečitelný začátek neříká, co že to bylo přesně vybudováno. Podobně lze ztotožnit všechny mostky v místech křížení s lesními cestami a dokonce i jednotlivé kamenné mezníky, samozřejmě pouze tam, kde se tyto dochovaly do dnešních dnů. Plánek dokládá i skutečnost, že Struhy byly používány jak zdroj (v rámci dobových standardů pitné) vody pro Bohutín. Svědčí o tom tužkou načrtnuté umístění čistící stanice pro zmíněný vodovod. Poslední úsek Struh nad Bohutínem a zároveň první metry novějšího pokračování směrem k Drkolnovu. Celá úpravna při dole Štěpán je zde shrnuta pod pojem "Prádlo". Jinak zde můžeme u mezníku č. 87 vidět naznačený přepad, který byl podle některých map z 2. pol. 20. století používán jako zkratka pro vodu z postupně zanikajících Struh směrem do Litavky. Strouha, dnes ovšem již víceméně suchá, je v těchto místech skutečně prokopána, následuje několik desítek metrů bažinatého lesíka a následně drenážní rýha, rychle se svažující k Bohutínu. Nanejvýš zajímavý je také další, dodatečně vyznačený vodovod, tentokrát pro ves Vysoká. Jeho začátek se bohužel nacházel uprostřed několika na sebe navazujících polností, na nichž byly Struhy již zcela zrušeny. Zatímco trasu vodního kanálu lze ještě z ptačí perspektivy vypozorovat, po vodovodu není již podle očekávání ani památky. Poměrně detailní plánek okolí dolu Štěpán z roku 1913. Vidíme zde odbočení Struh z vrstevnice do svahu směrem k dolu (ještě dnes zde lze najít v zemi uložené potrubí, zda tu však bylo v této podobě už od založení dolu, těžko říci). Dále je na plánku znázorněna Bohutínská štola, včetně svého zaústění do Litavky (má dokonce své vlastní parcelní číslo). Nemůže chybět samozřejmě ani pokračování Struh směrem ku Příbrami. Zajímavá je tužkou zakreslená "čmáranice" nad jednou z odboček Bohutínské štoly - je možné, že je zde naznačeno umístění části úpravárenských provozů. Je to však pouze domněnka, resp. je třeba se vyvarovat toho, aby se "přání stalo otcem myšlenky." Ještě jednou mapka okolí dolu Štěpán, tentokrát i s pokračováním přes městskou část Havírna. Kdo se dnes na Havírně zastaví u turistického rozcestníku, musí si dost lámat hlavu, kterými že zahrádkami v obytné čtvrti jen Struhy mohly procházet. A ejhle - i ve své provozní podobě procházely Struhy několika záhumenky a v krátkém úseku vedly nejspíše pod zemí. Celá tato oblast, od Štěpána až po Havírnu včetně, byla ve své době samá halda, takže se zde terénní poměry asi čas od času měnily. Mapka této části Struh - od Havírny až pod Zdaboř - je cenná hlavně proto, že v tomto úseku se z nich v reálu dochovalo žalostně málo. Velmi snadno rozeznáme pole složená z desítek pruhů orné půdy a na nich velký počet zakreslených mostků, které měly umožnit rozumné obdělávání rozdělených parcel. Potěší potvrzení faktu, že nalezené kamenné bloky v tělese cesty na Tisovou skutečně patří ke Struhám. Naopak je škoda, že není nějak blíže znázorněno, jak Struhy překonávaly tok Vokačovského potoka. Muselo to být zřejmě mimoúrovňové křížení, ale v terénu nelze najít ani náznak toho, jak by mělo konkrétně vypadat. Závěrečná část Struh před šachtou Drkolnov. Nejzajímavější je úsek začínající v lesní části "Ševčiny" odbočením strouhy z vrstevnice doleva dolů. Jde o vítané potvrzení předpokládaného, ale jen těžko sledovatelného průběhu strouhy, která končí korytem na náspu směřujícím k haldě dolu Drkolnov - dříve k ústí vtokové štoly vodního kola. Vynikající doklad o vývoji vodního hospodářství na Březových Horách. Píše se rok 1839, již tři roky existuje na Drkolnově nová šachta, nesoucí jméno August (dnes ji známe pod prostým názvem Drkolnov). Před pouhým rokem (1838) se na sousední úklonné šachtě Wolfgang porouchalo soukolí větrného stroje i klika při koňském stroji, v důsledku čehož byl důl vytopen. Nová drkolnovská jáma je vybavena rovněž větrným strojem, což není očividně pro pumpy moderního dolu ten správný pohon. Proto jsou zhotovovány plány jako je tento, na přihnání energetické vody z Litavky až na Drkolnov. Problém spočívá v tom, že ústí Drkolnovských šachet leží hodně vysoko. Plánek naznačuje různé možnosti napájení vodní trakce na Drkolnově, vesměs kalkulující s náhonem přivedeným z Bohutína (např. od Fialova mlýna) a svedením použité vody do "Dolních" Struh. Dnes již víme, že vše dopadlo mírně odlišně: voda byla v roce 1846 přivedena odbočkou z jichž existujících "horních" Struh, zřízenou při dole Štěpán, přičemž v následujících letech byla pro posílení této větve vybudována Pilská přehrada. Celkový průběh nového díla se však oproti zde zakreslenému plánu nijak radikálně nezměnil - strouha se jen posunula o kus výš, stejně tak vtoková štola na dole Drkolnov.
