|
Téma dávné brdské historie mi zůstávalo skryto do 15. ledna 2023. Toho dne jsem se potuloval po lesích zkoumaje placy milířišť. Je zajímavé, že některá uhlíři opuštěná milířiště mívají uprostřed hromádku uhelného prachu, obvykle tak do 50 cm vysokou (zřejmě méně povedený výpal). Hromada, kterou jsem však kolem nedělního poledne našel, byla významně vyšší.
Milířiště se mi moc nezdálo, neboť chyběl typický kruhový nebo eliptický plac kolem hromady. Vylezl jsem tedy po strmém svážku hromady nahoru, abych udělal nohou průzkum, zda se jedná o černou hmotu uhelného prachu a drobných úlomků uhlí. Jaké bylo moje překvapení, když jsem už při zdolávání asi jeden metr vysoké hromady zjistil, že pod 5 cm silnou vrstvou mechu jsou po celém povrchu kameny. A ne ledajaké, poměrně pravidelně naskládané a celá hromada není hromada, ale pravidelný skoro přesně čtvercový útvar ve tvaru pyramidy se základnou 4,5 metru krát 4,5 metru s významně seříznutou špičkou.  |
Tohle rozhodně není milířiště. Okamžitě mne napadlo, že jde o nějakou hrobku nebo mohylu, byť jsem se s nimi na Brdech ještě nesetkal. Na jižní hraně plošinky seříznuté pyramidy mne zaujal malý sotva 15 cm velký pařízek. Nejspíš tu uschnul před pár lety smrk, neboť jeho kořeny nejsou zvyklé pronikat skrze kamenný podklad do hloubky a vlhkost okolního mechu mu již nestačila. Někdo ho pak seřízl. Jinak se téhle zvláštní hromadě všechny stromy vyhnuly a rostou až v povzdálí. V jižní expozici je hrobka umístěna v mírném svahu pod patou skalnatějšího prudšího svahu. Rozhlížel jsem se pak kolem, trochu se mi zdálo, že by kolem mohly být další mohyly (tak nějak všeobecně člověk tuší, že se pohřebiště vyskytují ve skupinách), leč vykopané, vykradené, rozebrané, ale to přisuzuji spíše kamenitému terénu a nerovnostem vzniklých při vývratech a obhospodařování lesa. Obešel jsem celé místo větším obloukem, a přece, asi 20 metrů západně jsem v malých smrčcích našel nejspíš druhou menší, poškozenou, mohylu. V jihozápadním rohu menší seříznuté pyramidy, kterou bych asi bez nalezení té první větší vůbec neidentifikoval, je zbytek velkého pařezu a vývratu stromu, jehož kořeny byly příčinou značného poškození druhé hrobky.  |  |
Potěšen nálezem druhé mohyly jsem zkoušel hledat ve větších kruzích, ale další se mi už najít nepodařilo. Jen jsem si uvědomil, že jakési řady kamení a prohlubně, které jsou dále západně od druhé poničené pyramidy (sotva 15 metrů od ní), jsou pravděpodobně pozůstatkem dřívějšího osídlení (mohlo by jít o jihozápadně orientovaný asi 12x4 m velký objekt). To může a také nemusí s hrobkami souviset. Následující noc jsem moc dobře nespal. A i když jsem měl jiné plány, ještě jsem se do těchto míst vypravil po odpoledních dvakrát. Nic extra nového a převratného jsem již neobjevil. Jen jsem si víc a víc ujasňoval, jak zvláštní je, že se takový objekt mohl tak dobře zachovat. Začal jsem studovat všechny dostupné informační prameny ohledně mohyl, sídlišť, zvyků pohřbívání a podobně. Zjistil jsem, že mohyl na českém území není zrovna málo, jsou jich určitě tisíce. Vyskytují se obvykle ve skupinách po desítkách kusů. Tady jsem vnímal zvláštnost, že u mého nálezu jde jen o kusy dva. Zároveň jsem si nepřipouštěl velké stáří nálezu, hledal jsem hranaté nebo čtvercové tvary mohylových pohřebišť u Slovanů v raném středověku v 7.-8. nebo 9.