Brdské dámy | Tisk |  E-mail
Napsal Tomáš Krumphanzl   
Pondělí, 07 duben 2008
Přejít na obsah
Brdské dámy
Opevni se a braň se!
Rozhlédni se!
Komunikuj!

Opevni se a braň se!

Funkce věžovitých staveb se v průběhu lidských dějin značně proměňovala. Nejinak tomu bylo pochopitelně i na Brdech. Abychom získali náležitý přehled, naše putování musíme zahájit v dobách dávno minulých, kdy brdkie gwozdy byly vszelijakej zwierze diwej i lapkuow zlych plne.

Je zřejmé, že nejstarší z námi hledaných dam plnily důležité úlohy jako součásti středověkých hradů, ať už jako věže převážně obytného či naopak převážně obranného charakteru. Byly to a dodnes jsou rozličné hradní bašty a jiné podpůrné věže. Vzhledem k datu jejich narození (vzniku) nás dnes nepřekvapí, že mnohé z nich již nejsou mezi námi.

Detail...
 Valdecká "bábuška" dnes

Budiž nám proto ctí, alespoň stručně si představit ty, které přežili až do dnešních časů. První z nich je proslulá bašta středověkého hradu Valdek tyčící se nad údolím Červeného potoka. Tu zná jistě každý brdomil. Jedná se o tzv. bergfrit, tedy útočištnou věž, která měla sloužit jako úkryt obyvatel hradu při jeho obléhání. V mírových dobách mohla být využívána spíše jako skladiště než jako klasický obytný objekt. V případě valdecké věže by se nám mohlo zdát přirovnání k dámě poněkud nadneseným. Inu dnes je to už spíš taková ?bábuška?. Její současná výška se pohybuje někde okolo 15 m, ale v minulosti byl na věž patrně jiný pohled. Například Jan Čáka ve své knize Střední Brdy-krajina neznámá [Čáka, 1998: 134] uvádí, že v době největšího rozkvětu hradu byla tato věž o 1/3 vyšší. Ač s přičiněním zubu času ztratila na své výšce, zasazena na skalním ostrohu uprostřed hlubokých lesů neztratila (stejně jako celý hradní objekt) nic na své romantičnosti. A navíc i dnes nabízí ze svého vrcholu nádherný výhled minimálně do tří světových stran (jih, západ a sever). Již několik let probíhá oprava hradu a není tomu tak dlouho, kdy bylo uprostřed věže k dispozici lešení, které výstup na její vrchol umožňovalo (osobně jsem tam byl někdy v červenci 2000).

O Valdeku je dnes možné shromáždit poměrně značné množství zajímavých informací, proto se mu v tomto článku již dále věnovat nebudeme. Připomeňme např. již zmíněnou knihu Jana Čáky, populární i odborné publikace věnující se hradní tématice apod. Rovněž na našich stránkách naleznete příspěvek Valdek v sekci Zajímavá místa a některé internetové adresy jsou i v sekci Odkazy.

Valdecká bašta není jedinou hradní věží, která se nám na Brdech zachovala až do dnešních dob. Existuje ještě jedna zajímavá stavba, která se možná netěší takové popularitě, ale pozornost si rovněž zaslouží. Nalezneme ji v severozápadním výběžku brdského pohoří, v oblasti Radče. Pomiňme nyní oblíbený brdologický spor o to, zda Radeč (a potažmo i Trhoň) k Brdům patří, či nikoli. Na těchto stránkách ji do Brdského pohoří začleňujeme (viz sekce Trhoň + Radeč) a tak ani tuto stavbu vynechat nemůžeme. Nachází se v nejzápadnější části Radečského lesa (tedy vlastně v nejzápadnější části celých Brd) v blízkosti obce Březina. Jedná se o pozůstatek původního hradu ze 14. století, který byl obýván až do poloviny 17. století a poté pustl. Zachovala se jen zřícenina hradní věže. Na rozdíl od Valdeckého bergfritu se v tomto případě jedná o tzv. donjon, tedy věž obytného typu. Dnes je tento objekt vlastně již součástí parku březinského zámku pocházejícího z přelomu 18. a 19. století ? věž naleznete v jeho jižním cípu, leží v blízkosti žluté turistické značky. Při výstavbě zámku byla věž zahrnuta do parkového areálu, kde začala sloužit jako jakýsi vyhlídkový altán. Z toho důvodu na ní byly provedeny v té době obvyklé romantizující úpravy. Na jedné straně jimi byla značně poznamenána, na straně druhé ji to však patrně zachránilo život. Ačkoli po čase začala opět pustnout, dodnes stojí a těší se relativně dobrému zdraví. Jak je tomu nyní nevím, ale v létě 2001 bylo možné na místě dokonce spatřit čilé stavební aktivity, které by měly této stavbě přidat další léta života.

Jak tedy věž vypadá? Její výšku lze odhadovat na cca 6 m. Zvláštností je lichoběžníkový půdorys věže (viz náčrt) s výrazným břitem. Břit je orientován směrem, ze kterého byl hradní objekt nejvíce zranitelný (na východ) a měl odolávat palbě nepřátelských zbraní. Romantické úpravy jsou patrné především ze severozápadní strany, kde byl vybudován vstupní portál v podobě pěti goticky lomených oblouků. Jak je patrné z obrázku, použitý stavební materiál (červené pálené cihly) svědčí o době původu více než výmluvně.

  
Z jižní strany nevypadá tato dáma až tak usedle ...   ... severozápadní zezření má však ke středověké bojovnici už docela daleko

 
Náčrt půdorysu

Milovníkům velkolepých rozhledů vrchol věže přílišné uspokojení nepřinese. Přes koruny okolních stromů toho mnoho vidět není. Snad jen na jižní straně zaujme pohled do hlubokého údolí Korečného potoka, nad kterým se věž tyčí, resp. na chátrající koupaliště na potoce vybudované. S daleko lepšími podmínkami se tak lze setkat např. na blízké hlavní silnici na severním okraji obce, odkud se z kóty necelý 500 m otevírá výhled na podstatnou část Plzeňské pahorkatiny.

Samotný zámek již žádnou věží nedisponuje. Je postaven ve skromně pojatém klasicistním slohu a v současné době slouží jako lesnické učiliště. Pozornosti by však neměl uniknout zámecký park pro své dendrologické bohatství. Lze vněm spatřit exponáty až 500 let (!) starých buků, dále dubů, borovic, zeravů apod. Park v podstatě volně navazuje na brdský les a tak je možné tyto kusy považovat za jedny z nejstarších na Brdech vůbec. Ostatně park původně vznikl na území někdejšího lesa selekcí určitých jedinců, čili ty nejstarší zámecké skvosty musejí být ryze brdské. Vždyť již v době vzniku parku jim bylo okolo 300 let a tak sem mohly být těžko přesazeny od jinud. Ale to jsme již poněkud odbočili od našeho tématu.

Valdek a Březina jsou tedy poslední žijící dámy na území rozsáhlého brdského lesa, tedy pokud máme na mysli dámy se středověkým rodným listem. Ve své době však měly celou řadu kolegyň, neboť hradů byla na Brdech celá řada. Ty ale všechny dávno zmizely v řece času a o jejich vzhledu a proporcích proto často můžeme už jen spekulovat. V terénu dnes nalezneme v lepším případě jen tu a tam zbytky zdiva, náznaky hradních valů a někdy ani to ne. Vždyť kdo dnes může s jistotou odhadovat vzezření takových hradních objektů jako byly Dršťka, Vimberk (Střední Brdy), Třemšín, Henšť (Jižní Brdy), Mitrvald (Radeč) aj.?

Uzavřeme tedy první díl našeho putování. V další části se přeneseme o několik století dopředu, abychom si připomněli mladší generaci brdských dam. Jejich dějinná úloha byla poněkud jiná a pro mnohé dnešní brdomily to byly (nebo spíše mohly být) objekty vmnohém ještě zajímavější a přitažlivější.


 

Literatura

Čáka, J., 1998. Střední brdy - krajina neznámá. Praha: Mladá fronta.
Durdík, T., 2000. Encyklopedie českých hradů. Praha: Libri.



 
© 2019 Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů