|
Na Brdech není významnější a přitom tak stranou stojící
masiv. Pokud tedy do středočeské vrchoviny skutečně patří, neboť je v lecčems
odlišný. Mám na mysli Kokšín (684 m), nejzápadnější výspu ticha a klidu, kterou
občas využívá ke hnízdění čáp černý, výrazný vrch nad údolím Bradavy a
Mítovského potoka (oba potoky obývá rak kamenáč).
Ve velmi dávné minulosti byl Kokšín stratovulkánem,
který se jednoho starohorního dne vynořil spolu s dalšími dvěma sopkami u
jižního zemského pólu jako mořský ostrov v krajině Gondwany. Mohutná sopka
střídala období klidu s obdobími erupcí a výlevů lávy. Mezi jednotlivými
epizodami produkujícími pro vrch tolik typický spilit se na jeho úpatí těsně
pod hladinou moře vyvíjely mikroskopické řasy vyrábějící kyslík - sinice - tak
mocně, že z nich vznikaly neustále přirůstající bochánky složené ze
střídajících se vrstev odumřelých sinic a jemného písku.
 |
Po jejich zkamenění
vznikly tzv. stromatolity, nejstarší dochované životní formy na území České
republiky se stářím cca 900-560 mil. let. I proslulí a daleko známější
trilobiti z brdských jineckých břidlic jsou jen prvohorního kambrického stáří
(cca 550 mil. let). Stromatolity se pravděpodobně vyvíjely v prekambrických
dobách na významné části Země, avšak další geologické procesy nám je většinou
nedochovaly. Na rozdíl od trilobitů, které proslavil v 19. století Joachim
Barrande, byl objev a výzkum stromatolitů opožděný, nenápadný, zdlouhavý a -
stále probíhá.
Nahlédneme-li do geologické mapy, vidíme čočkovitě vzájemně rovnoběžně
protáhlá tělesa starohorních buližníků. Na jejich svazích je možné stopy po
dávných organismech najít. K nalezení jsou však stromatolity například i na
pravém břehu Bradavy. Sem tam lze ve vrcholové části objevit i jiné zajímavé
horniny včetně až 20 mm velkých krystalů křemene v jejich dutinách (křemen
krystalizoval později, stále však ještě v horké vodě). Dají se najít i kameny
s úzkými otvory, jako by je prožral kamenokazný brouk, svědčící o
přítomnosti sopečných plynů. Dnes 2 x 2 km velký masiv Kokšína představuje
vlastně jen jícen tehdejšího stratovulkánu, podobně jako jsou hory Českého
středohoří jen magmatickými krby třetihorních sopek.
 |
Protože jsou ve zdejších vyvřelinách i nerosty jako vanad,
chrom, stříbro a snad i zlato, probíhala zde už odedávna těžba rud.
Pravděpodobně také hradiště v ploché vrcholové části Kokšína, které připomíná
asi 400 m dlouhý kamenný val (obvod hradiště je 490 m, plocha 1,38 ha), bylo už
před 2500 lety sídlem těžařů a zpracovatelů železné rudy. Zcela jistě o Kokšín
zakopli i Keltové. Nejspíš ve 14. století vznikl na jihozápadním úpatí hradní
objekt s kruhovým příkopem (na starším zaniklém hradišti z doby jako bylo na
vrcholu Kokšína), tzv. Liškův hrad. Asi i toto středověké opevněné osídlení po
krátkou dobu své životnosti souviselo s těžbou a zpracováním železné rudy.
Obdobně mohlo sloužit i tvrziště Na Zámku v exponované opozici nad Bradavou.
 |
Poslední významnější historické dolování bylo od 17. století podporované pány z
Poříčí a Vratislavy z Mitrovic. Jednalo se o stříbrné a železnorudné doly, na
které nás ještě dnes upomínají místní názvy Na stříbrných horách, U Staré
šachty nebo Na Horách. Z dávných nebo i mladších dob se dochovalo množství
různých šachtic, pinek, zářezů a menších odvalů. Nejznámější je šachta Svatého
Jakuba na severním svahu Kokšína nad Svatým Janem, kde se ještě na počátku 19.
století těžila železná ruda. K nalezení je i dochovaná, od roku 2009 zajištěná,
údajně až 100 metrů dlouhá dědičná štola (č. 2285) na pravém břehu Bradavy v
zátopě bývalého rybníka (zanikl snad na počátku 19. století).  |
Že byl zdejší
podbrdský kraj orientován železným směrem, je zjevné z bývalých provozů
využívajících vodní sílu v blízkém okolí. Na Bradavě pod hrází obnoveného rybníka
Hamr nad Hořehledy dodnes stojí budova železného hamru (čp. 15, později lopatárna),
který pracoval od 18. do 19. století. V Dolním Borovně fungovaly pod
Koukalkou od 17. a 18. do 19. století železné hamry hned dva, dodnes se tam říká Hutě
nebo také U Hutí. Hamr pracoval od 18. do 19. století i na Mítovském potoce (Mítov čp. 23), další hamr bouchal od poloviny 18. do 19. století v místě dnešního čp. 15. Vodu využívaly i mlýny - v Dolním Borovně bývalý Borovenský mlýn
od 16. do 20. století (kdysi i pila), pod Hořehledy Hořehledský (18. až 20. století) a Labežský mlýn (také zvaný Pouskův, 14. až 20. století),
v Mítově na Mítovském potoce (zvaném také Jalovém) roubený Liškův mlýn (čp. 14) již ze 16. století a
kousek nad ním ještě Horní mlýn (čp. 4) zmiňovaný v 18. století.
 |
Klid Mítovského potoka trochu narušuje štěrkovna společnosti
CEMEX produkující stavební kámen různých frakcí v lomu Mítov na
jihozápadním úpatí vrchu. Na ploše 10 hektarů dosahuje celková výška etáží až
80 metrů. Po připravovaném ukončení těžby se ale můžeme těšit na polopřírodní
prostředí zatopeného 3 ha velkého a 22 m hlubokého jezera.
Díky geologicky rozmanitějšímu podloží je lesní půda
úživnější než na slepencových Brdech. Lze tak snáze objevit enklávy lesa s
bohatším bylinným podrostem. Najdeme tu obě kyčelnice, velké porosty zde
vytváří bažanka vytrvalá a mařinka vonná s kokoříky a vraními oky čtyřlistými,
roztroušeně tu roste lilie zlatohlavá a lýkovec jedovatý, je tu nejvyšší výskyt
jaterníku podléšky. Na Brdech jinde nevídané rozšíření má na severním svahu
měsíčnice vytrvalá, našel jsem ji minimálně na 30 hektarech.
 |
Rovněž lesy se
přizpůsobily podloží, expozici, strmějším svahům a také již nižší nadmořské
výšce. U Bradavy najdeme inverzní smrčiny. Největším jedincem je tu smrk s 346
cm v obvodu v lokalitě, kde se říká Bryndičky nebo také Bryndovky. V protilehlém
strmém jižním svahu nad zaříznutou a místy i kaskádovitou Bradavou potkáme desítky
třešní ptačích, na jižní exponované hraně a svahu Kokšína pak borové a dubové
porosty s vtroušenou jedlí. Na severním svahu je od roku 1955 přírodní
rezervace smíšeného lesa s dominantním bukem (největší jedinci jsou jedle 314
cm a buk 369 cm) v poměrně členitém reliéfu obsahujícím i stopy po dolování. Zhruba
uprostřed rezervace stávala ještě na konci 19. století strážní bouda,
která měla stejné poslání jako někdejší domky na jižních Brdech.
 |
Kvůli strmějším svahům lze snáze z Kokšína vyhlížet
porostními kotlíky a pasekami na jižní a střední Brdy, na Plzeňsko, do Českého
lesa, ale i třeba na šumavský Boubín. Velký spád byl pro adrenalinové cyklisty inspirací ke stavbě dnes již
značně zchátralé sjezdové tratě. Sportovní dobrodružství lze zažít v rámci
dvakrát ročně pořádaného Běhu na Kokšín ze Spáleného Poříčí.
Tak, jako je pro Rokycany Žďár, pro Hvožďany Třemšín a pro
Lochovice Plešivec, je pro Spálené Poříčí Kokšín. Geologický, historický a
přírodní poklad, Olymp mezi okolními vrchy.
 |
