Náhodné obrázky


Zdena Bradnová
obrázek U svatého Jana
Počet zobrazení:4494

Pavel Wunsch
Padrťské pláně, na obzoru hřeben Kamenné
Počet zobrazení:4681

Jiří Jiroušek
Klondajk
Počet zobrazení:5820
Hlavní stránka arrow Brdské cestopisy arrow Třemšínské pralesy
Třemšínské pralesy | Tisk |  E-mail
Napsal Jakub Kencl   
Středa, 02 duben 2008
Přejít na obsah
Třemšínské pralesy
Den druhý

Den druhý - neděle

Trasa 2. dne našeho putování

Druhý den nás probouzí Slunce svými paprsky, které prostupují hustým porostem Třemšína. Budíme se do dalšího krásného a parného květnového dne. Rychle zapalujeme polní vařič a děláme z posledních zásob vody ranní čaj k snídani a mezi tím než začne voda v ešusu klokotat balíme vše do batohů a chystáme se na další cestu. Všichni pevně doufáme, že v údolí zvaném Myší díra (mezi vrchy Henšť a Na skalách) nalezneme studánku, kde budeme moci doplnit naše vyschlé lahve. Studánka je zakreslená v mapě, ale nikdo zná ji nikdy před tím nevyužil. Vypadá to tudíž velmi napínavě, protože zasoby vody jsou na minimu.

Hřebenovka na Křemelu Monumentální pařez na Holém vrchu

Pomalu vyrážíme přímo na sever po žluté značce přes krásné kamenné pole Křemelu a klesáme dolů na rozcestí u Josefky. Pokračujeme dále po značce k vrcholu Holého vrchu. Pokud se tady budete někdy toulat nezapomeňte se v tomto stoupání ohlédnout a rozloučit se z nádherným vrcholem Třemšínu, na který váš pohled nasměruje cesta, po které jste šli. Brouzdáme se opět nádherně zeleným borůvčím a na Holém vrchu se zastavujeme abychom si vychutnali pohled na masiv Marásku. Jsou zde i krásné pozůstatky vybělených kmenů a pařezu, které nastiňují minulost místních pralesů.

 Pohled na Třemšín z Holého vrchu

Ale to již klesáme dolů k Henšti či Hengsti , jak uvádí mapa. Tady jsou patrné pozůstatky elipsovité tvrze, která měla v dávných dobách za úkol ochraňovat severní přístupovou cestu na Třemšín, jelikož sem z Třemšína strážní nedohlédli. Dnes zde naleznete pouze hluboké příkopy a valy, které obepínají středovou homoli, na které kdysi stávala strážní věž, která sloužila zároveň jako vězení.

 Pramen u chaty Roubenka

TK: Hřebenovka z Třemšína na Henšť podle mne patří k tomu nejkrášnějšímu, co na Brdech (a to na celých, nejen na těch Jižních) můžeme vidět. Působivý je jak terén hřebene, ze kterého se otevírají nádherné pohledy na západní i východní stranu, tak i chrakter smíšeného lesa se zbytky starobilých porostů, mezi nimiž opět převládá buk. Okouzleni jsme tím byli opravdu všichni a tak jsme zapoměli i na tu žízeň.

Po prohlídce valů se začínáme valit dolů z kopce k vysněnému prameni u chaty Roubenka v Myší díře. Malá chaloupka na rozcestí asfaltových cest nás vítá poměrně nadějně podmáčeným okolím a tak se vydáváme severním až severozápadním směrem hledat pramen, který je takto namalován na mapě. Po čtvrt hodině hledání se pomalu smiřujeme s tím, že budeme muset pokračovat až do objektu tábora v Hutích pod Třemšínem, kde snad bude již toužebně očekávaná voda. Až najednou Tomáš objevuje pramen na severovýchodním okraji rozcestí. Je to krásný, silný a pěkně upravený pramen a při chůzi z rozcestí směrem k Huti ho nelze, po levé straně cesty, přehlédnout. Je to paráda se napít čerstvé vody, opláchnout se a v pohodě posedět u zurčící vody.  Všechno jednou musí skončit a i my se zvedáme a vydáváme se na výstup směrem k Třemešnému vrchu a na Štěrbinu.

TK: Myší díra, jak se nazývá údolí mezi Henštěm a vrchem Na skalách, je místo velice zajímavé. Je zvláštní, že když jsme na něj hleděli z vrchu Na skalách minulý den, zdálo se být poměrně úzké a hluboké. Když jsme však nyní přicházeli z druhé strany, byl náš (nebo alespoň můj) dojem přesně opačný - tedy mělké a široké. Ať tak či onak, údolí bylo vždy popisováno jako neobyčejně vlhké a vodnaté. Zde v podstatě vzniká Kotelský potok, který protéká celou rožmitálskou kotlinou. Byl jsem proto zvědav, zda i v tomto velmi suchém období si svoji pověst zachová. Přesto že značná část jeho rozlohy je pokryta mladým lesem, který k udržení vody jistě nepřidá, bylo jí tu habaděj - včetně té pitné. Struhy byly plné čisté vody a i ve vzduchu to bylo znát.

 Jezírko u lovecké chaty

Jdeme ještě kousek po asfaltu východním směrem a po kilometru, u Čertova vřetene, odbočujeme vpravo na lesní cestu směrem k lovecké chatě Sklenná Huť.  Je to ten typ cesty, kde mi běhá při chůzi mráz po zádech. Vyschlé svahy, kamení, vysoká tráva. Po včerejším setkání vidím za každým kamínkem zmiji. Strach má velké oči a tak v pohodě dorážíme na červenou a následně do krásné oázy u lovecké chaty. Malá chatka s ohništěm a sezením u krásného malého rybníčku uprostřed lesů. Nedá nám to a v klidu usedáme na lavičky a obědváme. Trochu nás tlačí čas a tak se pochvíli zvedáme a kolem rybníčku pokračujeme směrem na modrou. Po cestě se mi líbí pár věcí na focení a tak uhýbám z cesty a jdu trochu jinudy než ostatní ale na modré jsme již zase pohromadě. Tady taky zjišťuji, že jsem udělal dobře s mojí "objížďkou", jelikož zbytek narazil na vedlejší cestě na  další plazící se potvoru, tentokráte s přívlastkem šedá. Po modré pokračujeme dále po široké cestě  pod Třemešným vrchem a než se cesta zlomí směrem k silnici zahlédneme v dálce u cesty krásného srnce. Díky vzdálenosti ho můžeme v pohodě sledovat dalekohledem a tyto přibližovadla taky hned putují z ruky do ruky.

TK: To jsme se zase vlastně obrátili o dobrých 150° zpět a postupovali směrem na jihovýchod pod východními svahy Henště a Holého v. I v těcho místech je les zajímavý. Je poměrně hluboký, sušší místa jsou střídána porostem vlhčím, mezi dominantními jehličnany se proplétají listnáče. Sem tam se narazí i na nějaký ten palouk. Ta lovecká chata vážně nemá chybu.

Na rozcestí se žlutou ještě rozhodujeme, že času je celkem dost a pokračujeme dále po modré kolem Štěrbiny k Hradeckému hřebeni. Na úrovni Štěrbiny objevujeme další pramen, který není zaznačen v mapě. Jedná se o zastřešenou studánku, která je nyní sice znečištěna spadaným pylem a nevypadá zrovna použitelně, ale domnívám se, že použitelná je. A když ne na pití tak pro osvěžení a opláchnutí, které přijde v parném létě vhod.

Pramen u Štěrbiny Výhled na Rožmitál

Pokračujeme asi kilometr dále na východ a uhybáme vlevo po zpevněné cestě kolem Štěrbiny na sever. Tady je na mapě značená vyhlídka do okolního kraje, ale nic moc. Musíme se prodrat hustým březovým podrostem na okraj paseky se srázem a odtud je vidět směrem na Bezděkov a Skuhrov. Okolní vzrostlé lesy ale dost omezují tento výhled. Jdeme dále po cestě směrem ke žluté značce a asi po kilometru objevujeme po pravé straně malou skalku ze které se nám otvírá daleko lepší pohled přímo na Rožmitál pod Třemšínem. Tato vyhlídka sice není v mapě, ale zdá se mi daleko lepší než ta značená. Při chůzi po cestě kolem Štěrbiny ji určitě nepřehlédnete a nenechte si ji ujít.

Odtud již scházíme dolů zpět na žlutou značku a po několika minutách chůze jsme na odbočce k mohyle Jakuba Jana Ryby. Tato mohyla byla v lese pod Štěrbinou vystavěna v roce 1933 na místě kde Jakub Jan Ryba zemřel. Nejprve zde byl jen napodoben hrob, který přesně vyznačoval polohu mrtvého těla a v roce 1854 postavili lesníci nízký kamenný křížek a teprve v roce 1933 zde byla navršena stávající mohyla. Jakub Jan Ryba je snad natolik známou postavou, že se zde o něm nemusíme rozepisovat podrobněji, ale pokud by snad někdo chtěl znát jeho život v této krajině podrobněji, mohu mu doporučit pojednání o něm v knížce Toulání po Brdech od Jana Čáky.

Mohyla Jakuba Jana Ryby Rožmitálský kostel

Nyní nás už čeká jen méně příjemné putování po asfaltových cestách přes Voltuš a Flusárnu do Rožmitálu pod Třemšínem, které nejmenšímu členu výpravy činí již trochu problémy, ale příslib zmrzliny v cíli mu značně mobilizuje síly a tempem zrychleného přesunu doráží k cílové restauraci . Tady se již naše kroky rozcházejí a tím i končí naše první webovské putování po Brdech. Loučíme se, děkujeme Fabiánovi, že k nám byl takto milostivě nakloněn a nepřipravil si pro nás některý ze svých žertíků, jako je déšť, mlha či studený vichr a všichni doufáme, že toto první naše setkání není zároveň posledním. Všem kteří se vyprávěním prokousali až sem přeji mnoho takto krásných dní strávených v Brdské krajině a doufám, že vás někoho někdy potkáme při svých toulkách po Brdských hvozdech.

TK: K tomu všemu už nemám co dodat. Je to zkrátka tak. Jižní Brdy jsou opravdu nádherné. Znovu jsme se v tom utvrdili a máme na co vzpomínat.

Zobrazení: 152107

Komentáře (0)

RSS feed komentářů

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy

 
© 2022 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů