Knihu jsem zatím nečetl, ale přidám vzpomínku : po válce měl otec propachtován arcibiskupský dvůr v Rožmitále p. Tř. V té době k nám chodila pro mléko a na kus řeči majitelka hamru "U pátého". Jednou velmi pospíchala a po dotazu mé matky proč se nezdrží řekla : "Musím jít krást vodu" a z pod kabátu vyndala velikou kliku. Tak jsem se dozvěděli, že paní v noci musí dojít až k poslednímu rybníku - Kotelskému v Hutech, na něm trochu pozvednout stavidlo, pak u Obžery a dál na všech rybnících v Rožmitále...Do rána se nad Pátým vzedmula hladina Vlčavy a mohlo se pracovat .. To bylo v roce 1947.
Další vzpomínka je na jednoho z rusínských pracovníků na hamru. Rád si přihnul a jednou po návratu z piňovické hospody zašel k hamernici se sdělením: "Paní šéfová, včera jsem se v noci vracel z hospody a na stavidle Vidimáku seděl smutnej vodník a povidal mně :"Hochu, hochu bude zle, bude moc zle.." A bylo - za dva měsíce nastal Vítězný únor...a pak že nejsou vodníci...
Knihu si určitě objednám !