Dávné stromy Brd

Původní lesní porosty byly pochopitelně před několika sty lety už poměrně dost narušené řemesly a intenzivní těžbou. Pralesovitým porostům se dařilo odolávat v odlehlejších končinách, u hranic tehdejších panství, na strmých svazích, v kamenitých a skalnatých terénech, v některých stísněnějších údolích a v močálech.

Záznamů o posledních fragmentech brdských pralesů není mnoho. Údajně byl na Malém Toku ještě v roce 1930 asi 29 hektarů velký jedlový prales s příměsí dubů. Jan Čáka uvádí ve svém Brdském toulání vzpomínku Karla Daniela Gangloffa v pamětní knize štěrbinského revíru, který v zápisu z roku 1870 píše o začátcích své služby v roce 1831, že mezi Třemšínem, Křemelí a Kobylí hlavou byl prales se stromy v průměru přes jeden sáh (1,895 m) a výšce 25-30 sáhů (47-56 m). Vzpomínkou na tento prales byly ještě dlouho tři tzv. Bublavé jedle a následně jejich torza vlevo u Knížecí cesty od Hutí na Třemšín. Pahýly měly v prsní výšce obvod blížící se 3,5 m. Do dnešních dnů se dochoval již značně tlející ležící kmen jedné z nich. Jan Čáka vzpomíná i na tzv. Kolovratovu jedli u Třemšína v pramenech Závišínského potoka v lesích někdejšího březnického panství, která roku 1916 padla úderem blesku. Tatam je i jedle sousední s obvodem 340 cm. Ale nebyly to zdaleka jen jedle, které ukazovaly na mohutnost exemplářů dřívějších pralesů. V turistickém průvodci z roku 1925 se píše třeba o památném buku U Panny Lídy v povodí Červeného potoka. Bývalý hajný na Hutích, Jaroslav Hes, uvádí, že ještě na začátku 90. let 20. století stával mohutný pralesovitý smrk u Knížecí cesty vpravo před Bublavými jedlemi, než ho revírník nechal pokácet. Jan Čáka uvádí nedávno zmizelé pahýly dvou javorů (pravděpodobně klenů) na Hengstu jako tzv. Caseriovy javory. V dutině jednoho z nich se ukrýval pytlák. Žádnému brdomilovi jistě neunikl tzv. Bártův dub na pomezí zbirovského, hořovického a dobříšského panství, o němž píše Jan Čáka ve své knize Střední Brdy krajina neznámá. U tohoto tehdy soliterního dubu na lesní louce se v roce 1648 sešel brdský lid, aby se ukryl před nájezdy Švédů. Obdobně se zmiňuje o již neexistujícím hraničním tzv. Beranově dubu na Beranu nad Zaječovem.

Tito stromoví pamětníci žijí již jen ve vzpomínkách a ve starých kronikách s tušeným přáním, aby přišla doba, kdy zase takoví obři povstanou z útrob brdského lesa.

Mimochodem jeden obr, a sice topol černý z podbrdských Lochovic, který padl při vichřici v roce 1905, je dokonce unikátním rekordmanem. Jeho obvod 1571 cm je mezi topoly největší zaznamenaný v rámci ČR, pravděpodobně i v rámci Evropy. V současné době na světě není znám živý exemplář topolu takového obvodu.

Velké stromy v ČR

Pátráte-li po současných velkých stromech v České republice, najdete nejrůznější seznamy a soupisy, mezi nimiž vyniká seznam památných stromů (AOPK). Bohužel jsou do tohoto seznamu (stejně jako do většiny dalších) zařazovány stromy bez nějaké jasné kategorizace, bez zřetelně popsaných limitních parametrů vzrůstu. Zejména mám na mysli rozlišení mezi jednokmenem a vícekmenem, případně jasnou specifikaci, zda je změřený obvod stromu ovlivněn dalším rozvětvením ve větší výšce. Většina tohoto seznamu je navíc složena z exemplářů dávno nežijících.

Pro představu jsem se pokusil vybrat ze zmíněného seznamu žijící velikány do následující tabulky.

Stáří stromů

U žijících stromů lze stáří určit několika nepřímými metodami nebo složitější a technicky náročnější přímou metodou dendrologického průzkumu. Sám jsem učinil v roce 1994 několik jednoduchých poznání na pařezech douglasek tisolistých na hřebeni Břízkovce, na nichž jsem napočítal 110 let stáří. Dá se tedy odhadnout, že nejstarší a objemově největší douglasky tisolisté na Brdech pochází z let kolem roku 1884. To docela dobře odpovídá i letům, kdy vznikl lovecký zámeček Tři Trubky s okolní parkovou úpravou, v níž se tyto dovezené stromy umělou výsadbou prosadily.

Další takové zjištění jsem měl z téhož roku ze západního břehu Hořejšího Padrťského rybníka, kde jsem na největších smrkových pařezech napočítal až 163 letokruhů. Domnívám se tedy, že největší zdejší dožívající smrkové kolosy svůj život začínaly kolem roku 1831 a dnes jim je řádově 190 let.

Když si položíme otázku, jak dvousetleté smrky nebo i výrazně starší listnaté stromy přežily až do dnešních časů všechny kalamity a zásahy člověka, odpovědí nám bude nejspíš kombinace vhodné lokality výskytu a vhodného načasování jejich zrození do správné doby s ohledem na okolní vegetaci.

Smrk se například musel narodit tak, aby měl poblíž prameniště, které mu dalo náskok nad svými soky v okolí. Tím si ho všiml člověk při prvním obmýtí, kdy neměl chuť jej kácet, neboť by ho to stálo mnoho sil. Mezitím musel smrk díky své poloze v hlubším údolí odolat vichřici v roce 1870, díky dostatečnému zdroji vody utopil v pryskyřici i kůrovce ve 20. letech 20. století, aby opět odolal vichřici v roce 1941. Za socialismu musel mít štěstí na shovívavého lesního hospodáře, který jeho majestátnost toleroval a nechtěl být na jeho úkor úderníkem. Právě nyní takoví smrkoví velikáni svádí další boj s kůrovcem.

Obdobně jedle musela být v kritických okamžicích kryta okolním porostem, nesměla být u cest a musela chvíli zůstat utajena. Jako vejstavek musela na pár desetiletí odolat větrům a námraze, aby jí pak na čas opět pohltil a částečně ukryl monokulturní les. Ten teď zase kvůli kalamitě ustupuje a odhaluje jedlové královny v celé kráse, snad to opět přečkají a při té příležitosti zvládnou zasít množství svých následovnic.

Brdské buky jako typičtí představitelé hlubokých lesů pocukrovaných loňským listím a bochánky mechu v nedozírných kamenných mořích měly pro svou dlouhověkost zpravidla velmi nenápadný a přikrčený zrod. Dlouho ve stínu svých statných otců čekaly a zakrsle sílily, až se jim otevře pádem tatínka modré nebe, aby se pak utkaly o získané světlo v dalších pár desetiletích se svými konkurenty. Muselo to být v hůře dostupných spíše svahovitých lokalitách, aby je člověk nevyměnil za průmyslovější smrky.

Méně zastoupené javory kleny nebo jasany ztepilé to měly ještě daleko složitější. Dávka jejich štěstí, aby se dožily dnešních dob, musela být vskutku enormní. Proto tyto v Brdech vzácnější dřeviny nacházíme zpravidla podle cest a v lidských sídlech, jedinců žijících ve volném lese je pomálu.

Ohrožení a ochrana stromů

Na stromy číhá celá řada nebezpečí.  Když už si vybojuje místo na světě mezi konkurenty, a i člověk mu dál v životě přeje, jeho výška nebo expozice může být i jeho zkázou. Musí odolat vichřicím (na hřebenech), bleskům (na svazích), kroupám (za městy), těžkému sněhu, námraze (na okrajích porostů), ale i suchu (odvodněné a skalnaté pozice), parazitům, houbám, lišejníkům a podobně. Nenechaví lidé mohou strom také poškodit, všelijakými vrypy do kůry, nešetrným umístěním všelijakých cedulí nebo nejrůznějšími ploty a dráty, které do stromu zarostou (viděl jsem ve stromě zarostlý i dělostřelecký granát). K újmě mohou přijít zejména jedinci u cest a vyvážecích linek manipulací dřevní hmoty. Stromům nepomáhá ani sešlapání půdy v jejich okolí častější návštěvností (zkusme se kochat velikány z rozumné vzdálenosti několika metrů a umisťovat kešky jinam).

Na druhou stranu se člověk o stromy, když chce, umí poměrně dobře postarat a prodloužit mu tak život o mnoho let. Na opečovávaných stromech jsou vidět ochranné zásahy v podobě seřezání nestabilních větví, vyčištění koruny od suchých větví, svázání větví proti rozlomení, zalepení nebo zastřešení (dříve často zabetonování) otevřených ran kmene nebo významných větví nebo prostě jen oplocení.

Péče o stromové velikány je vidět v případě významných stromů nebo velkých stromů v intravilánu obcí. Obdobná péče se nedostává neznámým stromům v úkrytu lesa.

Ochranná opatření směřují zejména k tomu, aby strom nezačal vyhnívat a aby strom nenapadly dřevokazné houby, lidově choroše. Životní pouť se pak u takového exempláře může rapidně zkrátit, třeba jen na několik let. Dalo by se o dřevo napadajících houbách dlouze psát, tak snad v nějakém dalším článku. Jedním z nejběžnějších chorošů v našich lesích jsou troudnatci. Podle jejich životní fáze a podoby lze usuzovat, jak dlouho bude ještě strom stát, případně jsou pak zpětným ukazatelem, jak stará jsou stojící či ležící torza.

 
   Průzkum 2021 + podklady průzkumu

Primárně jsem vycházel ze svých poznámek a tabulek z dřívějších let. Od roku 1993 jsem zaznamenával v době analogových fotoaparátů, neexistence mobilních telefonů a bez zpřesněné družicové navigace pro civilní účely větší stromy, které jsem při toulkách skrz Brdy potkal. Velikány jsem evidoval co se týče jejich polohy prakticky odhadem, zpětným dohledáním v mapách, neboť jsem se pohyboval zásadně bez mapy. Uváděl jsem nadmořskou výšku, vrch, na jehož svahu se exemplář nacházel, a od vrchu pak azimut s přesností na celé stupně. Částečně jsem tuto svoji databázi ilustroval i v článku příbramského Podbrdska v roce 2000.

Dalším podkladem mi byla prostřednictvím Jindřicha Pracha poskytnutá databáze stromů VLS Hořovice. Databáze je však poměrně stará a neaktualizovaná, u velikánů chybí rok, k němuž se data vztahují. Podle obsahu již nežijících stromů odhaduji uzávěrku na rok 1997. Lokalizace exemplářů byla provedena pravděpodobně rovněž odhadem, zákresem do lesnické mapy (avšak menšího měřítka) s uvedením parcelního čísla. U jedinců, které jsem neznal, bylo hledání obvykle náročnější. Pozitivně hodnotím to, že soupis VLS obsahoval téměř výhradně velké jedince.

Velkou pomocí mi byl seznam památných stromů dostupný na internetu, z něhož jsem dohledal v okolních obcích množství dubů a lip. Díky WGS souřadnicím a zákresu těchto pamětníků starých časů na mapy.cz nebyl problém v hledání. Potíže nastaly spíše s dostupností exemplářů v soukromých zahradách nebo jiných zvláštně exponovaných místech. Zbytečné hledání jsem neabsolvoval tam, kde šlo evidentně již o stromy odumřelé nebo o dožívající torza bez korun. Marnou cestu jsem nevážil ani tam, kde šlo prokazatelně o stromy menšího vzrůstu (objemu, obvodu) nebo o násobné kmeny. Bohužel jsem to občas zjistil až na místě. K památným stromům se sice udává měřený obvod a občas i další údaje, ale podobně jako v databázi VLS chybí obvykle rok posledního záznamu.

Pomocným podkladem mi byla dále databáze stromů AOPK, kam přispívali v posledních letech pracovníci CHKO i laická veřejnost. Podle toho byly její údaje použitelné. Obsahem jsou i menší exempláře, mnou naměřené hodnoty se několikrát velmi lišily, častým obsahem databáze jsou vícekmeny bez uvedení tohoto faktu a podobně. Na druhou stranu zveřejněná data obsahovala kromě polohy v iteraktivní turistické mapě také datum pořízení dat včetně dostupných fotografií.

Posledním velmi širokým zdrojem dat mi byli brďáci a známí, kteří o mé úchylce dobře vědí a kteří mi poskytli cenné rady a tipy, povětšinou úspěšně. Alespoň tímto bych jim chtěl poděkovat.

Metodika

Namísto nějakého vzletného popisování Vám vypovím, jak jsem například navštívil lípu malolistou ve Lštěni u Hostomic. K této lípě jsem se dostal prostřednictvím rešerše památných stromů. Zaparkoval jsem v den své dovolené asi 100 m od lípy, nádherně foukalo a místy sněžilo. Na obhajobu používání svého auta uvádím, že jsem se snažil minimalizovat ujeté kilometry. Po lesích Brd jsem jinak chodil samozřejmě pěšky.
   Už letmým pohledem jsem zjistil, že mne cestou na pastvinu za lípou bude čekat překážková dráha několika elektrických ohradníků a že mne z otevřených vrat blízkého statku pozoruje tázavě sedlák, který se právě chystá vypustit koně na pastvu. Na nic jsem nečekal a pustil jsem se do již mnohokrát absolvovaného rituálu. Tento měl číslo 110.

   První kritický pohled na strom. Je to jednokmen, hodně zmlazený u paty stromu kolem, špatně se tam poleze. První větvení je ve 3 metrech na 3 významné větve a větve neovlivňují významně obvod stromu. Svinovací třímetr z pravé horní kapsy bundy beru do ruky a hledám specifický výčnělek v prsní výšce stromu. Hledám výšku nejužšího hrdla kmene stromu a zároveň se vyhýbám boulím a vychlíplé kůře. Nic specifického nenacházím, mezi rozbrázděnou kůru tedy vkládám malou větvičku, od níž začínám měřit. Skáču přes kořeny, jednou rukou přidržuji metr, druhou odháním dotěrné lipové zmlazení. Třímetr došel. Na 300 cm nechávám prst a pokouším se svinout metr, zde to jde o poznání hůře, než jinde. Doměřuji ještě dalších 53 cm. Necelý poslední cm již nepočítám. Vzhledem ke zdejší obtížnosti a k pocitu dobře odvedené práce už měření neopakuji, tím spíše, že mne přišla navštívit nějaká kobyla. Jinde, kde to lze snáze, provádím měření zpravidla dvě nebo i tři.
   Aktivuji chytrý telefon uložený do této chvíle v pravé dolní kapse, zapínám aplikaci mapy.cz, čekám chvilku na upřesnění polohy, a pak vkládám nový bod jako dub 353. Přepínám na fotoaparát, vypotácím se z mladého obrostu do zatím koňmi neobsazeného výběhu, fotím z blízka kmen a kořeny. Pak uprostřed pastviny, když už opodál běhají koně a sedlák je ve vratech evidentně nervózní, fotím korunu, a pak jdu ještě o kus dál od stromu a fotím celý. Tam se zastavuji, z batohu vytahuji skládací metr. Složím ho a v natažené levé ruce jej držím svisle, mírně s ním mihotám, abych tím kontroloval svislost i z kolmého směru, kam nevidím. Horní nulu skládacího metru ztotožňuji s pohledem na vrchol stromu a levou rukou na metru ručkuji po prstech nahoru nebo dolů, až mám horní okraj prstů levé ruky totožný s pohledem na patu stromu. Odečtu 50 cm. Uklidím metr. Položím batoh, vyndám z něho padesátimetrové pásmo, nulu přivážu za popruh batohu (později jsem měl již pásmo přivázané neustále) a ten zatěžkán svačinou nechávám ležet na mokré pastvině a rozvíjeje pásmo odcházím k lípě. U lípy pásmo napnu, odhadnu redukci na vodorovnou délku a tužkou na papírek v levé dolní kapse zapíšu svislých 50 cm a 24 m délky (do záhlaví poznamenám dub 353). Tyto údaje se pak budou hodit pro výpočet výšky stromu, když znám délku mezi mým okem a svislým skládacím metrem.
   Stojím u stromu a než začnu balit pásmo a naposled strom opustím, zapíšu si všechny údaje: mech (tento strom je bez mechu), lišejníky (zde nejsou), houby (také ne, zato tento strom měl vysoko ve větvích jeden bal jmelí), hnilobu (také ne), dutiny (také ne), případná poškození a tvar kmene, ochranné zásahy (ořezání, svázání dráty, stříšky, betonování... tento strom je toho prost), procento suchých větví (napsal jsem si 5%), procento celkového zdraví (napsal jsem si 100%), popis okolí (zapsal jsem si pastvinu a soliter), ohrožení (zde jsem žádné nenašel) a na závěr jsem přidal zdejší specifikum díky obklíčení stromu oplocenou pastvinou, že strom mocně zmlazuje u své paty. To už jsem byl propalován očima sedláka, a tak jsem urchleně smotal svých 24 metrů rozvinutého pásma (jinde by to trvalo déle i kvůli větší výšce stromů) a u batohu, do něhož jsem pásmo zpět vložil, jsem z levé horní kapsy vyndal digitální výškoměr se sklonoměrem (děkuji sousedovi za jeho zapůjčení), ze kterého jsem si zaznamenal po zadání délky ke stromu a po zacílení na patu a na vrchol stromu jeho výšku, 19 metrů. Výškoměr jsem do kapsy zpět uklidil a pastvinu jsem opustil do jiného elektricky ohrazeného prostoru ve chvíli, kdy mocně přicválali dva koně.
   Dnes je to šestý navštívený strom, pátý měřený. Ještě jich dnes navštívím sedm, ale změřím nakonec jen pět. Vyřazuji vícekmeny nebo stromy, jejichž větvení je příliš nízko a evidentně významně ovlivňuje naměřený obvod. Pochopitelně neměřím stromy odumřelé nebo neperspektivní torza. Do databáze přidávám všechny listnáče nad 350 cm v obvodu kromě javorů klenů a jasanů, kterých je relativně málo, zvláště v lesním prostředí. Těm jsem dal limit 300 cm stejně jako skoro všem jehličnanům. Výjimkou je borovice s limitem 200 cm. A pak bříza a vrba, u nichž jsem evidoval pro zajímavost jen největší zjištěný kus. U velké části exemplářů, u nichž obvod těsně nevyhověl limitu, ale nad nimiž jsem se zamyslel tak, že jsem je změřil (např. smrk 297 cm), jsem alespoň zaznamenal jejich polohu.
   Mnohdy jsem se za vichru skoro modlil, abych už byl od toho listnáče pryč, neboť jsem si nebyl jist, kdy na mne z výšky přiletí kus ledu nebo rovnou celá větev. U některých asymetricky rostlých a zváště nahnilých a dutých stromů jsem přemýšlel, jestli bych vystihl úhybným manévrem směr, kam by se strom hodlal poroučet. Zvláštní kapitolou by mohlo být překonávání bažin, vodních toků, oplocenek, měření pásmem přes nejrůznější překážky, probouzení telefonu ve sněhové bouři, ostružiny, růže, hledání výhledu na strom v hustém porostu za účelem změření jeho výšky, míra 315 cm na přetaženém třímetrovém měřidle, mokrý papír a na kost zmrzlé prsty.
   Asi tušíte, že večer po plodné výpravě následovalo plnění tabulky, zařazení fotek a jednocení záznamové řady vlastních bodů na mapy.cz. Takovému dni pochopitelně musel předcházet i plán, často i s časovým itinerářem. Na širokém stole jsem měl rozložené po dva měsíce své pracovní mapy Brd s žetony, které s plynoucím časem spíše ubývaly. Občas se na mapách objevily zase nové za stromy, s nimiž se při posledních itinerářích nepočítalo a které vypadly z pečlivějšího studia podkladů nebo z nějakých nových informací.

Vyřazené stromy

Než se pustíme do výčtu jednotlivých exemplářů (řazené sestupně dle teoretického objemu dřevní hmoty), zkusím zdůvodnit, proč se mezi nimi neobjevují i třeba velmi dobře známé a řeklo by se slavné brdské stromy. Ponechal jsem totiž stranou všechna dožívající torza jako třeba klen u kostela v Mrtníce nebo lípu u fary ve Strašicích. U nich nelze očekávat, že by měly dlouhého trvání a že by se mohl někdo ještě kochat krásou jejich zelené koruny. Neřešil jsem ovocné stromy, ty jsou předmětem jiného článku.

 Břízy jsou takovým výplňovým rychle rostoucím stromem, který se vtroušením míchá do většiny porostů nebo obsazuje celé plochy jako pionýrská dřevina. V Brdech to jsou zejména bývalá cvičiště a dopadové plochy nebo jejich části. Největší mně známé břízy co do tloušťky jsou západně od Teslínů s obvodem 225 cm, jihovýchodně od Pece s obvodem 220 cm, a pak na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka s obvodem 212 cm. Vzhledem k nižšímu věku dožití bříz jsem je nijak více nedokumentoval.

Jeden z největších obvodů žijícího stromu jsem paradoxně naměřil na Hrachovišti vrbě, celých 540 cm. Není však v bůhvíjakém stavu a o jednokmeni lze do určité míry také pochybovat. Proto ji beru spíše jen jako raritu a vrbám se dále nevěnuji. 

Neobcházel a nehledal jsem výjimečné druhy stromů s velmi omezeným výskytem jako jilm horský, který se vyskytuje například pod Kloboučkem, nebo cypřišek lawsonův, jehož pár exemplářů najdete u loveckého zámečku Tři Trubky. Vyřadil jsem nepoctivé dvojkmeny a vícekmeny jako lípu na Purku v Mirošově nebo lípu Johanky z Rožmitálu, ale i dub dvoják na Přední Záběhlé či klen dvoják pod Kloboučkem. Těžko budeme totiž u těchto velikánů spravedlivě posuzovat a s jinými exempláři porovnávat obvod, objem nebo stáří. Asi je pochopitelné, proč jsem neměřil dožívající buk brána pod Třemšínem. Čákův dub na Jindřichově skále je bizarní kousek ctihodný stářím s obvodem jen 322 cm. Hraniční buk na Teslínech byl prakticky dvojákem, byť je stále jeho zbývající masa velmi působivá.

  Jedinou výjimku z těchto pravidel, která nechť je pozvánkou dále k jednotlivým stromům (maximálně 10 exemplářů od každého druhu), jsem učinil u dvojáku smrku u Padrťského potoka pod Kočkou nad mostem cesty Josefky. Byť oba kmeny těsně nemají limitních 300 cm, jedná se asi o nejspravedlivěji zařazený dvoják, posuďte sami.

Smrk dvoják u Padrťského potoka   Oba bratři mají bez pár centimetrů obvod 300 cm (293 a 298 cm). Západní má výšku 50 m, východní o špičku kdysi přišel, nejspíš zaplatil daň jako soliter při námraze nebo těžkém sněhu. Jinak se těší dobrému zdraví. Pro měření obvodu je sedlo stromu dosti vysoko.

Na levém břehu potoka pár set metrů nad cestou Josefkou. 49.6876342N 13.7702653E Za jeho nalezení vděčím Higimu.

S postupem času a s pokračujícím sbíráním dalších stromů jsem byl nucen od května 2022 vést i evidenci stromů těsně pod limit, jejichž množství pochopitelně přesahuje množství nadlimitních jedinců.

Buk lesní (Fagus sylvatica) je stromem, který Brdy obýval odpradávna. Jeho výskyt se soustředí do nadmořských výšek 500-800 metrů a souvisí s nižší intenzitou lesního hospodářství. Z velkých buků, které jsem prošel, jich celá pětina roste v lokalitě pod Kloboučkem. Zde je naopak lesní hospodářství intenzivní směrem k ochraně dožívajících velikánů. Vím o 48 bucích s obvodem nad 350 cm a o dalších 134 bucích s obvodem nad 300 cm.

	Buk pod Kloboučkem    Nynější král brdských buků s obvodem 478 cm a výškou 36 m. V oplocence dožívá ve společnosti dalších starých exemplářů. Od jihu zespodu vyhnívá v kmeni. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 32,7 m3. Ve stejné oplocence o kousek na sever stával dřívější král buků s obvodem 501 cm (1996).	Pod loukou pod Kloboučkem v oplocence. 49.7058978N 13.9205178E
	Buk na Holém vrchu   I když na jeho kmeni roste mech, lišejník i rašeliník, odolává tento mohykán nepřízni živlů, když ho sousední porosty nechaly samotného. Buk s obvodem 407 cm a výškou 42 m. Z vizáže okolí je zřejmé, že tu stál kdysi hezký smíšený les.	U cesty západně od jihobrdského Holého vrchu. 49.5678378N 13.8199825E
	Buk v rezervaci Na skalách   Na spočinku uprostřed svahu a uprostřed rezervace Na skalách, mezi uhlířskými placy poblíž uhlířské cesty. Buk s 394 cm v obvodu a výškou 42 m trpí rozštěpem ve vidlici hlavního rozvětvení.	V centru jihobrdské rezervace Na skalách. 49.6039775N 13.7681025E
	Buk pod Nahořovem    Nedaleko asfaltky stojí buk obvodu 384 cm a výšky 43 m. Od severu drobně hnije. Roste v krásném listnatém porostu se zajímavou květenou kolem, např. lýkovcem, mařinkou, bažankou.	Jižně od jihobrdského skaliska Nahořov. 49.5605200N 13.7672800E
	Buk pod Kloboučkem   Pod Kloboučkem je mohutných stromů velká zásoba. V hůře schůdném kamenném moři roste buk s obvodem 384 cm a výškou 42 m. Těší se poměrně dobrému zdraví.	Nad loukou ve svahu Kloboučku. 49.7062197N 13.9176972E
	Buk nad Hrachovištěm    Buk s obvodem 418 cm a výškou 35 m. V okolí je velké zmlazení. Od jihu v puklině hnije a je napadený houbami. U paty stromu houba leskokorka.	Jižně od Hrachoviště, pod svahem Berance, pod vrstevnicovou cestou. 49.7860975N 13.9034717E
	Buk pod Kloboučkem   Buk s obvodem 405 cm a výškou 36 m. Od západu je napaden hnilobou.	V oplocence pod loukou pod Kloboučkem. 49.7063028N 13.9206458E
	Buk pod Nahořovem   Buk s obvodem 374 cm a výškou 40 m. Roste v sousedství dalších velkých buků nedaleko asfaltky. Těší se dobrému zdraví.	Jižně od jihobrdského skaliska Nahořov. 49.5604514N 13.7674353E
	Buk pod hřebenem Hradce   Buk s obvodem 355 cm a výškou téměř 45 m jsem nalezl v listopadu 2022. Nejvyšší mně známý buk stojí u paty jižního svahu Hradce v řídkém vzrostlém listnatém lese. Trpí už hnilobou u paty stromu a také ve výšce má jednu velkou odlomenou větev.	Jihovýchodní úpatí hřebenu Hradce (Hřebeny). 49.8204622N 14.1170319E
	Buk v rezervaci Chynínské buky   Buk s obvodem 373 cm a výškou 40 m.  Má nezvykle široké a masivní mechové kořeny. Od západu drobně hnije.	V centru jihobrdské rezervace Chynínské buky. 49.5811508N 13.7381258E

Dub je na vlastních Brdech poměrně vzácnou dřevinou s tím, že výrazně převažuje dub zimní (Quercus petraea) nad letním (Quercus petraea), jen výjimečně lze najít dub červený (Quercus rubra). Daleko častěji potkáme dub na Hřebenech. Pomineme-li jeho výskyt u komunikací, bude naše setkání s ním v hlubokém lese spíše výjimkou. Snad ještě více než buk mimo komunikace indikuje obtížněji hospodářsky obdělávaný les, však také často okupuje skalnaté polohy. Nevystupuje zpravidla nad 700 m n.m. Vím o 31 dubech s obvodem nad 350 cm a o dalších 57 dubech s obvodem nad 300 cm.

	Dub v Mníšku    V květnu 2022 jsem našel krále brdských dubů letních s obvodem 534 cm a výškou 31 m. Roste u většinou suchého přítoku do rybníčku Pod Skalkou v Mníšku. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je necelých 35 m3.	Památný strom u rybníka Pod Skalkou. 49.8779789N 14.2614600E
	Dub u Vlašky u Dobříše    V květnu 2022 jsem našel opravdu velkého jedince s obvodem 549 cm a výškou 27 m. Jeho zdravotní stav není kdovíjaký. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je necelých 33 m3.	Blízko cesty u paty severně orientovaného svahu. 49.7984619N 14.1648003E Za informaci o něm vděčím Radce z Mníšku.
	Dub u rybníka Hejdov    Další král brdských dubů letních s obvodem 489 cm a výškou 28 m.  U paty kmene je již napaden houbami. Památný strom. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 26 m3.	Na vzdušném svahu hráze rybníka Hejdov u Rejkovic. 49.8090917N 13.9665411E
	Dub pod hřebenem Hradce     Dub obvodem 454 cm a výškou přes 28 m jsem objevil v listopadu 2022. Jedinec v patě jihovýchodního svahu hřebene Hradec-Stožec mimo chráněné území. V okolí množství větších buků, dubů a jejich torz. O něco menší dub je o pár metrů výš.	Pod úpatní cestou. 49.8291844N 14.1269408E
	Dub ve Všenorech    Dub obvodem 427 cm a výškou 27 m jsem objevil v srpnu 2022. Jedinec v patě svahu sevřeného všenorského údolí pod kaplí sv. Jana Křtitele.	Na žluté turistické značce. 49.9263986N 14.3023025E
	Dub pod hřebenem Hradce     Dub obvodem 427 cm a výškou přes 27 m jsem objevil v listopadu 2022. Jedinec v patě jihovýchodního svahu hřebene Hradec-Stožec mimo chráněné území. V okolí množství větších buků, dubů a jejich torz. O něco větší dub je o pár metrů níž.	Pod úpatní cestou. 49.8294811N 14.1264753E
	Dub na úpatí Točné (505 m)    Dalšího krále dubů s obvodem 375 cm a výškou úctyhodných 34 m jsem objevil v květnu 2022. Vitální dub na okraji olšiny má ve výšce zachycené suché torzo kmene smrku.	Nedaleko hranice panství Dobříš/Mníšek na jižním úpatí Točné. 49.8326586N 14.1992642E
	Dub u mlýna nad Lochovicemi   Dub letní s obvodem 404 cm a výškou 28 m. Soliterní dub nedaleko Litavky a turistické trasy podle ní se těší poměrně dobrému zdraví. Památný strom.	U mlýna nad Lochovicemi. 49.8418903N 13.9771433E
	Dub u Malé Bukové u Příbrami   Krásný soliterní dub letní s obvodem 422 cm a výškou 25 m.  Popsal jsem ho v květnu 2022 u křižovatky cest, na modré turistické značce.	U křižovatky na okraji lesa. 49.7669964N 14.0779094E
	Dub na Přední Záběhlé   Brdský král dubů zimních s obvodem 462 cm a výškou 21 m. Soliter v hodně vysoké poloze. Památný strom. Nedaleko je známý dub dvoják s obvodem téměř osmi metrů.	U bývalé obce Přední Záběhlá. 49.6610989N 13.7863142E

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) je na Brdech taktéž již spíše vzácnou dřevinou. Přesto je zřejmě četnější než dub. Je vtroušen do smíšených a listnatých enkláv jako Getsemanka či Nahořov, vyskytuje se i u bývalých obcí. Vím o 11 jasanech s obvodem nad 300 cm.

	Jasan pod Kloboučkem    Král brdských jasanů ztepilých v hustém listnatém zmlazení s obvodem 377 cm a výškou 40 m. Jeho metry ukazují na to, že pamatuje na podobně vysoké stromy ve svém okolí. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 23 m3.	Ve svahovité oplocence těsně nad vrstevnicovou cestou od louky ke studánce. 49.7081747N 13.9181075E
	Jasan u Voznice    V červenci 2022 jsem obcházel milířiště a nedaleko Voznického potoka jsem našel jasan s obvodem 370 cm a výškou 32 m.	V nivě Voznického potoka, na pravém břehu. 49.8245458N 14.1962097E
	Jasan v Kytíně    V květnu 2022 jsem navštívil Kytín a zdejší kostel, u něhož se nachází udržovaný památný strom s obvodem 475 cm a výškou 19 m.	U zdi někdejšího hřbitova. 49.8501064N 14.2179886E
	Jasan na Padrti    Osamělý mohykán s obvodem 374 cm a výškou 29 m. Na západní straně má do kmenu zarostlý kabel.	V zatáčce v bývalé obci u silnice nad Padrťským potokem. 49.6683317N 13.7648667E
	Jasan na Přední Záběhlé   V aleji starých stromů obvodem 358 cm a výškou 31 m jej snadno přehlédneme. Napaden houbami.	V aleji u Přední Záběhlé, u odbočky ke Studánce. 49.6601736N 13.7802575E
	Jasan na Hrachovišti    Nejníže položený z velkých jasanů. Jeho obvod je 365 cm a výška 28 m.	Východní okraj bývalé obce. 49.7902889N 13.9036328E
	Jasan na Přední Záběhlé    Dožívá v listnaté aleji s odlomenou významnou větví a s napadením hnilobou. Obvod má 359 cm a výšku 27 m.	Na východním konci aleje. 49.6594489N 13.7840967E
	Jasan na strašické Huti   Obvod stromu je 335 cm a výška 27 m. Vrůstá do drátěného oplocení.	Za posledním domem směrem k Americe. 49.7203344N 13.7655147E
	Jasan na Přední Záběhlé   V chráněné aleji velkých listnáčů. Naměříte obvod 321 cm a výšku 29 m.	Od odbočky z aleje ke Studánce dále k Padrti vpravo. 49.6602400N 13.7796083E
	Jasan na Teslínech   V listnaté aleji na hřebeni. Obvod má 356 cm a výšku 23 m. Často okupován auty houbařů, běžkařů, turistů směrem k Padrťským rybníkům.	Nedaleko autobusové zastávky ve směru na Rožmitál. 49.6224525N 13.7565836E

Javor je na Brdech přítomen ve formě javoru mléče (Fraxinus excelsior) a javoru horského, klenu (Acer pseudoplatanus). Obou druhů není v lesích mnoho. Nebýt aleje u Přední Záběhlé a dalších výskytů u cest a sídel, tak na tyto stromy skoro nenarazíme. Kleny jsou snad nejmechovatější stromy ze všech. Vím o 20 javorech s obvodem nad 300 cm a o dalších 4 javorech s obvodem těsně pod 300cm.

	Javor klen na Hrachovišti    Král brdských javorů klenů jako památný strom v listnatém zmlazení s obvodem 515 cm a výškou 22 m. Značně vykotlaný, trpí hnilobou, na několika místech svázán. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 23 m3.	Jižně od Hrachoviště pod rozcestím asfaltek. 49.7878325N 13.9046047E
	Javor mléč pod Kloboučkem    V kamenitém svahu lehce vykotlaný a ukloněný král javorů mléčů s 328 cm v obvodu a výškou 43 m.	Ve svahu Kloboučku v oplocence nad loukou. 49.7055283N 13.9173675E
	Javor klen v Rožmitále   Uprostřed města v továrním areálu poblíž obchodního centra a říčky Vlčavy dosud žije jedinec, kterého bychom čekali spíše v nejzapadlejším lese. Strom má 433 cm v obvodu a 23 m výšky. Napaden houbou a hnilobou. Památný strom.	Naproti Normě. Až budete taky přeskakovat oplocení, dělejte taky jako by nic. 49.6012628N 13.8741678E
	Javor klen na Přední Záběhlé   V přednozáběhelské aleji je usazen i tento jedinec s obvodem 422 cm a výškou 24 m. Hniloba v sedle rozvětvení.	Směrem k Padrti před odbočkou ke Studánce vlevo. 49.6597483N 13.7816042E
	Javor klen pod Kloboučkem    Poblíž slavnějšího a památného stromu javoru klenu dvojáku a blízko největšího buku na Brdech stojí tento klen s obvodem 362 cm a výškou 33 m.	V oplocence pod loukou. 49.7057108N 13.9204942E
	Javor klen pod Nahořovem   Od západu vykotlaný a ukloněný jedinec má obvod 322 cm a výšku 40 m. V okolí vzniká listnaté zmlazení odstraněním smrčiny.	Jihovýchodní úpatí Nahořova. 49.5616706N 13.7676167E
	Javor klen pod Kloboučkem   K jihu ukloněný, houbami a hnilobou napadený exemplář o obvodu 345 cm a výšce 34 m. Poblíž slavnějšího a památného stromu javoru klenu dvojáku a blízko největšího buku na Brdech.	V oplocence pod loukou. 49.7060053N 13.9204333E
	Javor klen na Přední Záběhlé   Lišejníky opředený jako většina zdejších stromů. Tráva mu roste v sedle rozvětvení. Napaden hnilobou. Jedinec s obvodem 404 cm a s výškou 23 m. Někdy se oprvadu těžce posuzuje, zda už nejde o dvoják.	V aleji směrem na Padrť za odbočkou na Studánku vlevo. 49.6600633N 13.7793067E
	Javor mléč pod Kloboučkem    Poměrně zdravý jedinec o obvodu 322 cm a výšce 36 m. Nedaleko je největší třešeň ptačí na Brdech.	Pod rozvalinami bývalé hájovny. 49.7081939N 13.9174422E
	Javor klen u Teslínů   Mechem ověnčený exemplář u staré lesní cesty nedaleko státní silnice. V okolí devětsil bílý. Obvod 341 cm, výška 30 m.	Východně od Teslínů, jižně od státní silnice. 49.6214128N 13.7624497E

Kaštan (jírovec maďal) (Aesculus hippocastanum) je na Brdech spíše okrajově a výjimečně. Koncentruje se do areálu obcí a samot. Také proto zde uvádím jen jediný exemplář nad 350 cm.