-10. století n. l. (starší pohřby byly s umístěním nebožtíka na terénu, novější pak v zahloubené jámě). Slovanské mohyly jsou však bez výjimky kulaté, dnes velmi sesednuté a jejich tvar je rozpláclou homolí bez znatelných hran. Sice obsahují také kameny, ale ty byly ukládány pro zpevnění hliněného náspu jen v několika málo vrstvách, zejména na povrchu kvůli ochraně před rozplavením. Slovanská pohřebiště, pokud byla realizována použitím mohyl, byla rozptýlena původně asi ve všech českých nížinách a v jejich blízkosti. Lidskou činností, zejména na polích, byla drtivá většina hrobek zničena. Proto je dnes nacházíme v lesích přilehlých k významnějším sídelním oblastem. Jako příklad uvedu slovanské mohylové pohřebiště v lese nad Vitínem poblíž Hluboké nad Vltavou. Slovanské mohyly a mohylníky (to jsou dlouhé valy, kdy byla hrobka pořád z jedné strany dostavována) bývají podobně jako starší pohřebiště často vykopány a vykradeny. Sám netuším, jakou hnací silou jsou vykradači těchto hrobek poháněni, když se ví, že slovanské mohyly zpravidla kromě velmi skromných kosterních pozůstatků jednoho až tří jedinců obsahují v českých podmínkách někdy ještě jeden až dva předměty, šperky, nářadí, zbraně nebo keramiku. K vykrádání hrobek docházelo hlavně těsně po jejich vybudování tehdejším obyvatelstvem, a pak také v 19. a 20. století n.l. Slovanské mohyly bývají v řadách umístěných ve směru západ-východ. Nevím, nakolik lze usuzovat ze dvou nalezených mohyl na Brdech se vzájemným vztahem právě ve směru západ-východ, že jsou slovanské, byť velmi atypické. Ponořil jsem se tedy ještě hlouběji do historie a hledal jsem, kdo by před Slovany mohl hrobky stavět. Spolu s tím jsem přemýšlel, kde bylo ono sídliště, z něhož byli lidé pohřbíváni v těchto nalezených mohylách. Za dob Slovanů nebývala sídliště daleko, ze sídliště bylo na mohyly vidět, ale odděloval je od pohřebiště zpravidla potok. Každé údolí na Brdech má potok, ale druhý břeh mi pro sídliště nepřipadal extra vhodný. Znovu jsem si uvědomoval, jak nehostinné podmínky musely na vysokých Brdech panovat v porovnání například s jižní Moravou. Co sem vlastně lidi té doby mohlo táhnout? V době před stěhováním národů a před římskou dobou to mohli být Keltové. A na Kelty mám jaksi na Brdech spadeno. Už v době mých rýžovnických pokusů a průzkumu zbytků hlavně keltských zlatých sejpů na Brdech a v jejich okolí, jsem si uvědomoval, jaké ohromné úsilí a jaké ohromné zisky z tehdejší zlaté horečky Keltové na českém území měli. Jejich sídlišti mohly být hradiště na Zavírce (rýžovali na Litavce, zpracovávali rudu na Pilském potoce), na Třemšíně (rýžovali na Vlčavě, Lomnici a Závišínském potoce) a na Kokšíně (tady mohli těžit železnou rudu nebo i stříbro). V nehostinných podmínkách exponovaná hradiště by Keltům jistě nevadila, když byli schopni rýžovat na vysoko položených pláních Šumavy. Vzhledem k rozloze sejpů si museli Keltové přijít na stovky až menší tisíce tun zlata. To by tedy bylo, aby své mrtvé nepohřbívali dostatečně honosně. Leč, o používání mohyl se v souvislosti s Kelty v době laténské (mladší době železné v období 5.-1. století př. n. l.) dostupné prameny nezmiňují. Tak kdo? Zkoumám tedy dál. V době halštatské (starší době železné v období 8.-6. století př. n. l.) se lidé začali více věnovat dobývání železa, ale i v podhorských oblastech zůstávali věrni hlavně zemědělství, chovu dobytka a pastevectví. Existovala skupina jakýchsi knížat usedlých nejspíš na opevněných hradištích menšího rozsahu. Vzhledem k neprozkoumanosti výše zmíněných hradišť je možné, že je mohli obývat právě knížata z halštatské doby. V dostupných pramenech se uvádí, že kromě klasických plochých pohřebišť byla knížata pohřbívána do větších mohyl (dokonce i do srubových komor) a v menších mohylách byli pohřbeni příslušníci jízdních družin (s meči a koňskými postroji coby výbavou hrobek). S halštatskými mohylami se můžeme setkat nedaleko Mirotic, kde se hovoří o 10 kusech. Ale ani ty nejsou čtvercové. I na jiných obdobných