Tradiční výprava za babím létem zvaná na počest někdejších extrémních pochodů "osmistovky" už je za námi. Nádherné sobotní počasí babího léta bylo svědkem rekordní účasti. 

Není lepší odměna za publikování článku, než když se na něj díky čtenářům – znalcům a pamětníkům - začnou nabalovat další střípky informací a doplňovat nezbytně neúplnou mozaiku poznání. Tak tomu bylo v případě článku o Struhách, starých příbramských hornických vodovodech, zveřejněného před časem na tomto webu. Podobných kontaktů si velice cením, nesetkáte se každý den s někým, kdo fáral jako horník ještě za provozu polymetalických dolů. A protože veteráni téhle profese drží někdy dost pospolu, otevřela se tím i cesta k bohutínskému spolku Řimbaba, provozujícímu v areálu někdejšího stejnojmenného dolu malé muzeum.

K letošním osmistovkám jsme přišli s malou obměnou, stručně - staly se z nich sedmsetpadesátky, což představovalo projít 12 kopců s výškou nad 750 a pod 800 m n.m. Polehčující okolností mělo být, že jsme na to vyhradili už páteční večer a také neděli. A tak se zpočátku zdálo, že vše bude klapat. Pak přišel ale bleskový nástup zimy a každým dnem bylo jasnější, že se blížící akce neobejde bez zimy, sněhu, nakonec i nepříjemného větru.

Sedmsetpadesátky nejsou jen silná kubatura motocyklů. Je to i hodnotná kulturně-turistická akce pořádaná na sklonku podzimu v Brdské pahorkatině. Mírná změna v názvu podniku odráží fakt, že osmistovky se už těm nejzcestovalejším trochu omrzely. Tentokrát, ačkoliv nebylo cílem se 800vkám vyhýbat, se počítalo i s nižšími a často nepříliš známými vrcholy. Měl jsem to štěstí být letos mezi zúčatněnými, za což patří dík Romanovi P. Ačkoliv vejšlap tohoto druhu nemá žádného oficiálního organizátora, Roman se dobrovolně ujal nelehké úlohy svolavatele, který vede v patrnosti množinu telefonních čísel, předpokládaných míst připojení a odpojení nás - slabších článků výpravy a sám ji absolvuje podle dohodnutého itineráře od začátku do konce. Vloni na to nebyl sám, ovšem druhý člen zdravého jádra brdoznalců Michal se, jak jsme se dozvěděli, před pár měsíci zranil při adrenalinových sportech a tentokrát se nemohl připojit.

Zdravotní indisposice znemožnila Michalovi věnovat se letos organizaci a vedení této, nyní již tradiční akce brdomilů a tak se této nevděčné role ujal Roman. Aby nebyla nuda, místo osmistovek byly tentokrát hlavním cílem "sedmsetpadesátky" s tím, že pochopitelně bude v rámci příslušných přesunů dosaženo i nějaké té osmistovky.

Setkání – okamžik kontaktu s člověkem, zvířetem, krajinou... Existují setkání, na která se nezapomíná. Některá jsou příjemná, některým bychom se raději vyhnuli. Setkání mohou být i tajemná a záhadná, někdy dokonce i nebezpečná. Myšlenka vzpomenout na brdská setkání, která se mi ani po mnoha letech nevypařila z hlavy, se zrodila během odpoledního přemítání jednoho letního dne na vrchu Kočky. Nejsem žádný spisovatel a proto jen doufám, že mé trochu asociativní vzpomínání nikoho neurazí.

Šťastnou náhodou jsem začátkem listopadu roztržitě prolézal rubriky brdských stránek a všimnul si upoutávky na vejšlap, pořádaný 11. a 12. téhož měsíce. Rychle jsme si vyměnili pár mailů s Michalem Tomsem, který na sebe vzal nad celou akcí patronát...

Vzhledem k příliš velkému počtu dopředu neznámých faktorů a k tomu, že jsem organizaci ze své strany dále komplikoval přáním nepřenocovat z pátku na sobotu v lese, vyptal jsem se pouze na první záchytný bod a přibližný směr pochodu. Dobýt vrchol Koruny v 8:00 ráno - to už sice začíná být nebezpečně podobné sportu, ale odměnou za nutnost vyrazit v pět ráno dobře vychlazeným autem do Strašic byla možnost cestovat nalehko, bez spacáku, karimatky a a dalších věcí, které zabírají v batohu místo jídlu, lahvím a foťákům.

Myšlenka vrátit se do Brd i přes noc, byla stará přesně 300 dní.  Přesně tolik dní totiž uplynulo od mého návratu domů do civilizace z předešlého dvoudenního výletu do Brd. Kdyby se slavily Vánoce dvakrát do roka, mohl bych říci, že jsem většinu letních Vánoc 2006 strávil v lese. Letošní dvoudenní výlet do Brd totiž připadl na 24. až 25. června. Ještě stále mi v uších zněla lesníkova loňská slova „do konce července si tu klidně buďte“. Podle toho jsem chtěl přizpůsobit i letošní termín této akce, abych tak případného nepřítele v zeleném ochudil alespoň o jeden argument, a to sic lov zvěře a s ním spojený další zákaz vstupu do lesa po 16. hodině, který platí po 1. srpnu. Předpověď na víkend 24.-25. června slibovala příznivé a teplé počasí, což se šikne hlavně v noci, a tak nemělo smysl s tím otálet jako vloni, a muselo se jít rovnou na věc. Tedy na vrcholky Brd.