Zdravím všechny v novém roce. Chtěl bych nechat chvíli stranou problémy, do kterých se dostávají lesy tak nějak nechtěně vlivem plánovaného rušení vojenského újezdu ve středních Brdech a vyhlášení CHKO v Brdech středních i v jižních. Dnes bych se chtěl pověnovat lesům zejména po stránce hospodářské.

Prohlédnete-li si do času pozastavený vzkazovník (nehodlám číst Krysu a jiné, kteří nedokáží bez urážek unést jiné názory na výše uvedený vývoj regionu), případně i tuto zprávu, je zřejmé, že jako lidé procházející - světe div se - cestami skrze Brdy lesem, všímáme si těžby. Ta samozřejmě může logicky více bít do očí v jarním a letním období a zejména pak v blízkosti skládek dřeva nebo dřevozpracujících pil. S plošným rozšířením používání harvestorové těžby (VLS i LČR) vidíme v porostech známky po této moderní těžbě, která vzala práci klasickým dřevorubcům. Základní otázka - netěží se moc? Dodržují se lesní hospodářské plány?

 Nechci se zastávat ani jedné strany sporu (kus pravdy mají asi všichni) - jedni tvrdí, že lesy jsou věkově díky kalamitám v minulém století spíše starší, a že tedy jaksi dožívají silné ročníky. Druzí tvrdí, že velkoplošně hospodařící subjekty jdou za hranu lesního zákona (mají na to) a obhajují to správně zvládnutou papířinou, která dokladuje, že je vše uděláno v souladu s předpisy, přitom v lesích zůstává stále více nad míru proředěných porostů. Nerespektuje se údajně ani zakmenění ani obmýtní doba. Pěstuje se hlavně smrk a hospodařící subjekty nevěnují potřebě postupně do Brd navrátit původní přírodě blízké smíšené porosty (tam, kde to lze) patřičnou pozornost.

 Nejsem žádným znalcem pěstování lesa, ale z toho, co už po léta vídám na vrchovině, jsem tak nějak snad pochopil stávající trendy. Začneme-li od začátku, po holině (holoseče jsou oproti dřívějším dobám nebo kalamitním dobám 90. let výrazně plošně omezeny) přichází na řadu zalesnění. V takových místech se zpravidla v centrální části paseky postaví oplocenka, do níž se vysází část cílové kultury (často smrk doplněný například bukem, jedlí, borovicí - dle lokality) a část pomocných dřevin jako je bříza nebo modřín. V oplocence často zůstává jeden nebo dva výstavky z původního cílového porostu, aby se usnadnilo zmlazení právě tímto druhem stromu. Tato oplocenka vyžaduje v prvních letech velkou péči - opravy, vyžínání trávy a podobně. V místech, kde je snížen okus zvěří nebo kde se nevyplatí stavět oplocenku, se používá jen ochranných nátěrů. Kbelíky a víka se zbytky nátěrů se potom po léta povalují kdesi v příkopech cest. Okolí oplocenky (obvykle okraje paseky) lépe samo zmlazuje dřevinami v okolí se vyskytujícími, řekl bych od 90. let zmlazuje poměrně dobře i jedle.

Pak následuje fáze, kdy oplocenka přestává plnit svoji funkci, a kdy je třeba oplocenku rozebrat, odstranit, odvézt. Zde je radno poznamenat, že k tomu ve valné části případů nedochází, nacházíme pak ještě po letech uškrcené stromy se zarostlým oplocením, ale i zraněnou zvěř, která se zamotala do balíku starého plotu. Rovněž se v lesích najdou jednotlivé ochranné plastové kryty, které pomalu zarůstají do trávy nebo borůvčí, ale i ty, které už jsou velmi malé a těsné pro deset i více metrové buky.
   V období těsně po rozebrání nebo při prvním poškození oplocenek dochází k největším škodám od zvěře. Často jsou to celé skupiny stejnověkých listnatých oplocenek rozeseté v malé oblasti, které vykazují podobné znaky - oholená kůra a větve do výšky 150cm.
   Jdeme dál. Přichází fáze výchovná - pro všechny stromy prostě v lese není místo, necílové stromy, stromy poškozené, napadené, nevhodně rostlé, uschlé, ... musí pryč. Tato fáze probíhá v několika krocích, první krok může být už v oplocenkách, poslední krok může být i jen několik let před dožitím celého stejnověkého porostu. Nacházíme pak všelijaké barevné značky na stromech nebo plastové fáborky, jejichž přítomnost v lesní hrabance se již pomalu stává chronickou.

