|
Trhoň a Radeč jsou dva sousedící přírodní parky severovýchodně od Rokycan. Někteří brdologové je už za součást Brd nepovažují a tvrdí, že již náleží křivoklátským lesům, resp. že je to samostatný celek. Ať tak či onak, i toto je krásný kus země, který nadchne každého, kdo jej někdy navštíví.
|
|
Trhoň
Trhoň je společným názvem pro 624m vysoký vrch a přírodní park, založený v roce 1979, který jej obklopuje. Geomorfologicky je součástí Strašické vrchoviny. Dominantou tohoto krajinného komplexu je vrch Žďár (630 m), s dobře zachovanými valy hradiště Knovízské kultury. Ještě známější je však kvůli kamenným polím a mohutným skalním terasám, které nabízejí nevídaný rozhled na nedalekou Radeč, na část Rokycanska protnutou dálnicí D5, na kdysi hornické okolí Klabavy a Ejpovic a na obzoru také na stoupající chvosty kouře prozrazující polohu západočeské metropole Plzně. Celý systém skalních teras na Žďáru je zároveň rezervací, zaměřenou na ochranu lesních společenstev rostoucích na exponovaných skalních lokalitách a suťových polích.
Z teras Žďáru lze vidět jako na dlani vesničku Hůrky, ležící uprostřed přírodního parku a obklopenou ze tří stran řadou vrcholů, kromě již zmíněného Žďáru jsou to napříkad Bábovka a samotná Trhoň. Nejvýchodnější výběžek parku však pokračuje až k Cheznovicím, tvořený kopci Bílá skála, Osičina a Ostrý vrch.
Oddělení Trhoně od Středních Brd je záležitostí víceméně formální a založenou na lidském rozčlenění. Onou oddělovací linií je důležitá silnice Mirošov – Dobřív – Strašice – Komárov.
|
|
Radeč
Jestliže Trhoň se jako součást Brd kvalifikuje poměrně snadno (jak bychom mohli připravit Plešivec o jeho „bratrskou“ horu Žďár a bývalou strašickou posádku o tankodrom spojující ji s nádražím v Holoubkově), v případě Radče je skutečně otázkou, zda náleží k Brdům či ke Křivoklátsku. Spokojíme se tedy s konstatováním, že Radeč tvoří rozhraní mezi oběma výše zmíněnými vrchovinami, přičemž co se týče Brd, díky existenci určitých spojovacích článků by byla veliká škoda tuto oblast pominout. Takovýmto spojovacím článkem par excellence je životní dílo německého barona Henryho Strousberga, železnice spojující kamenouhelný revír Mirošov se Zbirožskem coby zamýšlená osa velkolepě pojaté průmyslové oblasti, „českého Manchesteru“.
Srdce rozlehlého přírodního parku Radeč je tvořeno hřebenem, zahrnujícím postupně od západu k východu nejprve bezejmennou kótu 711 m, pak nejvyšší bod Radeč (721 m) se zbytky měřické věže a kótu Brno (718 m), která díky zdaleka viditelné retranslační věži a vysílači hraje často roli „Radče“. Konečně na východním konci hřebene najdeme skalní ostroh, zvaný Hrad, vysoký 679 m, na mapách často označený – jak jinak – rovněž jako Radeč. Toto místo s mimořádným výhledem do okolí určitě vybízelo k osídlení. Okolo roku 1343 zde byl založen Oldřichem z Litic hrad jménem Mittervald, jehož stopy jsou dnes už nepříliš nápadné, ale díky tomu, že byl částečně tesán ve skále, téměř nezničitelné. Na starých mapách i mezi místními je celý hřeben i jeho nejvyšší vrchol označován často jako „Rač“.
Za zmínku stojí ještě vrch Hradiště nad obcí Březina, na kterém lze nalézt velmi dobře zřetelné valy slovanského hradiště a vrch Rumpál, se dvěma rezervacemi poblíž. Předmětem ochrany je zde paleontologické naleziště v bývalém lomu a bukové porosty.
|
