O Kokšíně | Tisk |  E-mail
Napsal Roman Poustka   
Pátek, 17 září 2021

Na Brdech není významnější a přitom tak stranou stojící masiv. Pokud tedy do středočeské vrchoviny skutečně patří, neboť je v lecčems odlišný. Mám na mysli Kokšín (684 m), nejzápadnější výspu ticha a klidu, kterou občas využívá ke hnízdění čáp černý, výrazný vrch nad údolím Bradavy a Mítovského potoka (oba potoky obývá rak kamenáč).

 

Žádný obrázek

 

 Ve velmi dávné minulosti byl Kokšín stratovulkánem, který se jednoho starohorního dne vynořil spolu s dalšími dvěma sopkami u jižního zemského pólu jako mořský ostrov v krajině Gondwany. Mohutná sopka střídala období klidu s obdobími erupcí a výlevů lávy. Mezi jednotlivými epizodami produkujícími pro vrch tolik typický spilit se na jeho úpatí těsně pod hladinou moře vyvíjely mikroskopické řasy vyrábějící kyslík - sinice - tak mocně, že z nich vznikaly neustále přirůstající bochánky složené ze střídajících se vrstev odumřelých sinic a jemného písku.

 

Žádný obrázek

 

 Po jejich zkamenění vznikly tzv. stromatolity, nejstarší dochované životní formy na území České republiky se stářím cca 900-560 mil. let. I proslulí a daleko známější trilobiti z brdských jineckých břidlic jsou jen prvohorního kambrického stáří (cca 550 mil. let). Stromatolity se pravděpodobně vyvíjely v prekambrických dobách na významné části Země, avšak další geologické procesy nám je většinou nedochovaly. Na rozdíl od trilobitů, které proslavil v 19. století Joachim Barrande, byl objev a výzkum stromatolitů opožděný, nenápadný, zdlouhavý a - stále probíhá.

Nahlédneme-li do geologické mapy, vidíme čočkovitě vzájemně rovnoběžně protáhlá tělesa starohorních buližníků. Na jejich svazích je možné stopy po dávných organismech najít. K nalezení jsou však stromatolity například i na pravém břehu Bradavy. Sem tam lze ve vrcholové části objevit i jiné zajímavé horniny včetně až 20 mm velkých krystalů křemene v jejich dutinách (křemen krystalizoval později, stále však ještě v horké vodě). Dají se najít i kameny s úzkými otvory, jako by je prožral kamenokazný brouk, svědčící o přítomnosti sopečných plynů. Dnes 2 x 2 km velký masiv Kokšína představuje vlastně jen jícen tehdejšího stratovulkánu, podobně jako jsou hory Českého středohoří jen magmatickými krby třetihorních sopek.

 

Žádný obrázek

 

Protože jsou ve zdejších vyvřelinách i nerosty jako vanad, chrom, stříbro a snad i zlato, probíhala zde už odedávna těžba rud. Pravděpodobně také hradiště v ploché vrcholové části Kokšína, které připomíná asi 400 m dlouhý kamenný val (obvod hradiště je 490 m, plocha 1,38 ha), bylo už před 2500 lety sídlem těžařů a zpracovatelů železné rudy. Zcela jistě o Kokšín zakopli i Keltové. Nejspíš ve 14. století vznikl na jihozápadním úpatí hradní objekt s kruhovým příkopem (na starším zaniklém hradišti z doby jako bylo na vrcholu Kokšína), tzv. Liškův hrad. Asi i toto středověké opevněné osídlení po krátkou dobu své životnosti souviselo s těžbou a zpracováním železné rudy. Obdobně mohlo sloužit i tvrziště Na Zámku v exponované opozici nad Bradavou.

 

Žádný obrázek

 

Poslední významnější historické dolování bylo od 17. století podporované pány z Poříčí a Vratislavy z Mitrovic. Jednalo se o stříbrné a železnorudné doly, na které nás ještě dnes upomínají místní názvy Na stříbrných horách, U Staré šachty nebo Na Horách. Z dávných nebo i mladších dob se dochovalo množství různých šachtic, pinek, zářezů a menších odvalů. Nejznámější je šachta Svatého Jakuba na severním svahu Kokšína nad Svatým Janem, kde se ještě na počátku 19. století těžila železná ruda. K nalezení je i dochovaná, od roku 2009 zajištěná, údajně až 100 metrů dlouhá dědičná štola (č. 2285) na pravém břehu Bradavy v zátopě bývalého rybníka (zanikl snad na počátku 19. století).

 

Žádný obrázek

 

Že byl zdejší podbrdský kraj orientován železným směrem, je zjevné z bývalých provozů využívajících vodní sílu v blízkém okolí. Na Bradavě pod hrází obnoveného rybníka Hamr nad Hořehledy dodnes stojí budova železného hamru (čp. 15, později lopatárna), který pracoval od 18. do 19. století. V Dolním Borovně fungovaly pod Koukalkou od 17. a 18. do 19. století železné hamry hned dva, dodnes se tam říká Hutě nebo také U Hutí. Hamr pracoval od 18. do 19. století i na Mítovském potoce (Mítov čp. 23), další hamr bouchal od poloviny 18. do 19. století v místě dnešního čp. 15. Vodu využívaly i mlýny -  v Dolním Borovně bývalý Borovenský mlýn od 16. do 20. století (kdysi i pila), pod Hořehledy Hořehledský (18. až 20. století) a Labežský mlýn (také zvaný Pouskův, 14. až 20. století), v Mítově na Mítovském potoce (zvaném také Jalovém) roubený Liškův mlýn (čp. 14) již ze 16. století a kousek nad ním ještě Horní mlýn (čp. 4) zmiňovaný v 18. století.

 

Žádný obrázek

 

Klid Mítovského potoka trochu narušuje štěrkovna společnosti CEMEX produkující stavební kámen různých frakcí v lomu Mítov na jihozápadním úpatí vrchu. Na ploše 10 hektarů dosahuje celková výška etáží až 80 metrů. Po připravovaném ukončení těžby se ale můžeme těšit na polopřírodní prostředí zatopeného 3 ha velkého a 22 m hlubokého jezera.

 

Žádný obrázek

 

Díky geologicky rozmanitějšímu podloží je lesní půda úživnější než na slepencových Brdech. Lze tak snáze objevit enklávy lesa s bohatším bylinným podrostem. Najdeme tu obě kyčelnice, velké porosty zde vytváří bažanka vytrvalá a mařinka vonná s kokoříky a vraními oky čtyřlistými, roztroušeně tu roste lilie zlatohlavá a lýkovec jedovatý, je tu nejvyšší výskyt jaterníku podléšky. Na Brdech jinde nevídané rozšíření má na severním svahu měsíčnice vytrvalá, našel jsem ji minimálně na 30 hektarech.

 

Žádný obrázek

 

Rovněž lesy se přizpůsobily podloží, expozici, strmějším svahům a také již nižší nadmořské výšce. U Bradavy najdeme inverzní smrčiny. Největším jedincem je tu smrk s 346 cm v obvodu v lokalitě, kde se říká Bryndičky nebo také Bryndovky. V protilehlém strmém jižním svahu nad zaříznutou a místy i kaskádovitou Bradavou potkáme desítky třešní ptačích, na jižní exponované hraně a svahu Kokšína pak borové a dubové porosty s vtroušenou jedlí. Na severním svahu je od roku 1955 přírodní rezervace smíšeného lesa s dominantním bukem (největší jedinci jsou jedle 314 cm a buk 369 cm) v poměrně členitém reliéfu obsahujícím i stopy po dolování. Zhruba uprostřed rezervace stávala ještě na konci 19. století strážní bouda, která měla stejné poslání jako někdejší domky na jižních Brdech.

 

Žádný obrázek

 

Kvůli strmějším svahům lze snáze z Kokšína vyhlížet porostními kotlíky a pasekami na jižní a střední Brdy, na Plzeňsko, do Českého lesa, ale i třeba na šumavský Boubín. Velký spád byl pro adrenalinové cyklisty inspirací ke stavbě dnes již značně zchátralé sjezdové tratě. Sportovní dobrodružství lze zažít v rámci dvakrát ročně pořádaného Běhu na Kokšín ze Spáleného Poříčí.

 

Žádný obrázek

 

Tak, jako je pro Rokycany Žďár, pro Hvožďany Třemšín a pro Lochovice Plešivec, je pro Spálené Poříčí Kokšín. Geologický, historický a přírodní poklad, Olymp mezi okolními vrchy.

 

Žádný obrázek

Zobrazení: 998

Komentáře (1)

RSS feed komentářů
Pěkný článek
Díky, Romane
BC , září 21, 2021

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2021 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů