Ať už se pohybujeme na kole, na lyžích nebo pěšky, vždycky kromě živé a neživé relativně statické přírody kolem nás pozorujeme i dynamicky se vyvíjející počasí, které dokáže velmi pozitivně nebo negativně ovlivnit náš estetický zážitek, případně i zdraví. Pojďme se teď nechat chvilku omámit naší fantazií, projděme se po lesích a přečkejme s nimi všechny projevy a zvláštnosti brdského mikroklimatu.

Nižší srážky

   Brdy trochu doplácí menším množstvím srážek na existenci pohraničních hor, zejména Šumavy, Českého lesa a Krušných hor, které vytváří v české kotlině jakousi srážkovou poušť. Nejvíce se to projevuje v zimních měsících nižší sněhovou pokrývkou. Na lyže v Brdech obvykle stoupáme poprvé kolem Vánoc (díky inverzím, viz dále) a podruhé až ve vrcholící zimě koncem února.

   Některá jara jsou tak extrémně suchá. Velká část menších toků odvodňující níže položené partie úplně vysychá, voda dalších se často nepozorovaně ztrácí do naplavenin. Podstatné části studánek se nedá v tomto období věřit. Vodárenské nádrže stačí sotva uspokojovat poptávku úpraven po surové vodě, také trochu díky módě napouštění zahradních bazénů. Do lesů bývá vyhlášen zákaz v vstupu pro nebezpečí požáru. Vcelku objektivním ukazatelem vlhkých a suchých let (s určitým zpožděním) nám může být někdy zatopený, jindy suchý lom pod Palcířem severně od bývalého Kolvína . 

   Léto jako by se srážkový deficit snažilo dohnat bouřkami a intenzivnějšími dešti. Velké plochy lesů ve vnitřních Čechách mraky přitahují jako magnet. Největší brdské povodně spadají výhradně do období od poloviny května do poloviny srpna. Několik dnů neustávající deště spojené obvykle s chladným počasím následujícím po prudkých bouřkách nejsou výjimkou a vyhánějí z lesů i ty nejotrlejší otužilce. Studené a vlhké lesy se pak ponoří do mlh a trvá několik dnů než opět zvítězí léto.

   Podzimní měsíce nejsou bohaté na srážky. Jejich podstatnou část zachycuje z mlh a mraků vegetace. Přesto přeze všechno, vlhko v lesích ještě je, když stále narážíme na hejna komárů a much, rosnatku a sedmikvítek evropský.

Inverze

   Specifická je brdská inverze, kterou zastihneme nejčastěji v listopadu a v prosinci, výjimečně na jaře. Svojí nadmořskou výškou kolem 700 m n.m. dosahují kopce téměř výšky horního okraje inverzní oblačnosti. Velmi zřídka se stává, že se v nejvyšších polohách ocitnete nad mraky a svítí vám sluníčko, častěji se budete pohybovat v teplotách hluboko pod bodem mrazu a na sluneční svit nebudete mít nejmenší naději. Kombinace tohoto jevu s eventuelní vyšší sněhovou nadílkou v podzimních měsících způsobuje pomalejší odtávání pokrývky a při dobrém střídání inverzní a na sněžení bohaté oblačnosti vzniká čas od času paradox, že na pohraničních horách (kde za inverze sníh odtává) je na rozdíl od Brd méně sněhu či dokonce žádný. A tak jsme někdy kolem Mikuláše překvapeni neočekávaným sněhem nebo jeho množstvím, bývá mokrý a na povrchu málo zmrzlý.

Mrznoucí mlhy a námraza

   Hlavně během inverzního počasí, často kolem Vánoc, dochází v Brdech k ledovým jevům. Vlhkost obsažená v po horách táhnoucích se mlhách ulpívá také na stromech a tvoří se námraza. Proto můžeme pozorovat na okrajích porostů, na exponovaných stromech, chybějící špičky smrků. Pohyb v lese například za novoroční oblevy se silnějším severozápadním větrem, který by pročesával těžké, ledem obalené stromy, a tu a tam by odkrajoval z jejich kmenů několikametrové a mnoho kilogramů vážící krunýře, může být velmi nebezpečným adrenalinovým sportem.

Vydechující kamenná moře

   Na kamenných mořích, která jsou výškově a objemově rozsáhlejší, dochází během roku k zajímavým setrvačným efektům, které jsou blízké efektu ventarol na severočeském Borči u Lovosic. Vlivem volných prostor ukrytých pod masou kamení a díky průvanu a komínovému efektu můžeme v zimě za mrazu a sněhu pozorovat vydechující kamenné moře. V horních partiích poblíž mateřských skal vystupuje teplý vzduch a kondenzuje pára v místech, která jsou proto mokrá a beze sněhu. Naopak na jaře opačným komínovým efektem klesá studený vzduch a u paty kamenného moře umožňuje tajícímu sněhu vydržet déle.

Odtávající sníh

   Pozorujeme-li sněhovou pokrývku během zimy, zjistíme, že její nejsilnější vrstvu zaznamenáme zpravidla na přelomu února a března. Poté sníh odtává rychleji než stačí dopadávat nový. Průběh na sníh vydatnějších zim však na pár místech bývá odlišný vlivem

zvýšené tvorby závějí a existence relativně členitých odlesněných ploch ve vrcholových partiích hor. Ať už je to cílová plocha Jordán nebo Tok, na obou se vyskytuje často ještě i v květnu několik izolovaných tajících památek na právě uplynulou zimu. Zejména na Toku lze pozorovat, kterak si odtávající sněžníky hloubí terén, a tak s každým dalším rokem setrvávají stále déle. Bez existence vysoko severovýchodně exponovaných a členitých odlesněných ploch by tento fenomén známý jen z velehor nemohl vzniknout.

   Kromě vysoko položených míst, kde si můžeme na jaře ještě dlouho sáhnout na něco zmrzlého, lze najít o hodně skromnější a také méně trvanlivější zbytky sněhu na severních a východních delších svazích vnitřních údolí, nejčastěji na pasekách obdařených přirozenou obnovou v podobě hustých několikaletých smrčků, pod nimiž se sníh schovává v silnějších zimách nejpozději do dubna. To, že to bývá v místech výstupu kamenných moří nad vegetační kryt, je zcela normální. 

Padrťský setrvačník

   Na vrchovině je hodně údolí, potoků a vodních ploch, ale jen jedno ploché a široké údolí je ovlivňováno přítomností velkých mas vod natolik, že to lze přímo pozorovat. Je jím samozřejmě údolí Padrťského potoka a ovlivňováno je rozlehlými Padrťskými rybníky. Nejde jen o ony dva velké rybníky, ale i o několik menších vodních ploch v jejich okolí a také o podmáčené smrčiny a vlhké louky. Na podzim trvá poměrně dlouho, než oba velké rybníky z větší části zamrznou a okolní lesy a pláně přijdou zimě na chuť, zato v březnu se nechce mrazem opanované údolí dlouho vzdát nastupujícímu jaru. Samozřejmě je to vše znát na teplotách, inverzích a mlhách, o kterých by nám asi mohli poslední pamětníci zaniklé Padrtě zasvěceně vyprávět. Také v létě se přítomnost rybníků projevuje vyšší vlhkostí a nižší teplotou.

Historické změny klimatických podmínek

   Tvar a povrch reliéfu předurčuje klimatické pochody v konkrétní lokalitě. Tvar krajiny příliš ovlivnit nelze, i když například povrchová těžba na Červeném vrchu proti dobám sucha a povodním zrovna nepůsobí. Tedy, zbývá povrch. Je tvořen výhradně lesním porostem, občas lučními společenstvy a v mizivém procentu vodní hladinou.

   Už od 16. století se začala měnit druhová skladba porostů v neprospěch listnatých dřevin. Vznikly smrkové monokultury, těm vděčíme za kyselejší půdu, která není schopná zadržet tolik vláhy. Zhušťováním cestní sítě a odvodňováním podmáčených míst byly Brdy zbaveny velkého procenta své původní vlhkosti a svého vodního rezervoáru. Odlesněním střelnic, zejména Jordánu a Toku, výstavbou Klondajku a dalších menších betonových moster se změnily odtokové podmínky v dotčených oblastech, které ale mají v těchto případech velký vliv i na své širší okolí.

   Brdy tvoří jakýsi propustný mantinel znečištění severozápadních Čech, chrání tak trochu Čechy jižní. V 90. letech 20. století došlo k významnému snížení emisí v ČR - oxidy síry o cca 60% a oxidy dusíku o cca 20%. Tento fakt je potěšující jen do té doby, než si uvědomíme, že vzdušné znečištění cestuje stovky kilometrů, a tedy že brdské lesy ovlivňují emise například polské a německé (asi z 60%), u nichž k tak zásadním poklesům produkce nedošlo. Toto realtivně významné snížení českých emisí bylo provázeno však i poklesem emisí prachových částic o cca 90%, které paradoxně neutralizováním kyselin snižovalo kyselost srážek. Jejich nynější "nedostatek" v důsledku způsobuje to, že současné deště ovlivňují kyselost půd velmi srovnatelně s dobou před snížením emisí. Okyselování půd se děje tzv. suchou (prachem ulpělým na porostech, později smývaným) a mokrou depozicí (klasický kyselý déšť). Výzkumem bylo zjištěno, že půda listnatého lesa je okyselována asi 3x méně než půda v lese jehličnatém - důvod to má právě v suché depozici. Listnáče mají jednak menší povrch svých "plic", a pak na zimu opadávají, proto je do půdy smýváno z jejich korun méně kyselin. 

   Jako důsledek tohoto stavu můžeme pozorovat v jehličnatých Brdech smrky s rezavějícím jehličím a s jeho ústupem (defoliace) na stromech v nadmořských výškách kolem 750 m, například na Hlavě, Jordánu, Marásku, Praze a Toku. Půda negativně ovlivněná také chudým podložím je díky takovým srážkám zase kyselejší a vyplavuje se z ní hliník, se kterým si musí pak poradit úpravny pitné vody. Kromě hliníku jsou z půdy bez náhrady dlouhodobě vyplavovány prvky jako vápník, hořčík a draslík, čímž se zhoršují podmínky zde živořících smrků na dlouhá desetiletí dopředu. Jedinci odumírají již při 20% defoliaci právě díky ochuzené půdě, při 40% defoliaci pak odumírají i jedinci minerály v půdě nepostrádající. Je někdy asi i žalostný pohled do očí o zázrak se snažících lesníků. Porosty navíc trpí ještě okusem, loupáním zvěří, ta je z tohoto hlediska udržována i přes zlepšení v nesmyslně vysokých stavech zimním přikrmováním.

   Takto rychle rozvrácené půdy, které se tvořily po tisíce let od posledního zalednění, se budou jen velmi pomalu vracet do své původní rovnováhy, pokud vůbec. To proto, že i přes snížení emisí jsou půdy v celé ČR zatěžovány okyselováním, které stále trvale zhoršuje půdy nad tzv. kritickou zátěž (dusíku i síry). Ochablé porosty na těchto půdách by se skoro měly modlit, aby nepřišlo třeba období velkého sucha nebo extrémní změna teploty, např. v zimním období. Jejich kořenový systém stejně tak i plíce by to nemusely přestát.

   Jako indikátor přemíry dusíku je nepřítomnost brusinek, které mají v současných Brdech poměrně nevýznamné zastoupení. Dalším už zhoubně se projevujícím indikátorem je pak rychlý neduživý dusíkatý růst stromů, které jsou pak velmi lámavé. Dusík v tkáních láká také více hmyzí škůdce. Indikátorem vymývání hliníku jsou životapusté brdské potoky, které v 80. a v 90. letech 20. století byly dle pH rekordmany na území dnešní ČR - pH klesalo běžně i pod 4,5.

   Lesy za dnešních podmínek neudrží větší množství vody a rychle podléhají obdobím sucha, rovněž nejsou schopny výrazněji snížit rozsah povodní. Zlepšení na tomto poli může vést pouze cestou opětného nezalesňování nebo když, pak zalesňováním listnatým, což asi není po vůli ekonomickým subjektům v Brdech lesnicky hospodařícím. A tak se možná dočkáme spontální a přirozené obnovy lesů v Brdech ve chvíli, kdy peníze už nebudou tak důležité.

Nezdravý les = nezdravé klima

   Do budoucna snad lze počítat s postupným, ale velmi pomalým, zlepšováním druhové skladby lesů. Uvažuje se o stavbách přehrad nebo suchých poldrů, které však neřeší příčiny neodhadnutelných odtokových poměrů na horních povodích brdských toků, ale snaží se čelit až katastrofám na středních a dolních tocích svojí kontroverzní existencí. Ve spojení s proklamovaným globálním oteplováním se stále více vody zbavovaný brdský les výstavbou osamocených obřích prakticky retenčních nádrží nezachrání. Naopak, v dobách sucha bude jejich hladina povážlivě klesat a z vyprahlých lesů k nim nedoteče ani kapka. Finance určené na tyto megalomanské projekty ničící zrovna nejvlhčí části lesů by se mohly spíše věnovat na rozvrácení monokultur, na obnovu původních lesů, místních drobných mokřin a rašelinek, aby Brdy mohly opravdu fungovat jako správná "hydrologická houba" tak, jak ji popisoval v roce 1925 prof. Dr. V. Láska.