Ač tato mapa není zdaleka tak dekorativní jako například ta předchozí, lze o ní plným právem hovořit jako o "zlatém hřebu" na konec. Přehledný plán celého vodního hospodářství Březohorského revíru, zahrnující především všechny pily a mlýny, je bohužel v příliš špatném stavu pro bezchybný průjezd velkoplošným scannerem. Díky ochotě a zručnosti obsluhy se však podařilo získat aspoň něco, naštěstí to podstatné. Plán pokrývá, jak název praví, celou trasu od hlavních rybníků až po šmelcovnu (pozdější Kovohutě). Je to očividně plán, se kterým se doopravdy pracovalo, žadná byrokratická tiskovina ležící v šuplíku. Kromě opotřebení o tom svědčí i věcně zcela správná oprava průběhu odpadní štoly z dolu Drkolnov (ústí do dolních Struh ještě nad "rožmitálskou" silnicí, nikoliv pod ní) a snaha o aktualizaci jmen držitelů jednotlivých pil a mlýnů. V každém případě zde máme doloženy dva slavné mlynářské rody - pokolení Achačů (či Achaczů) a Fialů. Zároveň se můžeme pokusit o přibližnou dataci mapy - přeškrtnuté jméno "Scholle" u jednoho z mlýnů možná odkazuje na léta 1872 - 1874, kdy jeden z Bohutínských mlýnů přešel prodejem z rukou Antonína Šolleho do rodu Achačů. V té době byl už tedy tento plánek nejspíš používán. Zároveň musí být novější roku 1854, neboť Pilská přehrada a kanál k Lázské jsou již na něm znázorněny. Odkazy, poděkování Pokud se chcete o jednotlivých aspektech vodohospodářství na Březových Horách dozvědět více, dobrým začátkem jsou odkazy v následujícím seznamu. Zároveň se na tomto místě sluší poděkovat těm, kdo při vzniku článku ochotně pomohli. - Velký dík patří p. Ing. Karlu Škvorovi a zaměstnancům archivu s.p. DIAMO, Správa uranových ložisek o.z. Příbram, za ochotnou pomoc při vyhledání a digitalizaci výše prezentovaných archivních materiálů.
- Na serveru "Zdař Bůh" se v roce 2009 postupně objevila celá série článků o dolech Březohorského rudního revíru.
- Vynikající stránky nejen o Příbrami, ale o historii hornictví obecně připravuje Vladislav Konvička, člen společnosti Barbora.
- Na stránkách Muzea Příbram najdeme mnoho zajímavých článků, mezi nimi se k problému Struh vztahují zejména dva: "Nová trasa hornického vláčku", která popisuje mimo jiné nález koryta struh pod povrchem poblíž Ševčinskému dolu a "Vodní kolo dolu Drkolnov v Příbrami a místní vodohospodářský systém" - v případě tohoto článku je již sám název článku dostatečně popisný
- Velmi mnoho zajímavého lze najít na stránkách Českého montánního klubu, naší problematiky se týká např. Bohutínský rudný revír.
- Laboratoř geoinformatiky Univerzity J.E.Purkyně v Ústí nad Labem provozuje vynikající portál pro online studium starých mapových děl, jichž bylo v tomto článku také využito.
- Pravým pokladem je kniha "Příbramské doly na stříbro a olovo" z roku 1878, která je díky archivačnímu programu Google k dizpozici v digitální podobě. (Pro případ nedostupnosti na původním url, přikládáme lokální mirror publikace ve formátu pdf.)
|
