|
Cukrák - kdo z Pražáků by neznal tento pomyslný začátek Brd. Nejen, že je to první výrazný kopec jihozápadně za Prahou, ale pyšní se 190 metrů vysokým vysílačem. Nejsem zastáncem technických staveb v přírodě, ale na rovinu vám řeknu, že si to už nějak bez něj nedovedu představit.
Kdysi tady vedla pouhá stezka houštinou. Bylo určitě velkým dobrodružstvím a bylo třeba velké odvahy k cestě po této pěšině v dobách dávných, kdy v místních pralesích řádila ještě divá zvěř a různí lapkové. Později se tato pěšina začala rozšiřovat a přizpůsobovat koňským potahům, které vozily obchodníky se zbožím z jihu do Prahy. Vozila se tudy sůl, zlato, látky a jiné potřebné zboží, putovali tudy vojska i průvody věřících. Je tomu tak do dnes, jen parametry cesty se trochu změnily a dnes zde najdeme čtyřproudou silnici pro motorová vozidla. Parametry se změnily, ale stále, musíte mít odvahu po této cestě jet, stejně jako v dobách minulých. Divá zvěř tu již sice není, ale nahradili ji stejně diví řidiči. Na parkovištích a odstavných plochách v okolních lesích se najdou i náruživí lapkové dodnes, takže pozor, pokud sem pojedete autem :-) Jak jsem již napsal, Cukrák je známý pojem a proto dnes začneme na druhém konci - u vrchu Kamene, který je méně známý a dokonce na něj nevede žádná turistická značka. Jak se sem dopravit nechám čistě na vás. Mohu vám doporučit buď auto a ponechat ho na Jílovišti, nebo příměstskou hromadnou dopravu, která vás zaveze taktéž na Jíloviště a nebo již naším známým vláčkem ze Smíchova zajet do Všenor, ale odtud to budete mít pěkně do kopce. No, ale koneckonců kvůli tomu jezdíme na hory že. Já jsem zvolil jako výchozí bod Jíloviště a na pomoc jsem si vzal podrobnou mapu pro orientační běh v měřítku 1:15000 Není sice nejčerstvější, ale při troše inteligence je to perfektní pomůcka (pokud by měl někdo zájem, tak pár kousků doma ještě mám, takže za známku mohu poslat). Zvládl jsem to i já, takže to nic hrozného není.  | | Mapa pro orientační běh, kam jsem dokreslil turistické značky a naší dnešní trasu | Kámen je nejvyšším bodem zbraslavských lesů a jeho hluboký sráz ke Všenorskému potoku tvořil někdejší hranici klášterního a později panského majetku. Kdysi tento kopec nazývali lité Merštajn, což ve volném překladu znamená "Mořský kámen". Tento název mohl vzniknout, jak uvádí pan Čáka v Toulání po Brdech, v 16. století, kdy patřily Horní a Dolní Mokropsy šlechtici Jakubovi Menšíkovi z Menštejna a ten také vlastnil část tohoto vrchu a Menštejn se mohl zkomolit na Merštajn. Nechci se v žádném případě pouštět do polemik o vzniku původního názvu vrchu Kámen, ale až jej navštívíte uvidíte sami. Pod vrstvou listí vaše nohy narazí na moře kamenů, které vám budou ztěžovat chůzi a tak mě napadá jestli ten název nemohl vzniknout prostě proto, že tu je moře kamenů, či chcete-li kamenné moře. Ale nechme teorie a vydejme se na cestu.  |  | Od hotelu Cinema jsem se vydal po silnici směřující do Všenor a po pár metrech jsem narazil na modrou turistickou značku po které jsem šel až k neznačené cestě vedoucí na úbočí Kamene. Modrá začne klesat vpravo, dolů do Všenor, ale neztrácejme potřebnou výšku a vydejme se po neznačené cestě rovně, trochu do kopce a po 200 metrech už uvidíte po levé ruce hřebínek vedoucí k vrcholu Kamene. Byl jsem tady počátkem listopadu v prvním mrazivém, ale prosluněném ránu a je to nádhera. Holé koruny bukového porostu propouštějí první nesmělé paprsky skoro již zimního slunce a ty nádherně rozsvítí ještě čerstvě zelený mech na pařezech a kamenech, ojíněné spadané listí a v neposlední řadě světlešedé bukové kmeny. Tohle si moje dušička fotografa nemůže nechat ujít a tak se různě plazím a fotím aby mi tahle atmosféra neunikla, ale po shlédnutí fotek musím konstatovat, že žádná fotka nemůže tu atmosféru mrazivého, slunečného a neuvěřitelně tichého rána zachytit  |  | Vlastní vrchol z turistického hlediska nic moc. Žádné výhledy ani významná skaliska a proto sem asi ani nevede turistická značka. A je to dobře. Kdo sem zabloudí může si v klidu vychutnat svou osamělost v nádherném koutu Brd. Vrchol je poset kameny všech velikostí, a různě rozprostřenými prohlubněmi, prostě nádherná divočina. A to jste teprve na počátku svého putování. Z vrcholu se vydejte na severozápad a najdete další dva stejně pěkné vrcholky Kamene. Z posledního vrcholku je možné v tento čas, kdy jsou stromy bez listí, zahlédnout Černolické skály a obec Černolice. Až se toho všeho nabažíte seběhněte dolů z kopce na sever. Projděte kolem krmelce a před sebou uvidíte další dva vrcholky s nepatrným sedýlkem. Nechal jsem se zlákat a zašel jsem na ně. No konec konců, když už tu člověk je, tak si to přece nenechá ujít. Z levého vrcholu (západního) je trochu výhled na Všenory a Berounku, ale zase nic moc. Spíše jsem se opět soustředil na krásnou atmosféru mrazivého rána, které kouzlilo krásné obrazce na listech a pronikající slunce mlhou se též nenechávalo zahanbovat.
 | Vracím se zpět na cestu po které jsem přišel a po ní zpět na modrou a dále na rozcestí s červenou a po té směřuji směrem k Humenské. Abych ale na Humenskou dorazil, musím brzy červenou opustit a odbočit vlevo na pěšinky a po nich, stále po vrstevnici a pak dolů z kopce až k chatové osadě. Po cestě, když vyjdete z lesa a křižujete zelenou nezapomeňte na pohled směrem k Cukráku. Je to docela zajímavý pohled a dostanete představu co vás ještě čeká :-) Nééééé, nebojte není to tak hrozné, celou tuhle cestu se mnou šel můj šestiletý syn Mates a zvládnul to na jedničku. Chatovou osadu projdete a za ní odbočíte vlevo na sever a jste na vrchu Humenská. Ten není ani tak zajímavý, jako jsou zajímavé jeho příkré severozápadní srázy k řece Berounce. Na nedlouhém hřebeni najdete hned tři vyhlídky na Berounku a její okolí. Poslední, východní výhled slouží jako startovací plocha pro rogala a paraglajdy. Teda řeknu Vám, že tady bych asi nestartoval a to mám pár hodin letu za sebou, ale musí to být paráda vznášet se nad Berounkou a pěkně si tu krásu vychutnávat z ptačí perpektivy. Po pravé straně mezi stromy můžete zahlédnou Modřany , Komořany a další sídliště na jižním okraji Prahy No a už se můžeme vydat směrem k Cukráku. Já jsem si to namířil přímo na východ a jal jsem se překonávat hluboké údolí. Trochu se člověk sveze po prodloužených zádech a je dole, trochu vystoupá a je na cestě. Po ní oběhnete kopec a asi po 600 metrech narazíte na výraznou cestu, která vás dovede až k vysílači. Modré značky, kterou potkáte si nevšímejte a jděte rovnou za nosem až se zastavíte přímo před 190 metrů vysokým vysílačem. Je to zajímavý pohled na tohoto obra od jeho základny. A už jsme na konci našeho dnešního putování. Čeká nás už jen cesta zpět do Jíloviště, kolem autoservisu Opel. Pokud jste si nechali auto někde u hotelu Cinema čeká vás ještě cesta kousek po červené. A nezapomeňte se otočit, ať si ještě jednou vychutnáte pohled na vysílač Cukrák. Pro ty co vydrželi číst až sem, mám ještě jeden bonus :-) Po cestě domů jsem si všiml, že nad hřebenem Brd zapadá Venuše. To si přece nemohu nechat ujít a tak ještě v podvečer vyrážím nad Řevnice a snažím se i pro vás tento krásný úkaz zachytit. Ta první je focena vteřinovou expozicí a ta druhá byla exponována 20 minut.
Text a foto: Jakub Kencl
 |
