Hlavní stránka arrow Zajímavá místa arrow Hřebeny arrow Na západ od Dobříše
Na západ od Dobříše | Tisk |  E-mail
Napsal Tomáš Krumphanzl   
Neděle, 06 duben 2008
Schematický náčrt oblasti

Většina lidí, kteří se vypraví na Hřebeny, tak učiní s cílem navštívit jejich vrcholové partie, tedy především místa, kterými se táhne slavná hřebenovka. Existuje ale i celá řada velmi zajímavých oblastí, které leží mimo hlavní hřeben (často i mimo turistické stezky) a které proto zůstávají zapomenuty. Dnes navštívíme jedno z nich - hvozdy západně od Dobříše. Turistické značky se tomuto místu doslova vyhýbají a tak si na cestu rozhodně vezměte mapu (doporučuji 1:50 000, mapa 1:100 000 vám tu moc neposlouží) a dobře se hodí i kompas. Máte-li opravdu dobrý orientační smysl, není kompas sice bezpodmínečně nutný, ale zdejší lesy nejsou příliš přehledné a člověk snadno a rychle ztratí původně vytyčený směr. Nicméně nejsme v Tajze, takže ztráta orientace snad nemusí nutně znamenat ztrátu života. Bez kompasu jsem tudy mašíroval poměrně často, mnohokrát i s pouhou 1:100 000 mapou a jsem dosud živ a zdráv. Pravda, mnohdy jsem toho ale napochodoval i dvakrát tolik, než s patřičným vybavením.


Krajina západně od Dobříše pohoří nepřipomíná ani v nejmenším. Je to jen mírně zvlněný les, který se pozvolna severozápadním směrem zvedá k úbočím Provazce, Malého Vrchu, Kuchyňky a dalších kopců centrálního hřebene. Charakteristickým znakem těchto míst je klid a ticho, ovšem s všudypřítomným šuměním korun stromů. Sem zavítá jen málokdo. Možná by to mohl být houbařský ráj (vlhko je tu dost), ale o tom nic nevím, protože sbírání hub zas tak moc neholduji.

Chcete-li se sem podívat a rozhodnete-li se, že vyrazíte z Dobříše, pak nejkratší cesta vede ve stopě bývalé trasy žluté značky. Toto trasa je patrná z turistických map staršího data vydání (cca do roku 1995). Na rozdíl od nové úpravy, která vede značku z města dlouhou dobu po silnici až za sanatorium na Čihadle, stará trasa odbočovala již kousek za náměstím doleva a hned mírně stoupala západním směrem k lesu. I dnes je možné se tudy vydat, doleva ze silnice je nutné odbočit na kraji kolonie nových vilek a pak si to natáhnout po rozmezí dvou polí vzhůru do hvozdů.

Hned na kraji lesa narazíte na polorozpadlý objekt jakési staré vodárny (na mapě je značen modrým čtverečkem). Je odtud pěkný pohled na Dobříš. Pak se již zanoříte mezi stromy pokračujete po cestě (bývalé žluté) dále na západ, no možná západozápadozápadosever. Pochvíli (asi po necelém kilometru) se na levé straně začne zvedat mírný kopec. Až to bude tak akorát, tak odbočte z cesty a vystoupejte na něj. Když to všechno dobře dopadne, tak stanete na Vlkově vrchu. Není to žádná velehora, nad okolním terénem není převýšen ani 20 m, ale je tam moc hezky. Zatímco na vrcholku je vzrostlý listnatý porost, severním je pokryt smrkovým mlázím. Zvláště na podzim to tam hraje všemi barvami. Až se nabažíte, sejděte z kopce na západozápadojih. Snažte se opravdu dodržet tento směr. Půjdete-li přímo na východ, nebo naopak na jih, narazíte na něco, s čím byste asi nepočítali a co byste asi vidět neměli (co to je, vám prozradit nemůžu - ani na internetu se nesmí vyzrazovat informace vztahující se k systému zabezpečení obrany státu). Inu, dojít byste zkrátka měli na rozlehlou lesní louku. Vychutnejte si trochu toho prostoru uprostřed lesů! Lesní louka je něco co prostředí lesa vždy oživí a oku poutníka lahodí.

Tyto obrázky nezachycují přímo Ždírecké louky, jejich obrázek jsem při zveřejnění článku neměl, ale jsou z téhož místa - z malé louky pod Vlkovým vrchem

Dál pokračujte západním směrem, přejděte úzkou asfaltovou cestu, mírně se stočte k jihu (asi tak o 20 stupňů) a pokračujte dál lesem. Ani ne po 500 m narazíte na další velmi pěkné místo, které bychom vlastně mohli považovat za cíl našeho toulání. Je to opět louka, nebo spíše několik propojených luk nepravidelného tvaru, uprostřed nichž je řada remízků a hájků. Středem této scenérie protéká směrem k jihu potok (spíše taková struha). Tráva tam bývá někdy posečená, jindy vzrostlejší, záleží na období, ve kterém tam vyrazíte. Tady určitě pobuďte. Např. jeden můj kamarád tu dovedl sedět dlouhé minuty (hodiny?) a pozorovat lišku lovící myši. Louky leží prakticky v rovině, jen v dáli na severozápadě spíš tušíte než vidíte ostrý hřbet Kuchyňky. Na východní straně, jen pár set metrů od začátku lesa, se sice "tyčí" vrch Velký Ždírec, ale on vlastně není vůbec velký - terén převyšuje jen o 10 až 15 m - takže se v podstatě ani netyčí a možná si jej ani nevšimnete. Ale kdosi to kdysi tak nazval a tak u toho zůstaňme. Podle kopce jsem si ostatně i toto místo soukromně pojmenoval jako "Louky pod V. Ždírcem" či "Ždírecké louky" (již jsem ale také slyšel termín "Rosovické louky" či "Sychrovské louky").

Tyto obrázky nezachycují přímo Ždírecké louky, jejich obrázek jsem při zveřejnění článku neměl, ale jsou z téhož místa - z malé louky pod Vlkovým vrchem

No a co dál? Můžete se vrátit stejnou cestou, můžete taky šlapat podél onoho potoka-struhy na jih až k Sychrovskému rybníku nebo až do vesnice Holčiny či Rosovice, odkud by možná mohl jet nějaký ten autobus či stop. Nemusíte se ale brodit mokřinami potoka ani se už prodírat lesem. Loukami totiž od severu k jihu prochází i pěkná lesní cesta (trochu západněji než potok), která vás tam dovede v naprosté pohodě. Nebo můžete po cestě jít na opačnou stranu (na sever) tak dlouho, až po asi půldruhém kilometru narazíte na žlutou značku. Dejte se doprava a ve stejné pohodě dorazíte až do Dobříše.

Jestli toho ale ještě nemáte dost (a já věřím, že zdaleka ne) a chcete přeci jen trochu do kopců, tak doporučuji vyrazit dál na Kuchyňku. Teoreticky byste si to mohli namířit přímo na severozápad a po dvou kilometrech chůze se vyšplhat na vrchol. Problém je však v tom, že byste se při závěrečném výstupu drápali přes chráněnou rezervaci na jihovýchodních svazích Kuchyňky. Tam rostou především různé chráněné rostliny a svým výstupem byste je mohli pohamtat. Proto se raději smiřte s cestou možná méně napínavou ale stejně tak zajímavou. Půjdete zkrátka tak, jak je to popsáno v předchozím odstavci, ale na žluté se dáte doleva a vezmete to nahoru na hřeben - v mapě vám to bude jistě jasné. Cesta je to sice o fous delší, ale můžete se zastavit u pomníčku padlým pod Kuchyňkou a navíc vás bude hřát dobrý pocit, že jste cesto nic nezničili.
Až stanete na Kuchyňce rozhodně nebudete zklamáni - rozhodně stojí za návštěvu, možná i za delší pobyt (či dokonce bivak). Náležitě si ji tedy užijte. Víc se o ní můžete dozvědět v samostatném povídání, na které také navazuje popis toho, jak z ní lze stejně zajímavě pokračovat na další odlehlá místa - na Provazec a na Holý Vrch.
Jestli toho ale už máte dost a potřebujete se dostat zpátky do civilizace (pokud jste vyrazili jen na jeden den, tak asi ano), pak opět využijte služeb turistických značek. Můžete jít prakticky na všechny strany - do Jinců (červená na západ), do Hostomic (červená na východ a pak žlutá na sever) i zpět do Dobříše (červená na východ a pak žlutá na jih). Všude je to zhruba stejně daleko, okolo 10 km.


A to nejlepší nakonec: Honza Moravec ve své fotogalerii zveřejnil řadu snímků pořízených právě v této oblasti. Snímky jsou to opravdu krásné a tak neváhejte a navštivte jeho virtuální výstavu.

A mám pro vás ještě jeden tip. Někdy je lepší nechat všechny ty rady, mapky, kompasy apod. plavat a zkrátka vyrazit do lesa jen tak, úplně volně. Proto jestli se cítíte spíš na něco takového, nenechte se předchozím textem nijak otrávit a jděte rovnou za nosem...

Text: Tomáš Krumphanzl, foto: Radek Beran
Zobrazení: 24641

Komentáře (0)

RSS feed komentářů

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů