|
Vřesová pole vlnící se ve větru, hukot a šum větví zakrslých smrků, nízko letící syrová mračna, jen tu a tam nesmělý zpěv skřivanů, vyjímečná, poněkud zádumčivá atmosféra. Jeden z mnoha obrazů nejvýše situovaného místa celého Brdského pohoří - Toku.
Tok. Nejedná se - jak by se dalo očekávat - o vrch či horu v pravém slova smyslu, ale spíše o jakousi náhorní plošinu v centrální části Brd. Při pohledu z různých světových stran se Tok jeví velmi nenápadně, dokonce často bývá i skryt za jinými vrchy (není tedy divu, že poměrně dlouho byl za nejvyšší vrchol Brd považován mnohem výraznější vrch Praha). Pravděpodobně nejvýrazněji vyhlíží Tok při pohledu z hřebene Koníčka, konkrétně ze skaliska na vrchu Pec.
Celý masív Toku je poměrně rozsáhlý a mnohotvárný. Má drsné klima - je plně otevřen a vystaven větrům všech směrů, mrakům a mlze, dešti, sněhu a ledu. Větší část je zalesněna převážně chudými smrkovými porosty, místy notně podmáčenými (zejm. na jihozápadním úbočí, v pramenné oblasti Rezervy), místy však i suše skalnatými, až suťovitými. Vrcholová část plošiny již má charakter přímo syrové horské pláně. Smrky jsou zde nízké, podsadité a sukaté, na cílové ploše tu a tam i "vlajkovité". Podstatnou - a rozhodně nejzajímavější - část masívu zaujímá cílová (dopadová) plocha. Z masivu Toku vybíhají podružné hřebeny, přecházející do dalších relativně samostatných vrchů (Jordán, Koruna, Brdce, Klobouček) a stékají četné potoky (Rezerva, Červený, Pilský či Albrechtský potok).
 Tok má v poznání Brdské krajiny - nebo chcete-li: mezi Brdskými poutníky - své zcela specifické místo. Dá se říci: vidět střední Brdy rovná se vidět zároveň i Tok. Tok je hned po Padrťských pláních druhou nejnavštěvovanější oblastí středních Brd. Vrchol
S vrcholem Toku je to poněkud zapeklité - není totiž jen jeden. Názory na polohu a výšku vrcholového bodu se postupně vyvíjely - a troufnu si říci že se ještě stále vyvíjejí. Temeno Toku je poměrně ploché a v minulosti bylo i terénně poněkud nepřehledné. Starší mapy udávaly výšku 857 a 862 m. a vrchol situovaly do jiného místa, než ty současné (dá se předpokládat že přesnější) - ty udávají výšku Toku 864,9 m. a vrchol situují poněkud dále (asi 200-300 metrů JJV od "původního vrcholu"). Triangulační bod je však založen v místě "původního vrcholu", což má za následek mylnou představu o vrcholu přímo v terénu.
 Je to tak: v terénu je triangulační bod - tyč, na které je připevněna stará tabulka s nápisem cca "V. Tok, 865, nej. v. Brd". O necelých 10 metrů vedle, na jednom ze zakrslých smrků, je připevněna nerezová schránka s vrcholovou knihou, teploměr a od loňského roku (tedy 1999) malá tabulka od - teď se podržme - ČSOP Strašice, s označením "Tok - 865". Stačí se porozhlédnout trochu kriticky po okolí a snadno zaregistrujeme, že toto místo rozhodně není nejvyšším bodem okolního terénu - směrem na JJV totiž terén dále stoupá. Pokud se vydáme tímto směrem, narazíme po čase (na okraji paseky) na nevelkou kamennou mohylku, která v sobě skrývá kamenný patník. Ani tento "kandidát na vrchol" však není tím pravým - opodál (za protipožárním průsekem) je terén ještě výše. Někde v těchto místech je očividně původní terén nejvyšší, ale nezdá se, že by zde bylo jakékoliv označení (kámen, patník nebo tyč).
Tak - a pak je tu ještě jeden aspekt - ryze současný - který nás dovede k pozoruhodnému, poněkud neočekávanému závěru: před několika lety byl totiž přímo napříč vrcholovými partiemi Toku zřízen široký protipožární průsek. Skutečně nejvyšším bodem Toku je pás navršené zeminy z tohoto průseku, který dává (vezmeme-li za výchozí hodnotu 865m) celých 866,5 m výšky!
Cílová plocha
Cílová plocha na severovýchodním a východním úbočí je snad nejzajímavější partií celého masívu Toku. Jde o jednu ze šesti cvičných vojenských ploch VVP (vojenského výcvikového prostoru) - dopadovou plochu dělostřelecké střelnice na Baštině.
 Na Ploše jsou zajímavé její tři aspekty - fantastický rozhled, zajímavý porost a pozůstatky po vojenské činnosti. Pokud se vydaří počasí a je dobrá viditelnost, lze z Plochy přehlédnout celou severovýchodní část středních Brd (Houpák, Beran, Koníček, Brda) až do Hřebenů (Plešivec, Písek), přes severní část Příbramské kotliny až po Písecké hory a Temelín na vzdáleném obzoru. Pokud je opravdu dobrá viditelnost, jsou vidět za vršky Křivoklátské pahorkatiny dokonce i některé kopce Českého Středohoří resp. na druhé straně okrajové partie hl. m. Prahy. Porost Plochy tvoří ve spodním patře husté a vysoké vřesoviště s borůvkou, brusinkou a dlouhou pocuchanou trávou, ve vyšším patře pak roztroušené smrkové zákrsky a mlaziny. Povrch plochy je zbrázděn řadou rýh, děr a kráterů po dopadu nejrůznějších střel. Místy je dost mokro a terénní sníženiny jsou zaplavené vodou. Na Ploše jsou k vidění cvičné cíle a pozorovací objekty (bunkry), zbytky nejrůznější munice - od zachovalých kusů (pravděpodobně největší je raketa o průměru cca 50 cm) až po ocelové střepiny nejrůznějších tvarů a velikostí. Při okrajích Plochy je značné množství mysliveckých posedů, pospojovaných nenápadnými pěšinami.
Prameniště Rezervy
Západní úbočí Toku - tedy jeho návětrná strana - patří rozhodně mezi nejvlhčí oblasti na celých středních Brdech. V houštinách mladého smrčkoví i v okolním vzrostlejším lese se zde sbíhá řada průsaků a stružek, z kterých se později utváří tok Rezervy. V pramenné oblasti lze vidět klasické mokřiny s hustými mechové porosty a pramennými jezírky. Pokud vydatněji zaprší, stává se prameniště mohutným trychtýřem, z kterého voda stéká do koryta Rezervy, což je leckde zřetelně vidět - není nic neobvyklého, pokud Rezerva naplaví hromady kamení a štěrku do lesa mimo své koryto. Oblast funguje i jako přirozenné útočiště značné spousty zvěře. Carvánka
Na jihozápadní straně Toku, nedaleko vrcholu, stávala kdysi hájovna zvaná Carvánka. Pokud je známo, bylo to nejvyšší trvale osídlené místo nejen Brd, ale i celých středních Čech. O historii Carvánky se lze podrobněji dočíst v knize J. Čáky "Střední Brdy - krajina neznámá" (viz sekce Literatura). Současnost Carvánky pak spočívá v tom, že na rozvalinách původní Carvánky kdosi - jako stylový pomník - znovuobnovil část rohového zdiva a umístil dřevěnou tabuli s nápisem. Kromě toho na "Carvánské" loučce nedavno vyrostla nová lesácká chata s malým rybníčkem, takže místo opět ožilo.
Havarované letadlo
Na jihozápadním úbočí Toku, v pramenné oblasti Rezervy, lze dodnes nalézt zbytky havarovaného letadla. Kdy k havárii došlo a o jaký typ letadla se jednalo, lze ze zbytků jen těžko určit - jedno je však jisté - jednalo se o letadlo české (nebo alespoň postavené z některých českých dílů), poválečné provenicence, pravděpodobně s turbovrtulovým pohonem.
Upozornění:
Území středních Brd je využíváno jako vojenský výcvikový prostor a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze na speciální propustku (kterou může udělit pouze Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy v Jincích). Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění.
text a foto : Martin Adámek
 |
