|
V době, kdy se
všeobecně očekávalo zničení Brd ze strany masového komerčního turismu, přišla
pro lesy pohroma z úplně jiné strany. Po drobných záchvěvech lesních kalamit
větrných a mniškových se spojením několika negativních faktorů objevila na
Brdech po dlouhých letech nová broučková doba - doba kůrovce.
Už Karel Klostermann
popisoval okolnosti a průběh takové přírodní katastrofy ze šumavských lesů z
druhé poloviny 19. století. V té době na Brdech finančně krvácel Dr. Bethel
Henry Strousberg a lesní kalamita nejprve zapálila jiskřičku naděje v jeho podnikání,
aby ji následně definitivně zhasla.
Další podobnou
pohromu Brdy zažily za 2. světové války, kdy větrná smršť doslova svlékla
kopce, vršky a hory ze smrkového hávu, zejména v severozápadních koutech
vrchoviny. Invaze broučků byla
v uvedených případech spíše průvodním nebo závěrečným jevem, který dokresloval
nebo prohluboval kalamitu. PRVOPŘÍČINA těchto opakujících se globálních jevů,
které měly a mají dlouhodobý dopad na celou krajinu z nejrůznějších hledisek,
jsou po celá ta léta stejná - z lesů se od dob železářství, uhlířství a
sklářství stala továrna na rychle rostoucí a optimálně zpracovatelné
smrkové dřevo. Ze sporadického zastoupení smrků se během několika staletí
stala dřevina naprosto dominantní, tím spíše pak v době intenzivního lesnického
hospodaření za socialismu. Kromě druhové chudoby v této továrně na dřevo
vznikla i chudoba věková.
Smrk nemá hluboké
kořeny, pokrývají prakticky jen povrch. Jejich tenké vlásky sbírají živiny jen
v nejbližších centimetrech pod ním. Je tedy náchylný k vývratům ve vlhčí půdě,
zejména po rozvrácení celistvosti porostu jinou příčinou. Přesto smrk miluje
vlhko, potřebuje srážky. Nepříznivé kombinace srážek a teplot pro ně však
bývají destruktivní - zejména těžký sníh nebo proudící namrzající vlhké mlhy -
hlavně na okrajích vysokých porostů dochází ke zlomům a
k narušování celistvosti smrčin. Smrk miluje chladno a inverzní kotliny, do nichž
stéká studený vzduch z kopců kolem. Asi jsme si všichni ale všimli, že 105 cm
sněhu v Míšově už od roku 1929 nikdy nebylo - ubylo srážek, a pětiměsíční
souvislá sněhová pokrývka byla naposledy v zimě 1995/96. Že je tepleji. Dopad
exhalací, zejména z dob socialismu, na dlouhodobé zhoršení lesních půd je starou
nepovzbudivou třešínkou na už tak jedovatém dortu. Kyselá odvodněná
přesušená půda bez živin (biota se z lesů odváží téměř beze zbytku) a humusu
nedovoluje porostům smrků blížícím se díky předchozím globálním jevům k době
obmýtí sát nedostatečný a velmi nepravidelný přísun vláhy. Zimní
ledové jevy lámou většinu okrajových špiček, sem tam víc zafouká, vznikají
kotlíky a stejnověké monokultury nejsou kompaktní. Je s podivem, že i
za této situace dokázaly smrčiny udržet na svých větvích několikaleté řady
jehlic. Jako by živořící smrky čekaly na několik ještě sušších a teplejších
jar. Tak bych popsal člověkem způsobenou DRUHOPŘÍČINU. Od doby socialismu
jsme se posunuli do digitálního věku, kdy se nikomu nechce pracovat rukama a
člověk znalý řemesla je k nesehnání. Pokrok není k zastavení, a tak se nám po
lesích prohání harvestory a vyvážečky. Ruční práce je drahá a nikdo to nechce
dělat, nikdo to neumí. Razí se cesta k přetěžování lesních hospodářských
plánů, ačkoliv to podle dokumentace není v papírech vidno - les se prořeďuje,
snižuje se zakmenění. Zdůvodňuje se to zmlazením a přirozenou obnovou, neboť na
tu umělou už by nebyly peníze a ani lidi.
Osamocení mohykáni
po závěrečném proředění bez omrzlých ulámaných špiček vzpomínají na dobu se
špičkami, než kolem nich projel harvestor a dal tak prostor mladšímu pokolení.
Štěpkovač pak zahrál v pár dnech písničku na rozloučení se s posledními zbytky
dřevní hmoty. Kamiony začaly rádi využívat nesčetné mnohdy už asfaltové pěšiny
do všech i zapadlých koutů lesa, na něž se v dnešní době musí udělat řádný
projekt i s bombastickým odvodněním. Hlavně, že mají ty cesty jména - jaká, to
je jedno. A dříví se vozí a vozí. Z lesa do lesa, přes půl republiky, přes půl
kontinentu, přes půl světa. Někde opodál je jedna dvě menší oplocenky s jedlí a bukem. Ale toho
úsilí, aby mladé stromky rostoucí nepoměrně pomaleji než smrky nebyly udušeny
trávou pasek! Na víc nezbývá sil, nejsou lidé, kteří by denně procházeli
porosty a hlídali brouka. Lidé sedí u laptopů a věnují se digitálně papírové
válce, jak obstát v moři předpisů, nařízení, termínů a limitů. Odůvodňují, proč
veřejnou zakázku musí vyhrát zrovna pan Novák1, i když je pan Novák2 levnější nebo rychlejší.
Tatam je pružnost zásahu proti tiše se plížící kalamitě. Cena dřeva příchodem
broučkové doby v jiných lesnatých oblastech klesá, rádoby tržní dotační
ekonomika dusí i ty poslední snahy s tím něco zásadnějšího dělat. Tolik
TŘETIPŘÍČINA.
Brouček tu je už
odnepaměti a čeká, kdy by nejsnáze rozšířil svoje řady v mocnou armádu, která
se nezalekne ani borovic. Snadno zjišťuje, že jsou smrky oslabené, v příhodných
letech se mu daří a násobí se (2x, 3x, 4x) a šíří. A může být opravdu hodně a hodně dobrých
lesních hospodářů, ale stačí několik oblastí, kde se to podcení u jiných, méně
dobrých správců, a je nezastavitelná kalamita na světě. Zajímavé je, že to
na Brdy přichází jako na poslední významnější lesní oblast. Nevím, čím to
přesně je, zda tím, že tu nemáme národní park s experimenty, nebo tím, že tu je
lesnictví tak dlouho doma, nebo tím, že je to tu přece jen z lesa blíž do
kamen? Možná se to i chvíli tutlalo.
Asi se tedy už
můžeme těšit na šedivé stojaté pahýly s borůvkovým, březovým a jeřabinovým
podrostem, zvláště v méně přístupnějších terénech. Na skládky plné hald dřeva.
Na nové výhledy. Tu a tam na výstavky, které mají aspoň pár zelených
větví. Na spoustu posedů, na nové dřevěné lávky, možná i na nové hatě. Na
prohloubení problémů se suchem v krajině a s náhlými povodněmi, na rozšíření
kalamity o větrné důsledky na rozvrácených porostech a na další broučky. Jak asi bude velkým
jedlím ukrytým dosud ve smrkových houštinách? Ukážou se nám vážně na velké
dálky jen bukové, dubové, javorové a modřínové zbytky vzrostlého lesa? Ponoří
se brdský les za jedno nebo dvě destiletí do neprostupných houštin? Co se bude
na pilách řezat za 8 let? Ukáže konečně příroda zlenivělému člověku, jak se má
"pěstovat" les?
 |