   Přeskočíme-li možná zakolísání, rozdrobení nebo zmar celého prostu vlivem kalamit (vítr, mniška, kůrovec, námraza apod.), dostáváme se opět k oné holoseči. Zdá se mi, a možná nejsem sám, že zejména v dobře zmlazujících lokalitách se jde s těžbou ve vyšším věku porostu za povolenou hranici (při holosečném hospodaření), a výsledek je ten, že se do prořídlého porostu dostane lépe vítr, srážky, ale i sluneční svit, čímž se podpoří přirozené zmlazování. Pokud se s tím začne včas, pak v době, kdy je optimální (v mýtním věku) původní stejnověký porost pokácet, je již nižší patro dostatečně vzrostlé, čímž nevzniká potřeba zalesňovat v takové míře, jako tomu bylo v minulosti. Postačí pak místně doplnit výsadbou například listnatých dřevin v případě, že se v původním porostu tyto dřeviny nevyskytovaly, a tedy, když se nezmladily. Tento popsaný způsob hospodaření lze pozorovat hlavně ve vyšších nebo exponovanějších partiích lesů. V nižších oblastech je to obligátní boj s vodou a temnou kyselou oplocenkovou smrčinou. V těchto polohách se ale zase nachází poměrně významné množství sympatických oplocenek plných jedlí a buků.
   Neviděl bych to tak černě, jak to možná vypadá, když nelze konce skládky dřevní hmoty dohlédnout. Pro těžbu se od základu rekonstruují staré nepoužívané cesty, vyspravují se průseky, staví se propustky a podobně. Les se stává jaksi přístupnějším a prostupnějším. Nechci hodnotit klady nebo zápory tohoto postupu, ale chtěl bych jen upozornit na další souvislost, a tím je vodní režim v lesích, který tímto velmi trpí v záporném slova smyslu. LHP jistě už nyní přece počítají s přirozeným zmlazením, s nižším stavem zvěře, s plošně méně rozsáhlými holosečemi (pokud jsou potřeba), s výsadbou listnatých dřevin atd. Mnohé se již po řadu let uskutečňuje. Nechce se mi věřit, že s příchodem odborníků z MŽP, potažmo s případným vznikem CHKO, by se situace v lesích nějak výrazně změnila.
   Les se bude i nadále pěstovat za účelem zisku z prodeje dřevní hmoty a z vedlejších efektů, které nejdou tak snadno zpeněžit, se zřejmě nikdy hospodáři nenají.

 Toto byla, je a bude situace u lesů, kde na plošně velkých celcích hospodaří velké organizace (státní organizace na státní lesní půdě). Trochu jiná situace nastává v místech, kde hospodaří obce v obecních lesích (jiný rozpočet, jiná rozloha, jiné možnosti) nebo dokonce soukromé subjekty na obecním nebo soukromém lesním majetku. Zde jsme všichni zvědavi, jak dopadnou církevní restituce, a jakým způsobem pak budou církve nakládat se svým majetkem. Týká se to prakticky celých Brd, nejméně pak těch středních, kde dostaly při zřizování VVP ve 20. letech minulého století církve za lesy řádně zaplaceno. O dost hůře už tomu bylo při rozšíření VVP v 50. letech. Jižní Brdy ale i Hřebeny byly v polovině minulého století násilnou změnou vlastníků lesní půdy bez řádných výkupů. 
   Dílčí kusé a různě důvěryhodné informace o tom, jak se kde zle nebo naopak dobře v lesích hospodaří, si jistě vyslechl každý. Nechávám tedy zde prostor pro vaše zkušenosti, názory, pro vaše postřehy z vašeho okolí. Třeba na tento web zavítá i člověk, který by to tu nebo jinde mohl nějak ovlivnit a snad by v duchu starých dobrých hodnot pomohl brdským lesům zase povstat nad jiné. Dlužno dodat, že se v lesích stále nachází množství velmi hezkých porostů nebo jen jednotlivých významných stromů, ale přesto...

Toto téma dává celou řadu otázek, na něž není snadno jednou větou odpovědět. Je možné, že bude článek nějakým směrem dále doplněn nebo v případě zájmu konkretizován. Každopádně budu rád, když i skrze tuto úvahu budete v lese našlapovat s vědomím lopotné práce generací lesníků a lesních dělníků, jejichž vizitkou nynější brdské lesy jsou i přes to všechno, čím si prošly. Třeba si lépe všimnete vyspravené cesty, vykácené holiny, odvodněné paseky, nového propustku nebo od svážení dřeva zdevastované cesty.