Kaštan na Přední Záběhlé    Jediný velký brdský kaštan s obvodem 354 cm a výškou 19 m. Vykotlán ve větvích, soliter. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 10 m3.

Na hrázi rybníčku bývalého hospodářství. 49.6620067N 13.7784175E

 Lípa je v lesích Brd vzácností. Pochopitelně jsou jejím domovem obce. Ve většině případů by se dnešních dnů bez ochranných zásahů tyto stromy nedožily. Speciálně u lip je zřejmě nejtěžší rozhodování, který exemplář je ještě jednokmen a který vícekmen. Také se u nich pro rozmanité tvarování kmene asi nejobbtížněji měří obvod.Na Brdech se vyskytuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a malolistá (Tilia cordata). Vím o 10 lípách s obvodem nad 350 cm a o dalších 5 lípách s obvodem nad 300 cm.

	Lípa v Rožmitále    Královna brdských lip malolistých s obvodem 402 cm a výškou 37 m. Napadená houbou a hnilobou. Památný strom. Teoretický objem její dřevní hmoty je 24 m3.	U božích muk při vchodu do rožmitálského zámku od náměstí. 49.6019022N 13.8628008E
	Lípa v Obecnici    S jednou stříškou a s několikerým svázáním větví se těší dobrému zdraví přerůstajíc věž kostela. V obvodu má 409 cm a je vysoká 25 m.	U kostela ve středu obce. 49.7163758N 13.9467869E
	Lípa v Dobřívě    Ve výšce má svázané větve, obvod 396 cm a výšku 26 m. Kvůli ní jsou ustoupené ploty rodinných domků.	U silnice směrem na Strašice. 49.7192922N 13.6975181E
	Lípa ve Hvožďanech    Lípa malolistá s obvodem 411 cm a výškou 22 m. Památný strom s jednou stříškou a svázanými větvemi.	U schodů do kostela. 49.5273628N 13.8053131E
	Lípa pod Kloboučkem   Není snad druh stromu, který by pod obecnickým Kloboučkem neměl zastoupení mezi velikány. Zdejší lípa má obvod 362 cm a výšku 28 m.	V kamenném moři nad rozvalinami bývalé hájovny. 49.7074778N 13.9170622E
	Lípa v Bohutíně   Lípa malolistá s obvodem 389 cm a výškou 22 m. Památný strom s ptačí budkou.	Poblíž kostela u cesty od mlýna. 49.6544261N 13.9429553E
	Lípa v Dominikálních Pasekách    Lípa malolistá s obvodem 421 cm (největším na Brdech) a výškou 18 m. Památný strom napadený hnilobou a opatřený stříškami v sedlech rozvětvení.	U božích muk (o něž se opírá) uprostřed obce. 49.7551700N 13.9981397E
	Lípa v Míšově    Lípa velkolistá s obvodem 390 cm a výškou 20 m. Památný strom.	U bývalého hostince na míšovské "Berlovce". 49.6246117N 13.7274092E
	Lípa v Lochovicích    Lípa malolistá s obvodem 384 cm a výškou pouhých 17 m. Památný strom s jednou malou stříškou. Působí jako miniatura v mezeře mezi okolnmi stavbami.	Lípa drobného vzrůstu se krčí za kostelem. 49.8523197N 13.9777456E
	Lípa ve Lštěni u Hostomic    Soliterní lípa malolistá s obvodem 353 cm a výškou 18 m. Památný strom se jmelím. Protože se k ní lze asi hůř dostat, její údržba pokulhává, proto mocně zmlazuje.	Na pastvině kousek stranou od malé obce. 49.8179683N 14.0606125E

 Topol černý (Populus nigra) nalezneme u vodních toků nebo méně typicky u cest. Do hlubokých lesů a nad 650 m n.n. topol černý nevstupuje. Vím o 10 topolech s obvodem nad 350 cm a o dalších 9 topolech nad 300 cm.

	Topol u Kazína    Strom mnoha nej objevený v březnu 2022. Topol s největším mnou na Brdech a Hřebenech zaznamenaným obvodem 648 cm a výškou 24 m. Mohutný jedinec roste na pravém břehu Berounky pod Kazínem těsně pod úrovní 200 m n.m.. Je poměrně zdráv. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 40 m3, což je nejvíc ze všech mně známých stromů na Brdech a Hřebenech.	U pobřežní cesty přímo na břehu, kousek od zástavby. 49.9535386N 14.3347881E
	Topol u Rejkovic    Topol s obvodem 450 cm a výškou 40 m. Obvod byl měřen jako polovina násobená dvěma, neboť menší přisedlé dvojče nedovoluje celé proměření obvodu. Nejspíš by mohl mít obvod až kolem 480 cm. U paty napaden houbami.	Mezi odpadním náhonem a Litavkou. 49.8024492N 13.9716756E
	Topol u Rejkovic   Z trojice velkých topolů u Litavky jde o ten nejvýše proti proudu Litavky. Obvod 418 cm a výška 42 m. Napaden houbami. V okolí podbílek šupinatý.	Mezi odpadním náhonem a Litavkou. 49.8027481N 13.9713864E
	Topol u Rejkovic    Ze tří topolů u Litavky jde o ten nejníže položený u konce odpadního náhonu. Obvod 350 cm a výška 39 m.	Mezi odpadním náhonem a Litavkou. 49.8030994N 13.9710586E
	Topol u Vacíkova    Ze skupiny několika větších kusů jde o exemplář s obvodem 406 cm a výškou 29 m.	U silnice Vacíkov-Volenice. 49.5397022N 13.8468603E
	Topol u Vacíkova   Z dvojice opravdu velkých topolů u silnice do Volenic ten menší s mírně poškozeným kmenem ve výšce, obvod 399 cm a výška 30 m.	U silnice Vacíkov-Volenice. 49.5398244N 13.8465300E
	Topol u Hořehled    K jihu ukloněný exemplář s obvodem 366 cm a výškou 33 m. Lužní les s porosty sasanky, dymnivky a podbílku.	U soutoku potoků Mítovského a Bradavy. 49.6071572N 13.6450003E
	Topol u Jinec Nejvýše proti proudu položený topol ze skupiny na levém břehu Litavky. V lednu 2023 jsem mu naměřil 368 cm v obvodu a 29 m výšky. V 7 metrech se větví.	Přes Litavku naproti Budilovu mlýnu. 49.7963881N 13.9793247E
	Topol na Zadní Záběhlé   Jako soliter v bývalé obci jsem jej našel v prosinci 2022, v obvodu má 364 cm a je vysoký 27 m. Kmen má však prasklý a je ohrožen hnilobou.	Nedaleko nádržky, pod silnicí. 49.6738925N 13.7728414E
	Topol u Hořehled   Menší z dvojice velkých topolů, napadený hnilobou. V obvodu má 360 cm a je vysoký 27 m.	Za zdí mezi státní silnicí a Bradavou. 49.6073764N 13.6448097E

Borovice lesní (Pinus sylvestris) okupuje skalnatější, exponovanější a sušší pozice. Najdeme je vtroušené i v hustším smrkovém lese. Zpravidla nevystupují nad 750 m n.m., ale zase často dominují pod 500 m n.m. Na kamenných mořích, kde nemají velkou konkurenci v boji o světlo, nemají vysoký vzrůst. Naopak, když mají bojovat ve smrčině, umí se vytáhnout do výšky. Od prosince 2022 jsem zvýšil limit obvodu na 225 cm, takových a větších borovic znám 14. Mezi nimi figurují i borovice vejmutovky, které znám jen ze zámečku v Roželově. Vím o dalších 18 borovicích s obvodem nad 200 cm. 

	Borovice u Bílé Huti u Čenkova   V květnu 2021 jsem narazil na opravdovou královnu borovici. S obvodem 305 cm a výškou 32 metrů se může zkoušet srovnávat s největší českou borovicí. Je ukloněná k východu v údolí V Zabitém. Objem její dřevní hmoty je teoreticky téměř 12 m3.	Mezi cestou a potokem. 49.7645667N 14.0138186E
	Borovice u zámečku Roželov   V dubnu 2023 jsem našel velikou borovici vejmutovku. S obvodem 300 cm a výškou 31 metrů vévodí všem vejmutovkám v zámeckém parku nad Roželovem. Je ukloněná k jihu.	Jižně od zámečku. 49.5508400N 13.7862600E Za nasměrování za vejmutovkami k Roželovu děkuji Petrovi Zuskovi.
	Borovice mezi Amerikou a Třemi Trubkami   V listopadu 2021 jsem si konečně všiml, že mezi listnatými holými korunami u samého břehu Padrťského potoka nedaleko asfaltky vysoko ční statná borovice. S obvodem 254 cm a výškou 39 m je další údolní borovicí.	Na levém břehu potoka u asfaltky. 49.7100919N 13.7819219E
	Borovice u Černého potoka u Voznice    Královna borovic Hřebenů a nejvyšší mně známý exemplář, nalezen v červenci 2022. Má obvod 242 cm a výšku 40 m, dole lukovitě prohnutá, v 15 metrech se dělí na 2 kmeny. Mezi mohutnými smrky v plochém údolí musela hodně vysoko.	Severně od rozcestí tur. značek Voznice. 49.5813306N 13.7220139E
	Borovice u zámečku Roželov   V dubnu 2023 jsem ulovil další borovici vejmutovku v trojčlenné skupině. Má obvod 235 cm a výšku 37 metrů. Kolem paty má namotaný drát.	Jižně od WC bývalého tábora. 49.5508933N 13.7853767E
	Borovice na Fajmanových skalách    Královna jihobrdských borovic s obvodem 243 cm a výškou 30 m. Ukloněná ale přímá v příkrém kamenitém svahu ve vysokém borůvčí.	Uprostřed rezervace, ve střední části svahu. 49.5813306N 13.7220139E
	Borovice u zámečku Roželov   V dubnu 2023 jsem objevil také tuhle pokřivenou borovici vejmutovku v zámecké zahradě. Má obvod 234 cm a výšku 29 metrů. Vedle ní roste možná právě pro nás pro srovnání menší borovice lesní.	V zámeckém parku. 49.5501800N 13.7867319E
	Borovice u cesty Josefky    V dubnu 2022 jsem si všiml, že u cesty Josefky roste borovice s obvodem 228 cm a výškou 30 m.	Nedaleko zámečku, severně u cesty Josefky. 49.7013794N 13.7904917E
	Borovice u příbramské Květné    V květnu 2022 jsem ve smíšeném lese mezi vrchy Květná, Pichce a Na Vartě našel borovici s obvodem 230 cm a výškou 28 m.	Východně u cesty s turistickou značkou. 49.7043987N 14.0331911E
	Borovice u zámečku Roželov   Z dubna 2023 pochází i tenhle úlovek borovice vejmutovky ze zámecké zahrady. Má obvod 248 cm a výšku jen 23 metrů. Je velmi výraně ohnutá k jihu, až se díky tomu bojím o její dlouhověkost.	Nedaleko asfaltky. 49.5504697N 13.7867242E

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) je stromem vysazovaným na Brdech od 80. let 19. století (dovoz z USA a Kanady). Největší jedinci se soustředí do několika lokalit (u zámečku Tři Trubky, na Břízkovci, u Gangloffova náhonu, u zámečku v Roželově, a pak osamělí mohykáni). Kůra jim neopadává, a tak mocně sílí do šířky. Ve výšce zaostávají za nejvyššími smrky jen o pár metrů. V areálu loveckého zámečku je zřejmě největší, leč nepřístupný, exemplář. Naopak asi nejkrásnější douglasková princezna s extrémně širokou korunou, obvodem 349 cm ale výškou pouhých 28 m, je v oboře na Skelné Huti nad Lázem. Vím o 39 douglaskách s obvodem nad 300 cm a o dalších 12 douglaskách s obvodem těsně pod 300 cm.

	Douglaska pod Gangloffovým náhonem    Královna normálně dostupných brdských douglasek s obvodem 354 cm a výškou 45 m. Napadena houbou v okolí mocně zmlazuje. Teoretický objem její dřevní hmoty je 22 m3.	Asi 120 m od silnice Buková-Přední Záběhlá. 49.6551372N 13.7954553E
	Douglaska u loveckého zámečku Tři Trubky   Exemplář s obvodem 342 cm a výškou 47 m. Kmen tvarově mírně do luku.	Jihozápadně u loveckého zámečku. 49.7037575N 13.7902883E
	Douglaska pod Gangloffovým náhonem   Exemplář s druhým největším zaznamenaným obvodem 353 cm, výškou 44 m. V okolí douglaskové zmlazení.	Pod Gangloffovým náhonem. 49.6553767N 13.7957306E
	Douglaska pod Hořejšími Křemeny u Voznice   Ze skupinky douglasek ta nejmohutnější (na fotce vpravo). Neobvyklou výškou 49 m a obvodem 334 cm se řadí k těm nej. Za nalezení v červenci 2022 vděčím Petrovi Zuskovi (ještě, že tak nádherně koruny těchto douglasek ční nad okolní jehličnatý les).	V povodí Černého potoka, západně od Hořejších Křemenů. 49.8314228N 14.1965586E
	Douglaska pod Gangloffovým náhonem   Ve vysokém rozvolněném jehličnatém lese se nachází douglaska s obvodem 338 cm a výškou 46 m. Výška stromů je úměrná tomu, kolik jedinců v okolí mělo zájem o světlo, tady jich bylo evidentně více.	Pod Gangloffovým náhonem. 49.6539281N 13.7979925E
	Douglaska u loveckého zámečku Tři Trubky    Další exemplář ve skupině douglasek s obvodem 335 cm a výškou 45 m. Při měření obvodu tohoto stromu jsem zaznamenal přítomnost netopýrů pod odlupující se kůrou ve spodní části stromu.	Jihozápadně u loveckého zámečku. 49.7037203N 13.7898297E
	Douglaska pod Hořejšími Křemeny u Voznice   Ze skupinky douglasek ta nejvyšší (na fotce vlevo). Výškou 50 m je nevyšší mně známou douglaskou. Obvod 318 cm ji řadí stále do popředí. Za nalezení v červenci 2022 vděčím Petrovi Zuskovi (ještě, že tak nádherně koruny těchto douglasek ční nad okolní jehličnatý les).	V povodí Černého potoka, západně od Hořejších Křemenů. 49.8314286N 14.1965372E
	Douglaska u loveckého zámečku Tři Trubky   Exemplář s miniaturním dvojčetem neovlivňujícm měřený 330 cm obvod a už vůbec ne měřenou výšku 46 m. Vlajkový strom.	Jihozápadně u loveckého zámečku. 49.7035983N 13.7900014E
	Douglaska u loveckého zámečku Tři Trubky    Jedinec s kmenem trochu do tvaru luku, s obvodem 328 cm a výškou 46 m.	Jihozápadně u loveckého zámečku. 49.7042278N 13.7905922E
	Douglaska pod dobříšskou Kazatelnou   Největší ze skupiny vzrostlých douglasek na východním úpatí vrchu Kazatelna. Obvodem 348 cm a výškou 41 metrů je největší z mně známých douglasek na Hřebenech. Našel jsem ji v červenci 2022.	U cesty z Dobříše na Stožec, před rozcestím Pod Obrázkem vlevo. 49.6532747N 13.7994117E

 Jedle bělokorá (Abies alba) má ráda svahy a jejich paty. I když na Brdech jedlové lesy nejsou, některé lokality jsou jedlí okupovány velmi sympaticky. Velké jedle poznáte většinou podle hodně široké koruny už od ploché špičky stromu na dálku. Pár velkých jedlí by se našlo i u Němých v povodí Rezervy, ale protože došlo k podstatnému rošíření oplocené nepřístupné oblasti, jedle ani jiné velké stromy přístupné nejsou. Údajně může dorůst až 65 metrů výšky, my se však spokojíme i s nižšími krasavicemi. Vím o 24 jedlích (včetně 2 nepřístupných) s obvodem nad 300 cm a o dalších 18 jedlích s obvodem těsně pod 300 cm.

	Jedle v Míšovských bucích    Královna brdských jedlí blížící se svým obvodem docela slušně k největší jedli republiky. Původně schovaná v nepříliš narušené starší smrčině, nyní odhalená těžbou kůrovce, se pyšní obvodem 410 cm a výškou 40 m. Její blízké okolí začíná být k její škodě přespříliš ušlapané. Teoretický objem její dřevní hmoty je 27 m3.	Jihovýchodní střed rezervace. 49.5966386N 13.7393311E
	Jedle pod Okrouhlíkem   Druhá největší jedle svoji sokyni možná jednou doroste, neboť stojí ve vodou dostatečně zásobeném prameništi pod vrchem Okrouhlík. Její obvod je 392 cm a výška 41 m. U severní paty stromu vyrůstá malý bouček.	Jižně od Kolvína, západně od skály Marie Terezie. 49.6535028N 13.7297653E
	Jedle pod Kloboučkem   I pod vrchem Klobouček mají velké jedle zastoupení. U paty jedle s obvodem 339 cm a výškou 43 m roste buk, v rozvolněném smíšeném lese. Informace o tom, že jedle na jaře 2022 padla, nebyla pravdivá.	V západní části spodní oplocenky, u dnešní Bukové studánky. 49.7083064N 13.9200675E
	Jedle pod Břízkovcem   U okraje hustšího smrkového lesa se ukrývá mohutný široký kmen, jehož větve ční vysoko nad okolní stromy. Jedle má obvod 339 cm a výšku 39 m. Opodál je o kousek menší sestřenice.	Asi 400 m od křižovatky cest na Břízkovci. 49.6382861N 13.7330956E
	Jedle na Třemšíně    Exemplář v rozvolněném smíšeném vysokém lese s 330 cm v obvodu a 41 m výšky. S bílým nápisem 21.	Poblíž cesty mezi Třemšínskou boudou a třemšínskou kaplí. 49.5670822N 13.7807439E
	Jedle pod Fajmanovými skalami   V rezervaci Fajmanovy skály a Klenky lze najít ve smrčině pod patou strmějšího svahu exemplář s 331 cm v obvodu a s výškou 41 m. V okolí fragmenty velkých listnatých stromů nebo i další jehličnatí velikáni.	V západní nižší části rezervace. 49.5829111N 13.7186450E
	Jedle pod Kloboučkem   Nejvyšší brdská jedle je pod vrchem Klobouček. Měří 310 cm v obvodu a 47 m co se výšky týče.	Ve střední části spodní oplocenky. 49.7082889N 13.9211469E
	Jedle u Teslínského kláštera    Exemplář rostoucí ve starším smíšeném lese. Obvod je 326 cm a výška 40 m. Od jihovýchodu mírně vykotlaná. Dlouhé roky sdílí s blízkým bukem.	V zátopě nejhořejšího suchého rybníka, na levém břehu, přímo u Zlatého potoka. 49.6396344N 13.7497303E
	Jedle u Teslínského kláštera    Výrazný jedinec s obvodem 309 cm a výškou 44 m.	U jednoho z průseků vedoucích od kláštera na západ. 49.6418175N 13.7466775E
	Jedle na Kokšíně    V rezervaci mezi jaterníky, bažankami a mařinkami v blízkosti pozůstatků dolování (možná proto nakřivo) roste exemplář s obvodem 314 c m a výškou 42 m.	Ve střední části rezervace. 49.6035308N 13.6765553E

Modřín opadavý (Larix decidua) vytváří místy souvislé porosty, jinde je jen nenápadně vtroušen. Vyhýbá se vlhkým místům, nezalekne se skal a kamenných moří. Mohutné a dlouhé větve velkých exemplářů jsou ve výšce nad okolním porostem mocně rozmáchnuté. Vím o 5 modřínech s obvodem nad 300 cm a o dalších 14 modřínech s obvodem těsně pod 300 cm.

	Modřín na Písku    Král brdských modřínů s obvodem 325 cm a výškou 36 m. Roste v blízkosti starých důlních děl, pod shora prvním prudším svahem ve smrčině, z níž čouhají mohutné větve. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 15 m3.	Necelých 200 m jihozápadně od vrcholu. 49.7839461N 14.0339783E  Za detailnější informace k jeho rychlejšímu nalezení děkuji Petrovi Zuskovi.
	Modřín nad Míšovem   V prosinci 2022 jsem si všiml na pasece u cesty mezi Míšovem a Padrtí mohutnosti modřínu s 310 cm v obvodu a s výškou 38 m.	U rozcestí pod Kuťkovskou loukou. 49.6322833N 13.7297764E
	Modřín u Valdeka   Ve smíšeném lese kousek od silnice roste nenápadně exemplář s 307 cm v obvodu a s výškou 35 m.	Vpravo od silnice od Valdeka k hájovně Na Hlíně. 49.7749197N 13.8965311E
	Modřín u Hutí pod Třemšínem    Exemplář poblíž potoka s obvodem 305 cm a výškou 35 m.	Západně od Hutí, vpravo u silnice k bývalému táboru ČKD. 49.5922883N 13.7968619E
	Modřín u Hutí pod Třemšínem    O málo větší z dvojice velkých modřínů stojící přes silnici naproti bývalému táboru ČKD, těsně za silnici doprovázejícím potokem. V obvodu má 306 cm a na výšku měří 34 m.	U bývalého tábora ČKD západně od Hutí. 49.5930047N 13.7940694E

Smrk ztepilý (Picea abies) je stále nejhojnější dřevinou, a i když to tak na kůrovcových holinách nevypadá, bude dominantní stále. Nejstarší a nejmohutnější jedinci stávají u pramenišť a vodních toků. Díky tomu i nyní většinou úspěšně odolávají náporu kůrovce. Protože rostou v údolích, bojují s konkurenty o světlo, čímž se vytahují až do padesátimetrových výšek, což je činí nejvyššími stromy Brd. Smrku vyhovuje chladno a vlhko. Proto trpí v suchých a teplých rocích, zvláště nyní po několika takových letech v obodobí let 2015-2019. Proto kůrovec... Vím o 40 smrcích s obvodem nad 300 cm a o dalších 31 smrcích s obvodem těsně pod 300 cm.

	Smrk pod Třemšínem    První král brdských smrků s obvodem 370 cm a výškou 47 m. V kořenech je od východu drobně vykotlaný. U prameniště, přesto je jeho boj s kůrovcem do budoucna velmi nejistý. Teoretický objem jeho dřevní hmoty je 25 m3.	U nejspodnější Salmovy serpentiny. 49.5669339N 13.7860217E
	Smrk pod Kočkou    Kůrovcem ohrožený velikán v patě svahu výše nad Padrťským potokem má obvod 354 cm a výšku 50 m. Spolu se svým sousedem jde pravděpodobně o nejvyšší brdské stromy.	Pravý břeh Padrťského potoka pod cestou Josefkou. 49.6970506N 13.7856897E
	Smrk nad Koukalkou    Smrk, který má na kůře vyrytý nápis EMA má obvod 347 cm a výšku téměř 50 m. Kořeny dosáhnou k blízké mokřině, takže dobře prosperuje.	Na pravém břehu Bradavy asi 300 m východně od Koukalky. 49.6147836N 13.7148619E
	Smrk pod Kočkou    Další z velkých smrků bojující s kůrovcem má obvod 334 cm a výšku necelých 50 m.	U propustku, pár metrů od Josefky, u výraznější zatáčky. 49.6967517N 13.7855394E
	Smrk v rezervaci Na skalách    V květnu 2022 jsem v severozápadním výběžku rezervace Na skalách našel impozantního velikána. V rozvolněném smíšením lese ční do 44 metrové výšky jedinec s obvodem 355 cm. Odolal i pádům mohutných buků v okolí.	Těsně za dohledností od asfaltky od Spálené boudy na Soudnou louku. 49.6064772N 13.7646967E
	Smrk pod Kokšínem    V září 2021 jsem pod strmým jižním listnatým svahem s bylinným podrostem objevil dalšího velikána. Část kořenů smáčí v Bradavě, kmen má nahnutý na jih ke Kokšínu. Kmen s obvodem v prsní výšce 346 cm a výškou 45 m ční nad okolní listnatý porost.	Na pravém břehu Bradavy v kaňonovitém údolí.   49.6176347N 13.6731339E
	Smrk pod Malou Vískou    Nejníže položený velký smrk bojující s kůrovcem, přitom je jen 15 m od potoka. V obvodu jeho kmen měří 342 cm a na výšku strom má 44 m.	Na levém břehu Červeného potoka asi 600 m nad Neřežínem. 49.7794458N 13.8842272E
	Smrk v rezervaci Getsemanka    Poblíž okraje rezervace v zimě svítí do dálky jeho jehličí. Tento smrk s obvodem 344 cm a výškou 42 m zatím s kůrovcem nebojuje. Možná z důvodu malého množství smrků kolem, kdy ho rozlehlá listnatá enkláva vlastně brání.	V jihozápadní části rezervace, poblíž průseku. 49.5925139N 13.7529681E
	Smrk na Rezervě    Exemplář stojící na štěrkové náplavě mezi potokem a vedlejším prameništěm s obvodem kmenu 337 cm a výškou 43 m.	Na pravém břehu potoka Reserva, asi 200 m nad Němými. 49.7081697N 13.8263661E
	Smrk u Červeného potoka    V rozvolněném jehličnatém lese asi 50 m od potoka roste jedinec s obvodem kmenu 319 cm a výškou 48 m. Bojuje s kůrovcem, snad na vodu dosáhne snadno.	Na levém břehu Červeného potoka, asi 500 m nad Neřežínem. 49.7709397N 13.8942358E

Shrnutí

Po výčtu nejzajímavějších stromů na Brdech (je jich spousta o něco menších neméně zajímavých, ale v zájmu konečnosti alespoň tohoto článku...) předkládám ještě tabulkové shrnutí:

Odumřelé stromy

Člověk se rád vrací k velkým stromům. Snad z úcty k jejich stáří, k jejich věkovité moudrosti, možná  proto, že neutečou. Poutníka velikán naplní sounáležitostí s lesem, s krajinou, s náladou, s tichem, s poznáním věčnosti i smrtelnosti zároveň. Takto jsem se rád vracel třeba k buku pod Kloboučkem, jemuž jsem ještě v roce 1995 naměřil v obvodu 501 cm, v roce 1997 jsem našel už jen pařez tohoto někdejšího krále buků. Smutné shledání bylo i v březnu 2008 se zlomeným tehdejším králem smrků o obvodu 376 cm (1999) u Červeného potoka (padl při vichřici Emma).

Než jsem se po letech znovu vydal systematičtěji za stromovými pradědečky a prababičkami, spoustu už jich nedožilo. Nenašel jsem již buk na západním úbočí Prahy ani buk jižně od skály Marie Terezie, z javoru klenu s obvodem 397 cm (2015) v aleji u Přední Záběhlé zbyl od září 2015 jen pařez (asi byl nebezpečný u komunikace), věkovité buky na Getsemance už tlejí vleže, jednoho z velkých smrků na západním břehu Padrťského rybníka už skolil kůrovec (zaplatil za blízkost odvodňovací strouhy), zažil jsem i další zklamání. Není třeba chodit ani moc daleko, však teslínský hraniční buk mezitím přišel o svou významnou část, taktéž buk brána doznal drastického poškození.

Ale nezoufejme, od dob 90. let 20. století se obraz lesů změnil a mění. Už dlouhá léta hromadně zmlazují jedle, holosečné hospodaření je minulostí (prakticky nejsou lidi na výsadbu a údržbu velkých pasek a oplocenek), i když nynější kůrovcová kalamita jej velmi připomíná. Avšak díky ní se objevují z hlouby lesa právě ti velcí a povstávají, aby nám připomněli, že jsou pořád zde a stále čekají, až jim dáme příležitost opanovat své okolí.

Pevně věřím, když vím, jaké krásné zdravé a mohutné jedince na Brdech máme, že je budou moci obdivovat i ti, co přijdou dlouho po nás. K tomu si můžeme ještě představit, že díky velkému rozsahu nynější kůrovcové katastrofy na Brdech, kdy není v lidských silách vše uměle zalesnit, bude velká část nových lesů, co povstanou, věkově i druhově o poznání různorodější než nynější rychle řídnoucí porosty.  Snad dojde konečně k rozvolnění po letech opakující se vlny a někdy kolem roku 2094 nepostihne brdský les další všeobecná kalamita kvůli monokulturnosti a stejnověkosti.

Bylo samozřejmě naivní si myslet, že v roce 2021 a později zaznamenaní a nově nalezení stromoví velikáni budou nesmrtelní. Níže budu se zármutkem zařazovat ty z věkovitých stromů, které z "top 10" sestoupí vlivem kalamity nebo lidskou rukou.

Prvním z nich se stal už v září 2021 jeden z největších smrků na Třemšíně.

+ Smrk pod Třemšínem + Obvod 374 cm, výška 46 m, objem dřevní hmoty 25 m3 (2. 4. 2021). Byl pokácen 10. 9. 2021 údajně z důvodu ohrožení sousedního 150 m3 objemného smrkového porostu, i když tento mohykán poměrně úspěšně s kůrovcem díky prameništi v jeho kořenech bojoval. Napočítal jsem 198 letokruhů, což odpovídá roku 1823 a což potvrzuje odhadovaná stáří takto velkých jedinců. Sám si nemyslím, že by byl pokácen kvůli kůrovci. Až půjdete někdy kolem, zastavte se a vzpomeňte.

Západně od nejvyšší Salmovy serpentiny. 49.5672428N 13.7841444E

Anomálie

Během výprav za stromovými velikány, ale i v dřívějších dobách, jsem si všímal i všelijakých anomálií. Jde o přírodní nebo člověkem ovlivněné změny a odlišnosti oproti standardní vizáži jehličnanů a listnáčů.

Začneme-li shora, hned u špičky stromu nás u jehličnanů může upoutat čarověník, jakési zhuštění větvení. U listnáčů k tomu dochází zpravidla u nižších větví.

Pak se může jednat o nezvyklý růst kmene, který se někdy plazí po zemi, jindy je značně nakřivo nebo se nezvykle prohýbá do luku nebo do tvaru hokejky. Kmen umí kvalitně vyhnít, vznikne tak dutina. Jsou stromy, skrz které lze vidět, pod nimiž lze projít nebo do nichž se lze schovat.

Další odlišnost se vyskytuje čas od času u větví, které buď třeba téměř chybí nebo jich je naopak až nad míru hodně. Některé větve se umí i vracet zpátky do kmene nebo se vzájemně propojovat. Větve umí i zakořenit, dostanou-li k tomu příležitost. Na pláních Toku lze najít tvary podobné cirkusovým stanům složené z dědečků smrků uprostřed, které se okusem zvěře a kořeněním větví po krajích neustále rozrůstají.

Velkou variabilitu umí stromy předvádět i u kořenů, neboť je buď naše oko zcela postrádá nebo je můžeme stopovat dlouhé metry od kmene. Kořeny objímají kameny, sousední stromy nebo i jen vzduch, když jim hmota v okolí uhnije nebo proschne.

Vzájemné soužití i různých druhů stromů přináší někdy bizarní tvary. Ve snaze využít všechno světlo v lese nebo v touze po živinách či stabilitě jsme svědky zajímavých propletení. Když už je vzájemné blízké soužití nevyhnutelné, každý jedinec bojuje za přežití. Málokdy to dopadá tak, aby dospělé či věkovité stromy spolu žily v pospolitosti. Častěji v průběhu let to ten slabší nezvládne.

Prohlédněte si na závěr, trochu pro odlehčení, pestrost tvarů, možnosti a snad i fantazii matky Přírody na přiložených fotografiích.

Čarověník na smrku na Chocholaté skále. Tato anomálie pravděpodobně vzniká činností parazitujících organismů nebo mutací pupenů, které strom vybudí k mnohočetnému větvení a zahuštění. Sbírání a úspěšné pěstování není snadné, každopádně čarověník nelze vypěstovat ze semínka. Vyskytuje se vzácně na téměř všech druzích stromů.	Výrůstek na kořeni smrku na Marásku. Z kořene nejspíš kdysi vyrůstal vedlejší kmen, který postupně objímala přibývající tkáň. Pak vedlejší kmínek uschnul? Byl zadušen touhle ochranou? Zde po stržení kůry vlivem kůrovcové těžby.	Dva mohutné kmeny buku s podporou pouze jednoho na Getsemance. Předpokládám, že to vzniklo složitou kořenovou strukturou na někdejším humózním podkladu. Po zetlení podkladu se kořeny mladého dvojáku ocitly na volném vzduchu, případně byly ještě poškozeny vnějším vlivem. Odumření jedné poloviny kořenů vyřešil strom jako výpomoc bratra bratrovi.

Vzdušné kořeny vznikají tím, že pod stromem sesedne půda, na níž vyrostl, např., když jeho kořeny objímaly padlý trouchnivějící kmen nebo když dojde ke ztrátě vlhka v půdě. Tento smrk je poblíž Teslínů. Tyto kousky umí i modříny nebo olše.	Mám pocit, že tento vějíř větví vznikl okusem zvěře, která má ve slinách látky podporující růst pupenů. Nejspíš k tomu došlo už před mnoha lety. Exemplář od Nových Mitrovic.	Na Skelné Huti nad Lázem se podařilo přežít větvi břízy, která byla na chvíli zatěžkána kmenem jiného stromu a přimáčknuta k zemi. Zakořenila, cizí kmen uhnil. Větev a bříza roste dál, je tak stabilnější.

Buk na hřebeni jižních Brd mezi Getsemankou a Chynínskými buky, který stojí na třech nohách. Můžeme se asi jen dohadovat, zda tomuto tvaru dal vzniknout jev vzdušných kořenů, vykotlání hnilobou či něco jiného.	Bříza východně od boudy Roubenky pod Hengstem. Boule nebo nádor nebo bujení na kmeni zde dosahuje obřích rozměrů. Poměrně běžný jev u buků a smrků, často i násobně na jednom jedinci.	Kroucený kmen kousek od studánky Herpánka pod Kamennou. Kroutit se umí asi všechny druhy stromů, když k tomu mají důvod. Tím bývá změna prostředí kolem, např. sesuv či nestabilita půdy, odstranění sousedních stromů či překážka, kterou už člověk stromu dávno odebral. Může to být ale i zalehnutí později zetlelým kmenem v útlém mládí stromu.	Smrk s bleskem dávno hluboko rozříznutou kůrou pod Břízkovcem. Zde je vidět, kolik smoly umí jedinec, který má přístup k vodě, vyprodukovat, aby se dostal ze zdánlivě smrtelného zranění.

Dva kmeny borovice se spojují ve 4 m nad zemí do jednoho. Poraďte mi, neumím si to vysvětlit.	Objímající se stromy na břehu Bradavy. Nestačí, že mají spletené kořeny, kterými se chrání před podemletím vodou, ještě se jistí větvemi.	Zvláštní sebeobjímání u smrku východně od Chynína. Nevěřím, že to udělala příroda sama, to musel někdo zaplést.	Soužití dvou nepříbuzných jedinců na Getsemance. Čím starší, tím těsněji. U lidí se tohle dost často nekoná.

Kořenění smrku na Toku. Podivný tvar původně pouze větve, která byla možná kdysi zavalena pod kmenem, což jí dalo možnost zakořenit a začít nový život pro celý zbytek stromu.  Na Toku a ve vyšších či exponovanějších drsnějších polohách jinak smrky koření z dolních větví docela často a bez cizího přičinění.	Bříza na Bílé skále u Lázu se zakroucenou větví. Jak taková větev asi vznikne?	Dva bukoví bratranci a každý má jiný přístup ke způsobu větvení. Jeden zcela bez větví, druhý to kompenzuje. Komunikují kořeny? Na Břízkovci.

Tento článek, fotografie a spousty dalších zde nezveřejněných dat poskytuji pro odbornější přepracování Petru Karlíkovi, který se možná zaslouží o to, že upravená verze vyjde v časopise Veronica. 

Výsledky poskytnu rovněž formou databáze velkých stromů AOPK, abych této instituci pomohl trochu nafouknout a zrevidovat dosavadní obsah informačního systému.

Databázi zašlu rovněž na VLS, abych tak výjimečným exemplářům pomohl snad snáze přežít další desetiletí.

Budu-li mít možnost, budu rád tento článek, třeba i s přispěním všímavých čtenářů, doplňovat o nové kusy. Neboť mi zcela jistě unikli jedinci, kteří by stáli za zveřejnění, byť mám několik tipů na správná místa ještě v rukávě. Znáte nějaká?