Náhodné obrázky


Kolvín
Jedna z nejznámějších pohlednic Kolvína
Počet zobrazení:3261

Roman Poustka 2008
Krejčovka
Počet zobrazení:2970

Pavel Wunsch
Německá "pixle" na Houpáku
Počet zobrazení:2172
Hřebeny | Tisk |  E-mail
Napsal Administrator   
Čtvrtek, 13 březen 2008

Hřebeny jsou ze všech brdských oblastí partií bezesporu nejznámější, nejdosažitelnější a proto také relativně nejvíce navštěvovanou. Je to téměř jednolitý, v celé své délce zalesněný hřeben, táhnoucí se přímým jihozápadním směrem od jižního okraje Prahy (Zbraslav) téměř až k Příbrami, tedy vzdušnou čarou cca 35 km. Směrem k jihozápadu hřeben stále mírně nabírá na výšce.

Nad Prahou začíná Cukrákem na kótě necelých 400 m, na jihozápadě se pak výška kopců pohybuje těsně pod 700 m (velehory to tedy zrovna nejsou, ale na střední Čechy to špatný výkon není). Přes celé pohoří vede hřebenová turistická trasa (červená značka), která pro řadu brdologů, brdomilů a brdofilů představuje každoroční povinnou pouť jejich milovaným krajem.

Výškopisné schéma evokuje představu obrovského krokodýla nataženého od Jinec ke Zbraslavi - s hlavou (Plešivec) otočenou k severu a s ocasem (Cukrák, Báně) máchájícím se v soutoku Vltavy s Berounkou. Levá přední pazoura (Strážný) je natažena ku Příbrami, levá zadní (Točná a spol.) se pak táhne k Chouzavé. Pravé pauzoury krokodýl nemá, nebo alespoň nejsou vidět
 
Černá obvodová linie představuje vnější hranici jednolitého lesního porostu Hřebenů.
 
Hřebenská hřebenovka - aneb z Cukráku až na Plešivec

Úvodní partie Hřebenů se nachází mezi zmiňovaným Cukrákem a asi 5 km vzdáleným Kamenem, které odděluje mělké sedlo (pro puntičkáře nutno upřesnit, že za vůbec první vrch Hřebenů na pražské straně lze považovat již vyvýšený les Na Báních, asi o 2 km blíže k městu, který však z výškopisného hlediska nemá v mapách žádné pojmenování a tak je spíše považován za součást Cukráku). Vrch Cukrák proslul zejména díky vysokému televiznímu vysílači, který je se na něm tyčí. Obří 270 m vysoká věž je dominantou více než výraznou.

Poutavým místem této oblasti je přímý severní sráz k řece Berounce. Nese název Humenská a hned z několika míst nabízí vskutku impozantní výhledy. Oblast mezi Cukrákem a Kamenem je jinak zajímavá především charakterem lesního porostu, který zde tvoří zejména listnatý a smíšený les, takže zvláště na podzim je zde na co koukat.

 

Jakub Kencl - CukrákJakub Kencl - Humenská
CukrákHumenská

 

Za Kamenem se do Hřebenů zařezává Všenorský potok, který teče od jihu k severu a vytváří tu cca 200 m hluboké údolí. Pohoří se však velmi rychle vzpamatuje a hned za potokem vystoupá na původní výšku (ba dokonce o nějaký ten metr výše) na kopec s podivným názvem Červená Hlína. Od tohoto místa až na jihozápadní konec u řeky Litavky se Hřebeny už drží statečně, žádný potok je již nezviklá a svoji výšku tak nikde neztrácí, naopak neustále mírně stoupají. Pravda, není tu ani žádný výrazný vrchol, který by svému okolí dominoval. A tak půjdete-li po hřebenovce z Červené Hlíny dál na jihozápad, ani se příliš nezadýcháte, protože půjdete prakticky po rovině.

Jakub Kencl - Černolické skály
 Černolické skály

To však vůbec neznamená, že byste se nacházeli v krajině fádní a nezajímavé. Pestrá skladba lesního porostu, sem tam odkrývající se pohledy do údolí Berounky, nesčetné množství roklí zejména na severní straně hřebene - to jsou jen ve zkratce načrtnuté náměty k pozornosti. Okolo hřebenovky je navíc roztoušena řada velmi pozoruhodných až impozantních lokalit. Např. hned za údolím Všenorského potoka se na jižní straně vrchu Červená Hlína nachází seskupení křemencových skal - tzv. Černolické skály. Jsou vyhledávaným horolezeckým terénem a je z nich rovněž krásný výhled západním a jižním směrem.

Jakub Kencl - Skalka, křížová cesta
 Skalka

Další zajímavostí je poutní místo zvané Skalka - bývalý františkánský klášter. Nachází se rovněž na jižní straně a nabízí tudíž podobný výhled jako Černolické skály. Je to jakýsi kulturní výkřik lidské civilizace na pokraji království lesů. Nicméně je to výkřik více než kultivovaný a malebný.

Kousek od Skalky, jakožto výtvoru lidského, jsou roztroušeni i další povedené výtvory přírodní (resp. téměř přírodní - člověk si tu a tam z nich nabral trochu toho kamene). Jsou to vrchy ("polovrchy") Hvíždinec, Pišťák a trochu stranou od nich ležící Babka. Na všechna tato místa si sice budete muset z hřebenovky trochu odskočit, ale rozhodně to nebude ztráta času ani energie. Odměnou vám budou zejména krásné výhledy především severním směrem, ale ne jenom tam. Například z takové Babky přehlédnete doslova půlku Čech. Chcete-li se nechat inspirovat, rozhodně navštivte sekci Zajímavá místa, kde se o těchto končinách dozvíte více.

Jakub Kencl - HvíždinecJakub Kencl - Babka
HvíždinecBabka

Dál na jihozápad se charakter Hřebenů jako výškově i rozlohově jednotného valu stále posiluje. Nejvíce je patrný především v jejich střední oblasti (zejména mezi vrchy Vrážky a Hradec). Právě podle této partie prý dostaly Hřebeny své jméno. Kdo by však očekával, že se na vrcholu hřebene setká s ostrou dělící hranou, tak, jak to zná např. ze střechy psí boudy, bude nejspíš zklamán. Vrchol hřebenu je většinou poměrně plochý (a to tak, že se na něj vedle lesa vejde třeba i obří vojenská základna o rozloze několika desítek hektarů - bývalá). Pro milovníky ostrých hran je tu však přeci jen jedna zajímavost. K severozápadu (do údolý řeky Berounky) je pokles terénu z hřbetu sice poměrně rychlý a převýšení znatelné, ale nenarazíte tu na žádný výrazný terénní předěl. Jinak tomu je však na straně jihozápadní, kde se vrcholová rovina náhle láme a vytváří tak ostrý zlom. Zlom je místy vysoký až 20 m a zejména mezi již jmenovanými Vrážkami a Hradcem (linie dlouhá cca 8 km) jej nelze přehlédnout. Vrchol hrany nabízí mnoho možností pro rozhled do kraje, přičemž nejlepší podmínky nabízí samotný Hradec. Na Hradci je navíc i rezervace původního dubo-bukového lesního porostu a tak toto místo rozhodně stojí za návštěvu.

Poznámka:
Právě kvůli zmiňované vojenské základně kdysi bolševik turistickou značku již značný kus před Vrážkami svedl z hřebene dolů a návrat na hřeben ji povolil až na rozcestí Stožec (asi 3 km před Hradcem). Postbolševik to napravil tak, že obcházku červené nechal být, ale v místě odklonu zavedl značku žlutou, která v této části úlohu hřebenovky přebírá. Moc logické to není, ale je to tak. Navíc žlutá také sama nevede přes nejvyšší místa, ale vede právě těsně pod hranou - jejím úpatím.
I samotnému Hradci se červená hřebenovka vyhýbá, ale v tom už nelze hledat žádný bolševikův strategický výmysl - zkrátka na Hradec si musíte odskočit kus po další žluté.
 
Tomáš Krumphanzl - Hradec Tomáš Krumphanzl - Kuchyňka
Duby na Hradci Buky na Kuchyňce

Bezprostředně za Hradcem se nachází poměrně mělké sedlo (převýšení je tu asi 60 m), za kterým hřeben(ová cesta) opět stoupá vzhůru, tentokrát na Studený vrch (resp. trochu pod něj). Za ním pak pokračuje na ostrý hřbet Kuchyňky, na Malý vrch, a dále přes Provazec a Holý vrch až nad Příbram. Vedle tohoto hřebene se za Studeným vrchem náhle objevuje jeho severní dvojče (paralelní hřeben), reprezentované vrchy Malá Baba, Velká Baba a Písek, které je po překonání hlubokého a táhlého sedla zakončeno proslulým, bájným a tak trochu samotářsky stojícím Plešivcem. Původní (jižní) hřeben se ubírá jihovýchodním až jižním směrem přes Holý vrch, Malý Chlum a Strážný až k městu Příbrami.
Když už zmiňujeme ta sedla mezi různými vrcholy, naši pozornosti by nemělo uniknout to, které se nachází právě mezi oněmi dvěma větvemi hřebenů (mezi Kuchyňkou, Malým v., Provazcem a Holým v. na jedné straně a Malou Babou, Velkou Babou a Pískem na druhé straně). Na severovýchod z něj vytéká potok zvaný Chumava, na jihozápad pak potok, který žádné jméno asi nemá, ale údolí, kterým následně protéká, se říká V zabitých. Sedlo tu tvoří to jakousi rozlehlou náhorní planinu, která je z části pokryta zarostlými mýtinami, z části mlázím a z části vzrostlým lesem. Z řady míst se naskýtají velmi pěkné pohledy do kraje.
Hřebenovka, jakoby se nemohla rozhodnout, kterou cestu zvolit, za Kuchyňkou rezignuje, střihne si to přesně mezi obě varianty a začne pozvolna klesat směrem k obcím Čeňkov a Jince. Nakonec se však přeci jen rozhodne svůj úkol nevzdat a na jednom z hřebenů setrvat - přes plešivecké sedlo si to namíří na Plešivec. Nad jižní větví se zato slituje značka zelená, která se jí ujme Holým vrchem a doprovází ji až do Příbrami.

V těchto jihozápadních oblastech Hřebenů se krajina stává členitější, častěji stoupáte nahoru abyste posléze sestupovali zas dolu. Milovníci ostrých hřbetů jistě ocení zmiňovanou Kuchyňku. To, co jim bylo v předchozí oblasti upřeno, to si vynahradí právě tady. Hřebenová cesta je tu skutečně hřebenová, hřebenovější než kdekoli jinde! Krásu Kuchyňky umocňuje velmi zajímavá skladba lesního porostu, takového, který v byl minulých dobách typický pro celé Hřebeny - buky, duby, jedle apod. (Kuchyňka je chráněnou rezervací). Navíc se od tud na obě strany otevírají nádherné výhledy do kraje.

Tak trochu osamoceně (na paralelním hřebenu) stojí další velmi zajímavý kopec - Baba (severovýchodně od Písku), který rovněž stojí za návštěvu, především kvůli zajímavému skalnímu útvaru Fabiánovo lože, nacházejícím se na jeho vrcholu.

Plešivec - pohled do Jineckého údolí Baba - Fabiánovo lože

I zpět pod jižními svahy hlavního hřebene se však rozkládá ještě celá řada nižších vrchů (asi tak o 100 m), které vyplňují celý prostor mezi Mníškem pod Brdy a Dobříší. V tomto zeleném moři se nachází mnoho krásných míst, která stojí za to vidět. Jihozápadně od Dobříše pak přechází tyto kopce pozvolna do roviny. Pořád je to však hluboký brdský les, v těchto místech možná ještě zajímavější než kdekoli jinde.

Panorama Hřebenů ze severní strany - fotografie je pořízena od obce Rovina (u Řevnic)
Jakub Kencl - Hřebeny, panorama

O mnohých z výše zmiňovaných míst - o Hvíždinci, Babce, Hradci, Kuchyňce, Babě, Písku, Holém v. a dalších - se více dočtete mj. v sekci Zajímavá místa. Sekce Fotogalerie zase přináší řadu fotografií několika autorů a tematických žánrů.

Vřele doporučujeme rovněž knihu Jana Čáky "Toulání po Brdech", o které se více dozvíte na stránce Literatura.


text: TK, foto: JK, RB, TK
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů