DOHLEDNOST    

Dohlednost je vzdálenost, na jakou jsme schopni ještě identifikovat konkrétní objekt. Je závislá na roční a denní době, na aktuálním počasí, na expozici výhledu, na nadmořské výšce výhledu i cíle a na dalších věcech. Vylepšit dohlednost umí některé výjimečné atmosférické jevy, kterým se věnuji dále.

Nejvhodnější roční doba pro daleké a kvalitní výhledy je zima, pak jaro, pak podzim a teprve na závěr léto. Pochopitelně to závisí na statistické pravděpodobnosti s tím, že se ale vzdáme v létě téměř každodenního výhledu v řádu 30-50 km za cenu několika dnů v zimě, kdy panuje extrémní dohlednost nad 100 km. To však neznamená, že bychom jindy než v zimě nemohli vidět z Prahy Kleť nebo z Houpáku Klínovec.

Ideální počasí na daleký výhled je při přílivu studeného oceánského vzduchu ze severozápadu nebo arktického vzduchu ze severu, obvykle v zimě či na jaře. Případně je na podzim nebo v zimě příhodný výhled nad inverzí. Ta se však v Brdech díky jejich nadmořské výšce nevyvine do takové hloubky, a tak zpravidla třetí nebo čtvrtý den po začátku inverzní situace jsou již i nejvyšší brdské vrcholky v inverzi pohřbeny také. Na jaře a v létě to bývají situace změn počasí, nejlépe při zlepšení počasí, než opět začne svítit Slunce a prohřívat předchozím větrem a deštěm vyčištěné ovzduší. Čím je počasí globálnější (tj. že panuje v celé střední Evropě), tím pro dohlednost lépe. Naopak různost počasí a přechody front nám výhledy omezují na některé směry nebo je zcela znemožňují.

Dobrá (někdy až výjimečná) dohlednost panuje za větru, kdy se ovzduší vyčistí. Dobrá (ale spíše průměrná) dohlednost bývá před příchodem studené fronty, kdy se zjasní a zkontrastní horizonty. Nejlepší podmínky slibuje vzduch suchý (v zimě za mrazu), chladný (bez refrakce) a vzduch v pohybu bez znečištění (bez pylu, prachu, smogu, mikroorganismů, krystalků ledu, písku).

Pokud je výhled svou expozicí jižního směru, budeme vždy limitováni Sluncem a mraky. Budeme pak rádi za souvislou oblačnost nebo za občasné paprsky slunce v dálce, které nám sem tam osvětlí i hledané cíle. Severní směr je ideální. Západního a východního směru lze využít u bezoblačného východu nebo západu Slunce, které nám tak nevědomky pomůže naznačit mezní dohlednost, když orámuje nejvzdálenější horizont.

Nelze jednoznačně říci, která denní doba je pro pozorování nejlepší. Staří zeměměřiči využívali

nejlepších vlastností atmosféry v zimních měsících v noci, kdy trigonometricky proměřovali základní body dnešního českého souřadného systému. Noční pozorování může být příjemné v létě, ale ze dne místy stále ještě prohřátý povrch daleký výhled deformuje a znesnadňuje. Na noční pozorování potřebujete osvětlený cíl, jímž většina kopců a hor není. Lze tedy pozorovat prakticky jen významné a osvětlené věže nebo města a jejich osvětlené dominanty. Za bílého dne nelze obecně říci, kdy je dohlednost nejlepší, zpravidla není nejlepší těsně po východu a těsně před západem Slunce. Je pochopitelné, že se v průběhu dne dohlednost mění, v létě nejvíce, v zimě je dohlednost nejstálejší.

Nadmořská výška výhledu a cíle je také poměrně důležitá. Z brdských 800-850 metrů nad mořem lze shlížet na nižší cíle kolem 400-500 metrů, ale ty jsou mnohdy v inverzi nebo nám rozdílné teplotní/vlhkostní zvrstvení nedovolí prohlédnout ostře přes jejich rozhraní a nízké cíle jsou nám zatajené v bílé šedi nebo i v šedi smogu. Vyšší cíle kolem 1000 a více metrů naopak mívají čepičky mraků a mlh, čímž jsou nám také neprostupně ukryty (mnohdy ale sněhová pokrývka pomáhá v dohlednosti, např. Krkonoše z Toku). Nejlépe tak z okolních cílů vychází obdobně vysoké kopce, např. Třebouňský vrch (825 m).

Aktuální horizontální dohlednost lze sledovat na portálu ČHMÚ.