Legenda o dávné vraždě četníka ožívá.

    V Mýtě a jeho okolí se z generace na generaci vypráví o skoro sto padesát let staré události, kterou byla vražda četníka Čížka. Ještě dnes se najdou zarytí obhájci jedné ze dvou variant, popisujících jak se zločin udál. Co se to tehdy stalo v místě se jménem "Studená kuchyně"? Je to úsek cesty z Dolního Kařízku do Kařeza, nacházející se proti Bechyňskému rybníku. Zde byl jednoho dne roku 1870 objeven krví zalitý, mrtvý četník Jan Čížek, v té době starý 25 let. Opodál byl nalezen jakýsi chromý či beznohý (prostě pohybu neschopný) mrzák. Přirozeně, že byl podezírán ze spáchání vraždy, ale nepodařilo se mu ji prokázat už vzhledem k jeho nemohoucnosti. Až na smrtelné posteli se přiznal, že zločin spáchal tak, že když četník s ním soucítil a vzal ho na záda, aby ho odnesl do nejbližší vesnice, vytáhl nůž a četníka podřízl. Důvodem mělo být to, že ho kdysi předtím Čížek přistihl jako pachatele nějakého zločinu, snad pytláctví, a jeho zmrzačení bylo důsledkem represe za tento zločin. Podle jiné verze měl Čížek ve "Studené kuchyni" narazit na partu pytláků, proti které zakročil, ti jej přemohli a smrtelná zranění mu způsobili jeho vlastní šavlí. Tolik alespoň praví zápis o této události provedený na četnické stanici v Mýtě, o kterém příznivci prvé a tudíž odpůrci druhé varianty tvrdí, že byl pořízen až dodatečně. Zdá se,že prvá varianta má příznivců více. Je tak zvláštní, neobvyklá, je tu střet soucitu a ohleduplnosti se sveřepou pomstychtivostí ústící do do tragedie skoro antické. To druhé vyprávění je jednoduché a prosté, završené hrubým násilím spáchaným přesilou. Co také jiného se od takové sebranky, jako jsou pytláci, dá čekat.

    A jaké poslání je nám těmito příběhy z té dávné minulosti vysíláno? To záleží na jeho rozkódování osobností čtenáře. Člověk netečný si to přečte, pomyslí si něco o pitomosti a na věc velice rychle zapomene. Cynik v prvém přiběhu najde potvrzení toho, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Flegmatika druhý příběh utvrdí v přesvědčení, jak škodlivá je jakákoliv iniciativa. Zbytek si snad vyvolá obraz člověka, který je schopen pomoci bližnímu, či plnit svoji služební povinnost spontánně, tak jak to situace bezprostředně vyžaduje.

    To je to cenné, čeho bychom si měli na příběhu všimnout a ocenit. Mnohá povolání to přímo vyžadují, jejich průběh je obdobný příběhu Čížkovu, naštěstí většinou bez tak tragického konce. Zdravotníci pomáhající opilcům a odměnou jsou jim kopance a sprosté nadávky, hasiči při záchraně majetku a životů také nesmí váhat a policie ta má stejně jako v dobách Čížkových svoji funkčnost na této vlastnosti založenu.

    Vážený čtenář, pokud vůbec vydržel toto slohové cvičení čísti až sem, marně hledá důvod, proč čte o těchto zapomenutých událostech. Proč čte dětinské úvahy, jimiž se autor snaží tuto zapomenutou událost křečovitě vpašovat do současnosti. Vysvětlení je prosté. Čížek byl pochován na hřbitově v Mýtě. Jeho hrobu se nevyhnul zub času a za tu dobu jej i dost ohlodal. A tak se město Mýto rozhodlo hrob opravit. A nyní přijde to, proč byl tento článek napsán.

    Opravený hrob bude slavnostně odhalen za účasti Policie ČR, která připraví pro přítomné drobnou ukázku. Dalším důvodem, proč se slavnostního odhalení zúčastnit, bude přítomnost pana plk. Michala Dlouhého, známého jako autora mnoha zajímavých článků o policejních případech a především jako duchovního otce scénářů k "Četnickým humoreskám", tolik oblíbenému seriálu nedávné doby. Pan plukovník přijede s několika kolegy, budou ustrojeni v dobových uniformách a bude i čestná salva. Na závěr celé akce uspořádá pan plukovník besedu o seriálu a i o zajímavých policejních případech. A možná, že bude ještě další překvapení...

    Na tuto slávu si čtenáře dovolujeme co nejsrdečněji pozvat.

    Slavnost proběhne v sobotu 19. září 2009 na hřbitově v Mýtě od 15 hod.

    Protože si nás často pletou s oním Mýtem ve Východních Čechách, upřesňuji, že se rozkládáme u dálnice Praha-Plzeň, nedaleko od nás leží Rokycany a sjezd tu máme EXIT 50.

    Jan Auinger - místostarosta Mýta