Pro dnešek nechme stranou známá a "turisticky atraktivní" brdská místa jako jsou Tok, Plešivec, Třemšín či Padrťské pláně, a pojďme se podívat do míst méně známých a ridčeji navštěvovaných. Po celé Brdské vrchovině je rozeseta řada zajímavých vrchů, které jsou něčím odlišné od typického "modelu" táhlého zalesněného brdského kopce s občasnými suťovisky na stráních či mrazovými sruby na vrcholcích. Jedním takovým je i vrch Bílá Skála.

Bílou Skálu rozhodně neobjevíme na mapě Brd na první pohled. Je to vcelku nenápadný, menší (jen 721 m vysoký) vrch v okrajové části středních Brd, zvedající se pár kilometrů západním směrem od obce Láz. Pokud si prohlédneme krajinu v jihovýchodní části středních Brd z ptačí perspektivy, zdá se, jakoby Bílá Skála byla jen jakýmsi předvrcholem osmistovkového hřebene Malý Tok - Hradiště - Brdce. Vybihá totiž jen jako protáhlý, asi kilometr dlouhý nízký hřebínek z táhlého úbočí těchto vrchů. Kolem hřebínku se točí lesní cesta odbočující ze staré Borské silnice pod Brdce. Na tuto cestu se připojují dvě další cesty, které vedou (obě) od Lázské nádrže - jedna po severní straně, druhá po jižní hřebene. Dá se tedy říci, že se dá hřebínek Bílé Skály snadno koldokola obejít, resp. objet.

Čím je Bílá Skála zajímavá? Jednoduše řečeno: je jiná. Asi nejlépe patrné je to na jejím podloží - není totiž jednotné po celé délce hřebene. Pokud odbočíme z lesních cest obkružujících hřeben Bílé Skály a vydáme se terénem přímo po hřebenu, můžeme zjistit, že hřeben začíná od západu klasickými slepencovými skalkami, tak typickými pro Brdy. Nejsou však příliš vysoké, jen pár metrů zvětralých skalních bloků, porostlých pestrou směsicí borovic, smrků, modřínů a několika vtroušených listnáčů, zejm. dubů. Dále k východu se hřeben rozšiřuje a je méně skalnatý. Po hřebeni se dá směrem k východu snadno postupovat, je zde průseková pěšina. Zhruba uprostřed hřeben přetíná kolmý průsek (z kterého je vidět na Skelnou Huť). Je to předěl. Dál je totiž jednak jiný porost (více modřínů), jednak jiné podloží. Zde se nachází oblast, podle které zřejmě dostala Bílá Skála své jméno...

Modřínový porost se po pár desítkách metrů rozestoupí a zřídne. V těchto místech kdysi býval malý kamenolom - nejspíš jen pro potřeby několika málo okolních vesnic či samot. Dodnes jsou patrné terénní zbytky po těžbě, je zde jakési uzavřené, skryté prostranství, zapuštěné do okolného terénu a využívané jako občasné tábořiště. Po pravdě řečeno, nic moc - žádná romantika, spíš jakoby se sem stahovala pubertální mládež z okolí - chaotické ohniště, odpadky a tak (to "druhé" tábořiště pod Bílou Skálou (viz foto) je mnohem přírodnější, čistší a útulnější)... Svahy na stěnách lomu (či snad odvalových haldách?) jsou porostlé jemnou travou, větve některých stromů dosahují až téměř k zemi. Podloží v těchto místech je opravdu jiné - neřekl bych doslova "bílé", ale rozhodne světlejší, spíše šedé... Kameny se sesypávají a zvoní jakoby by byly "vypálené". Hned za lomem začíná - k překvapení návštěvníkově - zajímavá vřesová planinka, jakoby vystřižená z uplně jiného typu krajiny. Touto planinkou hřeben zvolna klesá a končí, dále je jen loučka na které se s oblibou shromažďuje zvěř (je zde velký, bytelný posed s kamny, ovšem zamčený) a následuje zalesněný svah pozvolna klesající k Lázské nádrži. Z planinky je opět výhled na okolí, zejm. na protější kopec Čihadlo. Ještě před pár lety zde stávala jakási vojenská stavbička - nabízí se tedy i dedukce, že planinka na Bílé Skále mohla být využívána jako dopadová plocha pro menší (ruční) zbraně.

Bílá Skála nepatří mezi kopce "na celý den", ale není špatný nápad si ji třeba projít cestou do Brd, nebo z Brd. Dá se zde i šikovně přespat, třeba z pátku na sobotu. A doporučuji dalekohled...