nalezištích halštatských mohyl po Čechách jsou to hrobky kulaté zpravidla do 2 m výšky, mívají také větší rozměry než brdský nález. V práci pana Jana Michálka o mohylových pohřebištích v jižních Čechách lze najít z halštatské doby i mohyly zcela z kamene nebo hrobky osamocené či v páru. Také ale i zajímavost, že do mohyl byly konány i dodatečné pohřby. V tomto období trochu přihořívá, mohlo by se jednat o hrobky příslušníků jízdní družiny, ale tvarem se opět výrazně nálezem odlišujeme. Nahlédneme-li do doby bronzové, dostáváme se také k pohřbům do uren (popelnic), nad nimiž byly občas vztyčeny mohyly. V době popelnicových polí (v pozdní a mladší době bronzové v období 12.-8. století př. n. l.) bylo poměrně běžné pohřbívání do již existujících mohyl (i z doby kamenné), čímž se jim zvyšovala výška i strmost svahů. Zároveň se do mohyl pohřbívala celá rodina, ale stále šlo o významnější osoby. Prostý lid byl pohřbíván do plochých pohřebišť. V této době došlo k oteplení klimatu, a tak lidé vystupovali do vyšších nadmořských výšek a osidlovali nová území. Z tohoto období máme na Brdech hradiště na Plešivci. V období únětické a mohylové kultury (ve starší a střední době bronzové v období 24.-12. století př. n. l.) mělo pohřbívání do mohyl zlaté časy. Z tohoto období pochází znalost výroby dřevěného uhlí, od této doby bylo možno tavit rudu, zejména cín. Lidé tehdy bydleli v tzv. dlouhých domech, později v opevněných výšinných osadách. Pohřebiště byla stále mimo lidská sídliště. Výbava hrobek odrážela společenské postavení. V jedné z odborných prací jsem našel zmínku o mohylách té doby s kamenným jádrem (obklopující pohřební komoru) i s kamenným věncem z lokality Žákava u Nezvěstic. Tvarově se ale stále s nálezem lišíme od obvyklého kruhového tvaru. Posledním nejstarším obdobím, v němž se už stavěly mohyly, byl eneolit (v pozdní době kamenné v období 45.-24. století př. n. l.). Tady by byl nález podobně starý jako Stonehenge. Lidé bydleli v zemnicích nebo polozemnicích (jen částečně zahloubené do země), už uměli zpracovávat měď, proto se této době říká také doba měděná. Mohyly se stavěly v těsném sousedství osad. Ještě starší období je pak neolit (mladší doba kamenná v období 57.-45. stol. př. n. l.), z níž je pro nás možná zajímavé, že se tehdejší sídliště budovaly v blízkosti vodních toků (většinou do 300 metrů).
Pokud by tento nález měl souviset s předpokládaným nedalekým nálezem tzv. dlouhého domu (pokud by nebyly sotva znatelné ruiny středověké), pak by to ve světle historické mytologie mohlo znamenat, že vznikem mohyl (a tedy pohřbem zdejších obyvatel) tak blízko sídliště bylo na dlouhé období ukončeno zdejší osídlení. Protože znám v této lokalitě jen jeden dlouhý dům, mohlo se skutečně jednat o miniaturní enklávu, která zde po několik desetiletí hospodařila, než zanikla. Jenže v jaké době? Byla to jedna z jízdních družin z doby halštatské usazená v širším okolí hradiště u významnější cesty v dlouhém domě? Nebo to byla malá enkláva žijící v zemnici v eneolitu?  |
Protože jsem stále dobře nespal a protože jsem už víc nedokázal zjistit, obrátil jsem se na místně příslušného archeologa, s nímž jsem se na místo šel podívat v domnění, že se samozřejmě ihned dozvím, co jsem to vlastně našel. Ani archeolog ale nebyl schopen jednoznačně stanovit, z jakého období je tento nález. Domluvili jsme se, že se v jarních měsících roku 2023 na mohyly podíváme podrobněji a že budu přítomen jejich průzkumu. Čtenáři se tak mohou těšit na další pokračování tohoto příběhu, který je jakýmsi zvednutým prstem, že vedle středověkých pozůstatků lidské činnosti mohou být na vysokých Brdech i zbytky po pravěkém osídlení.
 |
