Čarodějnictví bylo odjakživa v Českém království hojně rozšířené, bez ohledu na nelibost církve, vesnické rituály se do jisté míry uchovaly dodnes v Bílých Karpatech. Málokdo ale ví, že centrem čarodějnictví v Čechách byly až do 20. století Brdy. Čarodějnice, v lidovém nářečí nazývané vědma či baba, se kromě léčení (nebo naopak uhranutí) lidí často zabývaly domácím dobytkem. Vždy to mělo něco společného s jeho plodností, s mlékem a březostí, a lidé se báli, že když si čarodějnici znepřátelí, pomstí se jim malou úrodou nebo jim dobytek začne chřadnout. Původní význam slova čarodějnice označoval „specialistku“, která čarou vytváří děj, tedy něco ovlivňuje magickými obrazci.
Brdské čarodějnice patřívaly podle mnohých záhadologů skutečně mezi nejproslulejší v celých Čechách. Jejich tradice se tady, v chudém horském kraji předávaly po staletí z matky na dceru a nezastavilo je ani řádění inkvizice. Čarodějnice, jimž se v Brdech říkalo „báby čarodějné“ nebo „Fabiánovy nevěsty“ léčily bylinami sbíranými vždy o měsíční půlnoci na horách Baba a Plešivec. Ten, kdo by je chtěl úřadům prozradit, riskoval, že ho uhranou nebo proklejí.
Zachovalo se unikátní svědectví staré čarodějnice Artlové ze Svinař, která ještě na počátku 19. století popsala některé své fígle místnímu kronikáři. Základem její činnosti byly pikle s dřevěným uhlím, které se tehdy na Brdech vyrábělo. To, jak známo, je schopno do sebe vtáhnout nežádoucí, negativní energii a čistit okolí uhranutého člověka (dřevěné uhlí se dodnes používá při vnitřních, zažívacích problémech). Pomocí dřevěného uhlí léčila lidi zasažené kletbou nebo uhranutím, na jejichž léčbu klasická medicína nestačila. Dokázala prý i přerušit vysávání životní síly z takového postiženého člověka.
Kupříkladu ráda praktikovala nenadálé plivnutí postiženému mezi oči, což u něj vedlo k psychickému šoku. A opět - každý dnešní záchranář či zdravotník vám řekne, že nejlepším lékem na zvládnutí počínající hysterie nebo šoku je vrazit dotyčnému pořádný políček nebo něco hlasitě rozbít (třeba třísknout talířem o zem). Naopak v metodách uhranutí či naopak pozitivního přenesení energie na dálku, také využívaného brdskými čarodějnicemi, lze rozpoznat zajímavou příbuznost s praktikami afrických šamanů. Stejně jako oni i brdské „báby čarodějné“ nenápadně podstrkávaly malé, kouzelným zaklínadlem obdařené, předměty, které měly z chudáka následně vysávat jeho životní energii…
Jedna z posledních oficiálních zpráv o brdských čarodějnicích je z období první republiky. Ve 30. letech minulého století zveřejnil spisovatel František Cajthaml, píšící pod pseudonymem Liberté, ve svém článku Po stopách brdských pohádkářů příběh stařeny Bursy, který se váže k roku 1883.
„Asi před čtvrtstoletím jsem naposledy navštívil v Neumětelích svou tetu, manželku kovářského mistra Františka Černého, který jako 88letý stařeček dosud statně pokuřuje z fajfčičky a kozy pase. Teta uvařila kafe, pohovořila laskavě a potom mi o jedné své sousedce potichu a s tajuplným výrazem vyprávěla, že ji vlastníma očima vídává, jak z večera vzlétá z komína na ohnivém koštěti tropit čarodějnické neplechy. Nejčastěji prý směřuje do pohoří Housiny, a když letí napříč nebem, sype se za ní velký chvost jisker. Ta baba čarodějná je velmi nebezpečná a dokáže i kravám učarovat, že pak dojí krev místo mléka. Nechtěl jsem tomu uvěřit, ale teta se dušovala a přísahala na svou zemřelou matku a na všechny svaté, že je to pravda “ vzpomínal spisovatel Cajthaml.
(Převzato z knihy Z kronik Podbrdska od Zdeňka Zdrůbka, bývalého liteňského starosty.)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment