K založení obcí kronika uvádí:
"Roku 1565 připomínají se louky na Zaběhlé, patřící k rožmitálskému dvoru, které daly 6 vozů sena. Jinak tu byly lesy a křoviny jež se musely pro louky a role pracně upravovat.
Počátkem 18.století bylo rožmitálsko stále ještě téměř pusté a málo obydlené. Byly to důsledky třicetileté války, která způsobila téměř vylidnění a zbylá hrstka lidí byla postižena morovou vlnou, zejména v r.1681. Morových vln bylo však několik v důsledku neúrod, hladu a nemocí. Památkou jsou dva morové hřbitovy poblíž Nového rybníku, kde v době moru umíralo ve farní oblasti Starý Rožmitál až 80 lidí týdně.
Po založením železných a skelných hutí a hamrů, pro jejichž provoz bylo tehdy nezbytností dřevěné uhlí, nebylo dost pracovníků v lese na jeho výrobu. To málo domácího obyvatelstva jen s obtížemi pracovalo vesměs robotou na panských polích a lukách. Práci v lese mohli zastat jen další lidé odjinud, zvyklí na drsné klimatické podmínky.
Obtížnou situaci v rožmitálském panství řešil pražský arcibiskup František Ferdinand hrabě z Khünburgu, který byl v této funkci od r.1710 až do r.1731. V roce 1730 založil obec Záběhlou s výhradně českým obyvatelstvem, když 3 roky předtím založil Nepomuk a to výhradně s německým osídlením z oblasti bavorských hranic na Šumavě.
O vlastním založením Zaběhlé jsou tyto historické záznamy: Zaběhlá, někdy také "Mozolín", nebo Mozolov zvaná, vzdálená 10 km severozápadně od Rožmitálu, 680 m n.m., pod horou zvanou původně "Kocúrov" později "Kočka".
V době založení, které probíhalo v letech 1730-1733 osídlilo Zaběhlou 12 rodin. Pro postavení chalupy obdržela každá rodina 12 sáhů délky a 3 sáhy šířky, což tvoří plochu 113,8 m2. Jeden každý obdržel k obdělání rolí a luk po 12 1/4 strychů (vejseků). Tedy zhruba 3,5 ha. Robota byla jim na 12 roků prominuta...
"Po skončení této jakés "ochranné lhůty" se občanům Záběhlé robotní povinnost samozřejmě opět vrátila. Z té doby také pochází pověst o vzniku "alternativního" názvu Mozolov:
"Záběhelští byli honěni místním drábem z dřiny do dřiny, ani se nezastavili. Už si nemohli pomoci. Šli si postesknout k vrchnosti a poprosit ji o malou úlevu. Starosta přišel se dvěma radními k vrchnosti, promluvil několik slov a dodal "Tyhle mozoly to nejlépe povídají". Všichni tři obrátili tvrdé ruce dlaněmi vzhůru. Černaly se na nich mozolnaté ztvrdliny, z některých prýštila krev. Správce vrtěl hlavou a že tu věc napraví.
Čekali nějaké ulehčení, ale zůstal přísný dráb a jeho týrání dále. Vypravili se tedy k vrchnosti znova : "Á Mozoláci jsou tu zase!" povídá správce. Ti tři přišli domů a vyprávěli, jak jim řekl správce. Název "Mozoláci" se roznesl po okolí a tak se dosud doptáte na Mozolov a Mozoláky."
Dále pak plynul život v obcích stejně jako v jiných podhorských či horských vesnicích. Střídaly se období lepší s krušnými časy. Podle pamětníků bylo obzvláště těžké zejména období první světové války... Počátkem tragických osudů Záběhlých se ale stala až německá okupace. Opět tedy vzpomínky rodáků:
"Začátek okupace, t.j. od 15.3.1939 se dění obce přímo nedotýkal a ani nijak neovlivňoval život v obci, který pulzoval normálně. Do vesnice přijížděly pouze sporadicky malé motorizované jednotky Wehrmachtu bez zvláštního určení.
Na sklonku r. 1940 udeřil z čista jasna jako blesk rozkaz Wehrmachtu, provést urychlené vystěhování všech občanů z obcí Zaběhlá, Padrť, Kolvín, Skořice, Trokavec, Štítov a Myť z důvodu rozšíření stávající vojenské střelnice v Brdech. Pro informaci je nutno dodat, že počátky zřízení vojenské pěchotní střelnice v Brdech se datují rokem 1926 - 1927. Tato střelnice byla vybudována v prostoru bohatého lesního porostu jižně od Strašic na Červeném vrchu. V pozdějších letech 1928-1929 byla rozšířena o dělostřeleckou střelnici mezi Jincemi a Obecnicí. Vyjmenované obce v této době do stávající střelnice zahrnuty nebyly a ani se s tím v dohledné době nepočítalo.
Před započetím vysidlovací akce byly provedeny dílčí úpravy tohoto drastického rozkazu a sice tak, že u obcí Zaběhlé a Padrti byla učiněna výjimka, která spočívala v tom, že lesákům, lesním dělníkům a povozníkům bylo povoleno nadále zůstat v obci. Vysidlovací povinnost se zúžila na občany, kteří nebyli zaměstnanci Vojenské lesní správy a ti se museli vystěhovat ihned bez ohledu, zda mají zajištěno náhradní ubytování. Nové bydliště si musel vyhledat každý již jako emigrant sám. S vystěhováním bezprostředně probíhalo vykupování nemovitostí, t.j. domků a pozemků a to za velmi nepříznivých finančních podmínek..."
Po válce se vše začalo vracet do normálu a nic nenasvědčovalo blížícímu se nešťastnému konci. Například ještě v roce 1949 si občané Přední Záběhlé vybudovali důmyslný vodovod. Podrobněji se o něm zmíním dále. Vše však nakonec přišlo zcela vniveč, neboť se rozhodlo o rozšíření střelnice mimo jiné právě i o Záběhlé. K těmto dramatickým událostem kronika uvádí:
"Tragickému rozhodnutí o osudu obyvatel obcí Padrtě, Kolvína, Zaběhlé, Velcí a Hrachoviště předcházela různá tajná jednání na úrovni vrcholných státních orgánů, včetně úv KSČ. Garantem těchto jednání bylo tehdejší Ministerstvo národní obrany v čele s ministrem arm.gen, Alexejem Čepičkou.
Počátky této smutné dějinné epochy v historii postižených obcí se datují od r.1941, kdy tehdejší okupanti systematicky Započali s přípravou úplného vysídlení /vyhnání/ obyvatel a zničení těchto obcí.
V roce 1945 po osvobození se zdálo, že toto akutní nebezpečí pominulo a život v obci se začal pozvolna normalizovat a vše nasvědčovalo tomu, že krize vysídlení je překonána. Všechny tyto naděje byly přervány neúprosným a neodůvodněným rozhodnutím o brutálním úplném vysídlení /vyhnání/ všech obyvatel obce. Zkázu, kterou plánovali a započali okupanti, ale nedokončili, v plné míře a se vší brutalitou dokončilo v r.1952 Ministerstvo národní obrany, které na této akci zastupoval tehdejší s.plk.dr.Kokeš.
Konečný rozsudek zničujícího díla byl vynesen na t.zv. "schůzi", která se konala dne 7.1.1952 na Okresním národním výboru v Hořovicích."
Jelikož toto období je z celé historie Záběhlých nejosudovější a pro dnešní stav věci samozřejmě zásadní, tak pro vytvoření obrazu o atmosféře zoufalství a bezmoci ještě autentický obsah schůze:
"Záznam o schůzi, konané dne 7.1.1952 na ONV Hořovice ve věci vysídlení obcí Padrť, Kolvín, Zaběhlá, Velcí a Hrachoviště.
Přítomni:
- za MNO - HSS .................. plk.dr.Kokeš, plk.Štál
- za MNO - VD .................. pplk. Slezák, pplk.Spáčil
- za KNV Praha .................. předseda s. Beran
- za ONV Hořovice ................ předseda s. Červený
- za OV KSČ Hořovice .......... s. Kříž
- za PŘVLS Hořovice ......... škpt.Řezníček a škpt.Matějček
- za VVP Jince ..................... plk. Špeta
- za Vojenský Újezd Brdy ...... mjr.dr. Snížek
Dále byli přítomni zvolení zástupci obcí Padrtě, Kolvína, Zaběhlé, Velcí a Hrachoviště, v celkovém počtu 19 osob.
Po uvítání přítomných předsedou ONV Hořovice s.Červeným ujal se slova s. poslanec dr.plk. Kokeš, který poukázal zejména na to, že pravá příčina požadavku vysídlení 5ti obcí jsou západní imperialisté a jejich stále stoupající zbrojení a příprava agrese vůči táboru světového míru a demokracie, vedenou Sovětským svazem. Tím se liší dnešní situace od oné z r.1946, kdy byly předpoklady klidné spolupráce mezi velmocemi. Z dnešní mezinárodní situace a činnosti nepřátel vyplývají nové úkoly pro armádu, která musí být dokonale připravena.
Z tohoto důvodu musí armáda trvat na svém požadavku úpravy prostoru Brdy, spočívajícím v úplném vysídlení 5ti obcí, jak je přítomným známo. Čerpáme ze zkušeností 2.světové války a chceme předejít každému překvapení. Podle zkušeností slavné Sovětské armády musí mít voják možnost cvičit stále, v zimě i v létě v podmínkách, jaké jsou ve válce, a k tomu potřebuje prostory.
Vedení armády dlouho zkoumalo všechny možnosti jak takové prostory získat, aniž by se muselo přikročit k novému vysídlení. Nakonec se však ukázalo nezbytným, rozšířit prostory, které k tomu účelu již máme, tak aby odpovídaly zvýšeným požadavkům výcviku vojsk.
Dále vysvětlil ve svém projevu, že za ztrátu svého majetku nebude nikdo poškozen a bude mu poskytnuta náhrada v plné výši podle zákona č.169/49 Sb. týkající se Vojenských Újezdů, t.j. odhadní obecná cena, stanovená smíšenou komisí, v níž budou zástupci lidové správy. Provedení odhadů bude zaměřeno třídně, což prospěje velké většině obyvatel dotčených obcí, kde bydlí převážně drobný pracující člověk.
Stěhování bude provedeno nákladem vojenské správy. Výrobní plán vojenských lesů nesmí být přitom nikterak narušen, i když bude prostor vystěhován celý, t.j. všechno obyvatelstvo. Pokud jde o termín, lze počítat nejvýše do června letošního roku, při čemž zemědělci by museli být přesídleni přednostně tak, aby jarní práce konali již v novém působišti. Vše musí být posuzováno z hlediska zájmu celé republiky, jak se od vystěhovaných občanů očekává. Konec projevu s.plk. Kokeše.
Nato byla zahájena diskuse a zodpovězeny dotazy zástupců dotčených obcí.
s. Vilt /Záběhlá/ měl dotaz, bude-li vysídlení úplné či částečné jako za okupace, kdy lesní dělníci byli v obcích ponecháni a to v době, kdy německá armáda byla na výši. Dotaz zodpovězen dr.plk.Kokešem v tom smyslu, že vystěhování bude úplné a že v prostoru nezůstane jak z důvodu bezpečnosti, tak i z důvodu ostražitosti, žádná civilní osoba. Prostor bude zapotřebí pro výcvik armády celý. Povolení ke vstupu do prostoru bude omezeno na nejnižší míru. Němci měli v r.1943 řadu prostorů v okupovaných zemích a nepotřebovali v té době zdejší střelnici v plné míře.
s. Leibl /Kolvín/ se táže, co se stane, jestliže všechno obyvatelstvo postižených obcí se postaví proti vystěhování, s.plk.Kokeš odpovídá, že snahou přesvědčovacích akcí za pomoci strany a funkcionářů lidové správy bude docíleno nakonec souhlasu občanů. Funkcionáři musí bojovat a pomáhat, nebát se! Ve stejném smyslu byl zodpovězen podobný dotaz s. Fábery /Kolvín/ který poukazoval na bouřlivý průběh schůze, konané dne 27.12.1951 a na strach před lidmi.
s. Bažata /Padrť/ se dotazuje, jde-li o vysídlení prostoru z důvodu střelnice, či z důvodu uzavření celého prostoru, které je enklávami narušeno. Jde-li o tento důvod, zavázalo by se obyvatelstvo prostor bedlivě střežit a nedopustit nikomu vstup, čímž by se vlastně zvýšila bezpečnost proti cizím živlům. Dotaz je zodpovězen tak, že jde o využití prostoru pro naše zbraně a přistupující technice a proto tam nelze ponechat nikoho z civilního obyvatelstva.
s. Novák /Velcí/ má dotaz, jak to vlastně je, když ONV Hořovice zde 26.12.1951 se řeklo v přítomnosti vojáků, že jde o postup podle zákona 5.169/49 Sb. a nyní se argumentuje s tím, že nahoře to bylo už předem rozhodnuto. Dále poukazuje na krátké lhůty pro politickou přípravu do 25.2.1952 a žádá, aby přítomní zástupci se přišli osobně přesvědčit, jaká je v obcích nálada. Odpovídá s.plk.Kokeš - vysvětluje vedoucí úlohu strany ve státě a uvádí dotaz na správnou míru s ohledem dosavadního postupu a prohlašuje, že zástupci armády a KNV Praha pomáhají při získávání občanstva pro vysídlení.
s. Leibl /Kolvín/ se dotazuje na možnost výstavby celé nové vesnice. Dotaz vysvětlen v tom smyslu, že v době, kdy budujeme socialistický stát a stavíme hutě v Kunčicích a v Košicích, budujeme sta továren, nelze tento požadavek odůvodnit.
s. Matějček /Hořovice/ poukazuje na těžkou situaci vojenské lesní správy, která ztratí všechny lesní dělníky z Padrtě, Kolvína a Zaběhlé, přičemž jejich umístění v některých přilehlých obcích bude podle jeho názoru neproveditelné, nehledě k tomu, že bude-li takový člověk vystěhován, najde si práci jinde, zejména v továrnách.
s. Beran KNV Praha - musíme dát dohromady všechny možnosti a věc projednat s příslušnými činiteli. V této souvislosti poukazuje na to, že umístění zemědělců bude snadnější, poněvadž obec Rakovník se nabízí, že umístí 100 rodin do usedlostí po vesnických boháčích.
s. Houska /Velcí/ uvádí, že lidé nebudou chtít do usedlostí po někom cizím, nýbrž že budou požadovat vlastní nové domky.
Kokeš a Beran vysvětlují, že jde-li někdo do usedlosti po vesnickém boháči, koná svou národní povinnost, jakož i lidé v r.1945 do pohraničí.
s. Adam /Velcí/ poukazuje na to, že jejich obec je pokroková, má JZD třetího typu a že tam vybudovali řadu zlepšení a nyní lidé nechápou, že to mají všechno opustit. Je zapotřebí, aby dnes přítomní činitelé šli do vesnice a sami tam lidi přesvědčovali. Lidé nechtějí peníze, chtějí domky, jako mají zde.
s. plk. Kokeš odpovídá, že s lidmi se mluvit bude a že do obce přijede a s tím že počítá. Všichni bojujeme na jedné frontě míru. Nesmíme podléhat živelnosti, octnout se na chvostu, nýbrž ukazovat lidem cestu, přesvědčovat a získávat je.
s. Vilt /Záběhlá/ má dotaz, proč armáda dotčené prostory potřebuje.
Na dotaz odpovídá s. pplk. Slezák, že z toho, co může říci, je hlavní věcí možnost použití velkých bojových celků. s. Adam /Velcí/ žádá, aby deputace obcí se mohla vypravit k s. předsedovi vlády a že by to přispělo k uklidnění hladiny v obci. Občané by se dotazovali, proč se nešlo za s.Zápotockým, jak to bylo na schůzi 28.11.1951 uvedeno.
s. plk. Kokeš odpovídá, že s. Zápotocký je o věci informován ústředím strany a má spolurozhodovat a nakonec by deputaci odkázal patrně na s. ministra národní obrany, odkud by zase byli dirigováni k němu samému. Dále doporučuje, aby místo delegace byl zaslán s. předsedovi vhodný dopis v podobě memoranda, na který by jim s. Zápotocký určitě odpověděl. Bude-li se i přes toto vysvětlení trvat na deputaci, nelze tomu ovšem bránit, poněvadž tato možnost je občanům dána. Je nutné však rozumně uvážit předem možný výsledek.
s. Bažata /Padrť/ poukazuje na to, že vyslání deputace by věci prospělo, poněvadž na schůzi se ozvaly hlasy, že je nutné zkoumat i otázku, nejde-li o "Šlingovštinu".
V závěru schůze bylo usneseno, že ve dnech 12.-13.1.1952 budou uspořádány schůze MNV v postižených obcích za účasti armády a lidové správy. V době od 14.-27.1.1951 budou konány schůzky se skupinami občanů podle jejich povolání. V té době budou prováděna šetření o existenčních příležitostech pro přesídlence. Po 27.1.1952 možno započít s individuelním přístupem jednotlivců ve formě návštěv u nich. Bude vytvořena ze strany KNV Praha Krajská přesidlovací komise pro celé území kraje a 0kresní přesidl. komise. Co nejdříve zahájí svou činnost "Vojenská vyměřovací komise", která provede odhady nemovitostí za účasti zástupců lidové správy. Schůze ukončena v 19:30 hod.
Opis pořízen z archivních dokladů ve voj.histor.ústavu Praha."
Po vystěhování občanů byly obce zcela srovnány se zemí a území se stalo součástí tankové střelnice.
Za zvláštní zmínku jistě stojí dva významné objekty obce Zadní Záběhlá. Jedná se o budovu školy, pro kterou se občané hodně obětovali a nádhernou kapli.
O škole se v kronice píše:
"Politická obec Zaběhlá se ucházela o vlastní školu přes 50 let. Již 21.května 1894 bylo konáno komisionální šetření, na jehož základě učinily c.k. okresní školní rady v Plzni, Rokycanech a Blatné návrh, aby bylo vyhověno žádosti obce Zaběhlá o zřízení samostatné dvoutřídní školy. Děti ze Zaběhlé v té době navštěvovaly školu na Padrti. Žádosti však nebylo vyhověno, neboť ve školní kronice se uvádí, že novou důtklivou žádost o zřízení školy podalo obecní zastupitelstvo dne 30.června 1907. Tato žádost však byla zamítnuta s tím, že vzdálenost obce Zaběhlé od Padrti není dostatečným důvodem ke zřízení školy v Zaběhlé. Obec Zaběhlá proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, ministerstvo kultury však toto zamítlo. A tak dne 24.ledna 1912 podává obec Zaběhlá další návrh na zřízení nové společné školní budovy s Padrtí, ve kterém uvádí, že v obci Zaběhlá je dostatek vhodného místa na postavení školy, které obec poskytne zdarma a dále, že by bylo vhodnější, aby menší počet dětí z Padrtě chodil do školy v Zaběhlé.
V průběhu několika dalších let došlo k opakování sporu obou obcí o povolení výstavby Školy. Za tím účelem došlo k několika komisionelním šetřením a to zejména o vhodnosti pozemku, na kterém by měla být škola postavena.
Komisionelním šetřením ze dne 15.června 1917 byla pro stavbu školy určena dvě místa a to:
1. pozemek č.kat. 143 a 144 v katastru obce Zaběhlá,
2. pozemek č.kat. 280/1 v katastru obce Padrť.
C.k. okresní školní rada v Rokycanech výměrem ze dne 12.září 1917 však udělila povolení ke stavbě školy v obci Padrť. Obec Zaběhlá proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k c.k. zemské školní radě s odůvodněním, že pozemek v katastru Padrtě je bažinatý, školní místnosti by byly vlhké a nezdravé a stavba školy na tomto místě by přišla mnohem dráže. Navíc, že z obce Zaběhlé chodí do školy dvě třetiny a z Padrtě jedna třetina školou povinných dětí. Bylo by tedy vhodné, aby škola byla postavena v obci Zaběhlá, kde je větší počet dětí.
C.k. zemská školní rada nařídila v březnu r.1918 nové šetření, které vykonala okresní školní rada v Rokycanech 6.května 1919 a na kterém doporučila zástupcům obou obcí, aby se obce smířily a v zájmu většiny mládeže rozhodnuto bylo.
O výstavbu školy však byly vedeny mezi oběma obcemi další spory, byla prováděna další šetření, až nakonec C.k. školní zemská rada v Praze dne 23.října 1920 povolila stavbu samostatné dvoutřídní školy v Zaběhlé.
Dne 25.září 1922 byly schváleny plány na výstavbu školy a okresním školním výborem v Blatné uděleno povolení ke stavbě. Obecní zastupitelstvo a místní školní rada v Záběhlé se na schůzi dne 2.července 1922 usnesli zadat stavbu školy panu Janu Jarešovi, mistru zednickému z Rožmitálu, který vypracoval plány a rozpočet. Obec se zavázala dodat na stavbu veškeré potřebné cihly a postarat se o dovoz. Vše ostatní dodá a provede pan Jareš za 343.000 korun. Celkový náklad na stavbu školy s vnitřním zařízením byl rozpočtován na 546.096.01 korun. Se stavbou se započalo ihned.
Usnesením z 10.srpna 1923 povolila zemská školní rada, aby počátkem školního roku 1923-24 byla v Zaběhlé otevřena obecná dvoutřídní škola. Současně zřídila na této škole jedno místo pro řídícího učitele a jedno místo pro učitele.
Kolaudace nové školy v Záběhlé se konala 25.srpna 1923. Komise zjistila, že tato stavba byla provedena bez závad, přesně podle schválených plánů a může být ihned používána.
Druhého dne po kolaudaci, t.j. v neděli 26.srpna 1923, se konala slavnost ukončení stavby školy za velké účasti občanů z obce i okolí a za přítomnosti bývalého ministra školství a národní osvěty pana Gustava Habrmana.
Ve školní kronice se uvádí, že hlavními propagátory výstavby školy v Záběhlé byli pan Josef Jaroš, obchodník a hostinský, pan František Feld, oba ze Zadní Zaběhlé, pan Josef Vilt z Přední Zaběhlé a pan Rudolf Maděra, okresní školní inspektor z Blatné.
Náklady na stavbu školy a vnitřní zařízení Činily 577.864 korun a oplocení zahrady s vysázením stromků více jak 6.500 korun. Na zaplacení tak velké částky se občané zavázali platit v následujících letech přirážky k daním a poplatkům... "
Kapli je v pamětech věnována jen zmínka v zajímavostech ze školní kroniky:
"Dne 19. října 1930 byla vysvěcena nová kaple římsko-katolické církve nákladem pražského arcibiskupství. Stavba mimo dřeva a povozů stála 90.000 Kč. Její svéráz přispěl nemálo k obrazu obce.
