|
Střední Brdy tvoří v pravém slova smyslu srdce celého vějíře brdského pohoří. I proto se jim říká rovněž Brdy centrální, někdy i velké, také vojenské, neboť byly téměř celé součástí vojenského výcvikového prostoru (VVP), anebo jen krátce, prostě a výstižně: Brdy. Každé z těchto synonym má své opodstatnění.
Brdy jsou plošně nejrozsáhlejším a současně nejvyšším vnitročeským pohořím. Střední Brdy, které tvoří samotné jádro pohoří, dosahují osmisetmetrových výšek. Nejvyšším bodem Brd je Tok (865 m), ale osmistovek je zde celá řada (v jihovýchodní části středních Brd): Praha (862 m), Malý Tok (843 m), Hradiště (840 m), Brdce (839 m), Koruna (832 m), Jordán (826 m) a Paterák (813 m). Naopak nejzaříznutějším údolím, tedy nejnižším bodem středních Brd je údolí Klabavy na okraji Strašic (500 m n.m.), u Dobříva již jen kolem 430 m n.m. Brdské kopce jsou převážně táhlé a oblé, ale řada z nich má skalnaté vrcholy jako Třemošná, Klobouček, Lipovsko, Beran, a zejména Koníček. Je zde i několik velmi pěkných skalek nevrcholového charakteru: Skládaná a Chocholatá skála nad Klabavou, Jindřichovka nad Červerným potokem a další. Až na některé výjimky platí, že ze skal a skalnatých hřebenů jsou nejnádhernější výhledy do kraje. Ostatně celé střední Brdy působí jakýmsi náhorním dojmem... za dnů s dobrou viditelností si pozorovatel připadá jako na střeše Čech.
Střední Brdy - to jsou především rozsáhlé, takřka jednolité lesy. Převažuje smrk, hojné jsou buk, bříza, borovice a modřín, nechybí javor či dub, tu a tam olše, jasan, kaštan či jalovec, v místech zaniklých obcí ale i lípy, jabloně či švestky. Ačkoliv smrk výrazně dominuje, rozhodně nepůsobí lesy středních Brd nějak fádně, či snad monotónně. Naopak, jsou velmi pestré - místy vzdušné, místy husté, místy vyloženě syrové - s tváří mládí, plné síly i vědoucího stáří. Fascinující je i proměnlivost lesa v závislosti na stanovišti. Na jedné straně (v údolích) zde rostou vysoké, štíhlé rovné smrky, na druhé straně nejsou vzácností smrčky vysokohorského charakteru, vzdorující povětří na suťovitém podkladě větrných plání a dopadových ploch... samý suk, hustá léta, větve odkloněné na závětrnou stranu. Nesmírně zajímavé jsou mokřinaté porosty ve vlhkých částech Brd - zakrslé, poměrně husté smrky, mechy, jezírka hnědé rašelinné vody, četné stopy vysoké zvěře. Naprosto jedinečné jsou porosty na okrajích dopadových ploch - husté zakrslé břízy promíchané se smrky a nejrůznějšími křovinami, vřes a borůvčí, ostrůvky kyselé trávy, tu a tam i soliterní větší smrk s širokou korunou a větvemi až na zem. Žádné lesy vnitřních Čech nejsou tolik podobné lesům Šumavským, jako lesy středních Brd.
Uprostřed hustých lesů středních Brd je několik větších, otevřených a víceméně bezlesých ploch (přesně: je jich šest). Tyto plochy jsou dvojího původu - první, starší, jsou plochy vzniklé přirozeně kolem několika menších vesniček, které později zanikly (políčka, pastviny), druhé vznikly uměle a mnohem později za účelem vojenského výcviku. Mezi přirozené patří Padrťské pláně a pláně pod Palcířem (Kolvín), mezi účelové pak Tok (Kozlovice), Baština (Brda), Jedlina (známá spíše pod jménem Jordán, dle vrchu nad touto plochou) a Na Bahnech. Přirozené plochy vznikaly a utvářely se po dlouhá staletí, plochy účelové pak zcela jednorázově, na konci dvacátých, resp. (Bahna) počátkem třicátých let tohoto století. Jako vojenské výcvikové plochy ale byly v průběhu let používány všechny, ať už armádou československou, německou či českou.
Plochy jsou naprosto specifické lokality svoji polohou, porostem, vystaveností povětrnostním vlivům, a zejména zvláštní, poněkud zádumčivou atmosférou. Mohou nabývat stovek různých podob v závislosti na ročním období, povětrnosti a počasí vůbec, či denní době. Je z nich fascinující výhled do krajiny, obzvláště za jasných dnů a ostré viditelnosti. Tuny hub a borůvek. Také nejrůznějších zbytků vojenského harampádí. Ostružiny u cesty zaženou pocit žízně, brusinky přešlé mrazem chutnají po zimě sladce, kozáky po čtvrthodině již není do čeho sbírat.
 
Na Brdech je neustále větrno. S trochou nadsázky lze říci, že na Brdech existují pouze dva druhy počasí - větrno a mlha. Ve skutečnosti je pravdou, že více či méně větrno je zde takřka nepřetržitě - ostatně vezmeme-li v úvahu výšku a polohu brdského pohoří v rámci české kotliny, je to přirozené (nejbližší vyšší pohoří na západ od Brd je až Slavkovský les, a ten je odtud poměrně daleko). Utiší-li se vítr, pak brdské vršky obvykle zahalí mlha a mraky. Počasí, kdy je současně klidno (tj. bezvětří) a slunečno, je na Brdech vzácnou výjimkou. Klidná a současně slunečná bývají některá brdská rána, ale jen výjimečně odpoledna, či snad celé dny. Královstvím větru a oblak jsou Plochy. Koruny stromů šumí a hučí, vítr ševelí, prozpěvuje zlatými stébly trav, čeří listím a pohupuje větvemi, duje a skučí, valí se jako bouřlivý příval, bičuje deštěm skalnaté hřbety, láme větve i vyvrací statné kmeny. Čeří vlasy, bere dech, pozvedá mysl výš k obloze, zpívá, září a jásá. Noční vítr za úplňků roztančí krajinu hrou bledých světel a tajemných stínů. Jeleni větří a tiše vycházejí na planinu.
Střední Brdy jsou krajem přirozené akumulace vod. Lesy jsou vlhké, na mnoha místech až podmáčené, pramenité - mech a rašelina. Kraj je protkán sítí jiskrných potoků a potůčků, velmi čistých a přirozených, s vodou výtečné chuti. Na Padrťských pláních se třpytí širé hladiny harmonicky působících Padrťských rybníků. Tři jihovýchodní údolí jsou přehrazena a napuštěna - zásobují vodou přilehlé obce (nádrže Láz, Pilská a Octárna). Několik malých bezejmennných rybníčků je roztroušeno po celých středních Brdech. Jsou i takové, z nichž zbyla jen protržená hráz a mělká prohlubeň, nyní již zdařile zarůstající mladým lesem. Studánky známé a lidmi udržované, ale i dávno zapomenuté, pod listím schované, prosté ve své tiché kráse.
Lesy středních Brd jsou domovem četné řady živých tvorů. Život v lesích bují, kypí a raduje se z každého dne - vždyť lidí je v kraji pomálu a většinou přicházejí jen na malou chvíli, aby zde udělali tu svoji trochu hluku, a opět odchází. O to více je zde přáno zvěři - daří se zde vysoké, černé, ale i drobné a ptactvu. Bdělý a tichý pozorovatel potká více zvěře, než lidí. Spatřit i plašší tvory, jako jsou lišky, kuny či lasičky, zde není zas až takovou vzácností. Na dopadové ploše na Toku lze i dnes spatřit již téměř vyhynulého tetřeva. Ani paní Flora si zde s Faunou nijak nezadá. Divoce rostoucí sibiřské kosatce. Záplavy bílých kvítků lakušníku. V mokřinách rosnatka a rojovník.
Krajina středních Brd je na české poměry až překvapivě zachovalá. Příčina tohoto stavu je velmi prostá - dlouholetá existence vojenského prostoru a tedy minimální zalidnění, minimální hospodářské využití, donedávna nulová konzumní turistika.
Upozornění:
Území středních Brd je částečně využíváno jako
posádkové cvičiště a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze
na speciální propustku. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv
problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění. text a foto : Martin Adámek
 |
