Náhodné obrázky


Radiomaják Be 12
Dráha pro Bernhard a v pozadí Brdy
Počet zobrazení:3211

Kolvínka
u Mirošova pod Mytí
Počet zobrazení:4055

Střední Brdy pod sněhem
těžce zkoušené osamělé mládí
Počet zobrazení:2142
O sklářích | Tisk |  E-mail
Napsal Roman Poustka   
Úterý, 15 září 2009

   Asi každému, komu leží osud brdských lesů na srdci, vrtá hlavou, jak mohlo dojít k takové degradaci původních porostů. Jedním z důvodů dnešního neutěšeného stavu byla kromě železáren i existence lesních skláren. Ty se vyskytovaly od 16. století zejména v jižních Brdech.

 
Active Image
 
Historie skla

   Sklo se začalo používat asi před 6000 lety (ještě v době bronzové) na území dnešní Sýrie. Z území dnešního Iráku pochází první duté skleněné nádoby (tavenina zachycovaná, foukaná a tvarovaná koncem kovové trubky). Po zániku římské říše se sklářství rozdělilo na "středozemní" (sodné sklo - soda ze spálených vodních rostlin) a na "zaalpské" (lesní sklo - draselné - tavidlo je draslo získávané z dřevěného popela). Od 13. století se objevují ve střední Evropě první lesní hutě - stěhovavé sklárny, které se přesouvaly za lesem a představovaly do jisté míry další alternativu kolonizace neobydlených horských krajů. Lesní sklárny produkovaly zelenavé sklo s bublinkami a nečistotami způsobenými nedostatečným čištěním písku a drasla (zásaditá žíravina - také potaš, flus nebo salajka). Pece k tavení skla se stavěly z kamenů a jílů. Měly kruhovitý půdorys, který se později měnil až na obdélníkový.

   Základní surovinou pro výrobu byly a stále jsou sklářské (tavné) písky. Jsou to zrnité, většinou světle zbarvené až bílé horniny (křemenné písky nebo málo zpevněné  pískovce) s obsahem oxidu křemičitého v rozmezí 60 až 80 %. Sklo se vyrábí ze směsi křemičitého písku (oxid křemičitý), sody (oxid sodný) nebo drasla (oxid draselný) a vápence (oxid vápenatý). Někdy se přidávaly i skleněné střepy z vlastní produkce (urychlení tavby a snížení nákladů). Tyto suroviny se společně v konkrétním poměru rozdrtí a zahřejí na 1500°C. Přidáním chemikálií lze vyrobit barevné sklo, jinak je to po vychladnutí křehká tvrdá průzračná a obvykle díky obsahu železa v písku také trochu nazelenalá nebo nahnědlá látka.

   K získání drasla se v lese vyhloubily mělké jámy, vyložily se plochými kameny a zde se pálilo dřevo (řemeslo zvané popelářství). Nejvýhodnější bylo jilmové (8x výnosnější než smrkové), pak vrbové, dubové, bukové, nakonec i jehličnaté dřevo a dřevní odpad. Spálením 100 kg (necelý m3 suchého dřeva) nejkvalitnějšího dřeva se získal necelý půl kilogram popela. Tito "popeláři" se naučili také spalovat kapradiny, čímž získávali dvojnásobek drasla než z běžného dřeva. Popel popeláři v lesích nezpracovávali, přenechávali to "flusárníkům" v okolních vsích (např. Hořice, Číčov, Čížkov, Dobřív, Mýto aj.). Ti popel v kádích vyluhovali tak dlouho, až se na získané kapalině udrželo slepičí vajíčko. Podle dnešních měřítek by to byl 20% roztok. Ten se pak vařil do zhoustnutí a ztuhnutí do pevného stavu - surového černého drasla, které se teprve dováželo ke sklárnám. Tato drahá a cenná surovina se používala ale i v lékařství, k výrobě střelného prachu, pro praní, mytí atd.

   Vyráběly se například malé okenní tabulky, které se k sobě spojovaly různými rámečky, později se okna zhotovovala vyfoukáním kusu skla do velké válcové bubliny, která se vyrovnávala, až vznikla tabule. Později se ploché sklo vyrábělo válcováním suroviny. Rovněž se zhotovovalo lahvové sklo - vyfukováním suroviny do formy ze dvou protikusů, která se po vychladnutí otevřela. Dále různé poháry, sklenice apod. Dnes se tabulové sklo vyrábí v lázni tekutého kovu (např. cínu), který vytváří dokonale hladkou plochu, na níž roztavené sklo tuhne. Na přelomu 16. a 17. století, po předchozím zvládnutí technologie čištění, se světovým centrem výroby skla staly Čechy. Vyrábělo se sklo s vlastnostmi vhodnými k rytí a broušení (přítomnost oxidu olovnatého - změkčuje sklo, činí ho těžším, láme v něm světlo), tzv. křišťál, který lidé mohli dříve obdivovat pouze ve formě přírodních monokrystalů oxidu křemičitého.

   Sklárny na českém území rostly jako houby po dešti, jejich největší koncentrace byla na Šumavě, kde ke konci 18. století pracovalo 41 z celkového počtu 64 v Čechách. Ve sklárně byli kromě majitele (nebo nájemce), tzv. skelmistra, ještě šalíři (topiči - obvykle 2-4) a šmelcíř (tavič), který se staral o složení a kvalitu skla. Pracovní doba sklářů ve dnech, kdy se tavenina zpracovávala, trvala až 20 hodin. Sklo bylo zpracováváno zhruba třikrát týdně.

   Úpadek sklářství nastal na přelomu 18. a 19. století díky stoupající ceně dřeva a potaše vlivem vyčerpání zdrojů. Obdobně to lze pozorovat i v případě železáren. Postupně ruční výrobu začaly nahrazovat stroje a z odlehlých a často nepřístupných končin se sklárny přesunuly do měst a větších obcí. Vznikala obrovská konkurence, kterou mohly přežít jen ty nejmodernější provozy a nejprozíravější majitelé. Těmi byli i v dobách lesních hutí rozvětvené sklářské rodiny. Nebylo jich mnoho. Považovali se za šlechtu, do své krve nepustili jinou než zase sklářskou.

   Dnes můžeme vidět výrobu lesního skla jen velmi výjimečně. V Deštném v Orlických horách se od roku 1992 každoročně koná 3denní akce tavení skla dřevem v rámci sklářských slavností s následnou dražbou zhotovených výrobků. Častěji se můžeme setkat však přímo z výrobky deklarovanými jako historické sklo, které je zhotovené podle způsobů zpracování skla ve středověku ve specializovaných sklárnách.

 

Sklářský rod Adlerů

   Vzestup šumavských skláren od 60. let 17. století je spojen především s příchodem nových sklářských rodů - Gerlů, Eisnerů, Pocků, Müllerů a Hafenbrädlů z Bavorska, Gattermayerů a právě Adlerů z Posázaví. Tito mistři obnovovali staré sklárny a zakládali nové.

   Tobiáš Matěj Adler zaměstnával ve Staré Huti u Kácova (Posázaví) bratry a 5 synů. On odešel k Rožmitálu (viz dále). Ve Staré Huti zůstal syn Jan Bedřich. Po dvougeneračním působení v Brdech odchází pokračovatel rodu - Tobiáš Rafael Adler - na Šumavu k Vimperku podpořit svého bratra Františka. V dalších staletích jsou i přes ekonomické nesnáze Adlerové k zastižení například na Starém a Novém Brunstu.

 

Sklářský rod Abelů

   Během 18. století byly na Šumavě zakládány pověstné sklárny vyrábějící tabulové a zrcadlové sklo. Provozování zrcadlových a tabulových skláren je spojeno především se jmény Hafenbrädlů a později právě Abelů. Ti začali v Čechách podnikat zrovna v Brdech. Po roce 1763 si dvě ze šumavských zrcadlových skláren pronajal míšovský Christian Ferdinand Abele (syn Františka Abele). Později provozoval i huť na Hůrce a ve Studánkách. Abelovská litá zrcadla vyráběná až do velikosti 250x120 cm, se vyznačovala mimořádně dobrým brusem a bezchybným podkládáním folií a Abelové za ně získali řadu medailí na průmyslových výstavách. Jejich sklárny, brusírny, leštírny a podkladárny zrcadlových skel měly víc než 1000 zaměstnanců. Kromě toho vyráběli v menší míře i obyčejné druhy dutého skla. Po smrti Christiana v roce 1801 podniky převzal jeho syn Jiří Kryštof Abele, který také díky sňatku s příslušnicí rodu Hafenbrädlů mohl přikoupit a vystavět další tři hutě. Specializoval se na lité sklo, které vyvážel i do zámoří. V roce 1833 však zemřel a o provozy se začal starat jeho bratr Ferdinand, jemuž se povedlo přidat další huť a brusírnu.

   Dorůstající čtvrtá generace sklářského rodu Abelů však již žila elegantním životem na svém zámečku a úsporné hospodaření již nebylo pro ně prvořadou záležitostí. Pevně spoléhali na své podniky, ale nedokázali se vyrovnat s novou konkurencí mladého ambiciózního podnikatele Petra Zieglera na huti v Alžbětíně a roku 1845 jejich podnik zbankrotoval. Jejich místo zaujala firma Petra Zieglera, která koupila i sklárnu v Debrníku a Ferdinandově a později si Ziegler pronajal ještě Gerlovu huť u Javorné. I ostatní Abelovské sklárny na Hůrce střídaly nájemce a jejich výrobní programy se neustále měnily. Tak neslavně skončila existence tohoto sklářského rodu na Šumavě.

   Proti tomu jejich účinkování v Brdech je pouhá epizoda. Osudy rodu Abelů líčí spisovatel Karel Klostermann v románu Skláři. Je zasvěceným vypravěčem, protože jeho babička, rozená Abelová, byla shodou okolností dcerou Míšovského Křišťana Ferdinanda Abeleho, o němž bude řeč dále.

 

Brdské sklárny

 
Hutě pod Třemšínem

   V dnešních Předních Hutích na místě tehdejšího okraje brdského lesa existovala jedna z nejstarších skláren v Brdech. Její zánik je spojen s třicetiletou válkou, se žoldnéři a s rokem 1645. Chudý lid rožmitálska si sem tehdy ukryl cenné věci, ty však byly zabaveny a osada i huť žoldnéři vypálena.

 Active Image Active Image

   Sklárnu v nedalekých dnešních Zadních Hutích obnovila několik let nato rožmitáslká vrchnost, a pak ji i provozovala. Začala se rodit podhorská roztroušená ves z malých sklářských osad. Na přelomu 17. a 18. století jsou uváděni jako nájemci sklárny postupně Krištof Ssul a Jan Dalm. Od roku 1721 jako nájemce figuruje Tobiáš Matěj Adler. Ten zaměstnával rovněž malíře skla. Huť vyráběla i tabulové sklo a podle nálezů i sklo barevné. Potaš sem byla dodávána z Voltuše (zde fungovala flusárna až do konce 19. století) a z tehdy právě vzniknuvší Záběhlé . V roce úmrtí starého Tobiáše Matěje (1744) byla sklárna zřejmě z důvodu ústupu lesů přestěhována na náklady vrchnosti výše do lesů nad Zadní Hutě. Syn Tobiáš Adler na oplátku nechal vystavět rybník Kotel, pod ním mlýn a stoupu.

   V následujících smlouvách s rožmitálskými pány už je znát, že o dřevo začíná být nouze. Stoupala jeho cena i cena dodávané potaše. Zpracovávat bylo možno pouze souše a polomy. Také proto se skelmistr obrátil k nedalekým dobříšským lesům (viz dále Skelná Huť nad Lázem), kde vystavěl v roce 1749 novou huť. Podnikavý Adler, kterému bylo v roce 1751 přiznáno měšťanské právo v Plzni, založil v roce 1755 další huť, tentokrát na Šumavě - Röhrenberskou huť (dnes Samoty) u Kunžvartu (dnes Strážný).

   Rožmitálští vzhledem k drancování zbídačených lesů smlouvu s Adlerem na sklárně v Hutích roku 1759 vypověděli. I tak tam skelmistr nadále bydlel a nad Láz pouze dojížděl. Je zajímavé, že těsně před svojí smrtí prováděl v Hořovicích pokusy s vytápěním pecí kamenným uhlím, když si nechal radit od skelmistrů z Nizozemí a Anglie. Zemřel v roce 1770. Skelná huť v Hutích definitivně zanikla v roce 1783 s odchodem jeho syna - Tobiáše Rafaela Adlera na Šumavu.

   Západně a severozápadně od rybníčku vlevo od cesty vedoucí na Třemšín jsou údajně vyvýšeniny s možným nálezem skloviny, úlomků dutého i tabulového skla, porcelánu, keramiky a strusky pocházející z posledního výskytu skelné huti. U čp. 30 v jižní části Zadních Hutí u potoka prý lze nalézt kousky skloviny a tabulové sklo jako zbytek po stanovišti předchozí sklárny.

 

Skelná Huť nad Lázem

   Rozsáhlé polomy po větrné smršti Adlery přilákaly do lesů nad Lázem, kde uprostřed zásob paliva postavili v roce 1749 sklárnu. Tuto dobře prosperující huť založil Tobiáš Matěj Adler (mladší) z Hutí u Rožmitálu. K huti nad Bohutínem si skelmistr na vlastní náklady s povolením rožmitálské vrchnosti přivedl vodu z Lázského potoka (a platil za ni), vymohl si i povolení k chování pstruhů v přivaděči. V roce 1752 dokoupil i další dosud stojící okolní lesy. A tak mohla být sklárna v provozu i přes smrt svého

 Active Image Active Image

zakladatele až do roku 1783 - dokud nevypršela platnost smlouvy rodiny Adlerů s rodem Mansfeldů, vlastníků Dobříšského panství.

  Syn zakladatele huti Tobiáš Rafael Adler, rovněž s uděleným měšťanským právem v Plzni, se poté přesunul na Šumavu za bratrem Františkem. Tam měl rod Adlerů už od roku 1754 na panství Zdíkov Tobiášovu huť a u Kunžvartu od roku 1755 Röhrenberskou (též Adlerovu) huť. Uvádí se, že z brdských skláren putovalo do záchrany šumavských (František dobře nehospodařil) 15 000 zlatých.

   Po zániku huti nad Lázem byla na mýtině založena myslivna coby zárodek ostrůvku lidského osídlení uprostřed lesů po následujících 150 let. V místopisném slovníku z roku 1895 se totiž dovídáme, že na Skelné Huti byly 3 domy, bydlelo tam 19 Čechů a osada patřila k Obecnici.

   V literatuře se píše o tom, že vodní přivaděč je dosud v terénu vidět. Zřejmě se jedná o potůček při cestě vedoucí od Huti k Brdcům a k Hradišti.

 

Na Huti (Míšov)

   Prapůvodní obec Míšov bývala malou osadou pocházející z doby rožmitálského osídlování v polovině 14. století. Od dob Husitů byl ale Míšov po dvě staletí zcela pustý. Až koncem 17. století zde byla založena Vratislavy z Mitrovic skelná huť mezi Bílým a Červeným potokem.

Active Image
Active Image

Obnovený Míšov se s rozvojem sklářské huti rychle rozrůstal, ves se dělila na horní a dolní Míšov. Chvíli po skončení sklářských činností tu v roce 1788 bylo 26 domů a 257 obyvatel.

  Na přelomu 17. a 18. století je nájemcem Jan Dalm (měl v nájmu i sklárnu v Hutích). V roce 1706 se tu údajně vyrábělo zrcadlové a tabulové sklo, pivní sklenice, korbele, džbány, misky, cukřenky a svícny. Od tohoto roku se postupně střídali skelmistři Jan Tomáš Werner, Kryštof Hülgarth a Jan Hofer.

   Roku 1735 vstoupil do Míšova nový nájemce - skelmistr František Abele, kterému se za tři roky narodil syn Křišťan Ferdinand. Ale už v roce 1742 se správa poříčského panství ve smlouvě se skelmistrem nezmiňuje o dřívějších dodávkách dřeva pro huť, zřejmě pro jeho nedostatek. Asi i proto František o deset let později odešel z Míšova na sklárnu v Závisti na panství Mutěnín (Domažlice), kde však už v roce 1753 zemřel. Po smrti Františka i jeho syn Křišťan Ferdinand odchází na Šumavu, aby řídil podniky v Hůrce, Železné Rudě a v Prášilech, čímž byl osud míšovské sklárny dovršen.

   V dolní části obce zvané Na Huti byl prováděn průzkum pracovníků muzea z Blovic, ti našli úlomky tabulového skla rozličných barev a také část tavící pánve.

 

 
Nové Mitrovice

   Tato ves byla původně pouze osadou patřící k Železnému Újezdu založená v 17. století kolem těžby železa a stříbra. Stala se svědkem přerodu železné huti na skelnou. Ještě v roce 1840 byla postavena nová vysoká pec, ta po 2 desetiletích činnosti 

 Active Image  Active Image

 definitivně vyhasla a byla poté postupně rozebírána pro stavební materiál. Na konci 19. stol. byl na tomto místě vystavěn dům čp. 102. V roce 1868 byla na místě kolny pro materiál železné huti vybudována sklárna, která fungovala až do května roku 1931. Zdejší obyvatelé tehdy našli obživu ve sklárně, kam byli povoláni též skláři z Pelhřimovska a z okolí Pacova. Pracovalo se devět hodin denně, šest dní v týdnu nad osmi pánvemi. Dočteme se o skelmistrovi Rücklovi a o posledním továrníkovi - panu Jungwirthovi. O vznik sklárny se zasloužil ředitel spálenopoříčského velkostatku Alos Wagner. Chtěl, aby byl zajištěn odbyt velkých kalamitních zásob dřeva v panských lesích. Dovážel se křemičitý písek z Německa a z Horní Břízy, který se drtil ve čtyř vodních stoupách. Provoz sklárny byl ukončen díky světové hospodářské krizi a pro velkou vzdálenost k železnici, i když poslední tavba byla údajně ještě v roce 1938. Po sklárně najdeme sice jen vysoký komín, zato byl nedávno částečně opraven a jeho demolice se neplánuje.

 

Sklenná Huť u Přívětic (RO)

   Aby byl náš výčet brdských skláren co nejkompletnější, zastavíme se ještě v místě poměrně dosti vzdáleném - na Sklenné Huti ležící na okraji masivu Radče. V obci, kde je dnes 22 popisných čísel, připomínané už v roce 1379, nechal postavit Krištof Šírer na náklad komory české v letech 1652-1655 sklárnu.

   Bohužel tato skelná huť sice vyráběla, ale své produkty nedokázala prodat. I pro problémy se základními surovinami byla sklárna po 12 letech rozprodána na pokrytí dluhů.

 

 

Stopování brdských skláren - osmistovky 2009

 

   Stopování skláren je nesnadné i vzhledem k tomu, že neustále cestovaly za ustupujícím lesem. Jejich možný další výskyt je snad také východně od osady Teslíny v místech, kterým se říká "Sklář" nebo "Na Skláři".

   Vydali jsme se proto  tedy v letošním ročníku akce "Osmistovky" po jejich stopách, a ač jsme se soustředili na nejdéle fungující a nejvíce prosperující skelné hutě, na rozdíl od hutí železných příliš pozůstatků po sklárnách nezbylo. Ale nepředbíhejme.

 

Průzkum Skelné Huti nad Lázem

   Naše první kroky vedly na Skelnou Huť nad Lázem, která skončila svoji činnost v roce 1783. Dle výše přiložených mapových podkladů jsme ve svahu pod dnešním seníkem jen kousek nad dnešní křižovatkou nalezli po více než 200 letech stopy zdejší největší stavby - sklárny. Lokalizovali jsme západně od ní i jakousi boční stavbu a o pár desítek metrů východně od ní do svahu zaříznutou stavbu, která obsahovala pravděpodobně tavící pec.

 Active Image  Active Image Active Image

V blízkosti těchto staveb jsme učinili několik pokusů o nález stop po zdejší činnosti. To se povedlo až v místě před pecí, kde jsme odhalili návoz skelné strusky. Mezi ní jsme nalezli zřejmě i úlomek stěny pece se sklovinou. Dle našeho průzkumu jsme usoudili, že budovy zakreslené v pozdějších mapách východně od objektů skelné hutě patřily zřejmě k pozdější myslivně.

 

Průzkum prostřední sklárny v Hutích pod Třemšínem

   Dle skromných indícií jsme se poté zavěnovali sklárně, jejíž činnost skončila v roce 1744. Stopy nás dovedly do Hutí pod Třemšínem k čp. 30, kde jsme se seznámili s člověkem, který nám vyprávěl o tom, že sklárna stála na jižní části jeho pozemku, kde dodnes z krtinců vybírá drobné úlomky skla a strusky.

Active Image

Tyto nálezy soustřeďuje a každoročně si je přijíždí prohlédnout pan Michal Gelnar, jeden z předních českých sklářských historiků. K našemu překvapení se v "letošní sbírce" mezi nalezenými předměty nacházela i část duté sklářské píšťaly. Se slovy díků jsme se s mladým ochotným člověkem rozloučili a vydali se do lesů nad Hutě za posledním stanovištěm zdejší sklárny.

 

Průzkum sklárny nad Hutěmi (Sklenná Huť)

   Tuto lokalitu jsme si předem (a správně) označili za nejslibnější a nejzajímavější. Louka a rybníček se nachází v historicky téměř totožném rozsahu avšak neměli jsme k dispozici žádné doklady a stopy po budovách nebo obslužných cestách. Na velké ploše s indíciemi o směrech vztažených k rybníčku jsme se jali zkoumat terén, porost a nakonec i půdu.

Active Image

Active Image

Na stopy po sklárně, jejíž činnost v roce 1783 ukončil odchod Adlerů, jsme dlouho nemohli narazit. A - po delší době jsme přece zaznamenali úspěch i zde. Na severním okraji přilehlé loučky uvnitř oplocení jsme začali z půdy lovit nejrůznější úlomky tabulového i tvarovaného skla, drobné korálky a všudepřítomnou skleněnou strusku. Otázka přesného umístění sklárny sice rozřešena nebyla, avšak zřejmá přítomnost sklářů i v tomto koutě brdského lesa byla potvrzena. 

 

Průzkum  sklárny v Míšově (Na Huti)

   Jestliže jsme byli až dosud úspěšní, v případě míšovské sklárny jsme zaznamenali nezdar. Rok 1753 a zánik zdejší skelné hutě je zde zřejmě příliš vzdálen od mapování stabilního katastru v následujícím století, a tak o poloze sklárny jsme měli jen zkreslené informace, rovněž díky absenci jakýchkoliv přesnějších indícií. Taktéž informace míšovských obyvatel nás v příjemném slunečném odpoledni nepřivedly na správnou stopu, proto doufáme, že se na tomto místě co nejdříve objeví odpověď i na otázku lokalizace této, tentokrát Abelovské sklárny, třeba i s pomocí některého věci znalého čtenáře.

Zobrazení: 13735

Komentáře (13)

RSS feed komentářů
Paní Gregorová
Vážená paní Gregorová, mám zájem o veškeré informace o sklárně Fryčkovna, případně o odkazy na vaše sdělení,informace! Pošlete,prosím na můj mail. Děkuji velmi!. Pavel
pavel , březen 06, 2017 | url
Tobiáš Adler v Hořovicích...
Dohledal jsem podrobnosti - Vlastivědný sborník Podbrdska 8-9, 1974-5, Okresní muzeum a archiv Příbram, článek od Jiřího Adlera - Sklárny na Příbramsku, str. 115:

"Nejspíše od roku 1765, určitě však již v roce 1766 prováděl na Hořovické huti pokusy s kamenouhelným otopem. Dle jeho údajů se spojil se skelmistry v Nizozemí a Anglii a získal od nich nákresy pece vhodné pro tento otop. Jeho iniciativa byla nejspíše podnícena též zákonem o hospodaření s lesy z roku 1754. Skelmistr vyráběl tímto novým postupem s počátku jen hrubé sklo (sklenice a sklo tabulové ), avšak sliboval, že výrobu zdokonalí tak, že bude moci vyrábět i sklo křišťálové. Dvorním dekretem mu byla přiřčena odměna 100 dukátů, ale ta mu byla buď snížena nebo nebyla vyplacena vůbec. Skelmistr se sice proti tomu ohradil, ale v pokusech pokračoval i nadále až do své smrti (zemřel 31.1.1770)."

Další pátrání po působení T. Adlera v Hořovicích je možno vést směrem k Časopisu společnosti přátel starožitností, ročník 61 (1953), č. 2, článek B. Štiess: Hořovické arkanum, na něž se autor článku v Podbrdsku odkazuje.

K místní lokalizaci jsem tímto sice nepřispěl, přesto máte alespoň roky působení. Hodně štěstí při dalším pátrání...
Roman Poustka , srpen 10, 2014
Adler v Hořovicích
Zdroj Vámi uváděné informace článku dohledám (nejsem zrovna u zdrojů.-)), jde zřejmě o jeden ze sborníků Podbrdska. Matně si vzpomínám, že tam byl poměrně rozsáhlý rozbor činnosti Adlerů. Jestli to místně souvisí s pomístními názvy, nevím, ale je to možné. Zpravidla se však z historických pramenů velmi špatně přesně lokalizuje poloha sklárny v případě, že z ní zbyly jen zápisy v kronikách... Co se týče artefaktů skla, nemám s tím valné zkušenosti, jsem toho názoru, že je těžké prokázat původ taveniny. Pozor na záměnu s ocelárenským struskovým sklem. Přesto je možné, že tyto indicie, které uvádíte, mají něco společného. Ještě tedy dám vědět.
rp98 , srpen 03, 2014
Sklárna v Hořovicích?
V článku se mimo jiné uvádí: "Je zajímavé, že těsně před svojí smrtí prováděl (Adler) v Hořovicích pokusy s vytápěním pecí kamenným uhlím, když si nechal radit od skelmistrů z Nizozemí a Anglie.
Existují dochované podrobnosti o sklářství v Hořovicích? Má to souvislost s názvy na Sklenářce? Anebo na starých mapách v Tlusticích "Skelná paseka?"
Artefakty skla jsou totiž běžně nacházeny - anebo jde o sopečné sklo? Díky za případné povysvětlení...
Miroslav Bělecký , srpen 01, 2014
pro paní Gregorovou
Dobrý den, fotografie i s Vaším případným komentářem můžete poslat přímo na e-mail redakce Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , nebo se přes tento e-mail domluvíme podrobněji. Rád je u tohoto článku uveřejním. Jistě to obohatí sbírku brdských a příbrdských skláren.
Roman Poustka , duben 07, 2014
Sklářství
Dobrý den, jen jsem chtěla upozornit, že asi 5 km od Sklenné Huti se nacházela sklárna Fričkovna u Svaté Barbory, nedaleko Radnic. Tato sklárna byla největší v okolí a sklo se zde lilo do forem, foukalo a brousilo. Také zde vznikalo první varné české sklo. Sklárna vznikla kolem roku 1885 a uzavřena byla po druhé sv.válce. Dnes již nestojí žádná z budov. Pracoval tam můj dědeček a hodně lidí z okolí, jak moje matka vypráví. Mám doma i fotografii továrny a také výrobků z ní. Mohu zaslat pokud máte zájem.
Zdravím - Gregorová V.
Gregorová , duben 06, 2014
článek v Podbrdsku
Dobrý den, rád téma skláren doplním..., pošlete pdf na mejl redakce. Díky moc, rp
rp96 , březen 08, 2014
...
Dobrý večer,
v květnu 2011 jsem vám psal, že nevím, kam zaslat článek o Míšovské sklářské huti. protože jsem se dnes pokoušel rekognoskovat sklárnu v prostoru kopce s toponymem Na skláři či Sklář, leč zatím bezúspěšně. Proto manželka otevřely vaše stránkym kde se pokoušela nalézt něco k této hypotetické sklárně. Tak jsem si přečetl co nového a reaguji na můj příspěvek z května 2011 a tak mohu s zpožděním sděluji, že můj článeček vyšel v r. 2012 ve sborníku Podbrdsko. Budete-li mít zájem, tak vám jej mohu zaslat v pdf.
Pěkné jarní dny!
M. Gelnar
Michal Gelnar , březen 08, 2014
...
S odkazem na náš článek o brdském skle nemáme problém. Zdraví RP
rp96 , srpen 27, 2012
...
Dobrý den, v námi provozovaném informačním portále, jehož provoz právě zahajujeme máme sekci o historii skla. Prosím o svolení vložit odkaz na tento článek do portálu glasshistory.cz. Pokud budete mít zájem přispět ještě dalšími články popř. náměty neváhejtew se s námi spojit.
Ještě poznámka: Články k jejichž zveřejnění budeme mít souhlas a budou-li nám na to stačit síly a prostředky budeme postupně překládat do angličtiny.
Děkuji. Jiří Drvota
Jiří Drvota , srpen 25, 2012 | url
Díky za upřesňující informaci
k lokalizaci míšovské hutě. Určitě vnímáte, že nejsme hledači pokladů, jde nám jen o co největší možné laické přiblížení se k jádru věcí (rozumný poměr námahy a výsledku), které se tak či onak dotýkají brdské krajiny. Pomoc od profesionálů vítáme.-).
rp , duben 06, 2011
informace
Dobrý den,
k Vašemu zájmu o lokalitu sklářské hutě v Míšově, sděluji, že je to ten poslední dům v dolní části obce, viz Váš obrázek katastru. Mám odtud sběry za souhlasu majitelů stavení. Mám rukopis článků, zatím nevím kam jej poslat ke zveřejnění.
Pěkné jarní dny nejen v brdských lesích přeje
Michal Gelnar, Praha
Michal Gelnar , duben 05, 2011
sklářství
Dobrý den, můžete se mi prosím přihlásit, kdo vytvořil tyto zajímavé stránky? Díky a pěkné dny! Michal Gelnar
Michal Gelnar , červen 10, 2010

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů