Tradiční výprava za babím létem zvaná na počest někdejších extrémních pochodů "osmistovky" už je za námi. Nádherné sobotní počasí babího léta bylo svědkem rekordní účasti. 

   Akce se uskutečnila první víkend v říjnu 5.-7.10.2012. Ústředním motivem byla PVO v jižních Brdech, z čehož byla zřejmá sobotní trasa od Chynína k Vacíkovu s průvodcem Pavlem Wunschem.

   Už jako tradičně nebyl velký zájem o nocleh pod širou oblohou, a tak jsem nedělní část ani příliš neplánoval a nechával ji na domluvě. Vzhledem k vývoji předpovědi počasí na noc na neděli a neděli se postupně i ti skalní z druhého dne odhlašovali až zbyl pouze Dědek Čeněk a já, kteří jsme si to po úvaze dali z Míšova už v pátek večer přes Marásek k Chynínskému domku, odkud to ráno po teplé noci na místo srazu už nebylo daleko.

   První cíl výpravy nebyl daleko, kousek po silnici na Radošice, Pavel se ujal zajímavého výkladu na místě jednoho ze zarůstajících odpalovacích stanovišť. Pak jsme si prohlédli zříceniny autoparku a chátrající vykradenou hlavní budovu.

   Sedmnáctičlenný zástup pak pokračoval do třemšínských lesů na červenou turistickou značku k Nahořovu k buku dvojáku (bráně), po modré k Salmovým serpentinám, po červené k hájovně Na Dědku a dál nad Vacíkov k druhému objektu PVO, který byl sice modernější a novější, leč dříve zmizel ze světa. Proto jsme se mohli pouze procházet po panelové cestě a hledět na proluky lesa po demolici objektů.

  Rozloučili jsme se se skupinkou kolem BrKa, kteří šli navštívit nedalekou uzavřenou štolu pod Petráškovo horou, Vacíkov a dál mířili k Rožmitálu. Vrátili jsme se zpět k hájovně Na Dědku, a dál po červené pod Třemšín, kde jsme se rozdělili na "vrcholové" družstvo a na družstvo, které "se spokojí s obejitím Třemšína". Kupodivu těch spokojených bylo méně. Sice nevím, kudy přesně šlo druhé družstvo, ale jisté je, že dorazili v podvečer do Chynína k motorovým přibližovadlům.

   Více kroků a větší vítr, který jako jediný kazil dokonalé slunečné podzimní počasí, si určitě užilo první družstvo. Nejprve Salmova cesta, pak Třemšínská bouda, pak samotný Třemšín (tou dobou obležený nějakou vícevěkovou organizovanou skupinou), nádherně barevný Křemel s drobnými výhledy a pak po odbočení z hlavního hřebene dlouhý skalnatý Hřebenec. Odtud po kratším ustrnutí nad přírodním výtvorem a stále chutnými borůvkami pokračovalo vrcholové družstvo už z kopce na červenou turistickou značku a po ní dále do Chynína.

   Páteční duo pak ze slunného a větrného Hřebence absolvovalo cestu na Getsemanky, Míšovské buky a do Míšova.