Náhodné obrázky


Seminář "Ochrana Brd povojenských" 2011
Mgr. Karel Nováček, PhD. - Archeologické dědictví středních Brd
Počet zobrazení:2147

Zdena Bradnová
Koníček
Počet zobrazení:2471

Brdské osmistovky 2007 očima Pavla Čámského
stoupání na Paterák
Počet zobrazení:2537
Hlavní stránka arrow Vojenství arrow Historie a současnost VVP Brdy - Jince
Historie a současnost VVP Brdy - Jince | Tisk |  E-mail
Napsal Martin Adámek   
Pondělí, 24 březen 2008

Historie vojenského prostoru ve Středních Brdech je pozoruhodně spjata s historií Československé republiky. Bylo krátce po první světové válce, do té doby nejtragičtější historické zkušenosti novodobých světových dějin, když se do neklidného prostředí Evropy zrodil nový stát – stát Čechů a Slováků - Československá republika. Mladá republika vykročila svoji nelehkou, ale nadějeplnou cestou, k jejímuž zabezpečení však potřebovala mimo jiné i nový systém státní obrany. První hlasy, volající po zřízení výcvikového prostoru, se začaly ozývat již v roce 1924, ale v myšlení národa vyvolaly spíše záporné reakce. Československá společnost se tehdy rozdělila nadva tábory - na jednu stranu se postavili pragmatičtí politici, na druhou stranu zástupci kulturně-humanitního smýšlení – vědci, literáti, četná občanská sdružení a spolky. I přes mnohé negativní ohlasy bylo nakonec zřízení vojenského prostoru v roce 1926 schváleno, a v průběhu let 1927 až 1930 realizováno…

Vstup přísně zakázán - NEBEZPEČÍ SMRTI ...

Původní území VVP bylo menší, než je to současné (zabírající úhrnem 25 936 ha). Do Prostoru nespadaly Padrťské pláně s katastry obcí Padrť, Přední a Zadní Záběhlá, Míšov a Kolvín na jihu a Hrachoviště, část Malé a Velké Vísky, Křešína, Hvozdce, Chaloupek a Velcí v severovýchodní části dnešního Prostoru. Mimo prostor se nacházela i zřícenina hradu Valdeka, nejznámější “turistická atrakce” Středních Brd. Rovněž návštěvní režim byl podstatně volnější, než v pozdějších letech. Totální zákaz vstupu do lesů VVP byl vyhlašován pouze v období faktických vojenských cvičení, jinak byl vstup víceméně volný…

Situace se výrazně změnila po zahájení okupace Československé republiky Německem. Němci se rozhodli velmi záhy Prostor rozšířit. Nemilosrdně vystěhovali obyvatelstvo obcí v jihozápadní části prostoru: Padrť, obě Záběhlé, Kolvín, Skořice, Myť, Příkosice, Štítov, Vísky, Hořice a Trokavec a zavedli přísný režim totálního zákazu vstupu. Obce však nebyly zničeny, takže se obyvatelstvo mělo po válce, kdy byl znovuobnoven původní režim, kam navrátit. Prostor se v té době však zvětšil o katastry výše zmíněných obcí na severovýchodě Středních Brd…

Typická vojenská pozorovatelna na jedné z cvičných ploch ...

Definitivní tečku za veřejným využitím Prostoru učinil v padesátých letech komunistický režim, který Prostor opět rozšířil na jihozápadě (byť již ne v takovém rozsahu, jako za německé okupace) a zavedl opět totální zákaz vstupu. V jistém smyslu se však zachoval ještě “důsledněji” než režim okupantský – zničil téměř vše, co se zničit dalo… Do lesů Středních Brd se od té doby, až do počátku devadesátých let takřka nedalo jít. Nepovolený vstup se rovnal špionáži, zradě pracujícího lidu a Strany a jeho důsledky se daly jen domýšlet...

V devadesátých letech, spolu se změnou režimu v Československé (později České) republice, nastalo v Prostoru opět uvolnění poměrů. Vyvstaly hlasy, volající po úplném zrušení Prostoru, ekologové a ochránci přírody opět začali poukazovat na jedinečnost Brdské přírody a krajiny, ba i Svaz vyhnanců z Brd se ozval o svá práva – leč VVP stále existuje. Faktem však je, že nepovolený vstup je zde trestán již pouze tučnou pokutou, nikoliv kulkou či “doživotním trestem na svobodě. Kromě toho se snaží Armáda ČR popularizovat své působení v Brdech řadou veřejných akcí, jako např. dobývání pevnosti Jordán, závody džípů na Bahnech či dobrovolná cvičení záložníků, během kterých je vstup do prostoru víceméně volný, nebo přinejmenším tolerovaný. 

No comment ... Ocelová hrozba ...

 

Upozornění:

Území Středních Brd je využíváno jako vojenský výcvikový prostor a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze na speciální propustku (kterou může udělit pouze Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy v Jincích). Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění.

Právní úpravu ošetřující statut vojenských újezdů naleznete zde (odkaz na externí stránky).

text a foto: Martin Adámek

Zobrazení: 27017

Komentáře (2)

RSS feed komentářů
Co by se stalo
Z těch situací, kdy jsem byl ve VVP přistižen vojáky se většinou nějak dalo dostat, ale ne vždy. Záleží na lidech. Záklaďáci jen nechápavě koukali. Mnozí lampasáci si nechtěli přidělávat práci a tak dělali, že taky nic nevidí a pak se samozřejmě našel i aktivní blb. Obvykle stačil rychlý úprk do těžšího terénu a vojáci honičku vzdali. Ostatně měli tam své úkoly, a mezi ně zřejmě honění narušitelů nepatřilo. Jednou na mě (VVP Dobrá Voda, rok 1986) vyskočili 3 vojáci se sampopaly rovnou z auta a eskortovali mě dost drsně k nějakému náčelníkovi, kde jsem si užil výslech a následné sepisování protokolu. Já hlupák jsem myslel, že už jsem mimo VVP. Že jsem tam skoro týden tábořil, aniž mě kdokoliv viděl,a vlastně si jdu jen nakoupit jídlo a chci se vrátit, jsem jim samozřejmě nevyprávěl, nakonec vzali i to, že jsem byl v prostoru jen pár minut. Nakonec jsem se z toho vylhal, bylo to značně nepříjemné, vyhrožovali vyhazovem ze školy a nejvíc je zajímalo, co všechno jsem viděl. Připadá mi, že aktivnější byli, a dodnes jsou pracovníci VLS. V Boleticích jeden takový neváhal vyskočit z auta a hnát se za mnou 400 metrů po pás vysokou mokrou trávou. V Brdech mě vojáci s Gazem honili tak důkladně, že ho nabourali, ujel jsem na kole. Těch situací za roky strávené vandry ve VVP bylo mnoho, vždy se to dalo nějak ustát, ale třeba v padesátých letech si to neumím představit. Pro mě bylo vždy důležité nebýt vidět a tak jsem těm konfliktům v rámci možností předcházel.
Malá úvaha - Co vlastně může udělat voják na strážním stanovišti, když půjdu okolo. Má mě zadržet. Jenže já se nenechám a on nesmí opustit své stanoviště. Zahlásí narušení prostoru veliteli do vysílačky. Ten za mnou (když je to opravdu akční hrdina) pošle hlídku v autě. Pokud ta hlídka má hlášeny další dva trampy někde jinde, bábu s roštím a 5 houbařů, jsou chudáci na roztrhání. Tak si nakonec všichni udělají hezký výlet a hlídka dostane pojeb, že nikoho nechytila. No, a když ta hlídka náhodou narazí na nějakého troubu, co se jí motá přímo před kapotou, tak ho seberou se vší parádou, aby taky konečně jednou dostali pochvalu před rozvinutou zástavou.
Michal , červenec 24, 2012
Nevím, co by se stalo?
V letech 1983-84 jsem sloužil u VÚ 3880. Pravidelně jsme léto trávili v na VVP, v prostoru Hrachoviště poblíž obce Chaloupky. Nevím, co by se stalo civilistům, kteří by na tajňocha navštívili zdejší husté lesy, proslulé hojností hub a jiných lesních plodů, ale každopádně si pamatuji, jak kolem mé rozbalené techniky nevzrušeně procházela starší osoba ženského pohlaví s košíkem na ruce... Myslím, že pro místní byl zákaz vstupu do vojenského újezdu něco, s čím si lámali hlavu jenom okrajově nebo vůbec. A tento postoj správa újezdu tiše respektovala... S vyjímkou ostrých střeleb na Brdu, ale o tom se i přes rádoby utajení domorodec vždy zavčasu dověděl.
Pumpičkář , červenec 09, 2012

Přidat komentář

menší | větší
security image
Opište zobrazená písmena

busy
 
© 2017 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů