Silnice číslo 19, vinoucí se přes Borovno do Rožmitálu pod Třemšínem, přibližně odděluje Jižní Brdy a Třemšínsko po straně jedné od Středních Brd s VVP Jince na straně opačné. Obě části mají něco do sebe, osobně ale asi chovám o něco vyšší příchylnost k té druhé zmíněné. Konkrétně se to projevilo ke konci září, kdy jsem se vypravil z Míšova (od grilu u hasičské zbrojnice) směrem do srdce Brd. Stačilo prokličkovat mezi pár staveními, a po dalších pěti minutách chůze mezi poli jsem se ocitl u závory označující začátek vojenské silničky, která vede víceméně přímým směrem až na Padrť.

V neděli na samém konci července narůstaly ve mně cestovatelské úmysly. Podle příbramských stránek v Brdech žádné střelby, všichni policisté ze západních Čech na CzechTeku a ještě k tomu čas dovolených... lepší počasí jsme si nemohli přát.

Start byl poněkud pomalejší ? první překážkou bylo to, že nezanedbatelnou část předcházející noci jsem strávil v hospodě s dobrým známým, takovým, co se nápojů také nezalekne, takže jsem musel dát velký pozor, abych se hned za kuropění nepřekysličil. Zároveň jsem zavrhl příliš sportovní možnost dobýt Brdy na kole přímo z Rokycan, což se později ukázalo jako rozumné. Přikousl jsem na střechu vozidla zahrádku s držákem na kola. Je to úžasný kousek polské provenience, již po léta neměnný model vystřihovaný z pořád tenčího a tenčího plechu. Utáhl jsem pro lepší pocit namátkou několik matic a nahradil chybějící robustnost pečlivostí při nasazování velocipedu. Pak jsem konečně vyrazil.